(FORUM 24) Je jedním z prvních očkovaných v Česku. Padesátiletý senátor Ondřej Šimetka zvolený za občanské demokraty je zároveň lékařem v ostravské Fakultní nemocnici. V rozhovoru pro deník FORUM 24 prozradil, zda by v současné době přijal nabídku stát se ministrem zdravotnictví. Vidí nějaká rizika v očkování proti covidu-19? Je plán ministra Jana Blatného reálný a co podle něj hrozí při omezování standardní zdravotní péče?

Pane Šimetko, proč jste se rozhodl kandidovat do Senátu?

Ti, kteří mě znají, vědí, že jsem člověk dlouhodobě angažovaný na poli medicíny, zdravotnické osvěty a v oblasti humanitární zdravotnické práce a různých dárcovských výzev. Nabídka kandidatury do Senátu za volební obvod Ostrava město mě ale překvapila a docela dlouho mi trvalo, než jsem ji přijal. Rozhodlo mnoho věcí. Mimo jiné události, které se děly v době jarní vlny pandemie. Například neprůhledné nákupy, necitlivé zákazy návštěv u terminálně nemocných lidí, zákazy otců u porodu a další, které se mi nelíbily. Není mi jedno, kam směřuje tato země, a nelíbí se mi, jak politika hrubne. A zrovna Senát vnímám jako instituci, která má důležité místo v našem politickém systému. Která garantuje demokratický vývoj a přispívá politické kultuře.

Povoláním jste lékař a zároveň přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava. Už jste byl očkován proti koronaviru?

Očkován jsem byl stejně jako dalších asi osmdesát kolegů a kolegyň z kliniky a jsem za to rád.

Vidíte jako lékař v očkování nějaké riziko?

Každá procedura, každý zdravotnický výkon, každá injekce, každé očkování s sebou nese nějaká rizika. To přece nikdo nepopírá. Ta rizika jsou ale neporovnatelně nižší než onemocnění covidem nebo jeho komplikace. Covid lidé vnímají ve smyslu přežil/nepřežil, ale málo se mluví o častých a dlouhodobých následcích. Například o zvýšené dlouhodobé únavě, bolestech hlavy, nevýkonnosti, krevních sraženinách. Všechny tyto komplikace oddalují návrat člověka do původní formy. Vakcína je podle dostupných studií vysoce efektivní a chrání. A i kdyby v individuálních případech selhala, tak alespoň zajistí lehčí průběh nemoci. Pro mě to byla jasná volba.

Internetem se šíří množství falešných zpráv a dezinformací okolo očkování. Obáváte se, že by to mohlo velké množství občanů od očkování odradit?

Samozřejmě. Ta videa a někteří řečníci působí dostatečně sugestivně a umí znejistit spoustu lidí. A stát tomu nijak nečelí, zatím se nezmohl na žádnou pozitivní kampaň. Osvěty a podávání informací o vakcíně se dobrovolně zatím zhostili spíše novináři, vědci a některé osobnosti, zatímco ministerstvo zdravotnictví teprve hledá přes inzerát nového ředitele komunikace pro kampaň. Uvědomme si, že obavy z očkování nejsou nic nového pod sluncem. Při očkování proti pravým neštovicím – mimochodem z dnešního pohledu dost primitivní vakcínou – se lidé obávali, že jim narostou rohy. Dnes se zase bojí manipulace s genetickou informací. Lidé už zapomněli, že spousta nemocí bylo pomocí očkování vymýceno. Sám jsem toho byl svědkem při své dlouhodobé práci v zahraničí.

Ministr zdravotnictví Jan Blatný minulý týden představil plán, jak bude očkování probíhat. Podle něj chce stát naočkovat do konce letošního června 3 732 645 občanů. Je na to podle Vás stát připraven a je to vůbec reálné? Co takové číslo znamená pro nemocnice?

Nemocnice toto nemůžou dělat, to je nesmysl. Počítáme-li dvě dávky na osobu, pak by to znamenalo zhruba 40 tisíc dávek denně, a to počítám od začátku ledna. Musí se postavit očkovací centra, říct jasně, kdo se zapojí, jaká bude logistika. Moc hezký návrh udělal třeba jihočeský hejtman Martin Kuba. Za vzor bychom si měli vzít země, kde to funguje, ideálně Izrael. Byl bych moc rád, kdybychom si nechali poradit a nesnažili se znovu objevit kolo. Nepochybuji, nebo spíše doufám, že se to nakonec nějak zvládne, Češi jsou mistři improvizace, ale myslím, že pokud se to povede, tak to bude spíše navzdory vládě než díky její pomoci.

Selhala vláda Andreje Babiše v boji s koronavirem? Co podle Vás udělala špatně a za co byste ji naopak pochválil?

Já uznávám, že musí být velmi těžké boj s koronavirem řídit. Dělat nějaké chyby je v této situaci celkem pochopitelné. To, co mě ale vadí zásadně, je komunikační styl vlády a chaotický styl řízení. Dlouho se jelo podle marketingových průzkumů a bohužel dodnes někteří členové vlády říkají protichůdné věci. Vedlo to ke ztrátě důvěry a s tím se boj proti epidemii nedá vyhrát.

Stejně tak mi vadí podivné obchody uskutečněné na jaře, kdy například jeden respirátor ministerstvo nakupovalo přes různé firmy i za více než 850 korun. Vadilo mi potupné vítání předražených a nekvalitních pomůcek z Číny, nediplomatická vyjádření vůči okolním státům, kdy premiér na jaře prohlašoval, že nebudeme nikomu pomáhat, když neumí zvládat epidemii. Vadí mi i stavba polní nemocnice bez jasného plánu, kdo by v ní pracoval. Bylo by toho ještě více.

Na facebooku jste napsal, že počátek druhé a třetí vlny leží v letních měsících, kdy se na úrovni vlády jednoznačně podcenila příprava na podzimní vlnu, přestože signály byly jasné. Jak se tedy měla vláda připravovat? Mělo zůstat v létě vše uzavřeno?

Po bitvě je každý generál, ale těch hlasů, které upozorňovaly na druhou vlnu bylo opravdu mnoho, a vláda se měla v létě připravit. Měla pro to skvělé výchozí podmínky. O tom není sporu, tohle je její obrovské selhání. Velmi slušně a konstruktivně se na to opozice v létě ptala. Vláda ale hrála vabank kvůli podzimním volbám, a to se nám opravdu nevyplatilo. Krotit epidemii, která je takto rozjetá, je totiž mnohonásobně těžší a má horší důsledky, než když se šlápne na brzdu včas. Šíření, které tu máme dnes, je v podstatě nemožné účinně zastavit, navíc bez podpory většiny společnosti. Jsme ve fázi nekontrolovaného promořování a máme víc mrtvých než okolní státy.

Umíte si představit, že byste v současné době byl ministrem zdravotnictví? Co byste dělal jinak?

Být ministrem v této vládě si neumím představit. Od docenta Blatného to beru jako velikou oběť. Musí být extrémně frustrující být v pozici, kdy jakékoliv rozhodnutí může být vzápětí zpochybněno rozhodnutím jiného ministra nebo premiéra anebo kdy se dá čekat, že na vás dříve nebo později někdo svalí vinu.

A co bych dělal jinak? V této situaci je už každá rada drahá. Je ale nutné se dívat dopředu a hledat východisko z celé situace. Tím se jeví být očkování, tady bych napnul všechny síly. Koukněte na Izrael. Udělali tvrdý lockdown, ale využili jej k masivní očkovací kampani. U nás se sice udělal lockdown, ale s nejasnými pravidly, bez pořádných kompenzací, a očkovací strategie se teprve tvoří, natož realizuje.

Od představitelů vlády často slýcháme, že za současnou špatnou situaci v boji s koronavirem mohou nezodpovědní občané. Vidíte to stejně? Mají podle vás na vysokém počtu nakažených opravdu podíl?

Občané ukázali na jaře velikou sílu. Ušili si roušky, semkli se a ještě podporovali zdravotníky, záchranáře a byli velmi disciplinovaní. A to přitom vláda v mnoha oblastech brzdila až moc, přesto to lidi respektovali téměř bez výjimky. Vlastně nám ten mírný průběh první vlny trochu uškodil, protože jsme nabyli dojmu, že to fakt zvládneme a vedlo to k podcenění přípravy na druhou vlnu. A ta nás zastihla zcela nepřipravené, má mnohem horší důsledky a odtud pramení i frustrace lidí. Nelze se jim divit. Platí, že každá situace má někde své kořeny a v tomto případě skutečně leží v promarněném létě.

V nemocnicích se kvůli pacientům s covidem-19 omezila standardní zdravotní péče i nezbytné operace. Je to velké riziko? Nehrozí zanedbání péče o jinak vážně nemocné pacienty? Jak vypadá situace v ostravské Fakultní nemocnici?

Omezení běžné péče je obrovský problém. Zejména na jaře byl skutečně veliký propad poskytnuté péče a mnohé nemocnice jej dodnes nestihly dohnat. Férově si ale musíme říct, že onkologická péče a ani jiná akutní péče zastavena nebyla. Pravdou ale je, že lidé měli strach jít k lékaři anebo jejich lékař neordinoval a došlo ke zpoždění. Takové případy jsme zaznamenali i u nás na klinice. Fakultní nemocnice Ostrava má z pokynu ministerstva zastavenou veškerou zbytnou péči a vše se soustředí na covid. Velmi alarmující je i dopad na psychické zdraví lidí.

Co je aktuálně v nemocnicích největším problémem?

Jednoznačně nedostatek lidí a jejich vyhoření. Dále nedostatek lůžek a omezení plánované péče. Já vnímám jako velký problém i částečné omezení průběžného vzdělávání zdravotníků. Bylo odloženo nebo zrušeno mnoho seminářů, kongresů a jiných vzdělávacích akcí.

Absolvoval jste několik misí s Lékaři bez hranic a pracoval i pro OSN. Dalo vám to nějaké poučení i pro současnou pandemii?

Pracoval jsem několik let ve válečných konfliktech nebo v postkonfliktních oblastech. Většinou jako porodník, ale i jako tzv. tropický lékař. Řešili jsme spíše menší místní epidemie, například spalniček, podvýživy, malárie nebo horečky dengue. Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou jsem si z toho odnesl, je, že můžete poskytovat sebelepší péči s nejčistšími úmysly, ale pokud se vám nepodaří o tom přesvědčit obyvatelstvo, nemáte moc šanci a uspějete jen částečně. Lidé vám musí uvěřit. Proto je nutné vystupovat jasně, konzistentně, s pokorou k lidem a neporušovat vlastní pravidla.

(Autor: Jan Pánik)

Ondřej Šimetka

senátor PČR