Novinky Mediální výstupy

 

 

Domnívám se, že důsledky tohoto brutálního činu jsou podobné jako u obdobných útoků v minulosti. To znamená, že jde o další důkaz toho, jak je naše společnost bezbranná proti zákeřným a podlým praktikám terorismu. Ač mnozí dávno víme, že naivní a idealistické představy o poklidném multikulturním soužití jsou mimo realitu tohoto světa, neboť nelze mít otevřenou náruč, aniž bychom sami vyžadovali totéž od ostatních, je zde stále velká část společnosti a elit, která si myslí pravý opak. Byla bych ráda, kdyby tato událost vedla k probuzení z tohoto snu. A je mi velmi líto, že se musí dít právě takové události, aby k tomu došlo. 

 

 

 

Samozřejmě nemám potřebné informace k tomu, abych mohla cokoli s jistotou předpovídat a říkat, do jaké míry je riziko takového atentátu v ČR reálné. A v tomto směru důvěřuji našim zpravodajským službám. Obecně ale jistě platí, že od útoků na budovy Světového obchodního centra v New Yorku v roce 2001, je stále na místě v celém západním světě obezřetnost. 

 

 

 

Předně bychom měli konečně pochopit, že větší otevřenost, bezbřehá tolerance a rozmělňování hodnot, na kterých stojí naše civilizace, nejsou cestou k mírumilovnému soužití mezi kulturami a k tomu, aby byl vymýcen náboženský fundamentalismus, který stojí za takovými zločiny. Je zjevné, že to, co nabízí naše euroatlantická společnost zbytku světa, nenachází stejnou odezvu. Nejsem zastáncem náboženských či rasových válek, na druhou stranu Evropa by měla být například v přístupu k imigraci opatrnější. A tento názor bychom v rámci EU měli jednoznačně zastávat. 

 

 

 

Útok na redakci Charlie Hebdo jistě nahrává radikálnějším a krajně pravicovým proudům. Největším nebezpečí pro Evropu ovšem vidím v postupné radikalizaci i těch, kteří mají normálně ke krajně pravicovým proudům daleko. To by mohlo v nejhorším případě vést až k nepokojům, či jakýmsi odvetným akcím. 

 

 

 

Jak jsem uvedla, v tomto ohledu jsem zastáncem větší ostražitosti, čímž nemyslím přímo uzavření hranic. Nedomnívám se, že by reakce Unie byla i s ohledem na její dosavadní vstřícný přístup až takto radikální. Také bych varovala před zjednodušeným přístupem k imigraci, protože jde o poměrně komplikované téma, které se snadno populisticky zneužívá, ale jak například ukazují americké zkušenosti z mexické hranice, není vůbec jednoduché s přílivem imigrantů něco udělat.

Zvláště v podmínkách Evropy, kdy je společná hranice dlouhá a členitá, takže není možné hlídat každý její metr. Naše společnost také stojí na určitých hodnotách a jednou z nich je pomáhat lidem v nouzi. Máme odmítat ty, v jejichž zemi například zuří válka a jsou ohroženi na životech? Nebo ty, kteří jsou pronásledováni? Nejsou jednoduché odpovědi, byť někteří populisté tvrdí opak. Problém imigrace se nedá vyřešit jedním krokem, je nutné tuto problematiku rozdělovat na jednotlivé dílky a s těmi se vypořádávat. 

 

 

 

Ačkoli z celoevropského hlediska dopad útoku na vzestup krajně pravicových stran nemusí být tak markantní, v samotné Francii k proměně rozložení podpory jednotlivých politických sil samozřejmě, alespoň krátkodobě, dojít může. A tyto strany samozřejmě také mohou v důsledku této události radikalizovat své požadavky či programové cíle. 

 

 

 

Takto dramatický scénář nepředpokládám. Je těžké cokoli předpovídat, protože populismu se obecně v naší zemi v posledních letech daří, ovšem rasistický či xenofobní podtext má výjimečně. 

 

 

 

V mezinárodních politických kruzích jsem tyto úvahy v nějaké výraznější míře zatím nezaznamenala, tudíž takový vývoj spíše neočekávám. Nejsem si ani jistá, zda Rusko v současné době má zájem na tom podílet se na nějakém společném postupu proti Islámskému státu, stejně jako se ani v minulosti nepodílelo na žádných protiteroristických ofenzivních akcích. 

 

 

 

Vzdušné útoky na Islámský stát letouny některých členů Severoatlantické aliance a dalších států probíhají. Díky nim se podařilo alespoň zastavit postup této teroristické organizace. Samozřejmě porazit bojovníky Islámského státu je možné jedině na zemi, o což se snaží kurdští Pešmergové i Iráčané. Musíme jim pomáhat, ať už třeba vzdušnou podporou, poradenstvím, výcvikem, či materiálně, ale v tuto chvíli nevidím významnější prostor pro nějakou akci například Severoatlantické aliance. Takový zásah by nebyl vůbec jednoduchý a navíc klíč ke stabilizaci leží v Sýrii, nikoli v Iráku. Nicméně podpořím jakékoli smysluplné řešení i vojenské zapojení v tamní oblasti, pokud povede k míru.