Jsem přesvědčen, že by Praha byla dnes v jiné situaci, kdyby neměla takhle mrtvé vedení
(expres.cz) Táhne mu na osmdesát, elánu má ale na rozdávání. Nedávno si Bohuslav Svoboda (78) řekl, že mu práce řadového poslance nestačí a opět se vrhne do boje o primátorské křeslo. Zkušený politik a dlouholetý člen ODS, který stál v čele Prahy v letech 2010–2013, ve velkém rozhovoru pro Expres.cz mimo jiné vysvětlil, proč je podle něj Zdeněk Hřib (Piráti) tím nejhorším primátorem v historii hlavního města. „Je arogantní, ani nezdraví své kolegy, a pro Prahu za ty čtyři roky neudělal vůbec nic,“ nechal se slyšet Svoboda, který stále čelí trestnímu stíhání v kauze Opencard.
Dlouhé roky jste řadovým poslancem, od letoška navíc vedete sněmovní výbor pro zdravotnictví. Proč jste se rozhodl jít ještě do boje o primátorské křeslo?
Je to velmi mladý příběh. Asi před měsícem za mnou přišlo pražské vedení ODS s tím, jestli bych byl ochoten o tom uvažovat. Mluvili jsme o všech věcech. Například o tom, kam Prahu posunout. Já už jsem se domníval, že na magistrát kandidovat nebudu, že už mám práce dost. Během těch diskuzí jsem ale nakonec řekl, že do toho znovu půjdu.
Jak se na to tvářila vaše rodina?
Rodina to samozřejmě vidí nerada. Jsem doma málo a teď už tam nebudu vůbec. Pravda ale je, že když jsem byl primátorem prvně, tak z toho taky nejprve neměli radost, ale nakonec mi vytvořili silné zázemí. Už teď vím, že jejich podporu mít budu. Bez toho to ani nejde. Když to nemáte vyřízené doma, těžko se dělají takové věci.
Ze všech kandidátů jste jednoznačně nejstarší. Když jsem vás ale teď viděl vyběhnout schody, nepochybuji o tom, že jste stále ve slušné formě.
To je v naší rodině tradice. Můj dědeček, když ho vyhodili z Poslanecké sněmovny, protože se nehodil komunistům, vzal sekeru, šel do Krčského lesa a tam pracoval jako dřevorubec. Dělal to asi do 93 let, pak típl partyzánku a řekl, že mu to už nechutná. Přestal kouřit a štípat dříví a umřel asi v 96 letech. Pořád si říkám, že když mi to nevyjde, vezmu sekeru a půjdu štípat dříví do lesa. Takhle já se dívám na věk.
A teď vážně?
Nemám žádný zdravotní problém. Samozřejmě se to může kdykoliv změnit. Ostatně medicínou se živím a vím, že z hodiny na hodinu může být vše jinak.
Stále pravidelně sportujete?
Zhoršuje se to. Hrával jsem tenis dvakrát týdně, teď už chodím jen jednou. Lyžuji ale pořád naplno, to musím zvládat. Kolo bylo kvůli covidové pandemii také slabší, ale já mám za sebou kariéru vrcholového sportovce, byl jsem zvyklý trénovat trojfázově, takže nějaký sval ve mně zbyl.
V nadcházejících komunálních volbách dojde k velmi pikantní situaci. Budete se snažit sesadit z pozice primátora svého bývalého studenta z fakulty Zdeňka Hřiba.
Ano, znám ho velmi dobře. Zkoušel jsem ho na státnicích.
Jak na vás tehdy působil?
Jako student byl úspěšný, známky měl dobré. Byl ale relativně uzavřený a velmi obtížně komunikoval.
Široká veřejnost i mnozí jeho političní oponenti mu často vyčítají odtažité až arogantní chování. Byl takový i dříve?
Vždycky si udržoval odstup od lidí a byl tam i náznak arogance. To mu zůstalo a nyní ho to staví do velmi špatné pozice. Jeho funkce je totiž o komunikaci s okolím. Musíte s těmi lidmi mluvit a vycházet. Musíte být přátelský, jak k ostatním radním, tak k personálu. Aby to fungovalo, musí tam být nějaký vztah. Je to malý kolektiv. Schopnost komunikace je zásadní a tu on (Hřib) nemá.
Chová se podle vás arogantně směrem k Pražanům?
Ano, chová se arogantně k občanům, ale i ke svým zaměstnancům. Třeba tak obyčejná věc, jako je pozdrav, když vstoupí do kanceláře, mu evidentně nic neříká.
Nezdraví své kolegy?
Nezdraví nikoho. Znám ty příběhy, že přijde a neřekne ani bú. Nejde o osobní problémy, ale on prostě nezvládá komunikaci s lidmi.
Je podle vás Zdeněk Hřib špatný primátor?
Pokud ho srovnám s ostatními porevolučními primátory Prahy, on je ten nejhorší. Opravdu, o tom není sporu. Hudeček byl svérázný, Krnáčová měla nějaké zadání, ale aspoň za ním šla a něco se dělo. Bém přes všechny problémy, co s ním byly okolo, město posouval dál a bude se na něj jednou vzpomínat, jako se vzpomínalo na primátora Karla Baxu.
Proč myslíte, že je Hřib horší než ti, které jste právě vyjmenoval?
Stačí se podívat na některá jeho rozhodnutí za ty čtyři roky. Hned je jasné, že nemá žádnou představu o úloze magistrátu. To je prostý fakt. Za jeho vlády se nic zásadního v Praze nestalo. Řekněte mi, co velkého se tady udělalo? Mluví o čističce odpadních vod, ale nesmíte zapomínat, že tu jsem v Bruselu vyjednal já a začalo se to dělat za nás.
Primátor a jeho kolegové byli například pyšní na novou Trojskou lávku.
Trojská lávka? O tom já snad ani nechci hovořit. To, že spadla, je neštěstí a byla to chyba toho, kdo se o to měl starat. Jestli ale nedokážou postavit novou, ať nežeru, za tři měsíce, tak co to je? Stejná lávka je v Česku na mnoha místech. To není žádný technický problém. Když se Praha rozhodne, že je ta lávka důležitá, musí to být hned hotové. Neříkám, aby postavili takhle rychle most přes Vltavu, to by trvalo o půl roku déle. (smích) Podle mě je spojení Hřiba a Čižinského pro Prahu velmi neprospěšné.
Proč myslíte?
Jsem přesvědčen, že by Praha byla dnes v jiné situaci, kdyby neměla takhle mrtvé vedení. Všichni si hrají na svém písečku a nikdo nemá žádnou vizi, za kterou by šel. Když chcete řídit Prahu, musíte to dělat profesionálně. To není práce pro amatéry. Musíte mít kolem sebe profíky. Primátor by měl mít vizi, kam chce Prahu dovést. Teď, kdy je toho tolik zanedbáno, je třeba si stanovit tři až čtyři hlavní věci, které je nutné udělat. Ne se zaměřit na vše, ale dát sílu tam, kde je nejvíce potřeba. Pak už je to jenom o to držet linii.
Na jaké hlavní body byste se zaměřil vy, pokud se stanete primátorem?
Zásadní otázka je doprava. Pod tím se schovává velká řada věcí. Přebarvení autobusů, oprava rozbitých silnic a tak dále. Druhá otázka je výstavba, která je naprosto zásadní. Musí být koncepce, jak se bude Praha rozrůstat. Jestli může běžet někam dál, třeba za Koloděje, nebo jestli je někde limit. Musí se také říct, co udělat s centrem. I to vyžaduje nějaký vývoj.
Máte na mysli modernizaci?
Je hezké mít domečky z 14. století, ale je to skanzen. Ta Praha musí žít. Jistě mohou zůstat nějaké části, které ukazují, jak vypadalo město dříve, ale bydlet v domě ze 14. století není nic příjemného. Když si to vezmete, celá Pařížská, která je jediným bulvárem v Praze, vznikla tak, že se zbourala chudinská čtvrť. Kdyby tam ty domky zůstaly, možná by se na ně lidé jezdili dívat. Teď je tam ale bulvár, který je funkční a nádherný.
Rozumím tomu tak, že chcete v Praze vybudovat další Pařížskou?
Dobrý příklad, ale nelze to brát takto doslovně. Je třeba najít něco, co bude město potřebovat. Nevím, jestli bude třeba další Pařížská. Jestli jeden dům zbude a druhý zbouráme. Není to o tom, jestli chci další Pařížskou, ale o tom, co bude město posouvat.
Když jsme u té Pařížské, co říkáte na přejmenovávání ulic. Zajímá mě zejména váš názor na nedávnou změnu části Korunovační ulice u ruského velvyslanectví na Ukrajinských hrdinů?
Já s tím mám trochu problém. Vadí mi, když přejmenování není smysluplné, ale jde jen o populistické zadání. Dokážu pochopit, že se něco přejmenuje třeba po Leonardu Da Vincim, ale narychlo přejmenovat ulici jako reakci na aktuální dění ve světě, to je velmi laciné. Navíc je to problém pro běžné občany. Všichni, co tam bydlí, si musí změnit papíry a přepsat adresy.
Pokud se stanete primátorem, přejmenujete zmíněnou ulici zpět?
Měněním zpátky bych zase ty lidi zatížil tím, že si budou vše znovu vyměňovat od průkazu na koloběžku až po oddací listy. Pro přejmenování ulice musí být velký důvod, ne že se se chci vyrovnat s někým, kdo to udělal přede mnou. Smysl mi dává například to, když se změní jméno ulice, která byla pojmenována po nějakém válečném zločinci.
Na závěr se vás musím zeptat, jak se vyvíjí kauza Opencard. Nedávno vás Poslanecká sněmovna vydala k soudnímu řízení a vy jste posledním obžalovaným.
Já jsem o to Sněmovnu požádal. Jak mě vydali, tak mi hned volala právnička, že se ozval soud a žádá doplnění papírů k odvolání a že by měl soud proběhnout relativně brzo. Je to také proto, že dobíhá doba, kdy soud musí být vyřízen. My jsme byli obžalovaní celé zastupitelstvo, kromě jednoho, který měl volno. Všichni už byli osvobozeni a mělo by se to dořešit. Opravdu jsme nic neudělali a já s tím žiji devět let.
(Autor: Ladislav Hrejzek)
poslanec PČR
předseda výboru pro zdravotnictví PS PČR