(ECHO24.cz) V politice máte krize, na které se můžete plně připravit jen těžko. Stanou se z nenadání a vám nezbývá nic jiného než opravovat škody po výbuchu bomby, co nečekaná detonace vyvolala. To však neplatí pro krizové situace, o kterých dobře víte, že jednou přijdou a budou nás velmi bolet, pokud se na ně nepřipravíme. A právě o jedné z nich nás nyní varují demografické ukazatele – v následujících 15 letech se počet nesoběstačných lidí zdvojnásobí oproti dnešnímu stavu, přičemž za 45 let toto číslo dosáhne jednoho milionu. Pro sociální systém se bude jednat o další tvrdou ránu potvrzující to, co říkám já i řada mých kolegů – bez většího zapojení soukromého sektoru tento problém nevyřešíme…

Demografie je pro sociální systém dlouhodobě neúprosná. Není žádnou novinkou, že nám obecně populace stárne a zároveň se dožívá vyššího průměrného věku. Samozřejmě, většině po této větě se rozsvítí kontrolky, že je tím pádem potřeba nějak provést důchodovou reformu. Ano, to je opravdu nutné, ale tato informace není jen o důchodech. Je to právě také indikátor toho, že se nám razantně zvýší počet osob, které nebudou plně soběstačné. Během nástupu do důchodu Husákových dětí budeme na 700 tisících nesoběstačných a při vstupu prvních ročníků generace Z se ocitne v některém ze stupňů nesoběstačnosti téměř každý desátý Čech. Nutné je i říci, že již současný stav dlouhodobé péče se potýká se závažnými problémy a sociální služby hlásí přetíženost – chybí jim až několik desítek tisíc lůžek.

Asi každý si umí představit, jak velké náklady, které každým rokem porostou, to pro stát znamená. Málokdo si však hned uvědomí, jak zásadní vliv to má i pro další členy rodiny, kteří se o nesoběstačné osoby starají – u více než 90 tisíc osob, které jsou ve třetím nebo čtvrtém stupni péče (nejvážnější případy), se na poskytování péče podílí příslušníci rodiny. Opět na to máme i prognózu – za 15 let bude vázáno péčí o rodinného příslušníka 160 tisíc osob. To znamená až 3 % práceschopného obyvatelstva! A skutečně pro řadu již starajících se příslušníků to znamená, že musí částečně nebo zcela omezit svou pracovní aktivitu. Jinými slovy kromě rodiny přichází o peníze opět i stát.

Výhledy rozhodně nejsou růžové a my si musíme nalít čistého vína. Tento systém je neudržitelný, a pokud nenajedeme na nějakou formu vícezdrojového financování, tak prostě stát nebude schopen zajistit současný standard služeb a pomoci.

Úkol pro nás politiky je tedy v zásadě jasný – co nejvíce podpořit zapojení soukromého sektoru do našeho sociálního systému. A hned prvním krokem může být novelizace rozvoje kapitálových trhů a zajištění na stáří, která nám akorát přichází do Senátu. Novela má nabídnout lepší možnost zapojení kapitálových trhů pro zabezpečení občanů na stáří a zároveň občany motivovat pro jejich využití.

Pozitivní motivace bude spočívat zejména v podobě daňových odpisů. V současné době to byly jen odpisy za životní pojištění a penzijní připojištění, kde si na každém pojištění za splnění podmínek mohl občan odečíst 24 tisíc korun. Nově budou moci občani odepsat také DIP (dlouhodobý investiční produkt) a právě částečný lék na problematiku výše popsanou – pojištění dlouhodobé péče. S příbytkem nových možností se mění i metodika odpisu, která bude daleko více flexibilní. Novela nově stanovuje maximální odečet 48 tisíc korun a bude plně záviset na občanovi, jakým způsobem tuto možnost využije a mezi jaké produkty je rozloží.

Věřím, že novela v Senátu projde a naplní svůj hlavní smysl – citelně odleví našemu sociálnímu systému a více zapojí soukromý sektor. Jsem za tento krok moc rád, ale v obecné rovině pořád vidím to „ale“. Pokud konečně nezačneme brát demografický vývoj v Česku vážně, tak nás čekají v budoucnu opravdu velké problémy. A tím nemyslím jen v oblasti sociálního systému nebo zdravotnictví. Čeká nás ještě hodně práce…

Roman Kraus

senátor PČR