Novinky Mediální výstupy

(Hospodářské noviny) Ministr financí Zbyněk Stanjura s nelibostí nese, jak si Evropa sama likviduje svůj automobilový průmysl. V rozhovoru pro HN také vysvětluje, proč se mu nelíbí nápad guvernéra Michla zařadit bitcoin do rezerv centrální banky a proč bude zřejmě muset v letošním rozpočtu hledat další úspory. I když se rozpočet pro volební rok rodil podle ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) těžko, tak vládě stále hrozí, že bude muset v průběhu roku hledat další úspory. Řádově až desítky miliard korun mohou chybět, protože se česká ekonomika zřejmě nebude vyvíjet takovým tempem, s jakým rozpočet počítal. Co se týká událostí přicházejících ze zahraničí, víc než hrozba vysokých dovozních cel ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa mu vadí nastavení Green Dealu, a nejen jemu. „Polovina evropských ministrů financí má za to, že regulace by se měly zmírnit,“ říká Zbyněk Stanjura v rozhovoru pro HN. Je přesvědčený, že zákaz spalovacích motorů i rozšíření ohledně emisních povolenek by měla Evropa zrušit. O tom, jaká se budou prodávat auta, by podle něj měly rozhodovat inovace výrobců a jejich zákazníci.

Plánoval jste, že díky konsolidačnímu balíčku dosáhnete deficitu ve výši 1,8 procenta HDP. Nakonec skončil loni kolem tří procent. Proč se záměr nepodařil?

To je jednoduché, ministr financí je vždycky ambicióznější než vláda jako celek, je to i logické. Také bych si přál rychlejší tempo konsolidace, jsou tu ale nějaké politické dohody a nevyjde vše vždy přesně tak, jak si ministr financí představuje. Dopad některých zákonů, vycházejících z konsolidace, se projeví až v letošním roce. Na podrobnější analýzu si počkám, až budu mít státní závěrečný účet a přesná čísla. Klíčové je, že jsme chtěli plnit maastrichtská kritéria, a to se nám teď daří, ve třetím roce volebního období. První dva roky jsme navíc měli hodně externích vlivů. Co se děje v konsolidaci, proto vnímám jako maximum možného v této vládní koalici.

Od předložení návrhu zákona o státním rozpočtu na letošní rok jste snížili odhad růstu ekonomiky z 2,7 na 2,3 procenta. To znamená, že vám budou chybět peníze v naplánovaném rozpočtu. Nato jste nedávno uvedl, že se stále dají ušetřit desítky miliard na národních dotacích, objemech platů či provozních výdajích státu. Jak máme potom věřit tvrzení, že konsolidace je maximum možného?

Tak, že v koalici víc udělat nešlo. Když ale přijde na to, že musíme dodržet rozpočet, tak už se nevyjednává, to už se koná. Pokud se ukáže, že některá položka potřebuje posílit, tak se jiná musí oslabit. To určitě členové vlády pochopí, jiná možnost není. Shoda na předvolebním rozpočtu se rodila těžce. Když se podíváte na předvolební rozpočty předchozích vlád od roku 2006, jak se zvyšovaly mandatorní výdaje a podobně, nemáme se za co stydět.

Kolik a v jakém poměru by se na těch třech zmíněných položkách mohlo šetřit?

To zatím ještě nevíme. V této chvíli teprve analyzujeme nespotřebované výdaje za rok 2024 v jednotlivých kapitolách rozpočtu.

Loni jste na platech ve veřejném sektoru chtěli podle konsolidace ušetřit bezmála deset miliard korun. Kde to bylo, když řadě pracovníků platy rostly a místa jste škrtali jen v malé míře?

Bavíme se o objemu platů a o tom, jaký by byl, kdybychom nezasáhli, tedy bez ozdravného balíčku. Ten objem by pak byl skutečně vyšší o těch zhruba devět miliard korun. Objem platů v roce 2024 nerostl, ačkoliv byl růst naplánovaný. Ani tak to nebylo vůbec jednoduché – podívejte se, kolik stávek organizovaly odbory proto, že nerostl objem platů v roce 2024. Kromě toho jsme udělali nepopulární opatření a snížili příspěvky do fondu kulturních a sociálních potřeb ze dvou na jedno procento (z celkového objemu platů – pozn. red.) – to je trvalá úspora kolem dvou miliard.

Co snižování počtu státních zaměstnanců?

Někde se dařilo snižovat počet pracovních pozic – na financích, na ministerstvu práce, na zdravotnictví – a někde zase hůře. Ti kolegové to vědí a my na ně tlačíme. Nejde to plošně, jsou výjimky – pokud je kvůli bezpečnostní situaci potřeba zvyšovat počet vojáků, nemůžete je snižovat. Co se týká počtu úředníků na ministerstvech, jsme na úrovni roku 2015, vrchol byl v roce 2021.

Součástí vaší poslední makroekonomické prognózy byla i modelová situace, jaký dopad by mělo na růst ekonomiky zavedení desetiprocentních cel na české vývozy do USA. Jaké máte pocity z toho, že kromě snížení predikcí by mohla přijít další rána pro vývoj ekonomiky?

Není možné se pořád obávat toho, co by mohlo být. Jde o to působit preventivně, aby nejhorší scénář nenastal. Včera mi zrovna někdo připomenul, jaké byly prognózy některých ekonomických analytiků, že v letech 2022 až 2023 bude benzin stát sto korun. Dnes už se k tomu nikdo nevrací. Zkuste se někoho zeptat, zda ví, kdo má vyšší cla na dovoz aut. Zda USA na evropská auta, nebo Evropa na americká. Málokdo to ví. Přitom máme větší cla my. A cesta asi není, že je všichni budeme zvedat, ale že budeme vyjednávat o co nejnižších clech. Já si myslím, že máme jiné domácí úkoly na evropské úrovni než se bát Trumpovy administrativy.

Například záchranu automobilového průmyslu?

Ano, s tím souhlasím. Sami si ho likvidujeme, byť pro to není žádný důvod. Je komické, že Babiš coby premiér tady v roce 2019 schválil Green Deal a teď je hrozně proti němu. Automobilový průmysl by se dal zachránit zrušením těch regulací, které jsou zbytečné. Polské předsednictví na svém prvním Ecofinu (jednání ministrů financí členských zemí – pozn. red.) chtělo debatovat s členskými státy o tom, kde máme co deregulovat. Já jsem mluvil docela otevřeně o Green Dealu, že bychom měli zrušit zákaz spalovacích motorů, nebo ho minimálně odsunout a pak zrušit ETS II (rozšíření systému obchodování s emisními povolenkami – pozn. red.) a podobné věci. To jsou věci, které dělá jenom Evropa, zbytek světa už ale nikoliv, a proto mají dopad do naší konkurenceschopnosti. Česko, jako země, která má vysoký podíl průmyslu na HDP, to má samozřejmě ještě horší než země, které mají třeba vyšší podíl služeb.

Byl jste mezi ministry financí v tomto názoru osamocen?

Nebyl. Řekl bych, že dnes je to tak padesát na padesát a že je možné získat podporu ještě dalších států. Uvidíme, jaký bude například postoj Německa, až tam bude po volbách a podobně.

Takže by mohla přijít shoda na zrušení zákazu výroby spalovacích motorů?

No jasně. Máme nechat přirozený inovativní vývoj všem odvětvím včetně automobilového. Evropské automobilky si za současnou situaci mohou taky trochu samy – mnohé špatně odhadly vývoj před třemi, čtyřmi, pěti lety, když se domnívaly, že nastane přirozený konec spalovacích motorů. Ale ten zatím nastává jen díky nějakým regulacím, cílům, zákazům a pokutám. Kdyby tu byl přirozený vývoj, který by spočíval v tom, že automobilky přicházejí s novými produkty a ty si najdou své zákazníky, tak proti tomu nic nemám. Ale v okamžiku, kdy ideologie vyhraje nad přirozenými inovacemi, tak to zákonitě špatně dopadne. Buď vás někdo přebije v konkurenčním boji, anebo o vaše produkty není zájem, protože jsou například příliš drahé.

Půjde ODS s podobnou tezí ohledně změn v Green Dealu do předvolební kampaně?

Bezesporu ano. Budeme ho chtít adaptovat, přizpůsobit, udělat v něm vše logické, počkat a hlavně řešit konkurenceschopnost Evropy jako kontinentu. Teprve ale přemýšlíme o načasování kampaně a volební strategii.

Třeba jít Trumpovou cestou a nasadit vysoká cla na čínská auta v unii?

Velký problém, který Evropa má s Čínou, je nevyvážená obchodní bilance. Mnohdy to bylo pro evropský průmysl výhodné, protože šel za levnějšími výrobními náklady. Naštěstí to nebyl tak velký problém české ekonomiky jako například té německé. Pak covid poprvé ukázal, že to může být problém – nemohli jsme dovážet z Číny. Řešením ale nejsou cla, ale aby čínští producenti museli splnit stejné podmínky jako ti evropští. Pak je to férová soutěž, která spočívá v tom, jak jste šikovní a jak jste inovativní. A ne že někdo musí plnit 180 podmínek a jiný nic. To se v prvním případě odrazí v nákladové politice a hned ztrácíte konkurenceschopnost.

Vraťme se zpátky do domácího prostředí. Jak jste spokojen s prací šéfky finanční správy Simony Hornochové.

Myslím, že vrací respekt finanční správě jako instituci, která je sice přísná, ale spravedlivá. Která už takzvaně nezaklekává, ale prosazuje proklientský přístup. Často už dopředu komunikuje, ukazuje, jak se má správně postupovat, a umí rozlišit, kdo chybuje a kdo se systematicky vyhýbá placení daní. Prvním máme pomáhat, u druhých máme být nelítostní.

Vycházejí vám z toho nějaké podněty na změnu legislativy tam, kde nás dnes trápí největší daňové úniky?

Mám podněty, některé jsou z mého pohledu docela překvapivé, souvisejí s analytickými nástroji a zacílenou kontrolní činností. Jiné pro mě překvapivé nejsou, protože o nich vím, jen jsem je neprosadil při jednání o ozdravném balíčku. Nebudu ale případné kroky avizovat dopředu. Jsou tam ale věci, které stojí za zvážení legislativní změny, například s vědomím, že každá daňová úleva, každá daňová výjimka potenciálně nese problém. Sice jsme jich 22 zrušili, mnoho jich však zůstalo.

Pokud bude opět vládnout vaše koalice, přijde nový konsolidační balíček?

To už asi ne, ale šetřit se podle mě musí pořád. Nemůžete si říct, že po dvou třech letech úspor už to není potřeba.

Jaký rozpočet připravíte pro rok 2026?

Rozpočet pro příští vládu, který ale budeme sestavovat také my, připravím v souladu s rozpočtovou strategií a podle zákona o rozpočtové odpovědnosti. My jsme ho v ozdravném balíčku velmi zpřísnili – o půl procenta ročně snižujeme strukturální saldo (saldo rozpočtu, jaké by nastalo, pokud by nedošlo k přechodným nebo jednorázovým opatřením na straně příjmů či výdajů – pozn. red.). Vzhledem k termínu voleb, o kterém prezident veřejně řekl, že bude už v září, vláda pošle návrh rozpočtu do sněmovny až po volbách, tedy do konce září. Problém v tom ale nevidím. Minulé volby byly 8. a 9. října a do konce září Babišova vláda musela poslat návrh rozpočtu do sněmovny se schodkem 378 miliard korun na rok 2022. Nevzpomínám si, že by to ve volební kampani kdokoliv zmiňoval. My jako opozice jsme s tím nepracovali.

Ve střednědobém výhledu počítáte s deficitem pro příští rok 225 miliard. Znamená to, že budete v návrhu mířit ještě níž?

Chtěl bych, ale politická jednání ještě nezačala. Jako první musíme na konci dubna schválit rozpočtovou strategii. Ta bude vycházet i z ekonomických výsledků za rok 2024 a projekce na 2025. Z toho vycházejí maximální výdajové rámce. Samotné číslo deficitu klesá v absolutní částce, ale mnohem víc v té relativní částce, tedy vzhledem k HDP.

Minulý týden guvernér ČNB Aleš Michl oznámil, že by rád držel bitcoin jako část rezerv? Jaký na to máte názor?

Před čtrnácti dny stál bitcoin 109 tisíc dolarů, včera (v pondělí – pozn. red.) spadl na 92 tisíc dolarů. Platí stále můj názor, že to je příliš volatilní, příliš spekulativní, nehodí se, aby takové aktivum měla kterákoliv centrální banka. Minulý týden Christine Lagardová, šéfka ECB, řekla, že doufá, že žádná evropská centrální banka si bitcoin do svých rezerv nepořídí.

Akcie jsou také volatilní, ale dlouhodobě rostou, podobně i bitcoin…

Centrální banka má být systémem stability, má být typická svým konzervativním přístupem, to se se spekulativními aktivy míjí. Je legitimní otázka na bankovní radu ČNB, jak a ve kterých okamžicích nám držení bitcoinu pomůže.

V případě změny legislativy, která by umožnila nakupovat kryptoměnu do rezerv ČNB, by gestorem takové novely bylo ministerstvo. Probíhají nějaké debaty o tom, co by se muselo v zákoně změnit?

Probíhá tady nějaká odborná debata, jestli bitcoin splňuje taková pravidla, aby mohl být v devizové rezervě, nebo ne. Já jsem spíš představil politický pohled na to, jestli má centrální banka do kryptoměny vůbec investovat, nebo ne. Jestli to vyžaduje změnu legislativy, to nevím a nebudu to zkoumat. Není to na stole. Nebudeme přece hned zkoumat všechno, co se kde napíše.

Koaliční poslanci nicméně usilují o to, aby bitcoin pronikl hlouběji do české ekonomiky, aby například výplata mohla být v kryptoměně…

Tohle je na debatu někde na akademické půdě nebo na úvahy podobného typu. Ale my třeba teprve uvidíme, když nyní nově umožňujeme, aby byla výplata v cizí měně, jaký o to bude zájem. Vždycky musí být dohoda zaměstnance a zaměstnavatele. Myslím, že ten zájem nebude tak velký, jak mnozí předpokládají. Podobně to vidím také u výplaty v bitcoinech. Je to podle mě předčasná debata.

(Autor: Martin Ťopek, Jitka Vlková)

Zbyněk Stanjura

ministr financí
1. místopředseda strany
poslanec PČR