Novinky Mediální výstupy

 

 

Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vy nepochybně víte, čeho se moje otázka bude týkat, ale přesto ji položím, protože bych chtěl slyšet vaši odpověď kromě televize i na půdě této Sněmovny.

 

Jistě víte, že v trestním řízení je dnes velký problém přesouvání příslušnosti jednotlivých státních zastupitelství, že to bylo několikrát předmětem značné a zásadní kritiky části odborné veřejnosti. Bylo podáno několik ústavních stížností v té věci, kde bych řekl, že ústavní stížnost našeho exkolegy pana doktora Ratha neuspěla více pro její případný politický dopad než pro to, že by zrovna Ústavní soud měl pocit, že to je všechno v pořádku, a také ve svém výroku do značné míry kritizoval tuto praxi a tento průběh.

 

Vaše předchůdkyně v úřadu vydala ke konci svého působení 4. ledna vyhlášku, kterou umožňuje přesouvat dále jenom na rozhodnutí dvou osob, a to je vrchního státního zástupce a nejvyššího státního zástupce, udržovat přesuny věcí, které patří jinam, na vrchní státní zastupitelství. Já se vás ptám, jestli jste přesvědčena, že ta vyhláška je v pořádku, že je v souladu s trendem, který byl i v novém zákoně o státním zastupitelství, kde by měla být působnost jednoznačně určena, a určena zákonem, a nezapomeňme, že přesouvání působnosti státního zastupitelství nutně znamená, že přesouváme nebo zpochybňujeme zásadu zákonného soudce, a jestli budete uvažovat o tom, že byste tuto vyhlášku zrušila, nebo alespoň tuto část změnila, protože ji pokládám opravdu v rozporu s ústavní zásadou zákonného soudce.

 

 

 

 

Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, já zopakuji jenom to, o čem jsem přesvědčena, že ta vyhláška, jak recentní judikatura Ústavního soudu naznačuje, není optimálním předpisem z hlediska formálního. Rušit ji určitě nebudu. Bude to součást návrhu nového zákona o státním zastupitelství. Ten připravujeme a bude v tomto roce předložen Poslanecké sněmovně. To nic nemění na obsahu té vyhlášky, kterou naopak považuji za prospěšnou, protože právě v kauzách závažné hospodářské trestné činnosti, kdy státní zástupce od začátku dozoruje určitou věc, není dobré, aby, pokud jde o společné řízení, došlo k situaci, kdy bude nějaká věc vyloučena k jinému řízení, čili přistane na stole, jak říkala moje předchůdkyně, úplně jiného, nezasvěceného státního zástupce a on se bude muset se vším znovu seznamovat. Čili pokud jde o meritum věci, tak si myslím skutečně, že by dozor měl zůstat u toho vrchního státního zástupce nebo státního zástupce, který je příslušný k výkonu nad vyšetřováním toho hlavního, predikativního trestného činu.

 

Moje odpověď bude možná stručnější, než jste čekal, ale beru to jako v současné době pragmatickou záležitost, která po stránce věcné vychází ze zkušenosti, že by měl ten, který dozoruje komplikovanou hospodářskou trestnou činnost, mít možnost ji dozorovat až do samého konce, protože je zde vyšší pravděpodobnost, že potom uspěje i se svou obžalobou a se shromážděnými důkazy u soudu. Takže tady nevidím žádné porušení principu zákonného soudce. Navíc je zajímavé, že mě na to teď upozorňujete, když podle dosavadních předpisů, které v praxi byly u závažné hospodářské trestné činnosti aplikovány, právě docházelo k tříštění dozoru nad vyšetřováním hospodářské trestné činnosti a skončili jsme tam, kde jsme skončili - že zatím moc úspěšně do stadia soudního dovedených závažných hospodářských kauz nemáme. Doufám, že tato vyhláška, byť není kardinálního významu, alespoň malinko přispěje k tomu, že těch kauz bude více.

 

 

 

 

S dovolením tedy. Je mi jasné z vaší odpovědi, že s vyhláškou nic dělat nebudete. Současně ovšem upozorňuji na to, že se vůbec nejedná o závažné hospodářské trestné činy. Pokud jsou to závažné hospodářské trestné činy, tak samozřejmě na tom vrchním státním zastupitelství zůstávají. Tady se jedná o věci, které nemělo vrchní státní zastupitelství šetřit, že třeba možná v souvislosti s jinými kauzami, já se samozřejmě můžu jenom domnívat, jestli to souvisí s probíhajícím případem a se snahou vaší předchůdkyně pokrýt možnost vrchního státního zastupitelství v Olomouci, aby mohlo nadále obtěžovat pana expremiéra Nečase a jeho spolupracovníky. Ale to je jenom moje úvaha. Jenom upozorňuji, že se nejedná vůbec o tuto otázku, a znovu kladu - nepokládáte tento princip za v rozporu se zásadou zákonného soudce?

 

 

 

Nepokládám. Když už jste zmínil tu potenciální souvislost, tak bych tady chtěla uvést na správnou míru, že pražské Vrchní státní zastupitelství bylo vyloučeno z dozorové činnosti právě proto, že zde v té době jeden ze státních zástupců byl podezřelý a posléze i obviněný, a proto byla ta působnost přenesena na jediné možné vrchní státní zastupitelství, kterým je Vrchní státní zastupitelství v Olomouci.