Novinky Mediální výstupy

Jste dvojkou na kandidátce ODS pro letošní krajské volby ve Zlínském kraji. Proč by podle vás měli dát občané ve volbách přednost zrovna ODS? Čím je budete chtít oslovit?

ODS dlouhodobě zastává jasné principy, mezi které patří zejména méně zbytečných předpisů, regulací a dotací, málo papírování ve všech oblastech života i podnikání a podpora rodin s dětmi a kvalitního vzdělání.

Tyto principy chceme samozřejmě uplatnit i při správě kraje. V praxi to znamená například vytvoření takových podmínek pro život, aby mladí vzdělaní lidé neodcházeli za prací jinam a rozvíjeli svou kariéru v našem kraji.

Máme mezi sebou lidi, kteří udělali za posledních pár let kus práce, který může vidět každý kolem sebe. A tyto zkušenosti bychom rádi využili i ve prospěch kraje. O post hejtmana kraje se bude ucházet Jan Pijáček, starosta Vlčnova. Dvojkou jsem já, tedy Stanislav Blaha, starosta Uherského Hradiště. Na třetím místě je Stanislav Devátý, advokát, bývalý disident a signatář Charty 77. Jsem rád, že se nám podařilo najít velmi kvalitní kandidáty, kteří mají zkušenosti, zdravý rozum i jasnou vizi.

Jak jste se svěřil již loni pro naše stránky, panují u vás značné obavy z uměle vyvolaného extremismu. V sousedních zemích, kde nedávno proběhly volby, se vaše domněnka do velké míry potvrdila. Jak zabránit něčemu podobnému i u nás?

Především je evidentní, že naprosto selhala politika strkání hlavy do písku, kterou předvádějí politici na úrovni Evropské unie. Bohužel jednotlivé národní vlády včetně té naší byly tomuto postoji dlouhé měsíce loajální. Lidé si vytvářejí svůj názor na základě protichůdných názorů. Na jedné straně vidí přicházet statisíce migrantů, na druhé straně slyší svoje politiky, kteří jim říkají, že se vlastně vůbec nic neděje. Je přitom zjevné, že migranti reprezentují jinou kulturu a té naší nejenže nerozumí, ale často ji odmítají. Postupně se tak vytváří mezera mezi tím, čemu by lidé měli věřit a čemu opravdu věří. Tím se otevírá obrovský prostor pro vytváření různých mýtů, domněnek a fám. Díky sociálním sítím se všechno neuvěřitelně urychluje. To je prostředí, ve kterém se extremismu daří. Jakmile se to stane, a ono se to prostě stalo, tak už nestačí lidem pouze vysvětlovat, že v České republice žádný problém s migranty fakticky neexistuje anebo je naprosto minimální. Lidé prostě mají strach – a je jedno, jestli je racionální nebo iracionální – a politici to nesmějí přehlížet. Promarnili jsme v této věci nejméně rok, v průběhu kterého došlo k obrovskému společenskému posunu. Tolerance vůči nesnášenlivosti se u nás za tu dobu nebezpečně zvýšila. Žádný jednoduchý recept nikdy neexistoval a teď to bude ještě obtížnější. Prvořadé je přesvědčit občany České republiky, že za žádných okolností nebudou ani teď, ani do budoucna kráceni ve svých občanských právech. Máme zákony, které se musejí za všech okolností dodržovat. Nesmí se připouštět nějaký dvojí výklad práva a přistoupit k selektivnímu přivírání očí. Zkrátka pokud člověk spáchá přestupek nebo trestný čin, musí být okamžitě potrestán. A tím myslím samozřejmě excesy na obou stranách.

Ačkoliv jste byl uplynulé čtyři roky v zastupitelstvu kraje v opozici a vaše možnosti jsou tak omezené, co považujete za svůj největší úspěch? A je naopak něco, co se vám nepovedlo?

Naše síla v tomto volebním období odpovídá volebnímu výsledku. Zlínskému kraji momentálně vládne stabilní levicová vláda ve složení ČSSD + KSČM + SPO. Celá opozice drží pouze 20 křesel z celkových 45 a samotná ODS má pouze pět křesel. To nám opravdu nedává žádné reálné možnosti prosazovat náš volební program. Zavázali jsme se k podpoře věcných řešení, která mají určitý stabilizující charakter pro celý kraj. Já sám jsem vždy ctil právě toto pravidlo. Levicovou vládu nepodporujeme a nebudeme podporovat. Na začátku volebního období jsme aktivně vystupovali proti vzniku koalice a já osobně jsem se zúčastňoval i různých protestních shromáždění. Díky tomu jsem pochopil, že lidé jsou vůči nástupu krajní levice do značné míry neteční. Toto poznání mě mimochodem utvrzuje v názoru, že při hrozbě nástupu krajní pravice je potřeba rovněž počítat s jistou společenskou lhostejností. Samozřejmě že to není dobrá zpráva, ale je to politická realita. Mě to donutilo přemýšlet nad možnostmi, které ODS zbývají. Myslím, že jsem nyní mnohem otevřenější jednání se všemi demokratickými stranami, než jsem byl před čtyřmi roky.

Pokud by vám voliči dali důvěru znovu, čemu byste se chtěl v příštích letech věnovat? Jaké problémy je třeba prioritně vyřešit?

Chtěl bych se věnovat dvěma prioritám. První je zdravotnictví, respektive hospodaření krajských nemocnic a kvalita péče v nich. Druhou prioritou je zastavení snižování počtu obyvatel v kraji a udržení mladých lidí.

Zlínský kraj trpí úbytkem obyvatel a odlivem kvalifikovaných pracovníků. Zlínský kraj postrádá širší nabídku pracovních příležitostí z více oborů. Absolventi jak středních, tak vysokých škol pak mají názor, že zajímavá práce v našem kraji prostě není, a odcházejí do Brna či Prahy. Kvůli tomu dochází k vylidňování menších měst a obcí i samotného Zlína. Přitom odborné průzkumy prokazují, že právě mladá generace je zárukou rozvoje a stability jednotlivých regionů.

Proto by podle mě mělo být jednou z priorit kraje právě účinné řešení pro udržení mladých lidí, neboť jedině tak region nebude každoročně přicházet o stovky či tisíce lidí hledajících odpovídající uplatnění na trhu práce.

Nabízí se také otázka, jak byste hodnotil současné vedení kraje?

Nikdo nemůže reálně očekávat, že bych současnou levicovou vládu chválil, nicméně nejsem žádný oportunista, takže dokážu ocenit dobré výsledky, i kdyby jich dosáhl soupeř či protivník. Kraje jsou v podstatě příšerný paskvil, který nikdy neměl spatřit světlo světa. Lidé úloze krajů nerozumějí, protože je na nic nepotřebují. Přesto se prostřednictvím krajů financuje krajské školství a zdravotnictví, což se dotýká prakticky každého z nás. Obrovský význam mají kraje i v dopravě. Avšak celkově je kraj podivnost stojící kdesi mezi obcí a státem, která si sice částečně hraje na samosprávnost, nicméně je totálně závislá na státu, respektive rozpočtovém určení daní. V takovéto podřízenecké úloze toho kraj mnoho nezmůže, takže občas se stává, že z důvodů systémové nemohoucnosti si krajští radní začnou hrát na hodné strýčky, kteří rozdávají dárky. Musím říct, že vedení našeho kraje se v této věci chovalo spíše zdrženlivě, což oceňuji. Na druhou stranu si z nedostatku politické odvahy nedokázala současná vláda Zlínského kraje poradit například s managementem krajského zdravotnictví.

Pokud se na závěr zaměříme na vaši práci na radnici. Jak vyplývá z veřejného fóra města, občané volají po komplexním řešení problematiky osob bez přístřeší. Máte představu, kolik bezdomovců se ve městě nachází a je s nimi nějaký problém?

To číslo se mění, ale nikdy nepřesahuje několik desítek osob. Problémy samozřejmě existují. Vesměs jde o různé formy znečišťování veřejného prostranství, porušování vyhlášky o konzumaci alkoholu apod. Lidé jsou na přítomnost lidí bez domova citliví, protože se v jejich blízkosti cítí nepříjemně. Musíme si však uvědomit, že nejde o nějaké bezprávné tvory, ale o lidské bytosti, které mají svá práva. Nelze bezdůvodně člověka šikanovat pouze proto, že je špinavý. Nepodporuji taková ta silácká gesta, jako že naložíme bezdomovce do dodávky a vyložíme je někde padesát kilometrů v lese. Kromě toho, že je to nezákonné, to ani nic neřeší. Bezdomovectví je problém, který se musí řešit v první řadě na úrovni rodin. Obce mohou podpořit projekty, které zmírňují negativní dopady, ale určitě nejsou schopny bezdomovectví vyřešit. Například brněnský nápad o rozdávání bytů považuji za naprostou šílenost, která nejenže nepomůže věci samotné, ale přinese s sebou nové problémy. Můžeme lidi omezovat vyhláškami, ale vždy přitom ztratíme kousek svobody všichni. V určité chvíli si musíme položit otázku, zda raději nestrpíme přítomnost bezdomovců, než abychom si zakázali něco dalšího. Já nevím, kde ta hranice leží, ale z mnoha důvodů bych se k ní nerad přiblížil.

Jak se město snaží těmto lidem pomoci, a zabránit tak i potenciálním problémům?

Pomoc má několik rovin. Jednou z nich je zajištění odpovídajících služeb na území města a okolí, což je řešeno v procesu komunitního plánování sociálních služeb. Výstupem je především pojmenovaná potřeba vzniku nízkoprahového denního centra, které by mělo zajišťovat zejména možnost hygieny a výměny ošacení osob na ulici a terénní práci včetně prevence. Další je přímé poskytování sociálních služeb, zejména v azylových domech a v kontaktním centru, preventivně v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež, pro zadlužené osoby v poradně. Funguje charitní šatník, přínosná je úzká spolupráce pracovníků poskytovatelů služeb a úřadu. Českobratrská církev evangelická je aktivní v podávání strany potřebným. Pro zimní období je zajištěno alespoň základní opatření proti umrznutí – lidé mohou strávit noc v teple v azylovém domě. Město podporuje adekvátní služby i finančně, prostřednictvím Fondu sociální pomoci a prevence. V neposlední řadě se této cílové skupině intenzivně věnuje také odbor sociálních služeb. Pracovnice působí jak přímo v terénu, tak doprovázejí klienta podle obsahu jejich zakázky. Lze mu pomoci při vyřizování dokladů, se zajištěním ubytování, výplatách dávek hmotné nouze nebo jiných příjmů, na které může mít nárok, řešit zadluženost, zajistit adekvátní službu, spolupráci s rodinou a podobně, vždy podle individuálních potřeb klienta, specifik jeho konkrétní situace a možností okolí. Jde tedy o široké spektrum aktivit. Mezi preventivní patří spolupráce s odborem správy majetku města, který avizuje možnou ztrátu bydlení, a s úřadem práce, jenž má informace o lidech bydlících na ubytovnách. Lze tedy přiměřeně a včas řešit riziko úplné ztráty bydlení. Nabízíme také široké spektrum témat přednášek pro základní i střední školy od sociálně-právní ochrany a sociálních jevů obecně po osvětu o rizicích bezdomovectví.

Z vašich předvolebních slibů se vám mimo jiné podařilo rozšířit služby MHD ve městě včetně zavedení nové tzv. přestupní jízdenky. Řada občanů ale požaduje větší počet autobusových zastávek a lepší vedení bezbariérových spojů. Plánujete v tomto směru nějaké změny? Máte na to finanční prostředky?

Nedostatek zastávek a velká vzdálenost mezi nimi není jediný paradox a neduh autobusové dopravy v Uherském Hradišti. Mezi další patří například to, že Hradiště je nejspíše jediné město v celé České republice nad deset tisíc obyvatel, které nenabízí přímý přestup mezi městskou hromadnou dopravou (MHD) a železniční stanicí nebo nemá linky napříč městem.

Pro zlepšení celého provozu navrhujeme vybudovat nové autobusové zastávky a změnit vedení autobusových linek, tak aby autobusy zajížděly do míst, která nejsou v současnosti vůbec obsluhována. Plánujeme také více víkendových a večerních spojů.

Zlepšení fungování autobusové dopravy by mělo přinést nejen vyšší komfort pro občany, ale také mít dopad na další významné skutečnosti, jako jsou snížení počtu aut v centru a s tím související nižší emise či dostupnost obchodů, úřadů či kulturních zařízení pro lidi, kteří jsou odkázáni na hromadnou dopravu.

Zastaralý kamerový systém v Uherském Hradišti dostane novou podobu. Všechny analogové kamerové body budou přestavěny na digitální. Zvýší se tím kvalita přenosu i flexibilita ovládání kamer. Zkvalitní se i pořízený záznam a jeho archivace. Náklady na přestavbu dosáhnou zhruba 3,3 milionu korun. Neuvažujete současně i o rozšíření počtu kamer? Je to zapotřebí?

Počet kamer, stejně jako veškeré vybavení Městské policie, je závislý na ekonomických možnostech města. Kamerový systém je pro nás velmi důležitý z preventivního i praktického hlediska. Do budoucna jsme uvažovali až o počtu 27 kamer, nicméně kdy a jestli toho dosáhneme, je otázkou dalšího vývoje v oblasti rozpočtu města.

O rozšíření tedy určitě uvažujeme, nicméně prioritou je dokončení přechodu z analogu na digitální systém. Kamerové body vybíráme podle aktuální situace v daném místě. To znamená, ze se snažíme tyto body umísťovat do míst, kde máme více trestné nebo přestupkové činnosti. Při výběru těchto míst úzce spolupracujeme s Policií České republiky, ale taky s občany. Vždy máme stejný cíl, zvýšit v dané lokalitě bezpečnost. Naše kamery mají hlavně preventivní charakter.

Radnice plánuje zavedení rezidenčních zón, v nichž budou moci držitelé speciálních karet parkovat buď zdarma, nebo za zvýhodněnou cenu. Prozradíte nám předpokládanou cenu karet? A kde konkrétně by měly zóny na území města vzniknout?

První zkušební zónou by se měla stát oblast sídliště Tůně. Cena karet zatím nebyla stanovena, ale záměr je ten, aby obyvatelé dotčené lokality byli významně zvýhodněni. Uvažujeme o ceně první parkovací karty kolem 100 Kč/kalendářní rok. Tato cena přibližně odpovídá předpokládaným nákladům. Podle toho, jak se systém osvědčí, zaváděli bychom jej postupně v dalších lokalitách města.

Radnice se v březnu rozhodla připojit k mezinárodní kampani Vlajka pro Tibet. O Velikonocích navštívil poprvé v historii Českou republiku čínský prezident. Hlavní roli kolem této návštěvy sehrál prezident Miloš Zeman, do něhož se většina médií obouvá kvůli jeho údajné servilitě vůči Číně, která popravdě lidská práva příliš nehájí. Myslíte si, že Zeman je po právu v tomto směru kritizován?

Uherské Hradiště vyvěšuje vlajku Tibetu už tradičně. Letos jsem si právě kvůli okolnostem návštěvy čínského prezidenta uvědomil, jak důležité to vlastně je. Ta vlajka neznamená nějaké volání po osamostatnění Tibetu. Mám za to, že dokonce ani dalajláma nic takového nepožaduje. Naprosto respektuji náš zahraničněpolitický názor o jednotné Číně. Důvodem je jakýsi morální apel a připomenutí, že jeden ze stálých členů Rady bezpečnosti OSN, Čínská lidová republika, není demokratická země. Vzhledem k její oficiální ideologii je navíc v ČLR porušování lidských práv státní politikou. Můžeme vést diskusi, zda široce pojatá lidská práva jsou či nejsou důležitá. Pro mne důležitá jsou a pro zastupitele města Uherské Hradiště rovněž. Těžko se mi mluví o okolnostech návštěvy čínského prezidenta odděleně od významu té návštěvy. Prezident Zeman má nepochybně pravdu, že to pro nás byl nesmírně důležitý diplomatický úspěch. Já ani nepochybuji o tom, že budovat dobré obchodní vtahy s Čínou je důležité a že by se tímto směrem měla česká diplomacie ubírat. Velice hraniční byla však míra servility, se kterou jsme naše čínské hosty přijali. Být uctivý, to přece ani zdaleka neznamená, že bychom měli verbálně popírat naše spojenecké smlouvy. A raději se ani nepouštím do spekulací, nakolik bylo nezbytné zasahovat v soukromých objektech kvůli vylepení tibetských vlajek na okna. Domnívám se, že kritika je oprávněná.

Podle mnohých politiků a komentátorů ovšem bylo sporné, co se kolem této návštěvy událo. Souhlasíte? Jak byste celou návštěvu včetně tzv. vítačů s čínskými vlajkami stejně jako střety se zastánci Tibetu hodnotil?

Řada věcí určitě sporných je. Například velkohubá prohlášení o čínských investicích jsou v podstatě mávátka určená fanouškům prezidenta Zemana. Všichni dobře vědí, že objemem investic u nás je Čína v podstatě malým státem. Navíc ty podepsané investice jsou obousměrné, takže mnohdy ani tak nejde o to, kolik budou čínské firmy investovat u nás, ale kolik budou naše firmy investovat tam. A když mluvím o investicích, tak tím myslím i otevření společných česko-čínských fondů, u kterých ale vůbec není jisté, jestli třeba nechtějí společně investovat na Madagaskaru. Pro náš region je nesmírně zajímavý podpis dodávek leteckého průmyslu. Uvidíme, kolik z toho se nakonec podaří dotáhnout až do konce. Nicméně jsem v této věci spíše optimista. Co se týče té poslední otázky, totiž střetu mezi rudými vítači a nerudými pískači, na to mám poměrně jednoznačný názor. Každý má mít samozřejmě právo vyjádřit svůj názor. Ovšem nikdy to nesmí být za cenu poškozování cizích věcí ani za cenu fyzického násilí. I verbální projevy ve smyslu pokřikování vulgarit jsou z mého pohledu už za hranou kultivovaného vyjádření názoru. Bohužel se vulgárností v minulosti veřejně dopustil i prezident Zeman, takže v této věci u nás kultivovanost už dostala pořádně na frak. Nelíbilo se mi vidět řady uvědomělých Číňanů s rudými šátky, ale chápu to jako projev názoru, který musím respektovat, chci-li pro naši zemi zachovat svobodu projevu. Pokud někdo porušil zákon, měl by nést následky.