(Novinky.cz) Je bývalý voják a aktuálně vojenský historik a ředitel Památníku Lidice. Na podzim by Eduard Stehlík pronikl rád do Senátu, kam kandiduje v Praze 9 za ODS a KDU-ČSL. V rozhovoru pro Novinky Stehlík zkritizoval ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO) za přístup k epidemii koronaviru, naopak ocenil epidemiologa Romana Prymulu. Ohledně cesty šéfů Senátů Kubery i Vystrčila na Tchaj-wan řekl, že je škoda, že nepanuje s Hradem shoda, a že oba předsedy chápe.

Vrátil jste se v minulém týdnu ze Slovinska a bylo to zrovna v době, kdy nás Slovinsko nejdříve vyškrtlo a poté vrátilo na seznam bezpečných zemí v souvislosti s koronavirem. Jaká tam byla atmosféra?

Trochu panika. Byly tam rodiny, z nichž někdo přijet stihl a jiní už to do půlnoci nestihli. Řada lidí byla otrávená, protože rušili pobyty a následně to za 48 hodin bylo vše jinak. Ve Slovinsku jsem byl i loni, a to tam bylo mnoho aut s českými SPZ, letos asi tři auta. Dopad na jejich turistický průmysl je obrovský.

Jak obecně hodnotíte postup české vlády v době koronaviru?

Když se věci začaly zhoršovat, tak jsem se 24. února stal ředitelem památníku v Lidicích a musel jsem řešit věci kolem toho. Řešil jsem, zda mohou přijet turisté z Itálie, zároveň mi vrcholila mezinárodní výtvarná výstava, kdy se mi měli sjet porotci z Hongkongu, USA, Velké Británie - a najednou jsem musel rozhodnout, ať radši nejezdí. Zároveň jsem v té chvíli řešil i to, jestli to není zbytečná panika. Koronavirus pro mě byl okamžitý skok do řešení konkrétních opatření a problémů.

A práci vlády hodnotíte jak?

Schvaluji, že ve chvíli, kdy se vláda po odeznění prvotního váhání rozhoupala ke konkrétním opatřením, tak byla přijímána velice rychle. Viděl bych v tom velmi pozitivní roli pana profesora Romana Prymuly, kterého si ještě pamatuji z působení v armádě. Myslím, že bylo dobře, že na sebe v jednu chvíli byl někdo ochoten vzít odpovědnost a říct, že situace je vážná a musíme dělat opatření, která i když vypadala jako předčasná, tak se nakonec ukázalo, že jsou správná.

Komunikoval s vámi ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD)?

Musím postup pana ministra ocenit, protože nic nezakrýval, nalil čistého vína a řekl, že třeba něco neví. Za mě resort kultury v této nelehké situaci dělal pro zabezpečení základních prostředků maximum, co mohl. A nejvíce oceňuji otevřenost jednání. Nikdo nám nic nelakoval na růžovo, což v té chvíli pro mě znamenalo, že se musím rozhodnout sám, a to jsem také dělal.

Mluvil jste o panu Prymulovi. Po prvotních opatřeních se na něj pak začala snášet kritika, že na opatřeních trvá zbytečně a že jsou moc tvrdá, že ochromí českou ekonomiku. Podle vás tedy následné rozvolňování nebylo pomalé až chaotické, jak jemu i vládě vyčítala většina opozice i zástupci podnikatelů?

Pokud jde o tu chaotičnost, s tím bych souhlasil. Chvílemi to působilo, že se neví, kdo co bude dělat. Hodně mi také vadilo, že byl nějaký plán, a najednou se to uvolnilo ze dne na den. Nechápu také, proč se nedomluvili a každý mluvil jinak.

Na druhou stranu se říká, že po bitvě je každý generál. Dobře si pamatuji na polovinu března, kdy byla přijata tvrdá opatření včetně uzavření škol, nošení roušek atd. Ať si každý sáhne do svědomí, jestli necítil žádný strach, když šel po pustých ulicích Prahy a nikdo nikoho nepotkával a nikdo nevěděl, co je to za nemoc, když kolovala videa padajících a mrtvých lidí na ulicích v Číně. Nikdo nevěděl, co nám sem z Číny jde a jak to bude silné, a zpětně soudit, s tím nesouhlasím. Kde byli ti, co dnes říkají, že to mělo být rychlejší?

Na druhou stranu po prvotním šoku se první kritické hlasy začaly ozývat ze stran, za které i vy sám kandidujete do Senátu.

Myslím, že to, v čem vládu oprávněně nešetřily, byly reakce na vystoupení ministra Vojtěcha. Ten ještě na konci ledna tvrdil, že je vše v pořádku. Kritika tvrzení, že máme všeho dostatek, byla naprosto oprávněná, když nejsme schopní ani elementárním zdravotnickým materiálem pokrýt zdravotníky, kteří jsou v první linii. Vůbec se nebavíme o zbytku obyvatelstva.

Jako bývalý voják a krizový manager vím, že musím zabezpečit nejprve prostředky těm, kteří budou zachraňovat ty ostatní. Nemůžete poslat vojáka do bitvy bez samopalu a základní balistické ochrany a říkat mu, ať to vyhraje. To ho zabije ten první, který ho umlátí klackem.

Máte tedy dojem, že ministr zdravotnictví Adam Vojtěch není dostatečně kompetentní a měl by ho někdo vystřídat?

Přiznám se, že když byly v jednu chvíli úvahy o tom, že by funkci mohl zastávat pan profesor Prymula, tak se mi to docela líbilo. Pan ministr Vojtěch to podle mě ustál jen proto, že má silnou podporu pana premiéra Babiše. V normální zemi by po výrocích o dostatku materiálu, když přitom není ani ten základní, rezignoval, protože říkal to, co nebyla pravda.

Vláda byla často kritizovaná právě za to, že zkušeností těchto lidí nevyužila. Měla být v tomto ohledu aktivnější?

Pro každou krizovou situaci existují krizové plány, které vstupují v platnost ve stavu ohrožení nebo nouzovém stavu. To je obálka v trezoru, kterou pověřený člověk ve chvíli krize vyndá a jede se podle vypracovaných plánů. Tohle všechno se tady dlouhé týdny nedělo. Bylo období, kdy to působilo zmateně a vyjadřoval se k tomu každý. Trvalo týdny, než byl vůbec ustanoven krizový štáb. Poté byl do jeho čela nelogicky dosazen pan profesor Prymula, ale šéfem má být podle těch kuchařek ministr vnitra.

Z vlády jsme ale neustále slyšeli, že je to ojedinělá situace a že na ni nemohou být připravení, takže to není pravda?

Situace byla ojedinělá v tom, že tu najednou byla epidemie něčeho, o čem nikdo nevěděl, jak to bude fungovat, a vypadalo to, že smrtnost je nesmírně vysoká. Nikdo nevěděl, proti čemu stojíme a co se může stát. Na druhou stranu princip řešení krizové situace je podobný. Vždy zabezpečujete nějakou složku obyvatelstva materiálem, vyčleňujete nemocnice, a je jedno, o jakou krizovou situaci jde. Pro každý stupeň krize je dáno, kdo čemu velí a každý má své místo, na které je připraven. Nevím, proč bylo třeba experimentovat a dávat tam špičkového odborníka, ale na něco trochu jiného.

Ve volbách do Senátu jste se rozhodl kandidovat za ODS a za lidovce. Proč?

Nejsem straník a nikdy do žádné strany vstupovat nebudu. Důvodem je, že mám v těchto politických stranách celou řadu přátel a lidí, kterým věřím. Jedním z nich je současný předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) nebo bývalý předseda Jaroslav Kubera (ODS), ale i ve vedení KDU-ČSL.

Čemu se budete chtít v Senátu věnovat?

Celý svůj dosavadní život, který byl spojen s armádou, jsem bral jako službu zemi. Moji kandidaturu do Senátu beru jako službu České republice jiným způsobem, ale snažil bych se to dělat podobně jako do teď. Vždy mě zajímala bezpečnost, mezinárodní politika a v neposlední řadě problematika válečných veteránů. I otázka sociální je další důležitou oblastí, protože se domnívám, že každý člověk, který během svého života pracoval ve prospěch své země, by měl mít možnost žít důstojně až do konce svého života.

Jak vnímáte spor Senátu a současného předsedy horní komory Miloše Vystrčila s Hradem o cestu na Tchaj-wan?

Jestliže je tady naplánovaná cesta druhého nejvyššího ústavního činitele, tak jsme stále ještě suverénním státem a zemí, která by měla touto cestou postupovat. Je samozřejmě škoda, že v této chvíli nepanuje shoda mezi pohledem pana prezidenta a šéfa Senátu. To mi může být líto, ale na druhou stranu, ať už šlo o Jaroslava Kuberu, nebo Miloše Vystrčila, tak jejich rozhodnutí chápu a podporuji.

(Autor: Renáta Bohuslavová)

Rozhovor vyšel na serveru Novinky.cz.

Eduard Stehlík

kandidát do Senátu