Hazard ministryně Schillerové s pravdou
(iDNES.cz) V minulém týdnu jsme byli v Poslanecké sněmovny svědky dosud nevídaného závěru první epizody seriálu s názvem schvalování vládního daňového balíčku.
Prvního proto, že nás čeká nepochybně ještě epizoda senátní a následně lze očekávat další pokračování v dolní komoře. Co je však v tuto chvíli již jisté, je to, že vláda je pro prosazení dalších hlubších zásahů do peněženek občanů schopna použít jak zcela bezprecedentních nezákonných postupů a překračování parlamentních pravidel, tak nechutné demagogie, manipulací a lží.
Příkladem jedné z takových zásadních manipulací je opakované vyjádření ministryně financí Schillerové v tom smyslu, že až s hnutím ANO a s Andrejem Babišem přišly zásadní kroky zacílené na regulaci hazardu v naší zemi a že do jejich éry zde bylo hazardní eldorádo, které bylo politiky tolerováno či dokonce podporováno. Tato snaha vyvolat pocit, že s Andrejem Babišem začínají dějiny, si nezadá s prvky příznačnými pro lecjakou sektu, která se snaží manipulovat lidmi bez ohledu na zřejmá a prokazatelná fakta. A o nich v této věci jako přímá aktérka dlouholetého úsilí o eliminaci hazardu z ulic Prahy vím mnohé. Považuji proto za nezbytné připomenout alespoň několik klíčových momentů, které se odehrály před Babišem, v létech, kdy paní ministryně Schillerová ještě „bačovala“ finanční úřad na okrese Brno-venkov.
Pro ministryni Schillerovou a premiéra Babiše, jejichž vlády na samosprávy spíše kašlou a mají ve zvyku jim házet klacky pod nohy, to byli možná překvapivě právě představitelé obcí a měst, kteří do boje proti hazardu vytáhli jako první, neboť byli vždy nejblíže problému a neblahým důsledkům z něj plynoucím. Psal se rok 2007, kdy jsem se coby představitelka několika starostů pražských městských částí obrátila na radu hlavního města, aby nalezla efektivní nástroje na eliminaci hazardu na území města. Toto naše volání bylo vyslyšeno a do městské vyhlášky se nám následně podařilo prosadit regulaci hracích automatů (tzv. VHP), jejichž počet se během tří let v Praze snížil takřka o dva a půl tisíce. Zároveň s tím ovšem ministerstvo financí udělilo násobně více licencí tzv. videoloterijním terminálům (VLT), tedy elektronickým přístrojům, jejichž počet naopak vzrostl z nuly na více než pět tisíc. Ačkoliv jsme tedy v Praze 2 zavedli nulovou toleranci VHP, rázem se objevil nový problém.
Tu dobu si velmi živě pamatuji, neboť boj proti hazardu u nás, kteří jsme se postavili jeho bossům, mj. starostové Chalupa, Ječmének či Mlejnský a další, provázely takové jevy jako výhrůžné dopisy a maily, obálky se zlomenou tužkou, kulkou nebo fotkou s propíchanýma očima. Mám některé tyto artefakty dodnes schované. Nicméně tyto výhrůžky, ani navýšení licencí pro VLP ze strany ministerstva financí nás nezvrátilo a v roce 2010, v momentě, kdy hrozilo, že pravomoci samospráv budou v oblasti regulace hazardu legislativně více okleštěny, jsme zorganizovali rychlou petici „Za právo obcí reálně omezovat hazard na svém území“, kterou během čtyř dnů podepsalo přes 8000 občanů Prahy a podpořilo ji i pražské zastupitelstvo a řada městských částí. Ani ta se bohužel ale po předání tehdejšímu předsedovi Poslanecké sněmovny nesetkala s velkým úspěchem a nám, komunálním politikům nezbývalo, než se ucházet o podporu ve sněmovních volbách, abychom mohli změnu prosadit osobně.
Následovaly tedy volby v roce 2010, ve kterých se mně, Janu Farskému, ale i dalším podařilo prolomit sněmovní brány, a to otevřelo možnost prosadit zákon, který dal obcím pravomoc rozhodovat i o provozu VLT na jejich území, čehož jsme záhy v Praze 2 využili ke skutečně nulové toleranci. Bohužel, boj proti stávajícím provozovatelům trval samozřejmě ještě několik let, neboť licence byly povoleny na dlouho dopředu a provozovatelé se odvolávali k ministerstvu financí až do éry nástupu ministra Babiše, jehož jsem také opakovaně coby starostka a poslankyně interpelovala a obesílala dopisy s žádostmi o urychlené řešení situace.
Ačkoliv osobně netrpím ješitností a potřebou zdůrazňovat své osobní zásluhy, nemohu zároveň nečinně přihlížet demagogii a matení veřejnosti ze strany ministryně financí Schillerové, která sama v boji proti hazardu kromě aktuální snahy o tupé zdanění (jež samo nepřinese jeho regulaci, a pokud ano tak pak rozhodně nenastane očekávaný přísun peněz do státního rozpočtu) neudělala vůbec nic. Její vykřikování do světa ve smyslu „my jsme byli první, všichni ostatní jen nečinně přihlíželi“ se zkrátka nezakládá na pravdě a spoléhá pouze na krátkou paměť voličů a současný politický styl, v němž vítězí jen ukřičená hesla.
1. místopředsedkyně poslaneckého klubu PČR
předsedkyně sněmovního výboru pro obranu
expertka pro obranu
starostka MČ Praha 2