Novinky Mediální výstupy

Dvaadvacet let čekají lidé na Šumavě na zákon, který dá péči o šumavské lesy řád. Teď míří do Poslanecké sněmovny hned dva návrhy naráz. První z dílny Plzeňského kraje, druhý od ministra životního prostředí Tomáše Chalupy.

V čem je váš návrh zákona průlomový?

Zákon, který odešel do vlády a čeká na projednání, vychází z jednání u kulatých stolů. Obsahuje přesnou zonaci, přesné zanesení cest včetně popisu, jak se smí cesty měnit. To je základ. 

U toho se zastavme. Rozpor je třeba v tom, že plzeňský návrh počítal s tím, že o veškeré práce v parku by se starala obecně prospěšná společnost, kterou by řídili politici. 

To už je věc, která je překonaná. Podle mě by obecně prospěšná společnost nebyla dobré řešení, protože si myslím, že nepatří k nejtransparentnějším způsobům hospodaření. Ale já se snažím vytvořit zákon, který zabrání, aby jakýkoliv příští ředitel parku či ministr životního prostředí mohl s parkem experimentovat, jak se to dělo posledních 20 let. Nebude už možné, aby třeba ministři či ředitelé zavírali cesty nebo měnili zonaci. 

Základní otázkou je zonace. Jak tedy podle vás mají vypadat zóny? Stále počítá i váš pozměňovací návrh s 26 procenty první, tedy nejpřísněji chráněné zóny? 

Ano a na to navazuje postupné přidávání dalších území, pokud splní určité podmínky pro zařazení do první zóny, a rozšíření zóny až na 35 procent plochy. 

Aktivisté ale často říkají, že existoval příslib z minulosti, že první zóna bude v budoucnu větší. 

Učinit příslib a s nikým jej nevyjednat, to umím také. Je to hra s procenty, protože třeba jeden z protinávrhů byl zmenšit národní park a ponechat zónu tak, jak je navrhována, čímž bychom měli její větší procenta z celkové rozlohy. Ale já na toto lhaní si do kapsy naskakovat nebudu. Pro mě je mnohem důležitější, aby park zůstal v hranicích, které má, než nějaké procento, o kterém se dohadujeme. 

Hovoříte velmi často o tom, jaká je shoda s regionem, politiky i lidmi nad návrhem zákona. Není tedy špatně, že do projednávání jdou dva návrhy? 

A nemyslíte, že to dává větší prostor, abychom diskutovali o věci, o které se na Šumavě diskutuje přes 20 let? 

Přesto, nerozdrobí se podpora poslanců pro jednotlivé návrhy tak, že neprojde ani jeden? 

Mluvil jsem snad se všemi jihočeskými i plzeňskými poslanci a senátory a vnímám, že v principech i cílech zákona se shodneme. Za jedno jsme i v tom, jak by měl být zákon koncipován. Debatujeme jen o detailech. 

Když tedy debatujete jen nad detaily, nebylo by právě proto lepší, aby byl jen jeden návrh zákona? 

To máte pravdu, na konci bude jeden zákon, kompromis. 

Když hovoříte o kompromisu, nezapomínáte na ekologické aktivisty, kteří tvrdí, že o shodě nemůže být řeč, když jejich připomínky jste do svého návrhu zákona nezapracovali? Oni byli při jednání tak naštvaní, že odešli od kulatého stolu, kde se vyjednávalo. 

To považuji za falešné sdělení, protože u tohoto stolu jsme seděli všichni včetně ekologických aktivistů proto, aby vznikly kompromisy. Fakt, že zonace má podíl, který má, je přece také výsledek jejich tlaku, protože původní představa obcí o velikosti první zóny byla mnohem, mnohem menší. 

Na druhou stranu představa aktivistů a občanských sdružení byla mnohem, mnohem větší. 

Proto říkám, že je to kompromis. Já ale neumím přijmout kompromis na to, že se na Šumavě mají rušit cesty, které jsou zde tisíc let. V tom prostě shodu hledat neumím, na to si budou muset najít jiného ministra. Jestliže se ale dostávám někde do sporu a mám se přiklonit na některou stranu, pak já se přikláním na stranu těch, kteří na Šumavě žijí. 

(Autor: Václav Janouš)