Novinky Mediální výstupy

(Seznam.cz) Nové jádro v Česku postaví korejská společnost KHNP. Podle ministra financí Zbyňka Stanjury získá stát peníze, které na stavbu půjčí ČEZ, vydáním dluhopisů. Nevyloučil, že část by si mohla výhodně půjčit KHNP na světových trzích.

Ve středu vláda rozhodla, že dva jaderné bloky pro Dukovany postaví za 400 miliard korun korejská KHNP a na další dva pro Temelín získá opci. Co bylo tak zásadního, že Korejce nešlo pominout? Dosud to není úplně jasné.

My jsme to přece řekli.

Zaznělo pouze to, že Korejci byli skoro ve všem lepší než konkurenční francouzská EDF.

Ne. Rozhodla ekonomická výhodnost nabídky a já jsem vyjmenoval čtyři, pět jejích součástí. Za prvé to byla cena za výstavbu bloků. Ale protože v těch nabídkách byly různě velké bloky, tak jsme cenu přepočítávali na instalovaný výkon. Pak byl pro mě klíčový parametr cena za vyrobenou megawatthodinu. Posuzovali jsme i platební kalendáře, jestli někdo chce zálohy, nebo jestli říká, že budeme platit až za odvedenou práci. Důležité jsou i garance dodržení termínu. Ve všech těchto parametrech byl preferovaný uchazeč KHNP lepší. Debata byla podrobná, ale nebylo složité rozhodnout, když se nabídky posuzovaly objektivně. Dostali jsme informace, že se na hodnocení podílelo víc než 200 expertů, kteří tomu věnovali víc než 200 tisíc člověkohodin.

Šlo výhradně o experty zaměstnané vládou?

To byli experti ČEZ, tedy investora. Vláda to nehodnotila. Dostala návrh investora, který byl podrobně zdůvodněný, a svým rozhodnutím ho potvrdila.

Rozhodovali jste čistě podle technických či ekonomických dat a politický rozměr jste zanedbali?

Vůbec ne. K rozhodnutí potřebujete politickou odvahu. Nikdo z nás nikdy neřekne, že to je bez rizika a my děláme vše, aby se rizika minimalizovala. Dostal jsem otázku, jestli je možné vyloučit zpoždění. To se nedá vyloučit, ale kdyby taková situace nastala, tak musí být k tíži dodavatele, ale ne k tíži investora nebo daňových poplatníků.

Rozhodnutí pověřit stavbou firmu, která v Evropě ještě nic nepostavila, a odmítnout Francouze, je ale zásadní. Co když se tím zhorší vztahy s Francií nebo s Bruselem? Nebylo by rozumnější zadat stavbu uvnitř EU, tedy v ekonomickém prostoru, kam patříme?

Pak si ale říkáme, že nás nezajímá klíčový parametr, cena elektřiny vyrobená pro české domácnosti a firmy, ale že máme zohlednit jiné parametry. To je legitimní debata, já ale patřím těm, kteří si myslí, že rozhodovat mají ekonomické parametry. My jsme základní politický krok učinili už na začátku. Díky našemu tlaku ještě v roli opozice zůstali jen uchazeči z demokratických zemí. Předsedkyně Úřadu pro jadernou bezpečnost říkala, že všichni tři jsou profesionální a kvalitní. Všichni prošli screeningem bezpečnostních orgánů. Pokud jsou tedy všichni osvědčení a kvalifikovaní dodavatelé, všichni z demokratických zemí, pak si myslím, že má nastoupit jen ekonomická výhodnost. Dalo by se říci, že jsme nerozhodli my, ale sami uchazeči. Kdyby bylo druhá nabídka v důležitých parametrech lepší, tak jsme určitě rozhodli jinak.

Nezvyšuje se riziko tím, že se obrátíte na někoho až z Dálného východu? Představte si, že máte synovce, který si najde korejskou partnerku. Nebyl byste klidnější, kdyby si našel Francouzku? Nevěděli byste lépe, co od ní čekat?

Takhle jsem nikdy nepřemýšlel. Asi bych byl jedině spokojen, kdyby jim to vyšlo. Byl jsem krajský radní, když jsme do Moravskoslezského kraje přivedli korejskou společnost Hyundai. Se stejnou logikou se lze ptát, proč jsme nepřivedli Renault. Dnes, po patnácti letech, teprve můžete hodnotit, jak to vyšlo, jak to kraji pomohlo. Mluvíte o rizicích, která se mohou naplnit. Pokud ale nastavíme férový proces, tak proč se bát například toho, že nám jedna země v Evropské komisi zablokuje notifikaci. Kdybychom postupovali opačně a řekli, že jsme z politických důvodů vybrali ekonomicky horší nabídku, tak by se nám to hůře obhajovalo, mně tedy určitě.

U rozhodnutí o dodavateli reaktorů bývalý ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO) upozornil, že není dostatečně vysvětleno, jak se bude stavba financovat. Vy to nevíte?

Hlavní starostí Karla Havlíčka dosud bylo, aby z tendru na Dukovany nevypadl Rosatom. V den, kdy vláda rozhodne, že nepůjde o jeden, ale o dva bloky, zase říká, jak to, že nemáte kompletní financování. To není normální.

Veřejnost by ale mohlo uklidnit, kdyby vláda popsala aspoň základní představu. Například kdy a jak vysoko bude určena výkupní cena za elektřinu vyrobená v nových reaktorech, kterou bude vláda provozovateli garantovat?

To bude ve smlouvě, která bude podepsaná v březnu. Bude to méně než 90 eur za megawatthodinu, přitom se bavíme o cenové úrovni někdy za dvanáct třináct let. Připomínám, že loni byla zastropovaná cena elektřiny 200 eur.

Ještě důležitější je vědět, kde se vezmou peníze na stavbu. Zatím vláda zveřejnila, že z rozpočtu uvolní půjčku 85 miliard na přípravu před rokem 2029. Celá stavba ale přijde celkem na 400 miliard, po započtení nákladů na financování dvojnásobek. Kdo to zaplatí?

Nejpozději na konci prosince budeme mít model financování pro první i pro druhý blok. Nástrojů je několik, pracují na nich experti z Ministerstva průmyslu a z ČEZ. Například součástí nabídky KHNP byla účast na financování. Teď když byl uchazeč vybrán, návrh velmi podrobně prověříme a rozhodneme, jestli ho využijeme, nebo ne. Jsem si úplně jistý, že do konce roku přijdeme s dobrým řešením, určitě tam bude zodpovězena otázka, v jaké míře bude zachován princip bezúročné státní půjčky.

Kde vezme zadlužený stát tak velké peníze?

Vy si děláte legraci. Podívejte, jaký byl loni deficit státního rozpočtu? 288 miliard. Letos bude 252 miliard. Nikdo se měl neptal, kde na to vezmeme. Nikdo také neříkal, podívejte, dáváte na dálnice 100 miliard ročně, proč k tomu nepočítáte úroky z půjček, kterými stavby financujete. Slyšel jste někdy veřejnou debatu, že se k ceně dálnic připočte cena státních dluhopisů? Já nikdy. Tady, v případě reaktorů, jde o 400 miliard za patnáct let, ne za jeden rok. Proto mně je otázka nelogická.

Peníze se tedy převážně zajistí přes státní rozpočet, přitom si stát ty peníze půjčí prostřednictvím dluhopisů. Rozumím dobře?

Jistě. Ale není to myšleno jako dotace. Je to nástroj státního rozpočtu.

Když britská vláda před osmi lety pověřila francouzskou společnost EDF stavbou nových reaktorů v Hinkley Point, uvedla, že financování má na starost čínská korporace CGN. Před deseti lety oznámila maďarská vláda, že nový reaktor v Paks nejen postaví, ale také bude financovat ruský Rosatom. U nás si tedy vzal finanční krytí na starost stát, i když možná vypomůže také dodavatel, který zajistí výhodnou půjčku od některé z cizích bank?

Ano, stavbu nemusíme financovat jen formou státních dluhopisů, část mohou být externí zdroje mimo Českou republiku. Ale pro prvních pět let, kdy máme zajistit 85 miliard na přípravu, nepotřebujeme dělat žádné opatření. V té době se investiční náklady státu odhadují celkem na bilion nebo 1,2 bilionu, odpovídající půjčky za tu dobu přijdou na 180 až 185 miliard.

Ale to se pořád ještě nezačne stavět…

Smlouva má být v březnu příštího roku, větší peníze budou potřeba v roce 2030. Ale už v den, kdy jsme vybrali preferovaného dodavatele, se ozvala kritika, že nemáme zajištěné financování do roku 2038. Netvrdím, že to jednoduché, také na tom experti už dělají měsíce, ale říkám, že to zvládneme.

Ve středu měla vláda projednat tři strategické dokumenty, které podle některých expertů obsahují jízdní řád pro českou verzi Green Dealu. Projednání jste odsunuli. Kdy se k němu vrátíte?

Materiály je třeba rozdělit do dvou skupin. První je Státní energetická koncepce, která s Green Dealem nemá žádnou spojitost a měla být hotova už za minulé vlády. Této koncepci teď budeme věnovat pozornost a já doporučuji, abychom ji schválili v řádu několika týdnů. Mimo jiné bychom měli do koncepce promítnout rozhodnutí vlády o výstavbě nových jaderných bloků. Už víme, jaký budou mít výkon, jaké jsou možnosti využití opce. Další dva materiály (pozn. redakce: Politika ochrany klimatu a Národní klimaticko-energetický plán) podle mě nikam nespěchají. Nejen v České republice, ale v rámci celé Evropy se mluví o ztrátě konkurenceschopnosti vůči Asii a Americe. Jedním z důvodů jsou podle mě příliš ambiciózní a nákladné cíle při dekarbonizaci, kde se málo zohledňovaly socio-ekonomické dopady na evropské země. Takže až se ustaví nová Evropská komise, tak je pravý čas na dobrou a poctivou debatu, co z cílů zrušit, nebo odložit. Do té doby podle mě nemá smysl se trápit výkladem, co vzniklo v minulých letech.

Jaký tedy bude další postup?

Můj názor je, pojďme co nejrychleji i se zohledněním rozhodnutí vlády, schválit energetickou koncepci. U dalších dokumentů bych se soustředil na evropskou debatu – než se vrátíme na domácí úroveň.

Pokud jde o materiály k ochraně klimatu, tak počkáme na rozhodnutí na evropské úrovni?

Počkáme je slabé slovo. Musíme být v evropském procesu aktivní. Jsme členský stát, musíme prosazovat svůj pohled. Také už se nám daří získávat spojence, jen jich musíme získat dost. Ale myslím, že energetická krize spojená s vysokou inflací udělaly to, co jsem už dlouho předvídal. V okamžiku, až ekonomické a sociální změny spojené s klimatickou politikou dopadnou na střední třídu v západních zemích, se politici ke klimatickému tématu vrátí. Proto je pravý čas vést na evropské úrovni debatu o korekcích. Debata o životním prostředí je podle mě konzervativní téma, ale nemá to být ideologie. Bavme se, co má ekonomický smysl v souboji Evropa-Asie-Amerika, protože jinak si evropské firmy včetně českých mohou oprávněně stěžovat, že vinou regulací a povinností mají těžší situaci v mezinárodním obchodu.

V materiálech, které se týkají klimatu, muselo mnohé zneklidnit, že se po roce 2027 zavedou emisní povolenky pro domácnosti. Přitom se počítá se zdražením plynu o 200 korun za megawatthodinu a benzinu o dvě koruny za litr. Zažili jsme nebývalé zdražení energií, které patří k nejvyšším v Evropě, ještě ceny ani nezačaly klesat, a už se mluví o tom, že se bude dál zdražovat. Skutečně něco takového hrozí?

Zdražení plynu nepostihne každého. Neříkám, že s tím souhlasím, je to opatření, ke kterému se musíme vrátit, a buď ho zrušit, nebo odložit. Ale naše domácnosti mají různé typy vytápění. Dopadlo by pouze na ty domácnosti, které topí plynem. Navíc ti, kteří jsou na centrálním vytápění, mluví se až o čtyřech milionech občanů, tak ti emisní povolenky už platí. Nemyslím, že to je rozumný nápad, ale pro každou českou domácnost by to neznamenalo dva tisíce ročně, to není pravdivá informace.

K emisním povolenkám na benzin jste přístupnější, nebo přísnější?

Zdražení pohonných hmot je velmi proinflační opatření, zdraží se i služby a produkty obecně. Dá se to kompenzovat snížením spotřební daně. Ale pak si říkám, proč něco složitě zavádíme, abychom to pak kompenzovali. Vyděsíme občany v celé Evropě a fiskální výsledek je nula. Když řekneme, že zdražení bude odhadem dvě koruny, je to bez daně, při započtení DPH to je dvě padesát až tři koruny. To je hodně. Takže si myslím, že máme vyvinout iniciativu napříč Evropou, ať se to úplně zruší, nebo odsune o řadu let. Až to bude na všech kontinentech, tak proč ne, ale je to jenom v Evropě. Zase si jenom zhoršujeme podmínky, pak svoláváme konference a přemýšlíme, jak zachovat konkurenceschopnost.

Jinými slovy, za současné vlády se o klimatických dokumentech nerozhodne?

Já pro ně nebudu hlasovat. Soustředil bych se na vyjednávání na evropské úrovni, máme na to dva a půl roku. Před několika lety vypadala otázka jádra také neřešitelná a dnes už rozhodujeme o výstavbě dvou bloků.

(Autor: Petr Holub)

Rozhovor vyšel na portálu Seznam Zprávy.

Zbyněk Stanjura

ministr financí
1. místopředseda strany
poslanec PČR