Nouzový stav versus základní práva a svobody občanů
(FORUM 24) V souvislosti se zavedením nouzového stavu se Česká republika poprvé od politických změn v listopadu 1989 dostala do bezprecedentní situace masivního omezení ústavně zajištěných základních práv a svobod občanů. S ohledem na avizovanou „druhou vlnu“ epidemie koronaviru SARS-CoV-2 je nutné se zcela vážně ptát vlády, zda k tomu na podzim dojde opakovaně a ve stejném rozsahu.
Tento postup by totiž nemusel být fatální pouze pro českou ekonomiku, ale mohl by zásadně narušit i jistě nepříliš stabilní systém právního státu a podkopat tak základy naší parlamentní demokracie. Není třeba přitom nijak připomínat, že již pouhý „krizový management“ premiéra Andreje Babiše mimo nouzový stav, kdy „řídí stát jako firmu“, se mnohdy jen obtížně slučuje s právním řádem České republiky.
Pouhým nahlédnutím do příslušného usnesení vlády č. 194 ze dne 12. března 2020 zjistíme, že se vláda Andreje Babiše při vyhlášení nouzového stavu ani neobtěžovala „vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují“, a namísto toho se s chutí soustředila výhradně na ukládání „povinností“ (viz odst. 1 čl. 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky), tj. jinými slovy na zákazy.
Vládní opatření a nařízení vydávaná ministerstvem zdravotnictví měla (mají) fatální dopad snad na všechny segmenty politického, společenského i ekonomického života občanů České republiky, suspendovala svobodu pohybu a cestování, drasticky omezila obchod a podnikání, hospodářská, sociální, kulturní práva i svobodu náboženství, výrazně narušila právo na vzdělání, dotčena byla ochrana osobních (citlivých) údajů občanů atd. atd.
Od počátku navíc není zřejmá ani ústavní konformita, respektive legálnost vybraných právních aktů, a to především v případech, kdy ústavně chráněné svobody nebyly omezeny zákonem, a pak zejména těch vydávaných ministerstvem zdravotnictví a nikoliv vládou jako kolektivním orgánem.
V prvních dnech a týdnech nouzového stavu jako by do určité míry byla suspendována i parlamentní kontrola vlády a svoboda projevu. Dodnes je někdy oprávněná a věcná kritika vládních opatření považována za nepřijatelnou, přestože upozorňuje na zjevné přehmaty, komunikační, organizační či právní nedostatky.
O jak závažný a rozsáhlý konglomerát problémů jde, naznačuje přiložená tabulka, obsahující přehled pouze vybraných opatření vlády a ministerstva zdravotnictví (MZd).
Jsem přesvědčen, že tento soupis bude nejenom určitou argumentační pomůckou pro naši dnešní mimořádnou sněmovní schůzi, ale také iniciuje a podpoří další velmi potřebnou právní analýzu, a to ještě před očekávaným rozhodováním jednotlivých soudů, u nichž byly podány podněty na přezkoumání zákonnosti jednotlivých kroků vlády a jejích resortů.
Celkem jde o 94 právních aktů, ve 47 případech vydaných vládou České republiky, v 38 případech ministerstvem spravedlnosti a zbytek vládou a ministerstvem, případně Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.
poslanec PČR
zakladatel a první ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek