Novinky Mediální výstupy

(ECHO24.cz) Andrej Babiš uzavřel smír se slovenským ministerstvem vnitra. Slovenský Ústav paměti národa, v jehož archivu se spis nachází, reagoval vyjádřením, že fakta se tímto rozhodnutím nezmění. Podobně reaguje i historik a poslanec Pavel Žáček (ODS). Andrej Babiš (ANO) se podle něj své minulosti nezbaví. A nic na tom nezmění ani smír ohledně neoprávněnosti jeho evidence ve svazcích StB.

Jak častá jsou obecně rozhodnutí soudů, že byl člověk veden ve svazcích StB neoprávněně?

Já se domnívám, že na Slovensku to nebylo skoro vůbec. I ta samotná právní formulace, která vznikla v našem právním prostředí v 90. letech „neoprávněnost evidence“ nebyla použitelná. Je vidět, že ten návrh vznikl v České republice a překlopil se na Slovensko. Kdybychom si věcně rozebrali, co tato dvě slova znamenají, tak by se muselo jít tak daleko, že by se muselo posuzovat, zda ten návrh příslušníka Státní bezpečnosti k zavedení agenturního svazku a registrace a zařazení do evidence, byl oprávněný. Neoprávněnost evidence je takový protimluv, který zvolily české soudy v 90. letech.

Ale existují rozhodnutí soudů, že byli lidé vedeni neoprávněně. Jak to vznikalo?

To vznikalo u českých soudů z toho důvodu, že například ty svazky byly zničeny a záznamy byly jenom v registračních protokolech. A ministerstvo vnitra v 90. letech nebylo schopno vyhledat v Archivu bezpečnostních složek (ABS) žádné další dokumenty. Nebo druhá rovina, že soud vám formálně neuznal mikrofiše, na které byl ten svazek převeden už v době Státní bezpečnosti, jako originál. Čili shodil to z formálních důvodů. Pak tam byly například i personální důvody, třeba personální složení soudů. To by ale bylo na delší vyprávění.

Mohl se člověk objevit v seznamech bez svého vědomí, aby byl například vydíratelný agenty StB?

To všechno, o čem se dneska bavíme, a co je už veřejné, bylo tajné opatření StB. Takže o tom neměl vědět nikdo. Ten člověk, co s nimi zahajoval spolupráci po nějakém psychickém tlaku, po nějaké komunikaci podepsal třeba vlastnoruční prohlášení o tom, že bude spolupracovat. A že dostal krycí jméno. Takže musel vědět, že to někde musí být uloženo. On nevěděl, jak vypadá ten svazek, ten svazek nikdy neviděl. To bylo opravdu tajné opatření, které bylo určeno k tomu, aby měl řídící orgán navrch. Aby mohli toho člověka nadále řídit, kdyby například chtěl spolupráci ukončit, a jim se to nehodilo.

Takže to, že by tyto archiválie byly nedůvěryhodné, vylučujete?

Já se nejdříve vyjádřím obecně, a pak přejdu ke konkrétnímu případu svazku Bureš. Obecně základní evidenci, základní prošetření té osoby, její verbování, prováděli příslušníci StB, kteří k tomu byli cvičeni. Ti vytipovali člověka tak, aby na něj byli schopni dělat nátlak. A všechno to bylo pod kontrolou jejich nadřízených.

Ve svazcích máte určitou nomenklaturu náčelníků, kteří schvalovali, jestli práce řídícího orgánu je dobrá, nebo není. Jestli si vybral dobrou osobu, nebo nevybral. A ano, dneska to můžeme analyzovat v některých svazcích na základě komparace. Co nebylo možné tehdy, je možné dnes. Dnes můžete porovnávat třeba stovku svazků. A dneska, když to porovnáte, tak samozřejmě můžete říct, že toto vám nepřipadá jako spolupráce na základě toho podrobného rozboru. A myslím si, že soudy, stejně jako je tomu v Německu nebo jinde, by se měly opírat spíše o vnitřní analýzu toho dokumentu, než o nějaké formální vnější znaky, kdy to odmítnou bez ohledu na to, že i třeba ten svazek na mikrofiši zapadá do kontextu doby a práce StB.

A Andrej Babiš?

U pana Babiše je to složitější v tom smyslu, že jeho svazek byl zachován. A díky tomu, že on byl řízen XII. správou v Bratislavě, která svazky nepřeváděla na mikrofiše a zachovávala je v originále, tak ten svazek prošel v prosinci 1989 jen částečně Lorencovou skartací. Jeho svazek byl zachován, jen z něj byly vyjmuty některé konkrétní dokumenty.

Řada osob, které u nás podaly žalobu a byly vedeny v mikrofiších, nebo svazek neměly, soudy vyhrály. Soud však v případě Babiše nechtěl přistoupit na interpretaci, že se nic nedělo, že vše byla fabulace, že se žádné schůzky nekonaly, protože Ústav paměti národa, kde ten svazek současnosti je archivován, našel i další dokumenty s jeho hlášeními. Některé dokumenty byly i tady v archivu v Praze.

Soud však na Slovensku převážně řešil, kterou instituci má Andrej Babiš žalovat.

To je pravda. Bylo to ale rozhodnutí soudů několika stupňů a dostalo se to až k Ústavnímu soudu, jehož senát zpochybnil hlavní triumf, který Babiš měl, a to příslušníky, kteří jsou zmínění v tom svazku. Soud prohlásil, že to nejsou důvěryhodní svědci, protože buď lhali tenkrát, když ho zapisovali do svazků, nebo lžou nyní.

A teď co s tím máte dělat? Ti nejdůležitější svědci, které měl pan Babiš pod palcem, mu vypověděli poslušnost. Podle mého názoru by se to samé už před slovenským soudem odehrát nemohlo. Slovenské soudy se ale prostě nového projednání neodvážily, nebo nevěděly, jak mají postupovat vůči ministerstvu vnitra. Ty svazky má totiž Ústav paměti národa a nikoliv vnitro. A on se s ním dohodl. Vymyslel to zřejmě právník pana Babiše, velmi chytře, když se obrátil na ministra vnitra a výsledek známe. Není to rozhodnutí nezávislého soudu.

Soud ten smír posvětil.

No, není to plnohodnotné rozhodnutí soudu na základě řádného projednání věci s vyloučením svědků z řad StB. Je to proti odbornému stanovisku, které několikrát i ve vědeckých publikacích publikoval i Ústav Paměti národa. Ten udělal podrobný rozbor písemností nejen z jeho svazku, ale i dalších a potvrdili to.

Takže byste to označil za politický handl, jak to nazval premiér Petr Fiala?

Pan premiér to vzal takovouto zkratkou. Ale podívejme se na tu situaci, jak to vypadá. Pan Eštok (slovenský ministr vnitra pozn. red) je předsedou strany Hlas. A pan Babiš je předseda ANO. Slovenská vláda vyjadřovala určitou nespokojenost s kritikou ze strany současné české vlády. Takto se mohla politicky revanšovat. Podle mě to má politickou rovinu. Je to o politikovi a rozhodl to politik. Pana Babiše vyvinili z toho velmi složitého ping-pongu mezi jednotlivými soudy Slovenské republiky.

Jaký podle vás bude mít rozhodnutí soudu dopad na historické bádání tím, že do té archivní složky, by měl být vložen papír, že byl veden neoprávněně?

Já si nemyslím, že by se nutně do té složky musel vkládat nějaký dokument o tomto smíru. Když to právníci pana Babiše budou chtít, tak možná, když ne, tak to tam nebude. Obsah svazku to neovlivní.

A bude to mít politický dopad?

Pan Babiš je vysoká politická figura, šéf opozičního hnutí, nějaký dopad to mít bude. Tato otázka trochu implikuje, proč bychom se měli zajímat, když se takto „zavřela voda“. Ale ona se nezavřela, historie se nedá zpětně změnit. To je věc, která je důležitá. Vždyť tady každého politika svlékáme pomalu do naha, co dělá v reálném čase. Samozřejmě se to týká i minulosti. Tady jsou nějaké dokumenty. On k nim zaujal stanovisko, jednou v televizi přiznal, že tam ta spolupráce byla. Od té doby říká něco jiného. Což mimochodem není originální postoj, on tohle dělá v řadě jiných oblastí. Ale je vidět, že to pro něj je citlivé téma. Vždycky, když se o tom v Poslanecké sněmovně bavíme, a mimochodem on to téma většinou otvírá, tak je nejistý.

Kde se na vás takto obrátil?

Na plénu. Já na téma evidencí svazkové agendy, o tom, jaký byl obsah těch svazků, připravuji seminář v Poslanecké sněmovně, kterým bych to chtěl snad jednou pro vždy uzavřít. Bude to u příležitosti 35. „výročí“ skartace za generála Alojze Lorence.

Je to podle vás z právního hlediska konec případu?

Musím se přiznat, že nevím, jestli to bude nějak pokračovat na Slovensku. Zda je tento smír v budoucnu soudně zpochybnitelný. Pro pana Babiše je to politicky asi ukončeno, ten to bral, že to byl rozsudek a nikdo už se o to zajímat nebude. On tím bude dávat zpětný pohled: vždyť jsem vám to vždycky říkal! Ale sílu rozsudku po řádném projednání soudu to prostě nemá. Druhá věc, kdybychom to vzali čistě formálně z hlediska českého právního řádu, tak u nás platí lustrační zákon. Bez ohledu na smír, či rozsudek soudu. Když si požádá o lustrační osvědčení, tak mu ho ministerstvo musí vystavit a dostal by pozitivní lustrační osvědčení, to je prostě jasné. Jinými slovy, té minulosti se nevyhne.

Byl byste pro to, aby se vrátila povinnost lustračního osvědčení pro členy vlády?

Já s tím problém nemám. Já si myslím, že by to už mohlo vyšumět, ale pořád je tady jedna osoba, která nepřizná svou minulost, neudělá coming out. Každý den čekám ve Sněmovně, když se pan Babiš přihlásí, a jak má ty své hodinové proslovy, kdy udělá nějaký coming out. Minulost nedokáže vymazat. A o tom to celé je. Tady je spousta lidí, kteří si totalitní režim pamatují, byli represivně postihnuti. A takováto osoba nás tu bude učit o demokracii a využívat státu minimálně pro prospěch svého oligarchického uskupení.

(Autor: Max Weiss)

Rozhovor vyšel na serveru Echo24.cz.

PhDr. Pavel Žáček, Ph.D.

poslanec PČR
předseda výboru pro bezpečnost PS PČR
zakladatel a první ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek