Novinky Mediální výstupy

 

 

Čistě mechanické projekce počtu imigrantů do demografických předpovědí a z nich vyplývajících ekonomických (například důchodových) modelů jsou samozřejmě nesmyslné. Přehlížejí zkušenost z řady zemí (například Francie), kde vznikla uprchlická ghetta se statisíci (a v součtu miliony) lidí závislých na sociálních dávkách. Ke ghettům typu bruselské čtvrti Molenbeek patří i bezpečnostní rizika včetně terorismu a další vícenáklady. Ignorování sociokulturních předpokladů imigrace je neuvěřitelně nezodpovědné. To neznamená, že imigrace je vždy problém. Zažil jsem například v Austrálii důsledky rozsáhlé imigrace z jihovýchodní Asie. Nová komunita se kvalitně zapojila do společnosti a dnes skutečně patří k motorům jejího ekonomického růstu. Vzájemná „kompatibilita“ různých kulturně civilizačních okruhů je různá. 

 

 

Ukázaly všem viditelně a symbolicky, že imigrace bez regulace a přísných podmínek představuje velmi hmatatelné bezpečnostní riziko, třeba s ohledem na rozdílné vnímání vztahů mezi pohlavími. Středověk s postmodernou opravdu nemusí jít dohromady. 

 

 

Ukazují, kam až může vést diktát politické korektnosti. Že může narušit fungování dokonce i tak pověstného byrokratického mechanismu, jakým je německý stát. Trvalo docela dlouho, než se veřejně přiznalo, co se stalo, a začalo se to řešit standardně, tedy podle zákona a principu rovnosti všech před zákonem. Pro německou veřejnost to byla důležitá zkušenost pro budoucnost, tedy pro možnost návratu ke zdravému rozumu. 

 

 

Nemám rád stoprocentně generalizující soudy, ale nepochybně postavení žen v řadě muslimských zemí, vnímání vzájemného vztahu pohlaví, sexuality, oblékání, komunikace je naprosto odlišné. Důležitým faktorem je i procentní zastoupení deklasované bezprizorní mládeže s nízkou úrovní vzdělání v řadě arabských zemí. Ano, se standardním životním stylem a hodnotovým systémem západního člověka je tato mentalita neslučitelná. 

 

 

Nemám samozřejmě možnost takové spekulace potvrdit či vyvrátit, ale v případě diktátu politické korektnosti by mě to nepřekvapilo, věci, které se nehodí do schématu, prostě neexistují. Dokázala-li politická korektnost destruovat standardní mechanismy i v Německu, jehož státní aparát je proslulý svou důkladností, dokáže to kdekoliv. 

 

 

Stejně jako policie v běžných každodenních situacích jistě i ostraha hranic má léta přesná pravidla, jaké například donucovací prostředky může ve kterých situacích použít. S naší historickou zkušeností máme samozřejmě se střelbou na hranicích velký problém a negativní reminiscence. Nepochybuji, že v naprosté většině případů lze zabránit nelegálnímu překročení hranic jinými prostředky a použití zbraně je jen posledním prostředkem stejně jako v jiných bezpečnostních situacích. Je to typický „mediální kýč“. Jde o to, jasně a rozhodně zasáhnout vůči nelegální migraci a migranty rychle vracet.  

 

 

Já nemám rád spojování pomoci v nouzi, solidarity a sociálního cítění s pravolevým schématem. Znám spoustu pravicově smýšlejících lidí, kteří nezištně pomáhají druhým. A jakkoliv jsem jasně proti nelegální migraci, nepochybuji, že migrační vlna jako taková přináší velké lidské utrpení včetně těch nejbezbrannějších, tedy dětí. Já bych ten výrok modifikoval tak, že mezi lidmi naivně a iracionálně vstřícných k masové migraci můžou být budoucí levicoví vůdci. Xenofobii a rasismus s pravicí nespojuji, to je pro mě extremismus. Za správný a pravicový pokládám realismus, tedy standardní fungování státu včetně sebeobrany a ochrany hranic, vědomí rozdílnosti civilizačních okruhů, eliminace bezpečnostních rizik, zejména terorismu a podobně. 

 

 

Řekl bych totéž, jen trošku jinak. Nepřát si sociálně vyloučená, kulturně a hodnotově antagonistická a bezpečnostně riziková ghetta je naprosto legitimní. Stejně jako počítat s možností sexuální agrese. Až na drobné nuance mezi populistickým a realistickým jazykem souhlasím. 

 

 

Řeknu to jednoduše: Pakliže uprchlíci nerespektují princip první bezpečné země a zjevně dominantně směřují do zemí podle charakteru sociálního systému a výše dávek, jde minimálně z části o ekonomickou migraci u všech včetně těch, kteří mohou mít též vážné jiné důvody k opuštění svých zemí. Zejména, je-li součástí tohoto jevu nelegální pohyb v evropském prostoru. Jestli v případě humanitárních problémů máme morální závazek pomoci, ekonomické motivy nárokové nejsou a práce s nimi je zcela autonomním právem jednotlivých zemí. 

 

 

Žádnou radost z jejich výsledku nemám. Kromě upřímnému blahopřání kolegovi Sulíkovi, který si svou srozumitelnou a aktivní politikou zasloužil pěkný volební výsledek, pokračuje fragmentace slovenské politické scény. Nemůžeme mluvit o posílení pravice, ta je nadále hluboce rozštěpená, navíc oslabil i hegemon levice (který navíc garantoval i srozumitelné vystupování země navenek) a do centrální politiky pronikli extremisté. Myslím, že bychom se nad tím u nás měli velmi zamyslet. Jestliže kdysi Slovensko se zpožděním kopírovalo náš politický vývoj, v posledním období je to spíš naopak a analogický vývoj, tedy další pokračování fragmentace politického spektra, hrozí i u nás. V jaké podobě, to by bylo na delší analýzu. 

 

 

Imigrační krize je pro EU velkým testem vnitřního fungování a akceschopnosti a rovnou říkám, že v něm EU naprosto propadla. Je to taková živá simulace všech principů, před kterými kritici překotné evropské integrace léta varovali. Demokratický deficit, absence autority institucí a osob, diktát falešných hodnot a odtržení od reality, neschopnost řešit krizové situace, potírání suverenity národních států…

Není vůbec přehnané říct, že tato krize otřásá EU v jejích základech. Pokud jde o Turecko, je třeba k němu přistupovat realisticky: tedy bez iluzí, v žádném případě se nenechat vydírat, ale spolupracovat na principu „já pán, ty pán“. Dovedu si představit i pomoc včetně finanční, ale za jasně stanovených podmínek. Jasné zajištění ostrahy první skutečně funkční schengenské hranice (a ta řecká to není a nebude) by pomohlo jak situaci jako celku, tak i finesám diplomatických jednání. Otázka plotu je jen otázka technického řešení. 

 

 

Nevím, nemám přístup k analýzám tajných služeb k tomuto tématu. Těžko rozlišuji mezi informacemi a propagandou o Erdoganově režimu. Co je však zřejmé, je to, že v Turecku kvete byznys s lidmi ve velkém a země není schopna či nechce se tomu jasně postavit. 

 

 

Nemám rád konspirační teorie a schéma, které nese typický rukopis kremelské propagandy. Já si prostě myslím, že obamovská politika na Blízkém východě byla fatálně špatná, hloupá, neefektivní. Celá ta politika vývozu demokracie, podpory destrukce letitých režimů bez reálného pohledu nenahrazujeme něco špatného něčím ještě mnohem horším a nestabilním. Světová spiknutí ale nevyhledávám, spíš vidím chyby, hloupost, politickou mizérii. 

 

 

Nevím, jestli lze příliv úplně zastavit, rozhodně se to nestane samo. Jde o to jak, o řešení, to Babiš neříká. Jinak v podstatě souhlasím. Jde v podstatě o truismy, věci, které by měly být samozřejmé. 

 

 

Umírnění muslimové zjevně existují, existují „soft“ verze tohoto náboženství i velmi tvrdý „hardcore“. Pakliže arabský svět kdysi sehrál zásadní roli při zachování a předávání antického dědictví (zejména řecká a římská filozofie a věda), v oblasti náboženství nevnímám islám jako nějaký velký duchovní počin, spíše jako úpadkovou synkrezi. Problém bezpečnostního rizika není v tom, že každý imigrant a každý muslim je rizikový, nýbrž v tom, že těch rizikových může být relativně dost, a významné bezpečnostní riziko může představovat i relativně malý počet. Pěknou zkratkou je Klausovo rozlišování mezi islámem a islamismem.

Pokud jde o Rusko, rozhodně není naším jediným spojencem (natož pak upřímným), v mnoha ohledech pro nás představuje bezpečnostní riziko. Ale právě v oblasti boje proti islamismu a ISIS je přirozeným spojencem. Snahou o takové spojenectví je racionální politika při obhajobě našich zájmů. 

 

 

Je celkem banální a jasné, že zóna volného pohybu typu Schengenu může fungovat jen tehdy, funguje-li ochrana její vnější hranice. Vy narážíte na existující muslimské komunity s radikály a teroristy, které už dnes v Evropě jsou. Myslím, že si vždy musíme stanovit priority: Tou první je vnější ochrana Schengenu a eliminace rizika infiltrace a ovlivňování dění uvnitř ze strany ISIS. Pokud toto trvá, je Schengen přímo ohrožen. Jestliže by se podařilo tuto vnější ochranu ustavit, je tu jistě i vámi uvedený problém, který musí být zmapován v rozsahu a míře rizika a musí být vyhodnoceno, zda k jeho eliminaci stačí bezpečnostní opatření uvnitř jednotlivých zemí, či jestli pro eliminaci rizika „migrace“ tohoto rizika uvnitř Schengenu je třeba učinit nějaká bezpečnostní opatření. Já osobně proti obnově některých standardních funkcí národních států nejsem, jakkoliv jsem radostným konzumentem volného pohybu. Je to otázka přesného vymezení hranice. 

 

 

Dlouhodobou neudržitelnost současného uspořádání EU osobně nevidím pouze v oblasti uvedených demografických trendů, problémů je mnohem více, těmi základními jsou samotný institucionální rámec EU, demokratický deficit, absence legitimity rozhodování a podobně. Oč prozíravější byla kritika tohoto uspořádání ze strany některých lidí (u nás zejména Václav Klaus), o to více nám chybí scénář alternativní. V uskupeních typu Visegrádu ho já nevidím. Vidím ji v nalezení přesně té úrovně integrace, která je celoevropská a smysluplná, tedy v návratu zhruba o dvacet let zpět, ve výrazném posílení role národních států a důrazu na volný obchod a společný trh. Nikoliv v budování řady ideově antagonistických uskupení v Evropě. A také v obnovení role NATO v jeho klasické podobě. Nepatřím v tomto směru k těm, kteří pošilhávají na východ, a problém vyhládlého ruského medvěda v případě totální fragmentace Evropy vnímám jako velmi vážný.