Nedělejme z Evropské unie viníka
(Týdeník FORUM) Advokátka a nově zvolená poslankyně za ODS o vymahatelnosti práva, o odvolání Igora Stříže i o tom, proč se s manželem, který je Francouz, vrátili na Vysočinu. Eva Decroix je regionální předsedkyní ODS a na podzim byla poprvé zvolena do Poslanecké sněmovny. Blízko má logicky k tématům spojeným s právem, ale pro Týdeník FORUM představila i další témata, která jsou pro ni jako poslankyni zásadní. Popisuje i to, co nováčka ve sněmovně překvapí, ale i příjemně.
V říjnu jste byla poprvé zvolena poslankyní. Co to pro vás znamená?
Nejprve převládla velká radost, protože přišlo vítězství, navíc komunisté skončili ve sněmovně... To byla euforie, i když poměrně krátká, protože byla rychle vystřídána zodpovědností. A v okamžiku, kdy jsem přišla sem, ukázalo se, že člověk sice přichází s nějakou erudicí, znalostmi a zkušenostmi, ale než se naučí vlastní pravidla sněmovny, nějakou dobu to trvá. A až poté je možné být doopravdy platný. Jsem ve stadiu, kdy doufám, že základní principy začínám mít zmapované a doufám, že je brzy budu mít i osvojené.
Překvapilo vás něco?
Skutečnost, že tady fungují pravidla, která jsou vlastní tomuto domu. Ne všechna pravidla Poslanecké sněmovny jsou pravidla psaná. Příjemně mě překvapila gentlemanská slušnost i napříč politickými stranami. Sice spolu třeba nesouhlasíme, ale jsme schopni si to vysvětlit. Na to jsem zvyklá z advokacie a moc si toho vážím - toho, že v okamžiku, kdy skončíme diskusi, jakkoli divokou a nesouhlasnou, můžeme si popovídat třeba o našich dětech. Jestli to takto bude probíhat celé volební období, jde určitě o změnu ke slušné politice, ve kterou jsme doufali.
Ministrem spravedlnosti je váš spolustraník Pavel Blažek. Jaké jsou před ním největší úkoly?
Naše justice rámcově funguje dobře. Nejsem z těch, kteří rádi justici jako takové nasazují psí hlavu, a to proto, že jsem advokátka a v soudních síních jsem v posledních letech strávila hodně času. V řadách soudců je většina velmi kvalitních lidí. Systém ale musí být schopen reagovat na nové věci. Spravedlnost je konzervativní obor, ale jsou změny strukturální, které jsou nutné. Léta se diskutuje o novém trestním řádu, v rámci občanského zákoníku víme o změnách, které by byly potřeba provést. Uvítala bych, aby všechno bylo řešeno koncepčně a nikoli formou náhlých výkřiků. V tom se pak ani odborná veřejnost nedokáže zorientovat. U pana ministra předpokládám, že i vzhledem k jeho minulému působení má situaci zmapovanou velmi dobře.
Před volbami se hovořilo o tom, že případná nová vláda odvolá nejvyššího státního zástupce Igora Stříže. Teď se neděje nic. Jak se na to díváte?
Jde o morálně-politický problém. Na jedné straně zaznívají hlasy, že jde o někoho, kdo se podílel na nespravedlnostech, které byly páchány minulým režimem. Byl součástí systému, a tak se vznáší otazník, jestli se osoba, která se podílela na nedemokratickém režimu, může podílet na režimu demokratickém. Druhou pravdou ale je, že jde o člověka, který za posledních třicet let ukázal, že má nějakou erudici, jeho kolegové na něj nahlížejí jako na osobu úctyhodnou a respektovanou. Jsem velmi ráda, že toto rozhodnutí nemusím přijmout já.
Zaznívalo to ale jako jasné stanovisko.
Rozumím a osobně silně vnímám tendenci udělat tlustou čáru a nesměšovat osoby politicky činné před rokem 1989 s dnešní dobou. Chápu tyto apely a opětovně říkám, že jsem ráda, že toto nemusím rozhodnout, neb je to rozhodnutí, které vyžaduje odvahu i pragmatičnost.
Myslíte si stejně jako premiér Fiala, že rok 2022 bude nejtěžší od roku 1990?
V roce 1990 jsem byla poměrně malá holka, tak to asi neumím úplně posoudit. Není pochyb o tom, že nepůjde o jednoduchý rok, a je fér, že to zaznívá na počátku volebního období. Bude potřeba se semknout, nečekejme, že vláda bude dělat jen pozitivní kroky. Ale naše země už prožila velmi těžké chvilky a vždycky jsme je museli nějakým způsobem zvládnout. Akorát, že v minulosti bylo vždy možné ukázat na to, kdo za to může. Jednou nacista, jednou komunista. Teď si za to můžeme tak trochu sami. To by bylo dobré si uvědomit. Osobně se obávám, abychom zase nespadli do klišé hledání viníka, a protože aktuálně není žádný po ruce, abychom neukazovali na tu „zlou“ Evropskou unii. I já mám jako proevropsky orientovaná osoba problém souhlasit s fanatickou potřebou EU zasahovat do některých oblastí, ale velkým úkolem nejen našeho předsednictví a obecně celého volebního období bude být v EU slyšet a prosazovat naše zájmy. K tomu, aby nám členství v EU k něčemu bylo, musíme také něco dělat, nepůjde to vysedět.
Jaké jsou vaše cíle jako poslankyně?
Není to tak, že bych sem přišla se seznamem osobních cílů. Jde o program, za kterým stojím a se kterým jsem kandidovala. Jsem koaliční poslankyně a hlavním cílem je krýt záda vládě a voličům ukázat, že to, co jsme říkali, jsme mysleli vážně. Tématem, které řeším dlouhodobě, je dostupnost právní pomoci. Tedy možnost a schopnost obyčejných lidí najít rychle pomoc, když mají problém. A protože jsem strávila posledních 10 let v soudní síni jako rodinná advokátka, řeším rozvody. Jak je udělat rychlejší, aniž bychom pošlapali práva dítěte a práva slabšího z rozvádějících se manželů. Jak dosáhnout rychlého a bezbolestného rozvodu a zabránit tomu, aby jeden oškubal druhého nebo si vzal dítě jako rukojmí. Na Vysočině se bude řešit úložiště jaderného odpadu a otázka zapojení obcí do rozhodovacího procesu.
Zapojujete se na Vysočině i do dalších projektů?
Vždycky jsem se snažila být v regionu aktivní. Nedávno jsem byla zvolena regionální předsedkyní ODS, což je nový závazek i motivace. Na práci s členskou základnou se těším. Pro mne je důležité ukazovat politiku s lidskou tváří. Politici jsou lidé jako my, naši sousedé. To se nám dařilo ukazovat v rámci projektu Lidé v regionu. Důležitý je také zahraniční přesah, na úrovni Vysočiny je to pro mne partnerství s Francií. Jako advokátka jsem narazila na problémy s nedostupností služeb dětských psychologů a psychiatrů, nedořešení systému prevence, což je věc, které se chci více věnovat.
Jak je to v Česku s důvěrou ve spravedlnost? Minulé volební období ukázalo, že některé zákony neplatí, když se nechce.
Asi tuším, kam směřujete. Ale není to o tom, že zákony neplatí, ale že se nevymáhají proto, že se někomu nehodí. Problém je, když zavře oči celý systém. Na jedné straně kvůli malému nedoplatku nebo nesrovnalosti v daňovém přiznání bylo zaklekáváno na podnikatele, a na druhé straně tu byla papalášská politika, kdy pro někoho nějaký zákon neplatil. To se nedá přejít. Změnit se to dá jen ve volbách a volbou takových lidí, kteří mají vrozenou integritu a slušnost a respekt k pravidlům. Věřím, že takové osobnosti tyto volby přinesly. K otázce respektování zákona a jeho vymahatelnosti zmíním ale ještě jeden bod. V posledních měsících jsme si totiž vědomky či nevědomky navykli porušovat pravidla všichni. Myslím tím hlavně covidová pravidla. Ne proto, že bychom chtěli něco porušovat, někdy ani ne proto, že bychom s nimi nesouhlasili. Jen prostě byla tak zmatečná, nesrozumitelná a bylo jich tolik, že je dodržovat nešlo. Velmi se obávám, aby se tím nenastavila nižší vnímavost ohledně nutnosti dodržovat právní řád. Aby se nestalo normální, že všechno jde obejít. Trhy přejmenovat. Něco nenahlásit. Spiklenecky se domluvit, že roušky mít nemusíme. Jsou to detaily, ale malé zlozvyky vedou k těm velkým. Věřím, že prvním lékem na to bude srozumitelná, a hlavně realizovatelná legislativa.
Proč jste se s manželem vrátili do Česka?
Poznali jsme se v Praze a pobyt ve Francii jsme od počátku vnímali jako dočasný, manžel ještě víc než já. Velmi se mu v Česku líbilo. Když jsem otěhotněla, i já jsem cítila silněji potřebu být doma. A byly věci, které mi ve Francii opravdu chyběly. Hlavně lesy a chleba! Člověk si asi musí něco odcestovat a porozhlédnout se, aby poznal, co je doma, abychom jako ten Honza s ranečkem buchet mohli zachránit princeznu, protože jinak si jí nevšimneme.
(Autor: Johana Hovorková)
1. místopředsedkyně poslaneckého klubu PČR
členka výkonné rady
krajská zastupitelka
zastupitelka statutárního města
předsedkyně regionálního sdružení
členka oblastní rady