Novinky Mediální výstupy

(Euro) ​​​​​​​Události v Afghánistánu pořádně zamíchaly kartami nejen v Asii, ale i v USA a Evropě. Uvidíme, jaké dopady bude mít předání moci v Kábulu legitimně zvolenou vládou nelegitimnímu Tálibánu a vyklizení pozic Západem na geopolitiku v oblasti. Rusko i Čína se snaží okamžitě vyplnit vakuum, své hry si nejspíš rozehraje Indie, Írán a samozřejmě Pákistán. Naše obří investice umožnily předání Afghánistánu do rukou Tálibánu v násobně lepším stavu, než byl před dvaceti lety. Teprve se však ukáže, jak si hnutí povede, zda zemi znovu uvrhne do středověku, ekonomicky ji zruinuje a bude se paktovat s teroristy, nebo předvede osvícenější vládu.

Debata, kterou však musíme vést ihned, se týká nás samotných, našich strategických cílů a zájmů, našich ambicí a v neposlední řadě Severoatlantické aliance. Aliance je nástroj jejích členů k lepšímu prosazování společných zájmů a jako o nástroji se o ní musíme bavit. Tím primárním úkolem byla a je ochrana území členských států před napadením. Afghánistán ovšem ukázal limity druhého úkolu, který byl v 90. letech vtělen do hesla: „Out of area or out of business“, tedy buď bude aliance provádět operace mimo své území, nebo skončí.

Téma NATO otevřel rovněž prezident Miloš Zeman, který vyzval k reformě organizace a zároveň zpochybnil výdaje ve výši dvě procenta HDP na obranu: „Dokud tyto mise existovaly, podporoval jsem i zvyšování našeho obranného rozpočtu na ta mystická dvě procenta HDP, a jestliže se situace změnila, logicky se změnil i můj postoj.“ Řekl také, že by NATO mělo přestat být servisní organizací USA a uplatňovat větší rovnost mezi svými členy. A v neposlední řadě by mělo definovat svého nepřítele, kterým je mezinárodní terorismus, nikoli například Rusko.

Jeho věty jsou samozřejmě legitimním příspěvkem, ale jsou zároveň takovým klubkem zmijí, jež se musí rozplést, protože spolu souvisí jen zdánlivě. Dvě procenta HDP na obranu totiž vůbec nesouvisí se zahraničními operacemi.

Souvisí s rozvojem naší armády jako takové, která je primárně určena k obraně našeho území ve spolupráci se spojenci dle článků 3 a 5 Washingtonské smlouvy. Kouskování modernizace je právě důsledkem toho, že vydáváme málo. A jestli chceme mít z armády torzo, pokračujme v pomalém přidávání.

Ona „mystická" dvě procenta jsou prospěšnější více nám než alianci, a pokud bychom chtěli zajišťovat svou obranu bez NATO, pak bychom se bavili o mnohem více než o dvou procentech. Na okraj, když tehdejší premiér Zeman souhlasil na konci 90. let s výdaji dvou procent HDP na obranu, terorismus nebyl hlavním nepřítelem a nebyly operace v Afghánistánu ani v Mali, takže jeho současná slova jsou jakýmsi upravováním historie.

Nevím, jestli je NATO servisní organizací Spojených států. USA určitě jako největší členský stát a přispěvatel hrají dominantní úlohu, ale neřekla bych, že ostatní sehrávají roli vazalskou, jako tomu bylo například ve Varšavské smlouvě.

Jakou chceme alianci?

Za posledních třicet let aliance prošla několikerou reformou. Jestliže teď někdo říká, že by měla projít další, musí být konkrétní. Definice nepřítele?

Mezinárodní terorismus je jím již dlouho, takže prezidentova slova jsou vlamováním se do otevřených dveří. Rusko je vnímané jako otevřená hrozba kratší dobu a na pochybnost prezidenta o tom, zda pár vojáky v Pobaltí někoho odstrašujeme, se dá zareagovat tak, že bychom jich tam mohli poslat víc. Asi bych s tím neměla problém. Ba co víc, Rusko samo opakovaně deklarovalo, že NATO je jeho největším nepřítelem, čili je to debata o tom, zda byla dřív slepice, nebo vejce.

NATO musí být v první řadě schopné bránit území členských států, ale zároveň musí být schopné operovat i mimo své území a mimo článek 5. Ale bylo by chybou se zaplétat do „budování států". Již před deseti lety se připravovalo stažení z Afghánistánu a návrat k obraně vlastního území. To je ten správný směr a musíme jej posilovat - i vyššími investicemi do armád a do vlastního obranného průmyslu. V tom s panem prezidentem souhlasím.

Neměli bychom se však zcela stáhnout za hradby. Musíme být schopni prosazovat své zájmy i vojensky, ale každé nasazení musí mít předem definovaný konec s měřitelnými ukazateli.

Proti teroristům, ale i dalším, kteří nás ohrožují, se dají vést omezené a cílené vojenské operace. Je možné udržovat po určitou dobu opěrné body na různých místech na planetě na ochranu našich zájmů, ale jen k podpoře našich jednotek, popřípadě k výcviku jednotek místních.

Afghánistán není vojenskou prohrou. Je prohrou politickou, prohrou v souboji vůlí. Důsledkem je tisíce pochybností o smyslu vlastního konání. Nenechme se tím udolat. NATO má rozhodně smysl, ale musíme být realističtější a pragmatičtější.

Ukáže se to v brzké době, na debatě o smysluplnosti operace v Mali, která není pod vlajkou NATO, ale nepřímo se aliance dotýká. Máme pomáhat v zemi, kde je – s nadsázkou – dvakrát do roka převrat? Nestačila by striktně protiteroristická operace s omezeným nasazením? Snad budeme mít vůli tuto debatu vést, přijmout rozhodnutí a vetknout je do strategických dokumentů, jejichž úprava je nyní nezbytná.

Jana Černochová

1. místopředsedkyně poslaneckého klubu PČR
předsedkyně sněmovního výboru pro obranu
expertka pro obranu
starostka MČ Praha 2