Novinky Mediální výstupy

(iDNES.cz) Začátkem února uplynulo 35 let, co tehdejší student matematicko-fyzikální fakulty Marek Benda (ODS) poprvé usedl ve Sněmovně. Od té doby ji ani po 11 volebních obdobích v řadě neopustil a strávil v ní takřka celý pracovní život. Jeho rekord už jen tak někdo nepřekoná. „Jednou to skončí, ale letos se na kandidátku ještě postavím a opět se zeptám voličů, zda mám jejich důvěru,“ říká v rozhovoru pro MF DNES Benda.

V únoru 1990 jste byl za Občanské fórum v jedenadvaceti letech kooptován do České národní rady, předchůdkyně Sněmovny. Tehdy jste si asi nemyslel, že to bude vaše povolání na celý život.
To v žádném případě. Já v té době vlastně ani moc nevěděl, co Česká národní rada vůbec je. Nějak jsem ještě tušil, co je Federální shromáždění, protože tam komunisti schvalovali pendrekové zákony, ale o téhle budově jsem vůbec nevěděl. Poprvé jsem tu byl jako student kolem Vánoc 1989, kdy už byla revoluce v plném proudu a tehdejší ministryně spravedlnosti Dagmar Burešová svolala speciální skupinu, která měla za úkol hasit tehdejší nepokoje ve věznicích. A stávkující studenti se na tom podíleli.

Proč vás vybrali do Národní rady?
Jako studenti jsme měli požadavek, že potřebujeme nový vysokoškolský zákon, protože už jsme nechtěli zastoupení skrze Socialistický svaz mládeže. A všichni mi říkali: „Ty máš rád stanovy a jednací řády, tak tam běž a napiš nový vysokoškolský zákon.“

Ve Sněmovně jste ale zůstal i po jeho dokončení a jste tam až dodnes.
Ze začátku jsem měl ve volbách vždycky pocit, že se ještě některé věci mají dodělat, že mám rozdělané tohle a tamto. No a pak přišly volby, ve kterých jsem kandidoval z naprosto nevolitelných míst, to byly roky 2002, 2010 a 2013. To jsem si říkal, že buďto podporu od občanů mám, pak tady budu pokračovat, nebo nemám a pokračovat nebudu. A tak nějak to vždycky vyšlo.

Takže nebyl konkrétní moment, kdy jste si řekl, že to chcete dělat celý život?
V politice to nikdy není na celý život. Jednou za čtyři roky musíte předstoupit a zeptat se, jestli vás lidé chtějí. A to přímo voliči, nikoliv jen členové strany s tím, že vám bude stačit dobré místo na kandidátce. Minimálně už od roku 2010 v Praze neprochází do Sněmovny za ODS nikdo, kdo nemá preferenční hlasy. Někdy to samozřejmě skončí, to je nepochybné, ale v těchto volbách se asi ještě na kandidátku postavím a zase se zeptám, zda mám důvěru.

Kritici často používají: „Benda, to je poslanec na celý život, nikdy neměl jinou práci.“ Osobně jste nikdy nelitoval, že jste nezkusil jiné povolání?
Já si to vyzkoušel dva roky, kdy jsem nebyl poslancem.

Pravda, v roce 2002 jste ve volbách neuspěl a do Sněmovny se dostal až jako náhradník o dva roky později. Co jste mezitím vlastně dělal?
Já si tehdy udělal živnosťák, ale pak jsem dělal u Vladimíra Mlynáře, který byl ministrem nově zřízeného resortu informatiky za Unii svobody. Dělal jsem mu poradce a vedl odbor vládní agendy, nebo tak nějak se to formálně jmenovalo. Ale vlastně jsem dělal to samé, co do té doby, četl jsem zákony a psal k nim připomínky. Byla to víc úředničina, ale nebyl jsem politický představitel a ODS také v té době byla v opozici.

Měl jste i nějaký plán B, co byste dělal, kdybyste se do Sněmovny už nedostal?
V těch prvních letech úplně ne. Byl jsem mladý a říkal si, že nějak bylo a bude. Ale poté, co jsem se v roce 2002 rozhodl, že si dodělám práva, tak jsem pak v podstatě počítal, že bych se věnoval buď přímo advokacii, nebo jinému právnickému zaměstnání. A byly časy, kdy už jsem to měl téměř naplánované.

Ve Sněmovně jste dohromady už rekordních 11 volebních období v řadě. Na které nejvíce vzpomínáte?
Svým způsobem nejzajímavější byla asi první polovina devadesátých let, kdy se schvalovaly naprosto klíčové zákony. Bylo to také období, kdy do Sněmovny přišlo strašně moc zajímavých lidí, kteří předtím nesměli 20 let až 40 let nic dělat ani publikovat. Já byl tehdy mladíček, a jak to tak bývá, měl jsem pocit, že rozumím všemu. Ale současně bylo nesmírně zajímavé starší kolegy poslouchat, jak oni na ty věci nahlíží a co si myslí o světě.

Jak se od té doby celkově změnila Sněmovna a práce politika?
Vlastně ve všem. Když jsme sem přicházeli v roce 1990, tak se vůbec nepočítalo s tím, že se v těchto prostorách bude pracovat. To byla činnost, která se od zákonodárných sborů komunistického režimu neočekávala. Všechno se rozhodovalo někde na ÚV KSČ a tady se to jen odmávalo. Takže jsme sem přišli a nebyly tu kanceláře, počítače ani kopírky. Jediné, co tu bylo už tehdy, jsou ty krásné lustry. Ale postupně se začalo velmi intenzivně pracovat a třeba zákony se opravdu psaly ručně tady ve Sněmovně. Ty se také vlastně změnily. Když se podíváte třeba na restituční a privatizační zákony, tak ty měly 40, 50 paragrafů a převedly majetky v takřka nekonečném rozsahu. Dneska potřebujete 40, 50 paragrafů jen na to, abyste v zákoně nadefinoval základní pojmy.

Členem ODS jste od roku 1996, kdy se s ní sloučila Křesťansko-demokratická strana. Jak se vám v posledních letech poslouchají slova jejího zakladatele a bývalého prezidenta Václava Klause, který tvrdí, že se ODS odchýlila od svého původního programu a už to není ta opravdová pravicová strana, že to v současnosti přebírají třeba Motoristé?
Václav Klaus se nikdy nesmířil s tím, že přestal být předsedou ODS. Přestože mu pak dvakrát pomohla na Pražský hrad a bez ní by se nepochybně prezidentem nestal. Ze strany vystoupil už v roce 2009 a od té doby nás kritizuje a v každých volbách má nějaký subjekt, který podporuje. Jednou to je Hlavu vzhůru (bývalá strana Jany Bobošíkové), podruhé Trikolóra (strana jeho syna Václava) a teď jsou to Motoristé. Stále hledá nějaký nástupnický subjekt. ODS se, stejně jako každý jiná strana, nějak vyvíjí, každý předseda jí vtiskne trochu jinou tvář. Ale určitě to není jiná strana, než byla v devadesátkách.

Co vlastně za ta léta ve Sněmovně považujete za nejdůležitější zákon, na kterém jste se podílel?
Za nejdůležitější opravdu pokládám začátek devadesátých let, kdy jsme se podíleli na restitučních a privatizačních zákonech, které byly naprosto klíčové pro tuto zemi. Stejně tak na české ústavě, která se ve srovnání s tou slovenskou v současné době ukazuje jako neobyčejně stabilní a i ten systém dvou komor, kterému se na začátku lidé smáli. A později jsem byl předsedou ústavně-právního výboru, když jsme prosadili občanský zákoník. Nesmíme zapomenout ani na církevní restituce. Ale často není důležité, co jste prosadil, ale čemu všemu jste zabránil. Jsem rád, že třeba i mým přičiněním nevznikla Nejvyšší rada soudnictví, i když ji premiéři opakovaně slibovali.

Řada poslankyň v poslední době oznámila, že už nebude obhajovat mandát, protože i kvůli častým obstrukcím nedokáže skloubit rodinný život s prací ve Sněmovně. Jak jste to zvládal vy?
Zaprvé, tehdy obstrukce nebyly zdaleka tak hrozivé jako dnes. A zadruhé, já byl ze začátku svobodný. Nejprve jsem kandidoval v roce 1990 za severní Čechy, pak za střední Čechy, ale i za severní Moravu. Měl jsem kancelář v Šumperku a Olomouci, kam jsem pravidelně jezdil. A když se nám narodila nejstarší dcera, tak už mi manželka řekla, že bych se měl stáhnout do Prahy. Ale vždycky jsme to nějak zvládli. Máme čtyři děti, takže já s nimi vždy ráno vstal do školy a večer holt chodil později.

Opravdu je současná situace s obstrukcemi tak bezprecedentní?
V podstatě ano. Zažili jsme si tady své i s Davidem Rathem. To byly ty Sobotkou řízené obstrukce proti Nečasově vládě. I na začátku devadesátých let byly schůze, které trvaly do tří ráno. Ale teď je toho už strašně moc. Chápal bych, kdyby si opozice vybrala pár zásadních zákonů, u kterých se chce střetnout, ale tady je to dennodenní boj.

Na závěr se musím zeptat, byť už jste to trochu nakousl. Budete na podzim usilovat o dvanácté období v řadě?
To závisí i na členské základně. Ale jako šéf pražské organizace mohu říct, že mám v plánu se o nominaci ucházet.

Před volbami vždy obešlete esemeskou polovinu Prahy s prosbou, aby vás lidé kroužkovali. Máte to zase v plánu?
Pokládám to za velmi pravděpodobné. Mám v telefonu asi 3 000 čísel.

Myslel jsem, že jich bylo víc...
... Ono se to pak mezi lidmi rozkecá. Vždy mi pár lidí odepíše, že mě nikdy volit nebudou, tak ty si vyškrtnu. Ale jinak je rozešlu, je to součást koloritu.

(Autor: Jiří Vachtl)

Rozhovor vyšel na serveru iDNES.cz.

Marek Benda

předseda poslaneckého klubu PČR
předseda regionálního sdružení ODS Praha