Novinky Mediální výstupy

(Aktuálně.cz) Snažíme se dohnat, co se tady dvacet let nedělalo. Kdyby přišla válka, musíme být připravení, hájí ministryně obrany Jana Černochová (ODS) rekordní rozpočet na obranu pro příští rok. Zdůrazňuje, že pokud Ukrajina nemá prohrát, musí jí Západ dál pomáhat. "Nechceme nikoho strašit válkou, ale nebudeme lidem lhát. Situace není dobrá," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Česko už nemá mnoho vojenského materiálu, který by mohlo Ukrajině posílat. Jak bude v příštích měsících vypadat česká vojenská pomoc?

Náš resort už nemůže posílat žádný nepotřebný materiál z armádních skladů, ale v pomoci Ukrajině plánujeme samozřejmě pokračovat, například prostřednictvím českých zbrojařských firem. Od ministerstva obrany dostávají vývozní povolení, Česko vydalo licence na komerční dodávky za skoro 117 miliard korun, z toho byl již dodán vojenský materiál za přibližně polovinu této částky.

Zároveň budeme nadále pomáhat s výcvikem ukrajinských vojáků, které cvičíme na Libavé i v Polsku a podle nově rozšířeného mandátu budeme moci cvičit i v dalších zemí NATO. A v neposlední řadě pomáháme s odminováváním ukrajinského území.

Válka na Ukrajině se nachází v krizovém stádiu, dodávky zbraní drhnou i ze strany Spojených států a Evropské unie. Jak si to vysvětlujete, že k tomu dochází zrovna teď před zimou, kdy nás Ukrajina nejvíce potřebuje?

Vím, podle veřejných vyjádření ministra obrany Lloyda Austina, že Spojené státy chtějí ve vojenské pomoci nadále pokračovat. Na druhou stranu to, že některé vlády mění svůj postoj, je fakt. Avšak pokud nechceme, aby Ukrajina prohrála, tak naše pomoc pokračovat musí.

Čím více slábne, tím posiluje rétorika Putina a jeho lidí, kteří si už dnes nárokují další a další území. Stačí si jen vzpomenout na nedávno zveřejněný propagandistický kalendář Fondu na podporu veteránů ruské tajné služby FSB, kde na jednom z motivů stojí ruský voják před Kapitolem. To je prostě vrchol arogance.

Jak je ale možné, že Západ coby nejsilnější a nejbohatší blok planety nedokáže přezbrojit ekonomicky slabé Rusko tak, aby se poměr sil na bojišti vyrovnal? Co tomu chybí? Vůle? Peníze? Politická podpora?

Ne, já si myslím, že se svazujeme svými vlastními zákony, konvencemi a mezinárodním právem, protože je na rozdíl od Ruska dodržujeme. Když jako Česko vypíšeme výběrové řízení na dodávku vojenského materiálu, jsou to dva až tři roky, než se to zprocesuje se všemi úřady na ochranu hospodářské soutěže, námitkami, lhůtami a soudy. A to Rusko vůbec neřeší. Jsme svázáni legislativou natolik, že to pak může vypadat, že bychom omezovali pomoc. Ale my ji neomezujeme, jen to trvá.

Přece se říká, že všechno jde, když se chce. A válka v Evropě je i z perspektivy mezinárodního práva výjimečná situace. Opravu to nejde zrychlit?

Pokud některé věci chceme získávat rychle, musíme postupovat jednáním vláda-vláda, což se jako Česko snažíme dělat, byť nás za to kritizuje opozice. Ale pokud chceme nějaký vojenský materiál získat dříve než za tři až pět let, tak nám nic jiného nezbývá, protože čas jsou peníze.

Je tohle důvod, proč se v Česku stále méně vojenského materiálu nakupuje v otevřených tendrech? Vy jste sice dříve odmítla, že by se o zakázky v resortu přestalo soutěžit, ale ty poslední ukazují přesný opak. Například minulý týden jste vládu informovali o nákupu protitankové munice za 2,5 miliardy od STV Group. Nevnímáte to jako negativní trend, když si tímto způsobem sami zužujete nabídku?

Pokud je to možné, postupujeme vždy formou vyhlášení soutěže, protože takový postup umožňuje srazit cenu a zlepšit podmínky. U řady projektů to ale možné není. Důvodů může být víc. Někdy není možné nakoupit jinak než přes spojeneckou vládu, jindy zakázku zadáváme českému výrobci, protože potřebujeme mít jistotu, že v případě krize se budeme moct spolehnout na jeho dodávky.

Mnohdy jde také o dokoupení techniky či výzbroje, která je již v armádě zavedená. A v některých případech se využívá cesty nákupu přes alianční agenturu NSPA (NATO Support and Procurement Agency - pozn. red.). Vždy ale pečlivě zdůvodňujeme, proč jsme daný postup zvolili. A vždy postupujeme v souladu s požadavky armády.

Ruská ekonomika se nesesypala, jak se předpokládalo. Jak tedy Rusko porazit, když ho nedokážeme přezbrojit?

Oni se skutečně dokázali velmi rychle přizpůsobit do podmínek válečné ekonomiky. Vojenský rozpočet na rok 2024 významně navýšili. Nebudu zastírat, že mě to trápí a mrzí. Myslím, že bychom měli opravdu více trvat na vymáhání sankcí, a to zejména těch, které se týkají volného pohybu v schengenském prostoru.

Neměli bychom spíš důrazněji mířit na odvětví, která Kremlu umožňují vést válku?

Já to říkám na základě osobní zkušenosti. Když skončila totalita, nejvíce jsem se těšila, že si budu moct zajet třeba jen do Vídně nebo do Západního Berlína. Volný pohyb nám dává tu největší svobodu a my to Rusům musíme znemožnit, aby opravdu na vlastní kůži poznali, co to znamená žít v autoritářské totalitní zemi se vším všudy. Vždyť i po dvou letech války tady máme ruské oligarchy nebo jejich rodiny, kteří chodí nakupovat do Pařížské.

Připouštíte si někdy, že by Ukrajina prohrála?

Samozřejmě, že si ty věci připouštět musím, stojím nohama na zemi. Vidím, že ofenziva, o které se dlouhou dobu hovořilo, úspěšná nebyla. Nicméně spoléhám na to, že Západ, který disponuje vícero možnostmi oproti zemím bývalého východního bloku, bude dál podporovat Ukrajinu a my tomu budeme nápomocni.

Během studené války se Spojené státy a Sovětský svaz předháněly v navyšování množství zbraní, ale nikdo nakonec nezmáčkl spoušť. To by se mohlo zopakovat, pokud jako spojenci budeme výrazným způsobem modernizovat své armády. Invaze nás překvapila, nebyli jsme na ni připraveni. Teď se všichni snažíme dohánět, co se léta zanedbávalo, a to včetně Česka.

V průzkumu z konce listopadu byla poprvé většina lidí v Česku proti posílání zbraní Ukrajině. Co uděláte jako vláda pro to, abyste tento trend zvrátili?

Měli bychom začít více vysvětlovat, co by mohlo znamenat, kdyby se konflikt posunul dál, třeba na naše území. Nechceme nikoho strašit válkou, ale nebudeme lidem lhát v tom, že je vše zalité sluncem, protože není a nebude. Situace není dobrá a variant, které mohou nastat, je mnoho. A my chceme být připraveni.

Bylo by taky dobré, abychom lidem nahlas říkali, že Ukrajinci, kteří sem před dvěma lety přišli, dneska pracují, vydělají si sami na sebe a státu odvádějí daně. Nejsou to žádní černí pasažéři a vrací nám to. A my bychom možná do budoucna stáli o to, aby tady část z nich zůstala trvale i po tom, co válka skončí.

Výdaje na obranu přesáhnou hranici dvou procent HDP, rozpočet pro rok 2024 dosahuje 151 miliard, nejvíc v historii Česka. Jak byste lidem vysvětlila, že v době krize a šetření nejsou takové výdaje na obranu přestřelené?

Základní povinností státu je zajistit svým občanům bezpečnost. Pokud by začala válka, nebudou kvalitní školy, zdravotnictví ani další veřejné služby. Zajištěná obrana a bezpečnost je nezbytnou podmínkou pro to, abychom si udrželi a zlepšovali náš životní standard, aby země prosperovala a rozvíjela se. Bezpečnost není samozřejmost a není ani zadarmo.

Vojenské rozpočty byly po léta tak nízké, že se z toho stěží pokryl provoz a nábory, eventuálně nějaká drobná modernizace. Zásadní modernizační projekty máme před sebou až teď. Snažíme se dohnat to, co se tady dvacet let nedělalo. Doba, kdy byla česká armáda na okraji zájmu politické reprezentace, je dávno pryč.

Nedávno jste jednala s ministry obrany zemí visegrádské čtyřky. Jaký z toho máte pocit, má ještě smysl sedět u jednoho stolu s Robertem Ficem a Viktorem Orbánem?

Před jednáním jsem si říkala, že ani já, která v minulosti toto společenství podporovala, opravdu nevím, jestli najdeme společnou řeč. Po dvoudenním zasedání jsme se ale loučili s tím, že smysl to má. Myslím, že je lepší, když budou uvnitř mezinárodního společenství, než abychom z nich udělali outsidera. Pak první, co udělá Rus, je, že si je stáhne k sobě.

Neměli bychom být v tomto kritičtější? Vzhledem k tomu, že právě například Maďarsko bojkotuje rozhodnutí Evropské unie ve prospěch Ukrajiny…

I s některými problémy, které musíme řešit, bych přesto hledala spíš to, co nás spojuje a nadále se snažila otupovat hrany toho, co nás rozděluje. Bylo by nejjednodušší je odsoudit za to, že nechtějí pomáhat Ukrajině, ale to by byla špatná cesta, protože bychom je dostali na druhý břeh, a to si nikdo z nás nepřeje.

Pociťujete to i ze strany Slovenska a Maďarska, že i oni mají zájem ve visegrádské čtyřce zůstat?

Určitě, Slovensko má k V4 velmi kladný vztah, možná ho vždy měli pozitivnější než my, a Maďarsko je odhodlané dál hledat shody. Skutečně jsem z ostatních kolegů měla pocit, že i oni stojí o to, abychom nadále pokračovali v debatách.

Česko hlasovalo proti rezoluci OSN, která žádá příměří v Gaze. Je v pořádku, že jsme tak aktivisticky proizraelští? Nemůže nám to u některých partnerů uškodit?

To je trvalý stav v Česku od roku 1948. Ve chvíli, kdy vznikl Stát Izrael a byl napaden okolními arabskými zeměmi, Československo mu přispěchalo na pomoc. Izraeli jsme poskytli zbraně a letadla. Když použiju citát z knihy Malého prince "Stáváš se navždy zodpovědný za to, co jsi k sobě připoutal", tak tady to naprosto platí.

Nemyslím si, že protože jsme hlasovali proti rezoluci o příměří, jsme aktivističtí. Spíše si uvědomujeme, že je strašně špatně, že dva měsíce od otřesného krveprolití nebyla OSN schopna jasným hlasem odsoudit, co se stalo. Tím dává jasně najevo, že jim na lidských životech nezáleží. Zločiny, které Hamás 7. října spáchal, jsem si nedokázala představit ani v těch nejhorších snech.

OSN dlouhodobě kritizujete, dokonce jste chtěla, aby z ní Česko vystoupilo. Pak jste upřesnila, že byste spíš ocenila, aby v organizaci došlo k zásadním reformám. Stojíte si za tím dodnes?

Ano a musím říct, že časem těch hlasů, které mají stejný názor jako já, jen a jen přibývá. Když začala válka na Ukrajině, novináři i veřejnost se ptali, proč nejde postavit Rusko mimo systém. To je dodnes trvalý stav. Aby OSN opravdu mohla plnit roli mírotvůrce, musí se změnit. Takhle jen petrifikuje válečné konflikty tím, že součástí skupiny, která rozhoduje, je stát, který konflikt vyvolal.

Do konce března máte podepsat smlouvu na dodávky letounů F-35 a usilujete o prodloužení pronájmů gripenů do roku 2035. Smlouvu na F-35 chcete podepsat v USA a plánujete, že u toho bude i ministr obrany Austin?

Předpokládám, že podpis bude na ministerské úrovni, tedy s mým protějškem Austinem.

A co se týče gripenů, podaří se se Švédskem vyjednat prodloužení pronájmu?

Jednání směřují ke konci. Nejsou ale zatím uzavřena, a nemůžu je proto blíže komentovat.

(Autor: Anna Dohnalová)

Jana Černochová

ministryně obrany
poslankyně PČR
expertka pro obranu