17. listopad po 28 letech
20. listopadu 2017
(Novinky.cz) Oslavy sedmnáctého listopadu se nám pomalu mění. Na takovou lehce parodii. Možná je to normální, že totiž všechny historické události mění své vyznění a svádí se zápas o jejich interpretaci. Je to už 28 let, co jsem se prodral přes kordón policistů z Národní do „bezpečí“ do Mikulandské ulice. Pomalu dvě generace. Taky můj nejstarší syn Vojtěch (20) je už starší, než jsem byl já coby demonstrant. Takovej kluk – přitom jsem si o sobě myslel, že jsem dospělý.
Možná už dědkovatím, ale oslavy a jejich mediální vyznění jsou mi rok od roku protivnější. Pamětní deska s rukama už není v podloubí, kde byla největší tlačenice a mlátili lidi. Vyndali ji ven o pár metrů. Asi na přání majitele objektu. Vepřín v Letech vykupujeme za stovky miliónů, tady jsme nemohli zachovat jednu malou desku, kde lidi jednou za rok zapálili svíčky. Zas to ale umožňuje zřídit stanoviště pro stacionární televizní kamery tři metry od místa a dělat přímý přenos.
Možná si to idealizuju, ale mám pocit, že zpočátku byla výročí listopadu taková civilnější. Bylo málo skupinek, co měly větší patent na „odkaz listopadu“ než ti klidní, pokojní jednotliví občané. Já právě vždycky chodil sám nebo s pár bývalými spolužáky (spoludemonstranty) z přírodovědecké fakulty. Pak s dětmi. Zapálit svíčku a postát. V klidu večer. Takových byly stovky a tisíce. Nepotřebovaly k tomu nic organizovaného, tribunu, akci.
Václav Klaus ml.
poslanec PČR
expert ODS pro školství
Štítky:
komentář