Ukrajina
(Českobudějovický deník) Ruskou agresi a válku proti Ukrajině ve stylu druhé světové války si dovedl představit jen málokdo.
Vzpomínám si na slavnou větu Václava Havla v americkém Kongresu, kdy na otázku, jak potřebujeme pomoci, odpověděl: Chcete-li nám pomoci, pomozte Rusku.
Bohužel, pomoci Rusku se během třiceti let nepodařilo.
Krátké období Jelcinovy svobody a pokus o demokracii se zvrhly v rozkradení státu a oligarchii a Rusové opět rádi přijali pevnou ruku autoritativního vládce.
To, že se válka na Ukrajině evidentně nevyvíjí podle představ Kremlu, přičítám také tomu, že se z Putina stal natolik izolovaný samovládce, že mu jeho nejbližší spolupracovníci, ať již z tajných služeb či generality, podávali pouze takové informace, které chtěl slyšet. Ostatně, Hitler či Stalin se do této pozice v posledních fázích svých vlád a životů také dostali.
Ale hlavně, Ukrajinci a celá země se nepodvolili. Denně vidíme obdivuhodný odpor lidí proti agresorovi. Jsou to téměř antické výjevy, kdy muži odvezou své ženy a děti do bezpečí, na hranici se rozloučí a vrací se bojovat. Tento vzorec chování je také nejsilnějším vzkazem nám všem, kteří válku pozorujeme skrze televizní obrazovky.
Budeme muset změnit svůj pohled na Ukrajince, které jsme mnohdy vnímali pouze jako pracovité námezdní dělníky. Jsou to opravdoví hrdinové. A po dobu války se musíme postarat o jejich ženy a děti. A po válce pomoci spravit jejich vybombardovaná města a obce.
Nevíme, jak válka dopadne. Ale na nějaké hranici vznikne nová železná opona a na minimálně jednu až dvě generace se musíme připravit na novou studenou válku. Bohužel.
senátor