Nominační projev Martina Baxy před volbou místopředsedů ODS
(www.ods.cz) Nominační projev Martina Baxy před volbou místopředsedů ODS.
Vážený pane předsedo, milé kolegyně, milí kolegové,
možná čekáte, že jako politik a ministr kultury budu mluvit o politické kultuře. Také Vás třeba napadne, že při své zálibě v motýlcích zdůrazním, že jsme v minulé vládě měli motýle, a teď je v kabinetu naštěstí jen jeden chlápek s motýlkem.
Já Vás ale chci samozřejmě oslovit se svojí představou ODS pro další dva roky. Chci i na tom, co děláme v kultuře, demonstrovat to, že se jako občanští demokraté nemusíme za dosud vykonané stydět; že máme na čem stavět, abychom zase dokázali vyhrát.
Občas máme v ODS v poslední době trochu pochybovačnou náladu. Ale to je vlastně očekávatelné. Pramení to z toho, že jsme do našich prvních dvou let ve vládě dali opravdu všechno; že jsme se soustředili na záchranu země. Cítíme se po tom, čím vším jsme si prošli, možná trochu vyčerpaně.
Když bych využil koncertní terminologii, tak bych řekl toto: my v modrých fracích jsme dosud ve vládě hráli hlavně ve prospěch celého orchestru, aby vládní muzika nezněla falešně jako za minulých časů, a usilovali jsme zejména o to, aby náš umělecký projev působil harmonicky.
Bylo to nezbytné, protože na nás dopadly těžké rány. Řídili jsme se při jejich řešení tím, co popisuje Petr Fiala, když říká: „Člověk má dělat věci, kterým věří a které jsou správné“.
Teď nás ale čeká druhé dějství. V něm už musíme mít na paměti, že musíme hrát první housle, protože o našem hodnocení ve volbách rozhodne, jak budou všichni naši hráči vidět a slyšet v závěrečných větách. A ty se již nezadržitelně blíží.
Po více než dvou letech je zjevné a nepochybné, že jsme nejen jádrem středopravicové vlády, ale také hlavní státotvornou stranou. Stranou, která je schopná nadřadit zájem státu nad krátkodobým zájmem svým. Dokázali jsme to jak při řešení zlé energetické tísně, tak v boji se zděděnou Babišovou drahotou a inflací. Oboje jsme dokázali zkrotit, jak potvrzují současná pozitivní čísla a aktuální trendy.
A prokázali jsme doslova hrdinské odhodlání tváří v tvář Putinově agresi vůči Ukrajině.
Někdo by mohl naříkat, že ODS snad vždy nastupuje do vlády, když je státní kasa vyjedená a naši zem sužuje nějaká velká krize. Stává se z toho vlastně pravidlo: my musíme dávat zemi dohromady a ostatní pak vládnou obrazně řečeno za pěkného počasí. Není to jednoduché pro nás, pro ODS, ale je to prospěšné pro naši zemi.
Protože kam bychom se teď řítili, kdyby naši zemi uprostřed energetické, inflační a ukrajinské krize řídili pánové a dámy z opozice? Vypadalo by to tady jak u některých našich sousedů s proruskými populistickými vládami.
Jsme také garantem stability této vlády. Když mají kolegové z ostatních koaličních stran potíže, umíme je podržet. Když hořekují v šatně, my dál bojujeme s populismem na skutečném, nevirtuálním, politickém hřišti.
Díky premiérovi a přístupu Občanské demokratické strany je tato vláda nejstabilnějším českým kabinetem za dlouhá léta.
Ale občas se musíme ohradit, a proto z tohoto místa přátelsky, ale jasně řekněme: „Vítku, my občasné okopávání kotníků určitě sneseme. Ale ty sám nejlíp víš, že jsou to tak maximálně kotníky!“
Přes zmíněné nešťastné poštuchování to chceme s koaliční vládou bezpochyby úspěšně dotáhnout do konce funkčního období. Lepší koalice tu prostě není a naše vláda v čele s Petrem Fialou naši zem spravuje dobře. Navzdory opozici, která se ani po půlce volebního období nesmířila s tím, že prohrála volby. Ač máme vládu složenou jako koalici pěti stran, což je v polistopadové době rekord, je to vláda mimořádně akceschopná. Na čem se dohodneme, a bývají to někdy opravdu krvavé kompromisy, to dokážeme v Parlamentu přijmout.
A doložím to i na příkladu rezortu, který mi byl svěřen.
Jsem přesvědčený, že naší straně kultura sluší. V kultuře se zrcadlí hodnoty našeho národa, patřičné vlastenectví, stejně jako sebevědomí naší svobodné společnosti. Kultura posiluje naši konkurenceschopnost v mezinárodním měřítku; kultura dělá dobré jméno naší zemi v zahraničí.
Kultura je tmelící prvek společnosti, ale také umí nastavit nepříjemné zrcadlo, což zdravá země potřebuje.
Myslím, že jsem v čele ministerstva dokázal, že lze kulturu dělat jinak, než to chtějí socialisté nebo populisté. Kultura není jen přerozdělování peněz a čekání s nataženou rukou. Kultura je naopak pólem téměř neomezené svobody.
Proto mám také jako ministr kultury za ODS vždy na paměti, že chci v oblasti kultury otevírat prostor pro nezávislou iniciativu a podnikavého ducha. Kultura totiž znamená rovněž kulturní průmysl, který dokáže často i bez podpory veřejných peněz generovat značný zisk a přináší pracovní místa.
A co konkrétně jsme vykonali?
Jednou z mých klíčových priorit je od počátku reforma audiovize, což v sobě zahrnuje vedle filmu a televize i také rychle rostoucí sektor počítačových her. Konkrétně ve filmovém průmyslu máme dlouhou tradici a jsme v něm více než dobří v celosvětovém měřítku. To dokazuje neutuchající zájem zahraničních produkcí o natáčení v Česku. Celkový obrat audiovize ročně činí asi 30 miliard korun. Zdědili jsme na počátku naší vlády velké problémy: filmové pobídky zatuhly, systém přestal fungovat, hrozil jeho kolaps. Díky našim odvážným krokům v době ekonomické krize se filmový sektor nadechl a filmové pobídky se rozběhly. Česko je nyní znovu žádaným cílem zájmu filmových produkcí. A další změny, které připravujeme, budou znamenat nový ekonomický přínos naší zemi. Například díky změně systému filmových pobídek se tu teď točí velkorozpočtový seriál Blade Runner navazující na stejnojmenný kultovní film.
Podobně jsme řešili Národní plán obnovy. Nerozpustili jsme jeho kulturní část jen v měkkých projektech. Zaměřili jsme se na investice do kulturní infrastruktury ve městech a obcích. Tam totiž samosprávy tlačí bota, což jako bývalý primátor dobře vím. Pod trochu unijně newspeakovým označením rozvoj kulturně kreativních center a po náročné a přísné soutěži jsme rozdělili téměř 3,5 miliardy korun do vzniku a obnovy kulturních stánků. Od Ostravy, Olomouce a Českých Budějovic přes Znojmo, Litoměřice a Trutnov až po Český Těšín, Kralupy nad Vltavou, Milevsko a Skuteč. Celkem jde o 64 projektů napříč Českou republikou.
Vidím tady řadu kolegů z těchto míst, kteří měli odvahu se do náročných projektů odpovědně a vizionářsky pustit tak, jak to umějí právě naši komunální politici.
Stejně prakticky jsme přistoupili k mediální politice. Slíbili jsme voličům, že nenecháme ekonomicky vykrvácet veřejnoprávní média, aby je pak někdo po nás zkusil postátnit. Nelze vyloučit, že to zanedlouho uvidíme na Slovensku. Proto jsme nakonec sáhli po obtížnější variantě než nedělat nic. Usilujeme o rozumné dorovnání televizních a rozhlasových poplatků o část inflace od doby, kdy byly poplatky před více než deseti lety naposledy změněny. Diskuse není snadná. Nyní se však již rýsuje dobrá kompromisní varianta, která by veřejnoprávním médiím měla poskytnout přiměřenou ekonomickou stabilitu a zároveň nebude stavět do nevýhodné situace soukromá média.
Flexibilita a samostatnost patří ke klíčovým hodnotám Občanské demokratické strany. A těmi jsme se řídili i při vzniku zákona o veřejné kulturní instituci. Po desetiletích planých slibů našich předchůdců jej už schválila vláda a nyní začíná svou cestu Parlamentem. Především divadlům a symfonickým orchestrům přinese vícezdrojové financování, možnost dlouhodobého plánování a díky propojení měst a krajů při jejich vzniku i větší stabilitu.
Silný občanskodemokratický rukopis je také vidět v našem postoji k památkové péči. Přistupujeme k ní tak, aby nepřibývala žádná omezení vlastníků, protože bez nich by většina památek spadla. Naopak se vlastníkům snažíme vyjít vstříc. Už déle než rok platí třeba odborná doporučení, jak postupovat při osazování fotovoltaiky v místech s památkovou ochranou. Jde to leckde ještě ztuha, ale před pár lety by to bylo vlastně nemyslitelné.
Už jsem ve spojitosti s kulturou mluvil o vlastenectví, a tak bych ještě rád připomněl velký projekt Rok české hudby / Smetana 200, který prostupuje celý letošek a má velké ohlasy domácí i zahraniční.
V kultuře tedy plníme volební sliby a náš program.
Dostali jsme se ovšem už do druhé poloviny funkčního období. Rychle se blíží velmi důležité volby evropské, krajské a senátní. Pohled do kalendáře neúprosně ukazuje, že od sněmovních voleb nás dělí již jen 18 měsíců. Chceme je vyhrát a obhájit post premiéra. Chceme minimálně obhájit, ale raději posílit naše zastoupení ve vládě, aby příští kabinet nemohli naši koaliční partneři tlačit do politického středu, jak to občas zkouší už teď. Zároveň si ale musíme položit otázku, jak má vypadat Občanská demokratická strana, která dovede koalici SPOLU k vítězství. Co má prosazovat, na co se zaměřit a jak působit navenek?
ODS představuje politickou sílu, která stojí na pevných programových základech lásky ke svobodě, úcty k tradici a odporu vůči všem autoritářským a populistickým tendencím.
Naší prioritou musí být liberální ekonomická témata i proto, že ta naše voliče neštěpí, ale sjednocují. V programu se držme toho, co zdůrazňuje Zbyněk Stanjura: „Více kapitalismu, více svobody!“.
My akcentujme téma svobody volby mimo jiné ve školství, sociální politice nebo ve zdravotnictví. Našimi voliči jsou přece nejčastěji středostavovské rodiny. Ty chtějí svobodu volby při výběru školy pro své děti. Rády si připlatí za lepší zdravotní péči, aby zároveň zbylo více na standardy. Přivítají svobodu volby v oblasti sociálních služeb, protože se často musí starat o své již starší rodiče.
Maximální svobodu volby ale chtějí i voliči o něco mladší i ti úplně nejmladší. Jako bývalý středoškolský učitel se občas vracím na tuto půdu a vidím, že i generace, kterou mnozí vnímají jako málo odolnou, chce mít svobodu, jak naložit se svými životy. I generace Z chce žít v zemi západního, ne východního typu.
Mnozí z mladých lidí to dali jasně najevo už v prezidentské volbě. A mnozí získají volební právo letos nebo příští rok. Je a bude jich tolik, že mohou rozhodnout volby. My je nesmíme nechat napospas našim soupeřům nebo je lhostejně opomíjet. Důležitou roli v jejich rozhodování mohou hrát specifická témata a mezi nimi i ta, která jsou spojena s kulturou.
V principu „více kapitalismu, více svobody“ musí být jádro našeho volebního programu pro příští sněmovní volby. V tom má být jedna z „rozdílových“ částí naší kampaně v soutěži o hlasy voličů s našimi koaličními partnery.
Vedle toho ale bude příští sněmovní volby provázet klíčové téma, v němž naopak budeme s koaličními partnery za jedno. Když si tedy vzpomenu na plzeňskou městskou i krajskou koalici ANO–STAN–Piráti, tak mám o té jednotě trochu pochyby, ale věřím, že jde jen o naši dočasnou lokální deviaci.
Sněmovní volby totiž přinesou souboj o charakter našeho státu a české demokracie, který povedeme s populistickými hnutími, která už zpochybňují i to, zda máme investovat do naší bezpečnosti.
Na tento souboj musíme být připraveni. Jeho hlavní tíhu totiž poneseme my, občanští demokraté. I já proto nabízím svoje osobní zkušenosti, schopnosti a dovednosti ve prospěch našeho vítězného týmu!
Chci svým dílem přispět k tomu, aby naše předvolební kampaň byla opravdovým koncertem, protože Česká republika potřebuje, aby ODS hrála ve vládě první housle.
Děkuji za pozornost a podporu!
ministr kultury
místopředseda strany
poslanec PČR
krajský zastupitel
předseda regionálního sdružení