Novinky Mediální výstupy

(iDNES.cz) Pandemický zákon, který bude ve středu schvalovat Senát, rozhodně není podle předsedy Senátu Miloše Vystrčila bez chyb. V rozhovoru pro iDNES.cz mluví také o své loňské cestě na Tchaj-wan či o současných krocích vlády, jimiž podle Vystrčila nevzbuzuje důvěru. „Bohužel se stává standardem, že si vláda na poslední chvíli uvědomí, že něco udělala moc rychle, a tak to posune,“ říká Vystrčil.

Už jste si s rodinou pořídili dostatečný počet respirátorů, které budou od čtvrtka povinné?

My máme dlouhodobě respirátory v zásobě s tím, že si myslím, že jsme vybaveni průměrně. Těžko se to odhaduje, protože je otázka, kolik jich budete potřebovat, jak dlouho ten respirátor vydrží.

Bavili jsme se o tom s výrobci respirátorů, kteří tady byli, aby nám oznámili, že počítají s tím, že každý měsíc by 200 tisíc respirátorů z linek, které přišly z Tchaj-wanu, bylo věnováno na různé charitativní účely. Jedna z věcí, se kterou bychom chtěli tu distribuci spojit, je, abychom řekli, jak mají respirátory využívat, kolikrát je mohou použít.

Jak vnímáte, že vláda jejich povinné nošení o dva dny posunula?

To, že to vláda posunula, je správně. To, že to oznámila dvě hodiny před tím, než to mělo začít platit, není správně. Bohužel se stává standardem, že si vláda vždycky na poslední chvíli uvědomí, že něco udělala moc rychle, a tak to posune. Když už jsou všichni vybláznění a nějakým způsobem si to už zajistili, tak jim řekne - ještě máte dva dny, což si myslím, že není správné. Takhle by se stát řídil neměl, protože to vzbuzuje nedůvěru mezi lidmi - když nejprve říkáte, že to potřebujete tak rychle, abychom se všichni nenakazili, a pak to najednou posunete. To pak celé vypadá, jako by to tak hrozné nebylo.

Lidé už docela dlouhou dobu poslouchají, že mají vydržet, že mají respektovat nařízení, ale zároveň se trpělivost části veřejnosti ztrácí. Co by měla udělat vláda pro, a obecně politici, aby lidé opatření více dodržovali?

Myslím, že by měly nastat dvě věci, byť získat důvěru zpět bude velmi obtížné. První je, že by do opatření měl být vnesen nějaký systém. Již několik politiků i nepolitiků navrhovalo, že by bylo ideální, kdyby vznikla skupina expertů na pandemii, která by doporučovala opatření, jež je třeba realizovat, abychom se s pandemií co možná nejdříve vypořádali. Na vládě by nebylo, aby nevymýšlela ta opatření, ale aby je dávala do kontextu s ostatními parametry jako jsou ekonomika a sociální věci a na základě toho vydávala opatření, která by nám pomohla pandemii postupně překonat.

Druhá věc je která?

Měli bychom způsobem, který je věrohodný, začít spolupracovat, aby došlo k dohodě, která bude realizována jak za podpory opozice, tak koalice. Lidé by měli v této době spolupracovat a vzájemně si pomáhat.

Třetí věc je něco, o čem jsem nedávno hovořil s předsedou Sdružení praktických lékařů. Zapojit do osvěty a do toho, jakým způsobem se dnes chráníme my všichni proti nákaze, ty jimž lidé nejvíce věří. A to jsou, troufl bych si říci, praktičtí lékaři. Kdyby se praktičtí lékaři stali nositeli osvěty, jak se dnes chovat, možná by to mělo větší účinek než dlouhé tiskové konference. To je potenciál, který vláda zatím nevyužila. Byl bych pro to, aby také dostali respirátory, protože velmi dobře vědí, komu je mají dát.

Jak vnímáte návrh šéfa odborové centrály ČMKOS Josefa Středuly, že by před Velikonocemi měla vláda vyhlásit tvrdý lockdown?

Měli by to posoudit odborníci a pak říci, jestli je to dobrý nebo špatný nápad. Pokud to pan Středula říká, předpokládám, že je za tím práce odborníků na oblast pandemie, ekonomiky, sociálních věcí a školství, kteří řekli ano z hlediska zdravotního, ale i ekonomického, sociálního a vzdělávacího by to znamenalo toto. Pak to dají dohromady a pak už je to politické rozhodnutí.

Dovedete si představit, že by Česká republika právě teď fungovala bez nouzového stavu, bez uzavřených některých okresů ve chvíli, kdy se šíří britská mutace koronaviru a v některých nemocnicích bojují o život už i čtyřicátníci?

Vzhledem k tomu, jak nepropracovaný má vláda systém zavedení opatření, která by bylo možné zavést podle zákona o ochraně veřejného zdraví, tak si to moc představit nedovedu. Ale kdyby se vláda více zabývala a dlouho dopředu tím, že se v nějakém okamžiku nedomluví s opozicí na prodloužení nouzového stavu, opravdu si ta opatření připravila a začala by je pak dělat podle zákona o ochraně veřejného zdraví, tak by to bylo schůdnější, než je to dnes.

Ale abych odpověděl na vaši otázku, v tomto okamžiku a při této nepřipravenosti vlády vidím jako velmi problematické, abychom fungovali buď bez přijatého pandemického zákona, nebo bez nouzového stavu. Je třeba, aby o tomto se koalice s opozicí velmi důkladně bavily a abychom zkusili najít nějaké rozumné řešení.

V Senátu se bude projednávat pandemický zákon. Sněmovnou prošel docela hladce. Jak se k tomu postaví horní komora parlamentu?

To uvidíme. Já vám to teď neřeknu. Výhrady už zazněly. Ukazuje se, že pandemický zákon rozhodně není bez chyb, což je i logické, pokud konec jeho vzniku byl tak rychlý, jak byl. Pokud máte několik hodin na to, abyste dopracovali zákon, který byl v květnu 2020 ve Sněmovně zamítnut, nic se s ním nedělo, pak byl najednou oživen a během několika dní, možná i hodin dopracován, aby s ním všichni souhlasili, tak je logické, že vzniknou nějaké chyby. Jak se s tím Senát popasuje, jestli ho bude chtít vrátit, aby ty chyby byly opraveny, nebo najde jiné řešení, přiznám, že na to neumím odpovědět.

Jihočeský hejtman, váš kolega z ODS Martin Kuba, v rozhovoru v MF DNES mluvil o tom, že pozice hejtmanů je dost odlišná než poslanců. Poslanci podle něj něco odhlasují a jedou na víkend domů, zatímco hejtmani jsou podle něj osobně i lidsky odpovědní těm, se kterými žijí v kraji, a mají na rozdíl od poslanců i právní odpovědnost. Jste šéf Senátu, ale byl jste také hejtman. Jak vnímáte tuto argumentaci vašeho kolegy, který se postavil na stranu toho, co chtěla vláda, a hejtmani požádali o nouzový stav.

Souhlasím jen s částí toho, co pan hejtman Kuba říkal, respektive s tím, co MF DNES uvedla...

Co říkal pan Kuba.

Souhlasím jen s částí. Nesouhlasím s tím, že někdo má a někdo nemá odpovědnost. S čím souhlasím, je to, že když se má hejtman rozhodovat o tom, co bude dělat v případě řešení nějakých situaci, které spadají do období nouzového stavu, tak má bezpečnostní radu. Ta hlasuje a dá mu hlasováním nějaké zadání. Musí se s tím nějak vypořádat a není to úplně tak, že by se na to mohl vykašlat nebo že by mohl říci zbytku rady a zbytku zastupitelstva, že si to udělá, jak chce. V tom je to jiné, ale není to jiné v tom, že hejtmani by, jak je naznačeno, byli nositeli větší odpovědnosti než poslanci nebo senátoři. S tím nesouhlasím. Já si myslím, že poslanci si velmi dobře uvědomují, že jsou také nositeli nějaké odpovědnosti, která také není vůbec malá.

Do čela horní komory parlamentu jste se dostal před rokem v únoru. Pozici jste obhájil po podzimních senátních a krajských volbách. Jak se vám úřaduje v čele Senátu?

Je to zajímavá práce. Vážím si toho. Jsem rád za to prostředí, které tady máme jak z hlediska spolupráce s místopředsedy Senátu, se senátorskými kluby, tak si myslím, že se nám postupně daří nějakým způsobem přizpůsobovat potřebám senátorů práci kanceláře Senátu, a do jaké míry to je, nebo není vidět, a do jaké míry to je kladně či záporně souzeno, je asi otázka pro veřejnost, nebo pro vás novináře, a nikoli pro mě.

Vašemu zvolení na předsedu předcházela náhlá smrt Jaroslava Kubery. Stává se, že si v některých situacích pomyslíte, co by na vašem místě udělal on, kdyby v té funkci ještě stále byl?

Dost často si samozřejmě říkám, jak by postupoval Kubera. Pak si také říkám, jak by postupovala moje manželka. Pak si také říkám, jak by postupoval můj kamarád, se kterým jsem hrál dlouhodobě fotbal a dnes dělá zedníka. A poté se rozhoduju.

Tedy podle sebe, nebo podle někoho jiného?

Do toho, jakým způsobem se já rozhoduji či jak pracuji, velmi patří to, že si v rámci svého rozhodování snažím představit, jak by mé rozhodnutí pocítili úplně jiní lidé, než je předseda Senátu. To dělám hodně často. Mé okolí na tohle není zvyklé a kouká na mě jak na exota, když tímto způsobem je nutím také přemýšlet. Vždycky jim říkám „Když něco děláte, tak si představte, že jste ten, pro koho to děláte“. Když schvaluji zákon, tak bych si měl představit, že jsem ten, pro koho ten zákon schvaluji. Když to neděláme, tak pravděpodobnost, že uděláme chybu, se zvyšuje. To je má odpověď.

V loňském roce se o vás mluvilo zejména v souvislosti s cestou na Tchaj-wan. Během ní jste prohlásil dnes již snad legendární větu „Jsem Tchajwanec“ s odkazem na slavný výrok amerického prezidenta Johna Kennedyho. Byl to váš nápad říct něco takového na půdě tchajwanského parlamentu?

Byl to můj nápad, s tím, že jsem byl inspirován podklady, které jsem si nechal připravit. Celkem jsem měl k dispozici 10 výňatků z projevů různých státníků a já jsem si je procházel. A slova Kennedyho mě zaujala.

Nelitujete těch svých slov zpětně?

Ne, nelituji. Naopak si za tím stojím. Myslím si, že to patřilo k té cestě, charakterizuje ji. I ta věta napomohla tomu, že jsme cíl té cesty naplnili.

Cesta na Tchaj-wan měla i konkrétní dopady. Česko například získalo darem čtyři linky na výrobu respirátorů od výrobce Autoland. Začátkem února v pražských Kunraticích zahájily provoz dvě z nich. Nepokusíte se nyní opět spojit s Tchaj-wanem a vyjednat případně další linky, aby se tady mohlo vyrábět ještě více respirátorů?

My jsme ale nejeli na Tchaj-wan proto, aby nám někdo něco dával.

Nejeli. Ale jeden z těch dopadů jsou právě tyto linky.

Já to říkám hlavně proto, že jsem se teď dostal do situace, kdy mi lidé dokonce píší „Jak je možné, že Tchaj-wan přemýšlí o tom, že by nám nějakou linku nedal“. To je přece absurdní.

Já jsem tam nejel proto, aby nám něco Tchajwanci dávali. Já jsem tam jel proto, abychom kromě jiného navázali dobrou obchodní spolupráci a jejich technologie nějakým způsobem spojili s našimi vědeckými poznatky a byli bychom pak schopni hi-tech výrobky dělat i v České republice a následně distribuovat po Evropě.

Zkusím otázku trochu upravit. Na Tchaj-wan jste jel z politických důvodů, je to nějaký symbol, navázání vztahů se zemí i přes nelibost Číny. Tato cesta měla také dopady, nejen politické, ale také obchodní. Mluvilo se třeba o tom, že do Česka přijde tchajwanská investiční skupina, banka, že se zřídí přímá linka mezi Tchaj-peji a Prahou. Jak se tyto věci vyvíjí?

Já vám odpovím, jen - já jsem opravdu na Tchaj-wan nejel z politických důvodů. Já jsem tam jel proto, že to bylo pro tuto zemi zásadní a důležité. Můžeme tomu říkat, že to jsou politické důvody, ale to jsou důvody, kdy si zachováte svou čest a hrdost a další věci, nebo nezachováte. A jestli já v nějakém okamžiku udělám věc pro to, aby se ze mě nestal někdo, kdo nemá páteř, tak nevím, zda tomu mám říkat politické důvody. To je důvod mého způsobu chování, jednání, tak jak bych chtěl, aby země fungovala a vypadala. Jestli tomu budeme říkat politické důvody, tak klidně, ale chtěl jsem to vysvětlit.

Dobře. A když se vrátíme zpět k původní otázce, tedy o tom, jak je to nyní s další spoluprací s Tchaj-wanem? Vznikly pracovní skupiny, které měli připravit další spolupráce, od té doby se ovšem o ničem dalším nemluvilo.

Problém je úplně jednoduchý. Já věřím, že spousta těch věcí by byla daleko více rozpracována, kdyby tady nebyl covid. Dnes je to tak, že Tchajwanci k nám nepojedou, protože jsme země, která na tom není tak dobře, že by bylo možné navázat osobní a jinou spolupráci, která souvisí s byznysem. Máme tady poměrně poměrně významné rozšíření nákazy covidu-19 a oni mají naopak rozsah nákazy naprosto minimální. Takže rozšíření nákazy nebudou riskovat.

Vaše cesta na Tchaj-wan pošramotila vztahy s prezidentem Milošem Zemanem - nezve vás na schůzky nejvyšších ústavních činitelů. Naposledy se vztahy mezi vámi pokoušel urovnat předseda Sněmovny Radek Vondráček, to ovšem nedopadlo, protože jste se odmítl prezidentovi omluvit. I dnes byla schůzka ústavních činitelů na Hradě. Nemrzí vás to, že u takové věci nejste?

Jestli mě to mrzí, nebo nemrzí, je úplně jedno. Důležité je, že to je škoda. V okamžiku, kdy se budou bavit nejvyšší ústavní činitelé o tom, jakým způsobem třeba udělat další kroky, abychom zvládli pandemii, nebo jakým způsobem udělat nějaké další kroky, abychom se dostali k novému volebnímu zákonu, nebo jakým způsobem udělat další kroky, abychom změnili zahraniční politiku, tak jeden z ústavních činitelů tam není, a to není dobře.

Osobně si myslím, že když se sejdou všichni, včetně těch, které mají jiné názory, tak je to lepší pro budoucnost a dává to větší pravděpodobnost, že se potom naleznou řešení. Když je jeden člověk mimo, tak potom dochází k tomu, že musí speciálně probíhat další jednání.

Pokud se mě ptáte jako osoby Vystrčila, jestli mě to mrzí nebo nemrzí, že se neuvidím s osobou Zemanem, tak to mě nemrzí.

Tady ovšem nejde o osoby Zeman a Vystrčil. Jde přece o to, že prezident republiky a předseda Senátu by spolu měli normálně komunikovat.

Proto říkám, že je to škoda a není to dobře. Já jsem už mnohokrát deklaroval, že si uvědomuji, že povinností předsedy Senátu je dělat vše proto, aby ta komunikace fungovala a aby byla nějakým způsobem efektivní a prospěšná. K tomu jsem připraven, ale víc nemůžu udělat.

Kdybyste tedy příště dostal pozvánku na tuto schůzku, přijal byste ji?

Pokud by přišla pozvánka s jasným programem, kde by se řešily ty věci, které jsem zmiňoval, tak bych na ni šel. Vidím to jako věc, která patří mezi mé povinnosti.

Kromě toho, že jste předseda Senátu, tak jste i místopředsedou ODS, která se bude snažit tento rok na podzim v koalici Spolu uspět ve volbách. Podle průzkumů by sama ODS na tom nebyla tak dobře, jak by si sama přála. Váš přímý konkurent o ucházení se opozičně naladěných voličů vám trochu ujíždí. Piráti jsou v průzkumech na tom lépe, než ODS. Kde se stala chyba?

Já nevím, zda se někde stala chyba.

Z pohledu některých lidí v ODS možná ano.

Myslím si, že potenciál koalice Spolu, tedy ODS, TOP 09 a KDU-ČSL je velmi dobrý. My budeme muset lépe vysvětlit, že jsme dobrou příležitostí pro budoucnost naší země a jejího fungování.

Jak odhadujete, že koalice Spolu dopadne v letošních sněmovních volbách?

Věřím, že máme šanci vyhrát. Jak to dopadne, ukáže volební kampaň, kterou máme před námi a schopnost prezentovat naše myšlenky a cíle.

Pokud se to nestane a ODS v koalici s KDU-ČSL a TOP 09 nevyhraje volby, má podle vás současný předseda Petr Fiala šanci udržet si křeslo předsedy?

Já si myslím, že výsledek voleb je důležitý, ale důležitý je i výsledek vyjednávání, které následně budou. V tuto chvíli ale nechci říkat nějaký zásadní výrok v tomto směru.

Ohrožuje Fialu ve funkci čím dál aktivnější jihočeský hejtman Martin Kuba?

V tuto chvíli nikoliv.

Jaké jsou v současnosti vaše osobní politické ambice? Jste druhým nejvyšším ústavním činitelem. Neláká vás posunout se ještě o jednu příčku výš, nebo v rámci ODS, kde jste místopředsedou?

Co bude v budoucnu, nechci předjímat. Mé osobní ambice jsou v tuto chvíli přeplněné. Jsem plně vytížen tím, co dělám, snažím se naplnit roli předsedy Senátu zodpovědně a poctivě a budoucnost ukáže, zda to povede k něčemu dalšímu - ať v pozitivním, nebo negativním slova smyslu.

(Autor: Lada Režňáková, Josef Kopecký)

Miloš Vystrčil

předseda Senátu PČR
místopředseda strany