Novinky Mediální výstupy

3. Jen těžko se dá nepřipomenout výrok ministra Stropnického z roku 2014 na adresu nyní pořizovaných letounů CASA, že se do nich „kromě vojáků vejde s prominutím jen harampádí“. V roce 2017 již Martin Stropnický otočil a připustil, že by se mohly další letouny tohoto typu koupit (kdy, ještě předtím vyhlašoval, že se koupí středně těžké transportní letouny). Proč tedy, když mu každý rok peníze zbývaly, neudělal totéž, co současné vedení rezortu, a nekoupil napřímo letouny od výrobce? Už tu mohly být.

4. To, co se v současnosti podepisuje, jsou z hlediska zadávání poměrně jednoduché akvizice. Proč? Ukáže se prstem na jeden systém a ten se koupí buď od vlády, nebo přímo od výrobce. Jedním z dlouhodobých problémů ministerstva obrany jsou ovšem otevřená i užší výběrová řízení, která se protahují a ruší, ať už kvůli problémům se specifikací či procesem. Stačí vzpomenout neprůstřelné vesty, přilby, děla ráže NATO a další. Mimochodem, otevřená výběrová řízení jsou přesně ta, která chtěl po nástupu v roce 2014 většinově vyhlašovat a podporovat Martin Stropnický. Kde ty loňské sněhy jsou, že... Ze strategických akvizic se místo toho stala pseudovýběrová řízení (u nichž v průběhu dochází ke změnám procesu, specifikacích, je rozšiřován a zase zužován počet dodavatelů a podobně), která byla naoko otevřená, ale ve skutečnosti byla restriktivní a neprůhledná. Proto MADR i víceúčelové vrtulníky skončily tak, jak skončily – pozastavením, respektive zásadní změnou předchozího procesu, ukázáním prstem na jeden systém a urychleným uzavření smlouvy formou vláda-vláda. Mimochodem, za pseudovýběr, který může pokračovat a skončit jakkoli, se dá považovat i probíhající akvizice na pořízení nových pásových bojových vozidel pěchoty. Nadšení z podpisu ministra Metnara, které znamená, že armáda dostane alespoň něco z toho, co potřebuje, by nemělo zastínit to, že hluboké problémy v akvizičním systému i nadále přetrvávají. A skutečně na okraj, nebýt pseudovýběrových řízení, MADR i víceúčelové vrtulníky mohly být už podepsány, stačí se podívat do Polska, na Slovensko či do Maďarska, kde od rozhodnutí o akvizici systému až po podpis smlouvy uplyne mnohem kratší doba než u nás, protože se rovnou vybere jeden systém, a to nejenom podle klíče kvality, ale i zahraničně-politických zájmů.

5. Jak jsem psala výše, jsem ráda, že naše armáda konečně dostává, co potřebuje. Nejsem ovšem nadšená z toho, že je to se zpožděním, že je to ukoptěné a že vzhledem k nárůstu ekonomické nejistoty a akvizičního plánu, který je dlouhodobě v chaotickém stavu, což je patrné mimo jiné každý rok na rozpočtu ministerstva, hrozí v nejbližších letech problémy s dalšími potřebnými nákupy. Zkrátka, okno příležitostí se přivírá, vnitřní dluh armády se i přes zvyšování rozpočtu příliš nesnížil a akviziční proces nezlepšil. Takže z opozičních lavic držím palce, aby se i přes opodstatněné pochybnosti toho pro armádu pořídilo i v příštím roce co nejvíce.

Blog Jany Černochové.