Novinky Mediální výstupy

(Novinky.cz) Kam směřuje dnešní geopolitická situace a co to znamená pro Evropu? Europoslanec a místopředseda ODS Alexandr Vondra v novém díle PoliTalku komentuje posun americké zahraniční politiky. Jaké kroky by měla podle něj učinit Evropská unie?

Věříte ještě Spojeným státům jakožto spojenci?
Článek 5 zatím nikdo nezpochybnil, nebo tedy Elon Musk, ale to beru s rezervou. NATO stále existuje, ale samozřejmě je to radikálnější změna americké politiky, než jsem čekal. A odpovídá to trendu světa, do kterého vyplouváme.

Ono je to evidentní z té uniklé konverzace na platformě Signal. Jak to na vás působí? Když se tam baví americký viceprezident Vance a americký ministr obrany Hegseth velmi otevřeně a říkají, že už nehodlají Evropu zase tahat z bryndy.
America first v podání J. D. Vance je krystalicky čisté zahraničněpolitické sobectví. Svět, kdy se jelo podle globálně nastavených pravidel, občas to někdo porušil, Američani to někdy vymáhali, tento svět je pryč. Není to podle mě dané jenom Trumpem. Trump na to jenom dává razítko.

Tím, jak si Putin začal před třemi lety dělat, co chce, porušil všechna pravidla hry. My jsme řekli válečný zločinec, ale nikdo si pro něj nedošel. Nikdo nechtěl – ani Biden, ani Britové nebo Francouzi – riskovat nukleární konflikt. Čína roste mohutně, Indie ještě víc. Brazílie, Jižní Afrika, všichni začali sledovat své vlastní zájmy. Takže tady máme před sebou multipolární svět na dlani a Američané se podle toho zařizují.

Nový svět, kde víc bude rozhodovat ekonomická i vojenská síla, není něco, z čeho já bych se radoval, protože my Češi nemáme moc velké páky.

Děsí vás to, jakožto zkušeného českého politika, že Spojené státy takhle zásadně proměňují svoji zahraniční politiku? Přece jenom evropská stabilita a evropští spojenci byli a jsou i v americkém zájmu.
Neděsí mě to, protože děs a strach je vždycky to nejhorší, co by nás mohlo vést. To je cesta do pekel. Přišlo to v tvrdší formě, než bych očekával, ale musíme se přizpůsobit. Samozřejmě Evropská unie je v nevýhodě. Věci se mění. V mezinárodních vztazích někdy dominuje kooperativní model a někdy konkurenční.

Je velkým úkolem Evropy se na tohle připravit, nikoliv si zoufat. Evropa je v určité nevýhodě, protože není nastavená jako impérium, ale jako antiimpérium. My brečíme, že nás reprezentují takoví strýcové a tety, se kterými se nikdo nebaví, kterým se všichni trochu smějí ve světě, ale to je dáno přímo z povahy toho, jaký je ten konstrukt.

Jaké kroky by měla Evropa podle vás dělat, abychom byli silnější, srozumitelnější, klidně tvrdší hráč?
To je přesně ta otázka, kterou si máme nejenom klást, ale i na ni odpovídat. To znamená volit tu společnou cestu tam, kde nás to posílí, a nevydat se tam, kde nás to oslabí. Udělat něco jako Spojené státy evropské, na to nemáme evropský politický národ, jazyk…

Já to pozoruju v Evropském parlamentu. Odešli Britové. Apetit používat angličtinu, zejména u středních mocností, klesá. Italové mluví italsky, Španělé španělsky, Poláci polsky. Takže si myslím, že vytvářet impérium napoleonského typu je cesta do pekel. Naopak ale jsou oblasti jako třeba společný kapitálový trh. Mohla by to být jedna z cest, jakým způsobem generovat prostředky do investic tam, kde to potřebujeme.

Omezme Green Deal. V tomhle novém světě, kdy Američani odstupují od Pařížské dohody. Asi to udělá Indonésie, udělá to zřejmě Argentina. Rusové na to kašlou, Indové na to kašlou. Viděl jste prohlášení indického ministra energetiky minulý týden? On na sociálních sítích ohromně slavil světový rekord Indie, která vytěžila miliardu tun uhlí za loňský rok. Nikdo nikdy předtím nevytěžil takové množství za jeden rok. Vidíme tady, že Indie na to prdí z vysoka, protože je pro ni dneska důležitější se průmyslově dotáhnout.

Vidíme, jak jsme byli a jsme pořád závislí i na importu z Ruska. Není cesta odklonu od fosilních paliv a cesta k zelenější ekonomice, cesta k naší soběstačnosti a nezávislosti?
Já neříkám, že nemáme postupně dekarbonizovat. Já neříkám, že se nemáme zbavovat závislosti na nespolehlivých dodavatelích. Samozřejmě že ano. Zároveň ta cesta, kterou jsme si nalinkovali – ne s mým souhlasem, zdůrazňuji –, je radikální a klimatu nepomáhá. Náš podíl je zanedbatelný. Když ti ostatní nedělají dost, tak my se tady můžeme rozkrájet, ale nebude to mít žádný efekt.

Jak teď čtete to, co se děje při těch jednáních v Rijádu? Znamená to, že Spojené státy a Donald Trump jdou Vladimirovi Putinovi na ruku tak, jak možná ani Vladimir Putin sám nečekal?
Uvidíme. Každopádně já si myslím, že teď není žádný důvod Rusku prominout sankce, protože v ničem neustoupilo, zatím. Já nechci hodnotit celkově americkou strategii, dokud nebude výsledek. Chápu jednu věc. Američané dospěli k názoru, že je lepší válku nějakým způsobem ukončit. Já si dokonce myslím, že pokud se válka ukončí rozumným řešením, tak to může být i v našem zájmu.

Důležitá je cena. Tou cenou nesmí být, že Putin Ukrajinu sežere, že ji zničí. Já nemám iluze, nevěřím Rusům ani nos mezi očima, že své cíle nějakým způsobem změnili. To, že chtějí zničit Ukrajinu, to naposledy říkal Vladislav Surkov minulý týden. Na otázku, co je cílem, jasně říká – zničit Ukrajinu. A na druhou otázku, kde jsou ruské hranice, odpovídá – tam, kam nás pustí a kde nám to pánbůh umožní.

Vypadá to, že Američané tenhle přístup nechápou, že se chtějí s Ruskem dohodnout bez ohledu na to, jaké bude mít Ukrajina a potažmo i my bezpečnostní zájmy…
Uvidíme. Donald Trump je reálný stavební developer. Myslím si, že teď začíná zjišťovat, že to je komplexnější problém. Jestliže by to rád měl z krku co nejdřív, tak Vladimír Putin nikam nespěchá. Je otázka, jestli vůbec nějaký mír chce, zatím to moc nevypadá. Chápal jsem, že Trump zkouší dávat nějaké návnady. Když chcete ulovit rybu, tak nezačnete mávat pádlem a mlátit do rybníka. Dáte tam naopak návnadu, ale pak musí přijít zásek. A ten se zatím nekoná.

Uvidíme. Pokud se podaří mírová dohoda na bázi kompromisu územního, která zároveň nepovede k tomu, že se Ukrajina stane snadným soustem pro Putinovu večeři po tomhle obědě, tak budu rád a podpořím to. Z mého hlediska nejjednodušší způsob je, aby se Ukrajina mohla plně vyzbrojit.

Alexandr Vondra

místopředseda klubu Evropských konzervativců a reformistů (ECR)
poslanec EP
místopředseda strany