Novinky Mediální výstupy

(Lidové noviny) Nová politická situace ve Francii, vzešlá z předčasných voleb, neohrozí společný boj Prahy a Paříže za jádro. „Nemám pochybnosti o tom, že Francie projaderná zůstane,“ říká europoslanec a exšéf české diplomacie Alexandr Vondra (ODS). Francouzský prezident Emmanuel Macron ale bude mít co dělat, aby svoji rétoriku proměnil v činy.

„Macron to podělal,“ napsal jste na sociální sítě po zveřejnění výsledků předčasných parlamentních voleb ve Francii. Co tedy konkrétně francouzský prezident pokazil?

Vyhlášením předčasných voleb zariskoval. A to nemusel. Mohl vládnout v klidu dál, několik let, a dělat všechno pro to, aby se situace uklidnila. Místo toho ale zariskoval a risk moc nevyšel. Jednak poměrně výrazně oslabila jeho centristická formace, má daleko menší počet poslanců, než měl předtím. Zároveň posílil levici. Tedy udělal zbrklé rozhodnutí, které udělat nemusel. A pak se ve snaze zachránit, co se dá, zúčastnil celonárodního tažení proti Marine Le Penové. Výsledkem toho bylo, že získala ohromné počty levice. I ta krajní.

V minulosti jste se netajil kritikou Emmanuela Macrona, v březnu během jeho státní návštěvy Prahy ale přišla otočka a prohlásil jste, že se najednou cítíte jako frankofil. Ještě to trvá?

Ale tak frankofil – samozřejmě to byla nadsázka. Každopádně bych nic neměnil na tom, co jsem říkal. Skutečně jsem z toho, jak se Francouzi poslední rok chovali, i třeba v Evropském parlamentu, měl velmi dobrý dojem. A měl jsem nakonec dobrý dojem i z toho, jak se Macron choval jako státník v rozbouřené mezinárodní situaci. Prokazoval alespoň nějaký lídršip v době, kdy žádný v Evropě není k dispozici. Na tomto svém názoru bych nic neměnil. Samozřejmě k lídršipu někdy patří i vlastnost riskovat. To je znakem větších mužů, ti malí neriskují, mají na kalhotách kšandy i pásek. Jak jsem říkal, tenhle risk Macronovi prostě nevyšel, není to ale konec. Může to napravit. Jakožto velký státník se o to také podle mě pokusí. Už prvním signálem bylo, že nepřijal demisi premiér Gabriela Attala.

Jak by mohla ona náprava vypadat?

Moje domněnka je, že se bude snažit levici rozdělit. Jeana-Luca Mélenchona (lídr krajně levicové strany Nepodrobená Francie – pozn. red.) s radikály pošle do autu a pokusí se to poskládat se svými centristy, s republikány a se socialisty. Bude to ale samozřejmě daleko těžší, než to měl doposud, protože bude muset zahrnout daleko víc subjektů. A celkově to půjde více doleva, protože bez socialistů to nedá.
V autu kromě Mélenchonovy levice nechá i pravici Jordana Bardelly (předseda Národního sdružení – pozn. red.) a Marine Le Penové. Macronův střed však bude oslabený, vnitřně nesourodý, navíc situaci zkomplikuje těžká ekonomická situace Francie. Plnit předvolební sliby bude nesmírně těžké, protože byly velmi nákladné. A to celé bude dál posilovat extrémní pozice nalevo i napravo. Ti napravo jsou naštvaní, že se všichni spikli proti nim, a ti nalevo, Mélenchon, budou naštvaní a frustrovaní, že budou vyautovaní.

Vyautovaný teď naopak není propalestinský blok ve Francii, který výsledkem voleb posílil. Jak to ukočíruje Evropa ve vztahu k Izraeli?

Ještě uvidíme. Antisemité jsou především u Mélenchona. Zatím nevíme, zda budou mít nějaký vliv na vládu. Silné propalestinské hlasy jsou i u Zelených, ani tam ještě nevíme, jestli je budou potřebovat k poskládání většiny. Také to celé závisí na tom, kdo bude premiérem. Jestli socialista Raphaël Glucksmann, ten není antisemita, znám ho z Evropského parlamentu.

Každopádně pokud je někde ve Francii antisemitismus, je to na radikální levici daleko víc než na pravici. Teď se samozřejmě zdá, že propalestinské hlasy mohou mít navrch, ale uvidíme, co dá Macron dohromady. To je otevřená otázka.

Problém s antisemitismem však ve Francii vnímám, židovští přátelé se tam cítí čím dál tím stísněnější. Radikální levice je pro ně daleko větší nebezpečí než lepenovci.

A co pro českou vládu? Je pro ni posílení levice přijatelnější, než jednat s Národním sdružením?

Odmítám, co by bylo, kdyby. Ale každopádně bývalo by bylo nejlepší, kdyby pokračovalo to, co bylo předtím. Macronovi ale jeho risk nevyšel a musíme se s tím smířit. Přitom se mu nestalo nic horšího, než že prohrál evropské volby. Před pěti lety je prohrál taky, nyní ale s větším rozdílem. Myslím si, že kdyby uměl zareagovat v politice na hlavní problémy, jež způsobují turbulence, dopadlo by to jinak. Těmi problémy myslím hlavně nekontrolovanou migraci, která se ve Francii musí řešit. A pak jsou to samozřejmě i ekonomické dopady, ty mají souvislost s Green Dealem. Čili podle mého soudu nebylo nutné vyhlašovat nové volby, ale spíš upravit politiku, aby se radikálnější hlasy utlumily. Lídrovská chyba.

Považujete přesto Macrona za jednoho z top evropských lídrů?

Zariskoval, to velcí lídři občas dělají. Znovu říkám: má šanci to napravit. Ale i po té nápravě, pokud se mu podaří, nebude výchozí situace lepší, než byla před volbami.

Čili stále trváte na tom, že je Macron výraznou postavou evropské scény.

Nevidím, kromě Giorgie Meloniové (italská premiérka ze strany Bratři Itálie – pozn. red.), která vyhrála volby a dneska je jedničkou v Itálii, žádnou jinou veličinu v Evropě. Budoucnost nám ukáže. Samozřejmě Macron je teď taková trochu chromá kachna, ale zároveň má svůj mandát až do roku 2027, to není tak málo. Dá se udělat ještě spousta práce.

Například modernizovat ozbrojené síly a zvýšit výdaje na obranu své země? Pokračovat v podpoře bojující Ukrajiny?

Tedy věci, o nichž často mluvil a vyzýval k nim i ostatní. Bude k tomu nyní mít ještě manévrovací prostor? Půjde to dál tlačit a realizovat?

To jsem sám velmi zvědav, protože měl velmi silnou rétoriku, což je pro jadernou mocnost namístě. V rámci politiky nejednoznačnosti musí budit respekt. Ale jedna věc je rétorika, druhá věc jsou konkrétní činy. A tady, upřímně řečeno, kdybychom si vyčíslovali, kolik toho dali Ukrajincům Němci a kolik Francouzi, tak to možná dneska bude ve prospěch Němců.

Druhá věc je, kolik na to budou mít nyní Francouzi peněz. Každopádně posilování evropské obrany je pro Francii prioritou, to cítím i v Evropském parlamentu. Tváří v tvář tomu, co předvádějí Rusové, je to stále namístě. Ale říkám znovu, jedna věc je rétorika, druhá věc jsou činy. A ty samozřejmě vyžadují investice a finanční prostředky. Při posílení levice jsem tedy velmi zvědav, jestli se nebudou rozevírat nůžky mezi rétorikou a reálnými činy.

S novou francouzskou realitou se potýká i Evropský parlament, kam naopak přišla posílena francouzská pravice. Co to znamená pro česko-francouzské jaderné spojenectví? Budete v něm s novou „partou“ pokračovat?

Myslím si, že ano, ve Francii je k tomu poměrně silný konsenzus. Bude hodně záležet na prezidentském lídršipu. Nicméně tento konsenzus má šanci se udržet, protože dneska se víc a víc zemí v Evropě přiklání k tomu, že bez jádra se neobejdeme. Koneckonců jsem spoluzakládal jadernou skupinu v Evropském parlamentu, náš předseda, což je logicky Francouz, už mi napsal dopis, že se příští týden ve Štrasburku setkáme a budeme v práci pokračovat.

Nemám pochybnosti o tom, že Francie projaderná zůstane, to nebudou zpochybňovat ani francouzští europoslanci vedení Bardellou. Druhá věc je velká jaderná renesance, tak jak ji Macron plánoval. Ta totiž vyžaduje dobrou ekonomiku a hodně peněz. Rozsah toho teprve uvidíme, o směřování však nemám pochybnosti.

Bardellův europarlamentní tým zakotvil v nové frakci Patrioti pro Evropu, kterou spoluzakládalo i hnutí ANO a jehož místopředsedkyní je Klára Dostálová z ANO. Jak tuto novinku v EP vnímáte?

My máme frakci ECR (Evropští konzervativci a reformisté – pozn. red.) a v ní jsem místopředsedou zase já. Jsme zhruba stejně silní, stejně početní, ale myslím si, že s námi se tady ostatní bavit budou. S nimi ne. To je ten rozdíl.

Vy se s nimi budete bavit?

Když půjde o věci, které souvisí s našimi zájmy, ať už jde o Green Deal, jádro, nebo migraci, tak určitě ano. Politika je o komunikaci. Jedna věc je ale se s někým bavit, druhá věc je zajistit si nějaké pozice, jež umožňují mít vliv. A to je trochu jiná záležitost. Ještě bych velmi zdůraznil, že pokud se tato frakce bude profilovat jako pátá kolona Putinova Ruska, tak přes to u nás nejede vlak. To je obrovský problém. Tohle byl mimochodem důvod, proč jsme k nám do frakce nepřijali Viktora Orbána, když k nám chtěl jít.

Právě maďarský premiér Viktor Orbán teď cestuje do Moskvy i do Pekingu. Přešlap, či snaha o jistý druh vůdcovství?

Ať si dělá, co chce, ale ne naším jménem. Ne jménem Evropské unie. Když tam jede jako maďarský premiér, je to jeho věc, ale určitě k tomu od nás nemá žádný mandát.

(Autor: Iveta Křížová)