Od první minuty velmi výrazně pomáháme Ukrajině ustát ruskou agresi. Je to jediná možnost pro celou střední a východní Evropu, aby se válka nerozšířila
„Od první minuty velmi výrazně pomáháme Ukrajině ustát ruskou agresi a obnovit svrchovanost a nezávislost. Je to jediná možnost pro celou střední a východní Evropu, aby se válka nerozšířila a nestali jsme se cílem šílené agrese také my,“ varuje Pavel Žáček (ODS), historik, poslanec a předseda bezpečnostního výboru. Podle něj by vydání jen části ukrajinského území Rusku potvrdilo zhroucení mezinárodního řádu a ruské vítězství.
Henry Kissinger, bývalý ministr zahraničí USA, se nechal slyšet, že další prodlužování války by mohlo vést k destabilizaci světa a že by se Ukrajina měla vzdát části svého území. Například vrátit se do předválečného stavu – tedy kdy Rusko zabralo Krym. Co na jeho slova říkáte?
Já jsem přesvědčen, že destabilizace světa a světového řádu, budovaného na základě porážky nacismu v roce 1945 a dále aktualizovaného po roce 1989, respektive 1991 po rozpadu komunistického bloku a Sovětského svazu, nastala již prvního dne války. Obsese ruského diktátora Vladimira Putina nejen Ukrajinou, ale celým svobodným západním světem, neschopnost řešit vlastní problémy, a naopak jeho obava z úspěšné politické a ekonomické transformace okolních postsovětských zemí vedla až k šílené zločinné agresi proti svrchované, nezávislé a mírumilovné Ukrajině, kam vládce Kremlu sebevražedně poslal ozbrojené síly Ruské federace.
Jeho slova okamžitě spustila lavinu odpůrců, že se nenachází v roce 1938 a podobně. Kissingerovo vyjádření odmítl i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Vyjednávání mezi Ruskem a Ukrajinou nicméně uvázlo na mrtvém bodě. Co by to zlomilo?
S ohledem na fakt, jak Ukrajinci úspěšně ubránili Kyjev i Charkov, jak se kreativně brání ruské přesile, že již zničili přes 30 procent ruských obrněnců i živé síly, rozbili ruské elitní útvary včetně Specnaz i výsadkářů, ale také s ohledem na šílená ruská zvěrstva tolerovaná, či dokonce řízená vojenským i politickým vedením Ruské federace, vlastně není o čem se bavit. Pokud by Ukrajina vydala, byť jen část svého území, a tím myslím jak Donbas, tak i Krym, a Západ by s tím souhlasil, tak potvrdíme zhroucení mezinárodního řádu formou nového Mnichova a de facto ruské vítězství potvrzující, že válkou je možné ve 21. století ničit svrchované státy, zabíjet beztrestně jejich obyvatele a měnit hranice. Jedinou alternativou je ponížený ruský odchod z Ukrajiny se všemi důsledky, které to pro Putina a Ruskou federaci bude znamenat.
Obáváte se stejně jako Henry Kissinger, že další pokračování války by mohlo způsobit destabilitu světa?
Stabilita světa byla v důsledku Putinova imperiálního šílenství narušena. Důsledkem jeho války bude dlouhá izolace Ruské federace, pád do politické i ekonomické nicoty a možná i její rozpad. A paradoxně naopak posílení Severoatlantické aliance, označované Putinem za hlavního nepřítele, o Finsko a Švédsko. A modernizace Ukrajiny poválečnou obnovou zničených měst a obcí a veškeré infrastruktury, jejím budoucím členstvím v Evropské unii a možná i v Severoatlantické alianci. Ruský neúspěch na Ukrajině bude mít dopad i na další diktátorské a autoritativní režimy, počínaje komunistickou Čínou. Některé další důsledky ale nejsou schopni odhadnout ani nejlepší analytici zpravodajských služeb.
Hrozící hladomor kvůli nedostatku pšenice vytváří obavy mnoha politiků i odborníků. Vinu přikládají Vladimiru Putinovi za blokování ukrajinských přístavů a válku. Rusko naopak odpovídá, aby Západ zrušil protiruské sankce. Kdo by měl udělat jaké ústupky?
Jednoznačně a pochopitelně agresor. Protiruské sankce západní společenství přijalo v reakci na Putinovu agresi, vyvolání války na evropském kontinentu, nerespektování mezinárodního práva, vyhnání milionů Ukrajinců z jejich domovů, zničení celých měst, porušování válečných pravidel, v důsledku krvavých zločinů svých vojáků a důstojníků. O čem se chcete se zločincem Putinem bavit? O ústupcích? O zrušení sankcí, kromě poskytování zbraní Ukrajině prozatím našem jediném relevantním nástroji proti ruské agresi? Putin není a již nikdy nebude pro nikoho důvěryhodným partnerem, pokud jím tedy někdy byl.
Mnoho firem už začalo platit plyn v rublech, rubl jako takový stoupá. Rusku vzrostl dokonce export asi o deset procent a prohlubuje spolupráci s Čínou. Nakolik se protiruské sankce Evropě vyplatí oproti škodě, kterou způsobí Rusku?
Šestý balík sankcí ukázal, že Evropská unie je schopná společného postupu proti agresorovi, stejně jako pokračující vojenské dodávky a humanitární podpora Ukrajiny. Na ruský autoritativní režim tvrdě dopadají sankce a ještě budou dopadat, dokud ruská společnost bude tolerovat Putinovu válku proti Ukrajině. Evropa, zdá se, nalezla cestu, jak tvrdě zasáhnout ruskou ekonomiku, ruskou schopnost vést válku a zároveň nepodkopat vlastní hospodářství a sociální smír. Uvidíme samozřejmě, jak zareaguje ten blázen v kremelském podzemním bunkru. Jsem naopak přesvědčen, že Putinova válka narušila i vztahy s komunistickou Čínou, která dokonce vůči Ruské federaci realizuje i některé sankce. Neznáme ovšem čínské plány vůči oslabenému Rusku, další pravděpodobnou politickou a ekonomickou expanzi na Sibiř či Dálný východ a tak dále.
Švédsko a Finsko poprvé uvažují o vstupu do Severoatlantické aliance. Turecko a Chorvatsko chtějí jejich přistoupení blokovat. Je reálné, že by rozšíření NATO tyto země podpořily?
Švédové a Finové reálně uvažují o vstupu do NATO od roku 2014, od anexe Krymu a ruské agrese na východní Ukrajině. Dokonce již předtím obě severské armády s NATO spolupracovaly. Nicméně až 24. únor 2022 definitivně rozhodl o podání jejich přihlášek do nejmocnější vojensko-politické obranné aliance současnosti. Jde o tak zásadní strategické rozhodnutí a posílení východního křídla NATO, respektive vyztužení evropské obrany, že rozhodně budou vypořádány turecké připomínky a obě země se ve zrychleném řízení stanou plnohodnotnými členy NATO.
Jde takzvaně o kouzlo nechtěného? Tedy že Vladimir Putin chtěl zabránit rozšiřování NATO, ale svými kroky ho vlastně podpořil?
Přesně tak. Putin díky svému strategickému omylu na Ukrajině vlastně rozhodl o přijetí Švédska a Finska do NATO. A pokud bude v důsledku války Ruská federace fatálně oslabena, může se v rámci nové mezinárodní bezpečnostní architektury stát členem NATO i Ukrajina. Vůbec bych to do budoucna nevylučoval.
Jak si podle vás vede vládní pětikoalice, co se zahraniční politiky v tomto ohledu týká?
Jsem přesvědčen, že česká vláda působí na zahraničněpolitickém poli velmi úspěšně. Netápe mezi Východem a Západem jako Babišova vláda, ale naopak iniciuje a podílí se na všech nutných krocích jak v rámci Evropské unie, tak i v rámci širšího společenství, zejména ve spolupráci se Spojenými státy americkými. Od první minuty velmi výrazně pomáháme Ukrajině ustát ruskou agresi a obnovit svrchovanost a nezávislost. Je to ostatně jediná možnost pro celou střední a východní Evropu, aby se válka nerozšířila a nestali jsme se cílem šílené agrese také my.
Co válečný konflikt na Ukrajině ukazuje o potravinové či energetické soběstačnosti České republiky? Kde je třeba udělat změny?
Válečný konflikt obnažil naši závislost na ruském plynu a ropě. Ukázal zcela jasně, že na rozdíl od jiných evropských zemí předchozí české vlády neudělaly nic pro snížení této závislosti. Dokonce se ještě těsně před odhalením ruské teroristické a diverzní akce ve Vrběticích snažili otevřít Rusům cestu k výstavbě nových jaderných bloků. Primárně potřebujeme vyřešit příští zimu, naplnit zásobníky a urychleně se podílet na rozšíření kapacit všech dostupných produktovodů, zajišťujících dopravu plynu, ale i ropy do České republiky. Je to v našem bytostném strategickém zájmu. Jsem přesvědčen, že to všechno zvládneme.
(Autor: Zuzana Koulová)
Rozhovor vyšel na serveru ParlamentníListy.cz.
poslanec PČR
předseda výboru pro bezpečnost PS PČR
zakladatel a první ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek