Novinky Mediální výstupy

 

 

Pokud bych měl mluvit za svou vlastní práci, povedlo se dokončit jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a Vietnamem, k níž dělám parlamentního zpravodaje. Také pokračovala jednání o transatlantické obchodní dohodě TTIP, kterou považuji za klíčovou, ač ji mnozí kritizují. Naproti tomu v řešení migrační krize EU zcela selhala a stejně tak ani krize jednotné měny není zažehnána, pouze si EU koupila čas. Vzhledem k tomu, že mnohé země eurozóny již avizovaly překročení rozpočtových schodků kvůli zvýšení výdajů na bezpečnost, je zřejmé, že finanční disciplína v eurozóně opět nebude dodržena, a to může odstartovat další krizi. Proto je dobře, že ČR není v eurozóně. 

 

 

Rád bych tomu věřil. Ale zdá se, že politická korektnost v této zemi stále vítězí a kancléřka Merkelová v tom dovedně manévruje. Dokud se celkový přístup Německa nezmění směrem k větší restrikci, bude to stále znamenat riziko i pro sousední země včetně ČR. Trochu bych také chtěl poopravit iluze ohledně protiimigrantské strany Alternativa pro Německo. Její růst není pro nás dobrá zpráva. Od některých politiků AfD zaznívají vyhraněně protičeské výroky, kritizují Benešovy dekrety atd. Čili moje rada zní: nekopírovat německou politiku, hledat spíš spojence, kteří německý vliv u nás vyváží. Třeba Velkou Británii. To by si měly vzít za své zejména strany ČSSD a KDU-ČSL, které stále papouškují německé teze o nutnosti být v ‚tvrdém jádru‘ EU. Neplatilo to nikdy a dnes už je to zcela naopak. 

 

 

Orbán se stal nespravedlivě otloukánkem EU. Nejsem žádný jeho fanoušek, ale Maďarsko čelilo bezprecedentnímu náporu uprchlíků a EU mu v tom vůbec nepomohla. Maďarské hranice jsou dnes vnějšími hranicemi EU, a proto je jejich ochrana zcela na místě, i pokud jde o ploty, bariéry atd. Svou roli Maďarsko – na rozdíl od Řecka – plnilo a plní. EU by mu měla pomoci, ne jej planě kritizovat. 

 

 

Bez spolupráce s Tureckem se neobejdeme. V Turecku jsou dnes dva miliony uprchlíků, kteří by jinak mířili do Evropy. Naším cílem musí být, aby tam zůstali, a to bude něco stát. Neznamená to ale, že EU se má ‚vykašlat“ na ochranu svých hranic. Jde dnes zejména o Chorvatsko, Slovinsko, Řecko, Itálii. Pokud to hraniční státy nezvládnou, budeme muset obnovit vnitřní hranice mezi členy EU. S tím je třeba počítat. Schengenský systém pak skončí.

 

 

Ano, na tomto tvrzení trvám. Za studené války vyvezl sovětský blok do arabského světa ‚socialismus‘ – do Iráku, Sýrie, Egypta, Libye – aby měl spojence proti Západu. Po pádu železné opony bylo jen otázkou času, kdy tyto režimy padnou, ať už za asistence Západu nebo bez ní. Vinit ze současného chaosu jen Západ je tedy jen půl pravdy. Teď se ovšem kyvadlo mnohde přehouplo do druhého extrému – od sekulárního diktátora k islámskému diktátorovi. My musíme hledat zlatou střední cestu, nepokoušet se předělat tento region k obrazu svému, ale hledat takové síly, které jsou ochotny s námi v Evropě nastolit jakýsi modus vivendi. A ty podpořit.

 

 

Krize eurozóny je jen odložena, může se vrátit. Řecko není funkční stát, je de facto ‚na kapačkách‘, např. není schopno ohlídat hranice EU. Sdílím názor prezidenta Zemana – Řecko by nemělo být v eurozóně, ale ani v Schengenu. Tím by se mnoho problémů vyřešilo. 

 

 

Rusko využilo situace, kdy se od Ukrajiny odvrátila pozornost, začalo se angažovat v Sýrii. Pro Rusko je to dočasně výhodné. Pro Západ je ovšem aliance Ruska s íránským fundamentalistickým režimem a s teroristy z Hizballáhu riskantní. Rusko chce udržet hlavně svého spojence Asada co nejdéle, za každou cenu. Podle mě to není dlouhodobě udržitelná strategie, režim v Sýrii se dříve či později změní. Navíc Rusko bude příští rok čelit velkým problémům – už letos klesl rubl proti dolaru o 30 %, navíc se čeká další pokles cen ropy, což citelně Rusko zasáhne. Podle mého názoru by se Rusko nemělo snažit imitovat světovou velmoc, kterou už není. Je maximálně regionální mocností a mělo by se s tímto svým rozměrem smířit, ne si léčit komplex ze ztráty vlivu vnějšími expanzemi.

 

 

Ať bude příštím prezidentem USA kdokoliv, čekám razantnější zahraniční politiku. Ať se to komu líbí či ne, USA jsou vedoucí mocností západního světa a musí se podle toho chovat. Jinak je to ve světě považováno za slabost. Nemusí to nutně vést ke konfrontaci či růstu napětí, ale k lepšímu definování sfér vlivu. Pokud by se USA zcela odvrátily od Evropy, považoval bych to za nešťastné. Evropa potřebuje USA – zejména bezpečnostně – mnohem víc, než je tomu naopak. 

 

 

Migrační krize může urychlit na jedné straně protiintegrační nálady, na straně druhé může být zneužita k další centralizaci moci v Bruselu. Věřím, že rok 2016 se stane přelomovým v hledání nového evropského paradigmatu. Katalyzátorem by mohlo být jednání o reformě EU s Velkou Británií, tam se otevírá okno příležitosti i pro ČR. Česká vláda by měla reformní požadavky Británie podpořit, opustit dogma ‚stále užší unie‘. Nepotřebujeme ‚více Evropy“, ale pružnou, vícerychlostní Evropu. Obavy mám ze zatuhlého politického myšlení české vlády. Sobotka Evropské unii nerozumí, za něj dělá evropskou politiku státní tajemník Prouza, totální ‚eurohujer‘. Babiše EU zajímá jen pokud jde o jeho vlastní dotace. KDU-ČSL ve všem všudy kopíruje politiku Merkelové. A ani prezident Zeman se nezbavil své nepochopitelné posedlosti eurem, když nedávno řekl, že ho Slovákům závidí. Pokud EU nezmění současnou trajektorii, může ještě nějaký čas přežívat z podstaty, ale je to cesta do slepé uličky.