Novinky Mediální výstupy

(Reflex) Marek Benda je naším nejdéle sloužícím poslancem. Zákonodárcem v České národní radě se stal již v únoru 1990. Někteří ho proto považují za dinosaura české politiky, jiní naopak oceňují jeho znalosti o chodu Poslanecké sněmovny. Právě on zná perfektně jednací řád i všechny možnosti, jak postupovat. To je v dobách, kdy vidíme ve sněmovně permanentní obstrukce a často se místo práce jen „žvaní“, důležité. „Dnešní sněmovna je někdy naprosto chaotická, nedá se odhadnout, co a jak se odehraje," říká k tomu v rozhovoru pro Reflex předseda poslaneckého klubu ODS.

Veřejnost má často neodbytný pocit, že jednání Poslanecké sněmovny není efektivní, že je příliš mnoho mimořádných schůzí ke všemu možnému a při obstrukcích se často jen nesmyslně žvaní. Jaký pocit máte vy?

Není to vůbec jen pocit veřejnosti, ale realita dneška. Sněmovna je někdy naprosto chaotická a často nelze odhadnout, co a jak se odehraje.

Takže nejen neodhadnutelný Donald Trump v Americe, ale i česká sněmovna.

Ano, ano. Trávíme tady strašně času, máme snad nejvíc zasedání sněmovny ze všech států na světě, určitě v Evropě. Mnohem méně pak zasedají výbory, jejichž úkolem by mělo být vše předem dobře dohodnout a připravit na finální jednání.

Voliči ale zasedání výborů moc nezajímá, přestože je podstatné. Jak se to změnilo v jejich případě, přece jenom jste pamětník práce v parlamentu.

Na začátku 90. let se zasedalo více ve výborech, bylo to až nekonečné. Poté, co jsem přešel ze školského výboru do ústavně- právního, který tehdy projednával úplně všechno, se naprosto běžně sedělo i patnáct hodin denně. Pak byla kvůli tomu ale kratší jednání pléna. Vždy to má nějaké konotace.

Takže to není tak velká změna?

Ale je! Dnes je naprosto neodhadnutelné, co se stane. Opoziční představitelé tady blábolí, blábolí a blábolí i o věcech, které nemají s projednávanými body nic společného.

Když mohou, tak blábolí.

Přednášejí nejrůznější nesrozumitelné věci, někdy tomu fakt není vůbec rozumět. Vymýšlejí si nesmyslné body, pro které se nestydí jejich lidé hlasovat. Ty body nemají ani podmět, ani přísudek. Jsou to někdy blbosti.

Ale vám, člověku, který zná chod sněmovny perfektně, se do nějakých radikálních změn jednacího řádu nechce. Lépe řečeno jste v tom opatrnější než někteří vaši kolegové.

Někteří kolegové i občané mi nadávají, že je to hrůza, že sněmovnu neumíme lépe řídit. Ano, pravidla jsou velmi rozvolněná a napomáhají opozici zdržovat a brzdit legislativní proces, zejména je-li dostatečně populistická a nekonstruktivní. Ovšem to je cena, kterou platíme za demokracii, která je klíčovou hodnotou, i když to někdo zneužívá. Nicméně upozorňuji, že i přes tyto potíže a zdržování jsme jako vládní koalice vše podstatné dokázali prosadit. Systém sice klopotně, ale funguje. A já nerad dělám změny jen z pozice, že zrovna má většinu ten či onen.

Jenže mnoho zákonů čeká na projednání či schválení a už se to v současném volebním období nestihne, protože v září budou volby. Co řeknete na to?

Že je to naprosto normální. Žádná novinka, to tady bylo i v minulosti. Většina ze zákonů, které čekají, je opozičních. A oni ani nestojí o jejich projednání, stejně neprojdou, šlo o to, je předložit a prodat voličům.

Zkusím se zeptat jinak. Vládní koalice je tedy spokojená, protože prosadila, co chtěla?

Je to tak. Myslím, že zásadní věci – konsolidační balíček, korespondenční volba, důchodová reforma – se nakonec prosadily. Někdy to trvalo déle, někdy to bolelo, ale prosadily se.

Nerozumím pak, na co si stěžujete.

Já si nestěžuju. Stěžují si jiní, stěžují si poslankyně, které chtějí skončit. Říkají, že za to může Benda, který to tady nedokáže řídit. Myslí si, že jeho pravidla devadesátek jsou pořád ideální. Jenže dnes už pravidla devadesátek neplatí.

Zařaďte to do kontextu a toho, jak se to ve sněmovně vyvíjelo.

Proč jsme na začátku devadesátých let psali ústavu a jednací řád tak, jak jsme ho psali? Za bolševika parlament neměl smyl, rozhodovala totalitní komunistická strana. Za první republiky hrál parlament také menší roli, protože rozhodovaly různé dohody mezi pěti či sedmi předsedy politických stran. Všichni poslanci měli vázané mandáty, předsedové stran měli předpřipravené jejich rezignační dopisy. Všem takovým věcem jsme při přípravě nové české ústavy a jednacího řádu chtěli bránit. My nechtěli ani to, co je v Evropském parlamentu, kde okopírovali někdejší západní Německo. Když chce europoslanec promluvit, má řeč přesně odměřenou, vše je rigidně řízeno a diskuse skomírá. My jsme chtěli opak. Odpovídalo to étosu někdejšího Občanského fóra, že vznikaly po revoluci nové politické strany, a tomu, že každý, kdo je v České republice zvolený, má nějaká individuální práva. Proto máme některá divná pravidla, která nejsou ve světě běžná.

Třeba?

Že každý poslanec má právo navrhovat zákon. To není jinde běžné. Také každý poslanec a poslankyně mají právo navrhovat změny pořadu schůze.

Pokud se to nezneužívá, nemusí vzniknout problém, ne?

Jistě, pokud se to nezneužívá. Téměř nikde na světě neexistuje individuální stížnost na porušování lidských práv k Ústavnímu soudu. U nás to možné je. I vy, Viliam Buchert, když budete tvrdit, že něco porušuje vaše práva obsažená v Listině základních práv a svobod nebo v jiných mezinárodních závazcích, můžete požadovat po Ústavním soudu nejenom ať vyhoví vaší stížnosti, ale ať současně zruší příslušné pasáže zákona. Nedávno se to stalo v kauze podle mě nešťastné o přechodu mezi pohlavími. Existovalo pravidlo, že musí být proveden operativně lékařem. Individuální osoba si stěžovala, že to tak být nemá, a Ústavní soud jí vyhověl. Mimochodem, v září 2009 Ústavní soud vyhověl individuální stížnosti poslance Miloše Melčáka na zkrácení mandátu tehdejší sněmovny a zrušil parlamentní volby. To byl historický a zcela bezprecedentní okamžik. Ve světě takové věci dělají skupiny poslanců, veřejný ochránce práv či generální prokurátor. Fakt, že my máme tato silná individuální práva, souvisí s tím, z jakého systému jsme po revoluci vycházeli.

Přitom se tvrdí, že naše ústava je napsána dobře.

Je napsána dobře. Ale napsána s velmi širokými právy občanů včetně zákonodárců.

Užíváme si tedy široké svobody. Přesto to někdo zpochybňuje.

To souvisí s něčím jiným. Některé instituty, které kritizuje společnost, nevycházejí z naší ústavy, ale z pozdějších mezinárodních norem, které například posilovaly neziskové skupiny při ochraně veřejného zájmu. A to dnes vytváří na různých úrovních největší komplikace ve společnosti. I do zákonodárného procesu intenzívně zasahují skupiny, jako je Rekonstrukce státu a další, sedí v různých vládních radách a komisích a mají výrazný podíl na přípravě zákonů.

Což mi přijde jako naprostý nesmysl a zhůvěřilost, vždyť to je výsostné politické rozhodnutí reprezentantů, které si občané zvolili. Ne nějakých neziskovek.

Já jejich připomínky v klidu a míru ignoruji. Ale jsou jiné subjekty ve sněmovně, které na to berou ohled.

Moment, to je přece nesmyslný postup. Jistěže můžete ve sněmovně udělat špatné politické rozhodnutí, ale od toho jsou voliči, aby pak svoji reprezentaci vyměnili. Tohle nemají ovlivňovat nevolené skupiny.

Souhlasím. Ale zeptejte se jinde.

Vraťme se k tolik diskutovanému jednacímu řádu. Upravit? Nechat? Úplně překopat?

Já bych nechtěl řád, jaký mají třeba v Německu či na evropské úrovni v Bruselu. Nechci super efektivní jednací řád. Co to znamená? Někdy to vypadá, že náš systém zdržuje a otravuje, což je skutečně pravda, ale podívejme se na Slovensko, které šlo původně podobnou cestou jako my. Mělo velmi podobná pravidla, až na to, že nezavedlo druhou komoru parlamentu. Většina v jediné komoře Národní rady Slovenské republiky může pružně měnit ústavu i jednací řády, když chce. Nyní mají v parlamentu velmi efektivní jednací řád, jenže opozice tam nemá skoro žádná práva. Vládní většina si rychle prosazuje, co chce. Vidíme, že politické problémy se pak na Slovensku z parlamentu přenášejí do ulic. Část společnosti má totiž pocit, že není dobře reprezentovaná, že její zástupci nemají šanci něco prosadit, že je omezena jejich možnost hovořit. Tak prostě vyjdou do ulic. To já nechci. Jednejme o problémech a neshodách v parlamentu. Radši bordel ve sněmovně než v ulicích.

Jenže opozice si i u nás stěžuje, že ji „utlačujete“.

Ať si Babiš a Okamura stokrát stěžují, že jsou chudáci. To fakt myslí vážně po tříhodinovém projevu k čemukoli, že je někdo omezuje a porušuje jejich svobodu slova? Vážně? To je nesmysl, nic takového se neděje. Ať si říkají, co chtějí, dobře vědí, že to není pravda, jen šaškují pro voliče.

Jakou změnu jednacího řádu byste tedy navrhl vy? Protože, jak jsme si řekli, udělat to můžete i sám.

Mám ji dlouhodobě připravenou, byl jsem s tím i za opozicí. Říkal jsem jim: My si myslíme, že budeme vládnout, vy si myslíte, že budete vládnout, pojďme se domluvit. Nechci to předjímat, ale myslím si, že na to oni nejsou připraveni. V hnutí ANO o všem rozhoduje předseda Babiš, záleží jen na něm. Přičemž upozorňuji i kolegy z vládní koalice, že bojovné projednání změny jednacího řádu by znamenalo zablokování sněmovny na měsíce.

Znamená to, že změna jednacího řádu v tomto volebním období nebude?

Nebude. Nestihne se. Ale i kdybych vše spustil před dvěma lety, protože připravené to bylo, znamenalo by to, že půl roku bychom se nevěnovali ničemu jinému.

Proč je to tak citlivé?

Protože opozice si myslí, že jí chce někdo sáhnout na její fundamentální práva.

A nemá kus pravdy?

V podstatě má. Pamatujete si na hádku, když se v březnu 2023 srotili opoziční poslanci kolem Babiše u pultíku a hrozilo, že opravdu zablokují sněmovnu? Vládní koalice se tehdy snažila prosadit, že sebere přednostní práva na vystoupení předsedům stran. A ukázalo se, že opozičním předsedům nejde o sněmovnu nebo jejich poslance, ale jen o ně samotné. Jen podotýkám, že jsem u rozhodující chvilky s Babišovým pultíkem nebyl ze zdravotních důvodů přítomen.

Co byste udělal, kdybyste tam byl?

Asi bychom si tím prošli nějak méně dramaticky. Je jedno, kdo je v opozici, ale pro ni bude jednací řád vždy ta nejcitlivější věc ve sněmovně. To platilo i pro nás, když jsme byli v opozici. Pokud je opozice dostatečně organizovaná a dostatečně cílevědomá, je jedno, že chcete omezit její tříhodinové nesmyslné projevy, i tak se nějak ke zdržování dostane. A my na druhou stranu i nakonec odhlasujeme, co chceme. Ale zabere to zbytečně moc času.

Nejsou poslanci od toho, aby v případě potřeby trávili čas, třeba i dlouhý, ve sněmovně? Proč si vlastně někdo stěžuje, je to taková práce. A celkem slušně placená.

Mně to nevadí, ale někteří si stěžují. Vyčítají i mně, že se řád nemění.

Proč vám? Jste jen jeden poslanec.

Protože se ustálila představa, že všichni by tady věci rádi měnili, jen Marek Benda říká, že se mu nechce do výrazných změn jednacího řádu, že u toho spálíme půl roku a výsledný efekt bude velmi nízký. Přitom já nehájím, že to je dnes dobré, změnit by se něco mělo. Většina největších kritiků ovšem nebyla nikdy v opozici.

Chápu to správně, že poslanec Benda má ve sněmovně takový vliv, že se bere v potaz, co si o tom myslíte?

Co chcete slyšet? Jsem šéfem nejsilnějšího vládního klubu. Nehodlám tu hodnotit moje postavení a můj vliv. Mám prostě dlouhou politickou paměť a velké zkušenosti ze sněmovny. V Americe se s oblibou píše – vlivný člen toho výboru, vlivný člen Kongresu atd.

No vidíte, v Americe jsou skutečně zákonodárci, kteří tam působí desítky let, a nikomu to nepřijde divné. Ve vašem případě se na to poukazuje. Kdo byl v československém a českém parlamentu vlastně nejdéle?

Ano, v Americe i jinde se dlouholetá působnost považuje za přednost. Je výhoda, když umíte řemeslo. Asi po takové době už ale nesršíte každý den novými nápady, na druhou stranu víte, že některými cestami, jež jsou někdy navrhovány, jsme si už prošli a že úspěšné nebyly. V českém Parlamentu už jsem trhl všechny rekordy, v československém nevím, patrně tam za komunismu seděli také matadoři.

Vadí vám, když Miloš Zeman posměšně říkal, že jste se ve sněmovně už narodil?

Lidí, kteří tvrdili, že se musíme zbavit dinosaurů, jako je Benda, například kdysi strana Věci veřejné, už bylo hodně. Po čase ale všichni při jednáních říkali, že občas se ti dinosauři hodí.

Jsou některé návrhy opozice ohledně změn jednacího řádu, se kterými souhlasíte?

Opozice s žádnými změnami kromě zatraktivnění interpelací, s čímž souhlasím, a se zastoupením SPD ve vedení sněmovny nepřišla.

Dejte konkrétní příklad, co byste změnil vy.

Nějak omezit nekonečné promluvy předsedů stran, které často nesouvisejí s ničím, co se projednává. To vzniklo tak, že se zavedlo pravidlo, že členové vlády mají právo vystoupit kdykoli – a nemusí to souviset s projednávanou věcí. Vycházelo se v minulosti z toho, že někdo z vlády potřebuje akutně informovat o něčem důležitém. To se stává. Jenže kdysi nebyl internet a sociální sítě, informace se šířily jinak. Aby se vyvážili členové vlády, dalo se do jednacího řádu, že stejné právo mají předsedové klubů a politických stran, aby byl stav mezi vládou a opozicí vyváženější. Jenže jsme kvůli tomu dospěli k úplnému bizáru. Tomio s Andrejem dnes soutěží v tom, kdo bude déle mimózně blábolit.

Přišlo by mi ve sněmovně normální přednostní právo předsedů poslaneckých klubů, a ne předsedů stran.

Tomu tak bylo do roku 2009, kdy změnu protlačila sociální demokracie, kdy chtěl předseda ČSSD Paroubek také pořád vystupovat.

Aby se to dalo vydržet, jak dlouhý čas by měl mít právo mluvit poslanec s přednostním právem?

Rád bych čas limitoval. Dal bych 30 minut, pokud to někdo nedokáže v takovém čase, nedokáže normálně mluvit vůbec. Když to ale bude chtít někdo zneužít, zneužije to. Pro představu – poslanec má možnost mluvit k programu pět minut, ale když se jich z jedné strany přihlásí sedmdesát, jednání vám rozbourají. K tomu přednostní práva – už tam sedíme celý den a nic neuděláme.

Dokdy bude zasedat a hlasovat tato sněmovna?

Předpokládám, že do června. Kdyby se všichni shodli na jednacím řádu a existovaly nějaké dohody, že nebude možné u toho podávat další a další pozměňovací návrhy, asi by se to stihlo odhlasovat a mohlo by to platit od prvního ledna příštího roku. Což se nestane.

Na druhou stranu je pro média atraktivní, když se ve sněmovně hádáte, to si přiznejme. A pro štěkající sociální sítě je to dokonce mana nebeská.

Celkem přesný popis.

Budou se změny jednacího řádu projednávat v dalším volebním období? Protože role vlády a opozice se mohou vyměnit.

Pokud bude pokračovat současná vládní koalice, vznikne tlak, abychom se tomu třeba v roce 2026 věnovali. Jestli by to chtěla současná opozice, pakliže bude vládnout, netuším.

Existuje ještě s vaší dlouholetou zkušeností ve sněmovně něco, co vás zaskočí a překvapí?

V samotné sněmovně moc ne, ale někdy může dojít k výkladům, které skončí až u Ústavního soudu. A s tím já pak nemusím být komfortní. Někdy mě některá rozhodnutí překvapí.

Kdo hraje rozhodující roli při řešení sporů ve sněmovně?

Nakonec vždy rozhodne většina při hlasování. Když je to hodně citlivé, zasedá ještě politické grémium, které se skládá z vedení Poslanecké sněmovny a předsedů poslaneckých klubů. To se pokouší najít kompromis, někdy je to hádavé a bolestivé. Občas řež. Většinou se tam ale jedná slušněji než na plénu. Jak jsme viděli při nedávné nešťastné schůzce Trump– Zelenskyj, ne všechno se má odehrávat před kamerami.

To byla velká diplomatická chyba, ale někdo to tak asi z americké strany chtěl.

Přemýšlím, zda to bylo uděláno naschvál. Asi ano. Ukazuje se, že některá jednání musí probíhat za zavřenými dveřmi. I v naší sněmovně. A o některých jednáních se na veřejnosti ani nesmí vědět, že se vedou. V okamžiku, kdy se ví, že jednáte, někdo vás konfrontuje. Média, kolegové ze stran atd.

Probíhají i v Poslanecké sněmovně schůzky, o kterých my venku nic nevíme a společnost a média netuší, že se vůbec jedná?

Určitě. Dobře to dělá premiér Petr Fiala ve vládě, kde drží, že pokud se koalice na něčem nedomluvila, nemá říkat nic. To je správný postup. Hodně se dá upéct na jednáních, která jsou neoficiální a dopředu o nich veřejnost neví.

Jste tady dlouho, existovaly velké rozdíly v práci předsedů Poslanecké sněmovny, protože jejími šéfy byli jistou dobu i budoucí prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman?

Historicky byly rozdíly. V případě Zemana a Klause se jednalo o specifickou situaci, oni měli vzájemnou schopnost si porozumět a bylo to období kvazivelké koalice. Pak byli předsedové sněmovny, kteří kdyby neúřadovali, ani si toho nevšimnete. Třeba sociální demokrat Vlček. Nejzajímavější roli na tomto postu dokázal za posledních dvacet let sehrávat podle mě Honza Hamáček z ČSSD. Hodně se v době, kdy byl předsedou, snažil starat o sněmovnu jako takovou. On chtěl uzavírat dohody napříč sněmovnou. Mám výhrady k jeho práci na pozici předsedy ČSSD a ministra, ale ve vztahu k fungování dovnitř sněmovny byl nejlepší za posledních dvacet let.

Zajímavé, to mě nenapadlo. Už jsme hovořili o práci výborů. Neomezila by jejich lepší práce excesy na plénu?

Osmdesát až devadesát procent věcí přichází z výborů a jsou předjednané. Pak jsou věci, o které se bojuje i na plénu do hrdel a statků. Jenže to, že dva předsedové současné opozice se naučili zdržovat práci, vůbec nesouvisí s tím, co sněmovna projednává. To souvisí jen s nimi, s nesmiřitelným vymezováním opozice vůči vládě. Ani dobrá práce výborů by neomezila tento bizár. Už si to mnozí nepamatují, ale se socialistou Davidem
Rathem jsme tady seděli celé noci, což bylo ještě vyhrocenější.

Kampaň k volbám už běží, tak si užijeme těch bizárů ještě do června, kdy skončíte normální zasedání?

Určitě. Už nebude žádné hlasování o nedůvěře vlády, protože sněmovnu nelze rozpustit v době šesti měsíců před volbami. Chceme v koalici ještě prosadit pár priorit, ale normálních zasedání už tolik nebude. Zbytek zákonů a norem spadne takzvaně pod stůl. Už se to nestihne.

Potkal jste za ta léta, co jste poslancem, lidi, které jste si ve sněmovně s respektem vyslechl, i když jste s nimi nesouhlasil?

Zajímavým rétorem byl ve sněmovně určitě Miloš Zeman. Mirek Kalousek byl také výrazný řečník. A rád sleduji vystoupení kolegy Zbyňka Stanjury.

Je fyzicky náročné sedět a být ve sněmovně celé dny?

Někdy ano. Někdy je to navíc hodně otravné, protože se nic nevyřeší. Ale já vevnitř moc nesedím, jednám venku.

Některé poslankyně si stěžují, že jim jejich práce rozbourala rodinný život a že už nebudou příště kandidovat. Neměly s tím ale dopředu počítat?

Nechci na dámy nasazovat. Také mám rodinu a podle ní jsem měnil v průběhu let priority toho, co jsem ve sněmovně dělal a kde jsem v republice kandidoval, měl jsem kanceláře v Olomouci a Šumperku. Pak už jsem chtěl být jen v Praze, více u manželky a dětí. Takže já některé výhrady chápu, rodinný život se špatně plánuje při mimořádných schůzích. Na druhou stranu, když mají zasedat výbory a místo toho jsou ty mimořádné schůze, tak tady má poslanec či poslankyně sedět a pracovat. Pak existuje poslanecký týden určený pro práci v regionech. Ten nebyl zrušen v tomto volebním období ani jednou. V tom týdnu si každý může přizpůsobit práci jen podle sebe. To je jednou za šest neděl. Já jsem navrhoval, ať je to každý pátý týden, tím by se o něco ulehčilo i některým rodinám. A víte, kdo to nechtěl? Paradoxně i někteří z těch, co si stěžují na nedostatek času pro rodinu. Dokonce tehdy někteří lidi napsali pamflet proti mně.

Některá povolání jsou na čas prostě náročnější. S tím se musí počítat.

Já to vím. Já si nestěžuji, jen to zdržování a obstrukce skutečně otravují při práci.

(Autor: Viliam Buchert)

Marek Benda

předseda poslaneckého klubu PČR
předseda regionálního sdružení ODS Praha