Projev na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny k vládnímu ozdravnému balíčku
(www.psp.cz) Projev ministra financí a 1. místopředsedy ODS Zbyňka Stanjury na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny k vládnímu ozdravnému balíčku.
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
dovolte mi, abych vám jménem vlády představil sněmovní tisk číslo 488 neboli návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů. Myslím, že může začít otázkou, zda potřebujeme konsolidovat veřejné finance? Odpověď zní ano. Můžeme si položit otázku, zda máme veřejné finance v dobré kondici? Odpověď zní - nemáme. Zkusme si připomenout, z jaké výchozí základny vycházíme. Myslím, že je dobré vždycky v debatě používat data, argumenty, fakta mnohem víc než nepodložené odhady a strašení. V roce 2021 byl dluh veřejného sektoru 5,1 % HDP. Připomínám, že toto číslo se počítá jako součet výsledků hospodaření státu neboli státního rozpočtu, hospodaření všech samosprávných celků, obcí, měst, krajů, výsledek hospodaření zdravotních pojišťoven a dalších za rok 2022. V průběhu jednoho jediného kalendářního roku se nám podařilo snížit tento ukazatel o 1,5 procentního bodu na 3,6 % HDP. A nemusíme si připomínat, jak rozpočtově těžký byl rok 2022, zejména v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině, s nebývale rozsáhlou uprchlickou vlnou, kdy jsme se jako česká společnost dokázali postarat o statisíce uprchlíků před válkou, zejména žen, dětí a seniorů.
Velmi často v té veřejné rozpravě se používají dva extrémy, za prvé, že nám v blízké době hrozí scénář Řecka. Nehrozí. A za druhé, že jsme v pohodě, že není třeba nic dělat, že je mnohem více zadlužených evropských zemí. Ani s tímto názorem nesouhlasím, i tento považuju za extrémní. Všichni odborníci vám řeknou, že proto, jak financujete státní dluh, není důležitá pouze relativní či absolutní výše státního dluhu, ale taky to, jak je silná ekonomika. Čím silnější ekonomika, tím lépe umisťuje na trhu své vládní dluhopisy. Takže ano, můžeme si říct, že Německo má v této chvíli větší veřejný dluh než Česká republika, nicméně to neznamená, že bychom své dluhopisy byli schopni emitovat tak levně jako Německo.
Než začnu zdůvodňovat podrobnosti toho návrhu, tak ještě jedno připomenutí, a to jeden řádek, který se tak hezky poeticky jmenuje ve státním rozpočtu obsluha státního dluhu. Já bych ho radši nazval úroky ze starých dluhů. Loni jsme zaplatili 50 miliard, letos 70, příští rok 90, v roce 2025 více než 100 miliard. A to se už stalo. S tím už nezmění nic ani vláda, ani sněmovna, ani senát.
Jinými slovy, když tak rádi sledujeme na denní bázi plnění státního rozpočtu, tak hypoteticky v první vteřině příštího roku 2024 začínáme částkou minus 90 miliard, protože to budou platby za úroky. Chci připomenout jeden naprosto chybně zvolený instrument, a to je protiinflační dluhopis. Víme sami, jak velké je zadlužení České republiky, blízko 3 bilionům korun. Za 80 miliard těchto dluhopisů jsme v lednu zaplatili 12 miliard úroků. Kdybychom si stejně půjčovali všechny ostatní dluhy, tak vyšší stovky miliard každý rok, už letos, dáváme za úroky za státní dluhopisy. To je jenom jeden příklad toho, kdy něco je propagováno, říkáno, jak je to skvělé, ale to platí v okamžiku, kdy ta inflace není vysoká. Ten dopad je mimořádně vysoký a je to taky jeden z důvodů, proč se na začátku roku vyvíjel letošní rozpočet tak špatně a tak dramaticky.
My jsme absolvovali jako vládní koalice, a myslím, že není ostuda to přiznat, naopak, dlouhé měsíce a týdny intenzivních jednání o tom, jaké nástroje zvolit ke snižování deficitu státního rozpočtu a jak přispět ke konsolidaci veřejných rozpočtů. Je to logické, je nás pět samostatných politických stran, museli jsme najít kompromis. Ten balíček, ozdravný balíček by vypadal úplně jinak, pokud by ho připravovala kterákoli z těchto vládních stran samostatně. Myslím, že je to logické, ale nemá cenu tady představovat pět hypotetických teoretických scénářů, jak by to vypadalo, kdyby. Jenom připomínám, že v minulém volebním období vládly dvě strany s podporou komunistů a často jsme byli svědky toho, že se nebyly schopny domluvit. A taky v dobách konjunktury se bohužel vybraly rezervy, které měly sloužit na horší časy. Připomínám, že náš soused Německo v dobách konjunktury opakovaně hospodařil s nemalými přebytky státního rozpočtu.
Ten ozdravný balíček je souborem celkem 63 zákonů. Tu politickou dohodu jsme představili zhruba před dvěma měsíci. Většina snížení schodku státního rozpočtu se děje na straně výdajů a naprostá většina těchto kroků nepotřebuje legislativní ukotvení, tudíž není obsažena v tomto ozdravném balíčku. Ale díky času, kdy to projednáváme, zejména v čase, kdy budeme projednávat druhé a třetí čtení, tak bude už v Poslanecké sněmovně - myslím, že se to tak zhruba mine nebo se to bude krýt - návrh státního rozpočtu na rok 2024, kde si každý může zkontrolovat, zda ta exekutivní opatření, a já je připomenu: snížení provozních výdajů státu, snížení celkového objemu platů pro státní zaměstnance, rušení agend a podstatné snížení objemu národních dotací, musí být a bude obsaženo v návrhu rozpočtu pro rok 2024. Takže v tomto ozdravném balíčku, protože to je legislativa, jsou obsaženy změny, které potřebují legislativní změnu a které povedou ke snížení deficitu státních rozpočtů.
Připomenu celkové číslo. Pokud schválíme ozdravný balíček v tom objemu, a státní rozpočet na rok 2024, tak předpokládáme, že pozitivní dopad na státní rozpočet příští rok bude zhruba 98 miliard, to znamená jinými slovy o to bude nižší schodek, než kdybychom tento balíček nepřijali, a v roce 2025 to bude takřka 150 miliard korun.
Chceme pokračovat v trendu celkového snižování deficitu. Před chvílí jsem říkal, jak rostou platby za úroky. To znamená proti loňskému roku příští rok dáme jenom za úroky plus 40 miliard korun. Současně velkou většinou v Poslanecké sněmovně, a děkuji za to i hnutí ANO, jsme schválili zákon o financování obrany, který zákonným způsobem říká našim spojencům, že budeme plnit své spojenecké závazky a že od příštího roku budeme vynakládat 2 % HDP, respektive minimálně 2 % HDP na obranu. To je proti letošnímu roku plus 50 miliard na straně výdajů a proti roku 2022 zhruba plus 70 miliard. To znamená jenom ty dvě položky, zvýšení výdajů na obranu a zvýšení platby za úroky proti loňskému roku, budou příští rok plus 110 miliard korun výdajů. Přesto máme ambici snižovat deficity státního rozpočtu. To znamená to snížení musí být proti roku 2022 vyšší než o 110 miliard korun, protože jinak bychom toho výsledku nedocílili. Samozřejmě můžeme vést debatu, pokud se shodneme na tom základním, zda potřebujeme snižovat schodky státního rozpočtu a stabilizovat veřejné finance. Pokud se na tom shodneme, tak je legitimní debata o tom, které nástroje k tomu zvolit a na takovou debatu jsme jako vládní strany samozřejmě připraveni.
Z veřejných vystoupení, z průzkumů veřejných mínění, které publikují nezávislé instituce, z toho, jak se potkáváme s voliči, je evidentní, že naprostá většina občanů České republiky vidí jako prioritní úspory na straně státu. Myslím si, že s tímto názorem se potkáváme napříč politickým spektrem a my tomuto volání v našich opatřeních vyhovujeme a jdeme naproti. Proto budeme snižovat provozní výdaje, proto budeme rušit agendy, proto budeme snižovat celkový objem platů, proto budeme rušit či omezovat národní dotační tituly. To není úkol na jeden týden, jeden měsíc, jeden rok. Ptají se mě občas novináři, jestli to šetření bude pokračovat. Já to považuji za samozřejmost. Spravujeme peníze daňových poplatníků, takže to, abychom je vynakládali efektivně, je každodenní úkol všech, kteří na to mají vliv a že na to mají vliv členové Poslanecké sněmovny, je bezesporu pravda, protože v mnohých zákonech bohužel přidáváme další mandatorní a kvazimandatorní výdaje. Když se na ta čísla podíváme objektivně, tak zjistíme, že se zužuje prostor pro politický soubor, pro souboj programů, argumentů, ideí, protože pokud vám roste objem mandatorních a kvazimandatorních výdajů, tak logicky ten politický souboj spolu můžeme vést pouze do té částky, která není ani mandatorní, ani kvazimandatorní. A myslím, že je čas ten trend otočit a zvyšovat podíl těch ostatních výdajů, nezvyšovat mandatorní a kvazimandatorní výdaje. Mnohdy na to, když projednáváme jednotlivé návrhy zákonů, zapomínáme. Sami naším vlastním rozhodnutím - všimněte si, že používám slovo my a nechci rozlišovat, jestli je to koalice, opozice, jestli to bylo minulé nebo současné volební období nebo předminulé - zvyšujeme podíl mandatorních a kvazimandatorních výdajů. A to já nepovažuji za dobré pro politickou soutěž, pro souboj programů a ideí. Právě proto jsem mnohdy, i když to není populární - ne vždy, ale mnohdy - proti automatickým valorizacím jednoho, druhého, třetího, čtvrtého, pátého, že to opět snižuje prostor pro tu politickou soutěž programů a ideí.
My jsme přesvědčeni, abych odpověděl na tu základní otázku, že ano, potřebujeme snižovat deficity státních rozpočtů, ano, potřebujeme stabilizovat veřejné finance a větší důraz musíme klást na výdajovou stranu rozpočtu. Často slyším, že na té výdajové straně rozpočtu tím, že nějaké výdaje omezíme, zasáhneme občany nebo firmy. No to je pravda, ale stejně tak, když děláte nějaké opatření na příjmové straně, to znamená zvýšíte daně, opět zasáhnete občany nebo firmy.
Není tady žádný zdroj peněz, stát nemá žádné svoje peníze než ty, které vybere od daňových poplatníků. a nepleťme se, daňovými poplatníky nejsou pouze ekonomicky aktivní ať už fyzické osoby, zaměstnanci nebo firmy. Každý z nás, kdo nakupuje, je daňový poplatník, protože platí DPH v každém nákupu bez ohledu na věk či sociální skupinu, do které patří.
Současně jsme se snažili tyto nepopulární kroky, protože jsou nepopulární, ale pokud chcete odpovědně vládnout, tak musíte dělat správná, byť nepopulární opatření, snažili jsme se připravit tak, aby nezasáhla žádnou sociální, věkovou, profesní skupinu příliš silně. To je výsledek našich úvah, našich jednání, našich politických kompromisů. V tomto okamžiku to myslím v dobrém politických kompromisů, neberu to ani jako výmluvu, ani jako něco pejorativního.
A teď mi dovolte, abych postupně představil alespoň některé z těch návrhů, protože určitě bude čas k debatě a jsem připraven na podrobnější dotazy odpovídat či je vysvětlovat. Když se podíváte do návrhu zákona, tak jednotlivé návrhy zákona jsou řazeny podle legislativních pravidel vlády, to znamená, ne podle důležitosti či objemu dopadů na státní rozpočet, ale podle toho, kdy ty původní zákony byly přijaty, to znamená, podle čísla ve Sbírce. Dovolte mi, abych ve svém úvodním slově nešel podle tohoto seznamu, ale věnoval se spíše těm objemově významnějším položkám a pak případně těm jiným, protože něco, co si myslím, že není předmětem politického souboje, což je součást nějaké modernizace státu, jako rušení kolků, má dopad do několika zákonů. Nebo sjednocení vymáhání justičních pohledávek, což podle ministra zase není politický spor, má opět dopad do několika zákonů.
Já jsem v posledních dnech a týdnech, vlastně od 11. května slyšel mnoho silných slov ze strany opozice, bezesporu na to má opozice právo, nárok, nijak to nekritizuji, jenom říkám, zkusme se někdy zastavit a podívat se dozadu, poslechnout si znovu ta silná slova, a pak se podívat, jaká byla realita.
Zhruba před rokem jsme tady jednali, kdy opozice podala návrh na vyslovení nedůvěry vládě České republiky. Legitimní krok, nijak ho nezpochybňuji, ale v minulých dnech jsem se podíval do mnoha vystoupení opozičních poslanců, co mělo nastat na podzim a v zimě. Bez ruského plynu se neobejdeme. Plyn bude chybět. Budeme vypínat podniky, řekněte nám, v jakém pořadí. Masově budou krachovat podniky, vznikne velká nezaměstnanost. To tady opakovaně zaznělo. Pokud někdo z členů opozičního hnutí prosí o jména - použiji okřídleného "nebuď slušný, řekni jména", odkážu ho na stenozáznamy, tam jsou i ta jména, můžete si to nastudovat a můžeme se společně divit některým velmi silným výrazům, které popisovaly Českou republiku v roce 2023 jako neúspěšnou zemi plnou chudoby, nezaměstnaných a krachujících podniků. Jako společnost jsme to zvládli, takže když opět uslyšíme silná slova, říkám - počkejme si na výsledky, můžeme mít soutěž o to, kdo řekne silnější výrok z vládního tábora do tábora opozice nebo z tábora opozice do tábora vlády.
Od února zase posloucháme silná slova ze strany opozice, jak katastrofálně dopadne státní rozpočet - 450 miliard deficit, 400 miliard deficit. Pa poslanec Nacher se diví, a to má smůlu, že sedí přímo proti mně, tak to není nic osobního vůči němu. On si to místo vybral, normálně sedává jinde, že ano, chtěl blíž. Jaká je realita? Říkali jsme - buďme trpěliví, počkejme si na červnová čísla, potom Ministerstvo financí přijde s odhadem plnění státního rozpočtu na rok 2023. Jsem rád, že budu mít možnost příští týden v úterý na rozpočtovém výboru, který je otevřený všem členům Poslanecké sněmovny, ukázat tento výhled na základě dat, faktů, ne tak, jak se mi mnohdy zdá, že takhle si vezmou tu skleněnou kouli tři kolegové z opozice a věští. A čím horší číslo, tím větší titulek a myslí si, že tím budou mít vyšší pozornost. Ano, v ten den možná mají vyšší pozornost, ale já říkám, vraťme se k těm faktům, vraťme se k těm datům. Připomínám, za rok 2022 jsme o jedna a půl procentního bodu snížili zadlužení veřejnou sektoru vůči HDP. A budeme v tom pokračovat.
V minulých dnech jsem zaznamenal, naposled včera v debatě v České televizi s panem předsedou poslaneckého klubu SPD výroky - historické likvidační zvýšení daní. Tak pojďme se nejdřív podívat na fakta. V letošním roce - a budu mluvit nejdřív jenom daních - stát vybere zhruba 1 bilion českých korun. Když k tomu připočteme sociální pojištění necelých 700 miliard, jsme na 1,7 bilionu korun. Když k tomu připočteme veřejné zdravotní pojištění, které platí zaměstnavatelé a zaměstnanci, protože platby za státní pojištěnce jsou jinde, tak jsme zhruba na čísle 2 biliony korun za rok. To je skutečné daňové zatížení v České republice, protože sociální a zdravotní pojištění, přestože mají název pojištění, mají charakter daně, a to rovné daně. S jistým omezením, že jedno z nich je nahoře zastropováno. Ta opatření, která přinášíme, bohužel zvyšují i některé daně, a bavme se o tom, které daně, zda celá opozice je proti zvýšení všech daní, které my navrhujeme, nebo částečně.
Když se podíváme objemově na ta opatření, která zvyšují příjmy, tak objemově nejvyšší je zvýšení daně právnických osob o 2 procentní body z 19 na 21 %, což může podle statického výpočtu přinést 21 - 22 miliard ročně navíc do státního rozpočtu. Není to populární, většina podnikatelů a zaměstnavatelů, s kterými mluvím v posledních týdnech, mi říká - nás to netěší, ale my se s tím vyrovnáme. Mimo jiné proto, že máme - žijeme ve čtvrtém roce, kdy stát, státní rozpočet, to znamená, daňoví poplatníci masivně pomáhají podnikatelskému sektoru z mnoha dobrých důvodů. Nejprve to byly dva covidové roky a řekněme si, jak masivní pomoc byla. A řekněme si, že v některých zemích to bylo formou půjčky. Loni na pomoc s vysokými cenami energie mimo standardní, běžné, obvyklé dotační tituly, šlo zhruba 72 miliard korun. Letos na zastropování cen, zastropování regulovaných složek energií a za platbu za obnovitelné zdroje, půjde ze státního rozpočtu více než 100 miliard.
Já jsem ta čtyři čísla nesečetl, stihnu to do druhého čtení, možní i v průběhu prvního čtení. Ale jsou to stovky miliard korun, které daňoví poplatníci poskytli na to, abychom pomohli průmyslu a zaměstnavatelům v těžkých dobách, a nijak nezpochybňuji ty ´důvody. Možná jsme někde mohli postupovat jinak, možná lépe, možná jsme mohli víc zacílit nebo být víc plošní, to nevím. V této chvíli navrhujeme, abychom mnohem menší část té pomoci dostali zpátky ve formě daně z příjmů právnických osob. To je objemově nejvýznamnější zvýšení daní.
Druhá nejvýše objemově zajímavá položka je znovuzavedení nemocenského pojištění pro zaměstnance ve výši 6 desetin hrubého platu každý měsíc (?). Máte v důvodové zprávě popsáno docela podrobně, jaký byl historický vývoj, kolik se platilo do roku 2008, bylo to 1,1 procentního bodu. Poté byla zavedena takzvaná karenční doba, to znamená, tři dny první nemocenské nebyla žádná úhrada ze strany státu, a za tento minus dostali zaměstnanci benefit, neboli plus, že místo 1,1 procentního bodu platili nula.
Potom v roce 2019, pokud mě paměť neklame, Parlament rozhodl, že zruší karenční dobu, to bylo politické rozhodnutí, to znamená první tři dny nemocenské jsou nově placeny, prvních 14 dní nemocenské jdou k tíži zaměstnavatele, to znamená to byl benefit plus. Ale to první plus, které vykrývalo to minus, to znamená nulové nemocenské pojištění zůstalo. Co se stalo s tím systémem? Stal se dlouhodobě deficitní. My jsme stáli před rozhodnutím a mohli jsme v zásadě mít čtyři možná řešení.
Za prvé, neudělat nic. Nechat to tak, jak to je. A tak jako každý rok sledujeme deficit na důchodovém účtu, bychom sledovali deficit na účtu nemocenského pojištění. A každá z těch čtyř variant, o které budu mluvit, včetně této, je politicky relevantní a záleží na politickém rozhodnutí. Druhá varianta byla, že se vrátíme ke karenční době, to znamená zachováme ten benefit, že nebude platba nemocenského pojištění a dáme k tomuto minus, nebudou hrazeny první tři dny nemocenské. Třetí varianta byla, že necháme nemocenskou tak jak je placena dneska, nebudeme se vracet ke karenční době, ale vrátíme se k tomu do té doby, než byla zvolena karenční doba, to znamená 1,1 % z hrubé mzdy každý měsíc nemocenské pojištění.
A čtvrtá varianta, ke které jsme nakonec došli, která byla kompromisní a podle mě vstřícná v tom, když jsme nenavýšili o 1,1 na původní úroveň, ale 0,6, což je číslo, které by mělo zajistit ten systém, bude vyrovnaný. Nebude ani deficitní, ani přebytkový, ale vyrovnaný. Ano, není to populární, platí ta čísla. Když si vezmu zhruba průměrnou mzdu kolem 40 000, tak si každý z nás umí spočítat, že je to 240 korun, takže při průměrné mzdě, která je dneska vyšší, než 40 000, je to 250 nebo 260 korun měsíčně. Jenom připomínám, že v době, kdy jsme platili my všichni, kteří jsme byli zaměstnanci 1,1procentního bodu těch dávek které se platilo, bylo méně. Rozšířila se i paleta otcovskou, dlouhodobě ošetřovné. To znamená z toho systému se platí více sociálních dávek a pokud má být - a podle mě má být - systém nemocenského pojištění solidární, neměl by být deficitní.
To je objemově druhé nejvyšší opatření s dopadem zhruba 11 miliard korun ročně. Mluvím o těchto věcech tak podrobně, protože tvoří podstatnou část zvýšení příjmů a myslím si, že oba ty návrhy jsou rozumné, obhajitelné a vysvětlitelné a mají své racionální zdůvodnění. Pokud nechceme mít systém nemocenského pojištění buď deficitní, nebo pokud nechceme, abychom znovu zavedli karenční dobu, jsem si vědom, že v této Poslanecké sněmovně je většina členů Poslanecké sněmovny bez ohledu na to, zda jsou ve vládních nebo v bočních lavicích proti znovuzavedení karenční doby. Takže jsme zvolili to řešení, aby to bylo přibližně vyrovnané.
Roky se vede debata o daňových výjimkách. Roky jsou různé vlády a různé Parlamenty vyzývány k tomu, aby snížily počet daňových výjimek. My přinášíme 22, ne 21 daňových výjimek. O jedné, která v původním návrhu byla a kterou jsme vyřadili na základě postoje Legislativní rady vlády, budu mluvit v úvodu. My jsme chtěli zdanit i náhradu při vyvlastnění, s docela logickým zdůvodněním. Když stát potřebuje nějaký pozemek, vy mu ho prodáte, a už časový test uplynul, tak ten příjem daníte a jste vstřícní vůči státu.
V okamžiku, kdy nejste vstřícní vůči státu a má ten občan či firma právo, já to nijak nekritizuji, musí se využít institut vyvlastnění, tak ze zákona je to osvobozeno od daně z příjmu. Mně osobně to přišlo nespravedlivé. Nicméně z ústavně-právního hlediska je potřeba tuto daňovou výjimku zachovat, a to právě s tím, že na jedné straně je dobrovolný akt ze strany občanů či firem, prodej, a na druhé straně vlastně v uvozovkách, ale myslím, že to odpovídá i tomu právnickému slovníku násilný akt ze strany státu, že vyvlastňuje pozemek. Kdyby se někdo pátral po tom, co bylo původně ohlášeno 22 a teď to poctivě počítal a zjistil, že je 21, tak toto je rozdíl v té jedné daňové výjimce. A já si pomůžu důvodovou zprávou, abych na žádnou daňovou výjimku nezapomněl a zkusím vás s tím postupně provést.
Možná začnu těmi, které jsou velmi často zmiňovány a kritizovány a já myslím, že je dobře vést debatu i o těch nepopulárních navržených změnách daňových výjimek. Platí to obecné pravidlo. V zásadě se všichni shodujeme, že je třeba omezovat počet daňových výjimek. Ale pozor! V okamžiku, kdy se ta daňová výjimka dotýká mě nebo sociální nebo nějaké jiné skupiny, tak tu je třeba zachovat, tu nám nerušte, zrušte nějaké jiné. A my jsme se snažili v tom, jak jsme k tomu přistupovali, si zdůvodnit, proč má být některá daňová výjimka zachována, šli jsme na to naopak. Neměli jsme cíl musíme zrušit deset, patnáct, osmnáct, sedmnáct. Řekli jsme si pojďme jednu po druhé a zvažujme, zda má smysl, zda ji zachováme, zda ji zachováme v plném rozsahu nebo v omezeném rozsahu nebo ji navrhneme úplně zrušit. Toto je výsledek našich úvah, našeho společného jednání a našeho kompromisu.
Začnu tím, co jsem slyšel včera - zrušení slevy daně na studenta - Stanjura chce studentům vzít peníze. Tak si to nejdřív popišme, jaký je dneska stávající stav a jaký bude nový stav. Tak i pro studenty platí základní sleva pro poplatníka. To znamená 30 840 korun je základní sleva na poplatníka. To znamená, pokud ten student vydělá 205 600 korun ročně maximálně hrubého, neplatí žádnou daň z příjmu, použije základní slevu na poplatníka. Nevím, kolik z nás ví přesně, kolik je ta dnešní sleva na studenta a jaké hrubě mzdě to odpovídá. To byla řečnická otázka, takže odpovím. Ta sleva je 4 020 korun ročně a odpovídá příjmu 26 080 korun. Jinými slovy. Když si vezmeme těch 205 600 a připočteme k tomu těch zhruba 26 000, tak se dostaneme k částce nějakých 231 000. A tam ještě neplatím nic. A pokud student vydělává nad 231 000, tak už platí normální daň jako každý jiný.
Takže celý souboj - a to jako asociální v uvozovkách opatření vlády - se jedná úzké skupiny studentů, kteří mají příjmy mezi 205 600 ročně a 231 600. Protože do 205 600 mají nulovou daň, nad 231 000 ve starém i v novém stavu platí patnáctiprocentní daň a bavíme se o tom úseku 205 nebo 206 až 231, 232 000. Položíme si sami otázku, když jsem student a nárok na slevu mám, když se dlouhodobě, intenzivně a pravidelně věnuji studiu, jinými slovy neplatí pro distanční a dálkové studie, kolik studentů, když tohleto plní, má šanci si vydělat mezi 205 a 231 000 ročně, protože jedině těch se navržená sleva, zrušení této daňové výjimky týká. Velmi malého počtu. Ta daňová výjimka je zbytečná a je dobře, že je navržena ke zrušení.
Další, hodně debatovaná daňová výjimka, je sleva na pracující manželku či pracujícího manžela. Když se zeptáte lidí, kteří se nepohybují v daňovém právu a neplatí sami, tak naprostá většina z nich si myslí, že se to platí v případě, kdy se manžel nebo manželka, manželka či manžel starají o malé dítě. To je logické vysvětlení.
A není to pravda. To znamená, my jsme nakonec došli k tomu, že navrhneme omezení této daňové výjimky a zůstane zachována, pokud se manželka či manžel, nebo manžel či manželka, jak je libo, starají o dítě do 3 let věku. Myslím si, že je to rozumné a že je to zacíleno tam, kam to zacíleno být má.
Hodně se debatuje, a jsme za to hodně kritizováni, a já se nejdříve věnuji těm kritizovaným daňovým výjimkám, ne že se jim budu vyhýbat v té debatě, je zrušení slevy na dani za umístění dítěte, tzv. školkovné. Ulevme zejména nízkopříjmovým rodinám. Dobrý cíl. I když nejsem jediný, ale mnozí i ekonomičtí experti zastávají názor, že daňový systém nemá být prostředkem sociální politiky státu, že sociální politice státu má sloužit právě systém sociálních dávek, sociální pomoci, sociální podpory. Nevím proč. Bohužel dneska v obecné češtině v té veřejné rozpravě má slovo sociální dávka spíše pejorativní nádech. Já to tak nevnímám. Myslím si, že pokud, a je to v naprosté většině případů, člověk potřebuje pomoct, tak na tom, že bere sociální dávku, můžeme tomu říkat sociální pomoc, není nic špatného a není to pejorativní označení ani toho institutu, ani toho člověka, který prostě potřebuje tu pomoc a bere sociální dávku.
Udělali jsme si rozbor, kdo čerpá školkovné regionálně, příjmově, to je úplně jednoduché, podle mne se to úplně míjí s tím úmyslem, pro který to bylo zavedeno, vyšší střední třída čerpá školkovné. Je to docela logické, protože v našem systému jiných daňových slev a daňových výjimek ta nízkopříjmová rodina už ji nepotřebuje. A už neplatí žádné daně, případně bere daňový bonus.
Když se podíváte na regionální rozložení školkovného, tak zjistíte ne úplně překvapivý fakt, že vlastně neodpovídá regionálně procentuální čerpání školkovného procentu dětí, které žijí v daném regionu. Naprosto nejmíň procent školkovného se čerpá ve strukturálně postižených regionech. Ve strukturálně postižených regionech se čerpá naprosto procentuálně nejméně a ty rozdíly nejsou marginální, ale velmi zajímavé. Mě to bude zajímat, co bude říkat pan poslanec Nacher... Když to říká tak polohlasem nebo nahlas, tak to úplně neslyším.
Další zrušení navržených daňových výjimek, budu už zase rychlejší, abych u každé nestrávil 5 minut, z těch 21, to by bylo 105 minut, tj. hodina a třičtvrtě.
Navrhujeme zrušení osvobození nepeněžitých odměn zaměstnanců, zrušení osvobození nadlimitních stravenek. Překvapení pro mnohé - jsou i stravenky ve výši 500, 600, 700 Kč denně, které jsou osvobozeny od daně z příjmů.
Omezení osvobození příjmů z tombol a hazardních her, kde je navržené snížení limitu z dnešního 1 milionu na 50 tisíc korun.
Zrušení odpočtu za členské příspěvky odborovým organizacím.
Zrušení zvláštního daňového režimu pro plat prezidenta republiky.
Zrušení daňové uznatelnosti tichého vína jako daru do 500 Kč na reprezentaci.
Zrušení odpočtu úhrad za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání.
Zrušení osvobození mzdového vyrovnání v hornictví a odstupného horníků. To zní hrozně na první poslech, že to rušíme. Jenom chci říci, že tato výjimka se mohla čerpat, zůstala v tom zákoně, ale od roku 2003 se nedá uplatňovat. Na první pohled to vypadá, že bereme něco horníkům, jenom čistíme zákon daně z příjmů o ustanovení, které se už nedá v praxi využít.
Potom sjednocujeme selektivní výjimky do obecného neúčelového limitu. Protože, když máte tzv. ostatní příjmy, jako je např. cena z veřejné soutěže, státní příspěvek na stavební spoření, kurzové zisky při směnách peněz, plnění pro poskytování veřejných kulturních služeb apod., tak to všechno slučujeme do jednoho, to zrušíme a dáváme jeden limit 50 tisíc Kč ročně bez daně, pro zjednodušení daňového systému v tomto případě, není to zrušení daňové výjimky.
A možná poslední věc - vedli jsme debatu, nejenom my, ale především v tom veřejném prostoru se vede debata vlastně neustále, od okamžiku, kdy jsme schválili snížení daně z příjmů fyzických osob...To že jsme zrušili superhrubou mzdu, to byl jenom institut, důležité bylo, že ta sazba je 15 % a ne 20,1, což by odpovídalo předchozí sazbě, tak se vede debata o tom, zda to nevrátit apod.
My jsme v rámci vládní koalice došli ke kompromisu, zachováváme dvě sazby jako doposud - 15 a 23 %, zvyšujeme o něco progresi s tím, že ta druhá sazba je od čtyřnásobku průměrné mzdy, my navrhujeme, aby to bylo od trojnásobku průměrné mzdy. Každý z nás se může podívat, jaká je průměrná mzda, co znamená čtyřnásobek nebo trojnásobek. Mnozí z nás mají tzv. platový domicil, takže ví, kolik procent zaměstnanců bere v které kategorii ten plat nebo mzdu, podle toho zda pracují pro stát nebo v soukromém sektoru.
To jsou vlastně (možná jsem něco zapomněl) takřka všechny změny navržené u daně z příjmů fyzických osob.
U daně z právnických osob jsem o té základní změně už mluvil, protože je objemově nejvýznamnější, tj. zvýšení daně z příjmů právnických osob o 2 procentní body z 19 % na 21 %.
Současně se vracíme k něčemu, co už v českém daňovém řádu bylo, a to je omezení uznatelnosti daňových výdajů u hodnotnějších vozidel. Stanovili jsme tu hodnotu 2 miliony Kč bez DPH. Byl jsem ujištěn, že všechny vozy, které se vyrábějí v České republice, se tam vejdou. Jen pro připomenutí, je to někdy opravdu legrační, tak v roce 2020 bylo v České republice registrováno 101 nových vozů Ferrari, a to 96 jako služebních neboli firemních. A bezesporu platí, že daňově uznatelné náklady jsou ty, které potřebujete k zajištění zisku, to znamená to, že podnikatel potřebuje služební vozidlo je bezesporu, otázka je, zda má být plně daňově uznatelné bez limitu. My navrhujeme, aby ten limit byl 2 miliony Kč a současně navrhujeme, aby vratka DPH byla z té samé hodnoty, tedy ze 2 milionů Kč, 21 % rychle spočteme, že to je něco přes 400 tisíc. Nikomu nebráníme, aby si kupoval dražší služební automobily, jenom nebudou daňově uznatelné a nebude snižovat základ pro daň.
Současně přistupujeme k dalšímu kroku, jak podpořit bezemisní vozidla. My jsme společně, nevím jestli loni nebo předloni, omlouvám se, pokud máte firemní vozidlo pro soukromé účely, máte uzavřenou smlouvu se svým zaměstnavatelem, tak z konvenčního vozidla, z vozidla s konvenčním motorem, platíte 1 % pořizovací ceny měsíčně, resp. daníte 1 % pořizovací ceny vozidla. U nízkoemisních jsme prosadili a platí dnes 0,5 pořizovací ceny. My navrhujeme, aby u bezemisních neboli u elektromobilů to bylo 0,25 % pořizovací ceny. Odmítáme podporovat elektromobilitu systémem nějakých dotací. Některé evropské země to dělají, že přímo poskytují dotaci na pořízení elektromobilu. My jdeme cestou ekonomické motivace, ať už snížení odpisů, zrychlení odpisů, včetně infrastruktury dobíjecích stanic, tak snížení této hranice, pokud máte služební vozidlo k soukromým účelům, na 0,25 procentního bodu.
Tolik bych řekl, základní změny v zákoně o dani z příjmu, ať už fyzických nebo právnických osob.
DPH, navrhujeme vrátit se k osvědčenému systému dvou sazeb DPH. Navrhli jsme, abychom zachovali základní sazbu ve výši 21 % a místo snížené a druhé snížené sazby měli jednu sníženou sazbu, místo 10 a 15 % abychom měli jednu sazbu 12 %.
Současně, když navrhujeme dvě sazby, tak jsme docela poctivě prošli všechny položky, které jsou dnes v těch snížených sazbách a opět jsme postupovali stejně jako u těch daňových výjimek. Snažili jsme se identifikovat nějaký společenský, ekonomický, sociální, zdravotní, důvod pro danou komoditu, výrobek či službu, který by měl mít na základě tohoto nárok či by byl oprávněn, aby byl ve snížené sazbě. Samozřejmě DPH je částečně harmonizovaná daň, takže žádný členský stát ani Česká republika nemají úplně volné ruce a jsou prostě komodity a služby, které musí být v základní sazbě. Samozřejmě členský stát si sám vybírá, kolik je základní sazba, kolik má snížených sazeb a jak vysoké jsou snížené sazby.
Možná bych jenom připomenul, že u tří velkých položek rodinného rozpočtu neboli spotřebního koše dojde ke snížení DPH z 15 na 12 %. Můžeme vést debatu, jestli to bude promítnuto částečně, úplně nebo vůbec do koncových cen. Rozsoudí nás čas. Jinak to vlastně nemá cenu. Ta debata může být jenom akademická, ale jedná se o tyto tři základní tři základní komodity. Potraviny z 15 na 12 %. Stavební práce týkající se bydlení z 15 na 12 %. Zdravotnické prostředky z 15 na 12 %.
To všechno jsou významné, v tomto případě negativní, dopady do státního rozpočtu, respektive ve prospěch daňových poplatníků. Toto je snížení daní. Celkově náš odhad v této chvíli, je, že pokud by to bylo schváleno, tak jak je to navrženo, ten negativní dopad by byl asi šest nebo sedm miliard. Samozřejmě bude záležet na finální podobě zákona, aby se to dalo vyčíslit, odhadnout, mnohem přesněji. Jenom připomínám, že to jsou statické modely, nemohou být dynamické. To znamená ale, že nic lepšího než buď hotovostní nebo akruální dopad těchto opatření prostě není k dispozici.
Přejdu ke spotřebním daním. Dneska dopoledne jsme schválili novelu zákona o spotřebních daních, která se týkala motorové nafty. To znamená, tam žádný návrh ani u motorové nafty ani u bezolovnatého benzinu samozřejmě už není.
Vedli jsme tady debatu. Někteří z nás vystupovali v minulých týdnech či měsících k daňové výjimce, které se říká zrušení osvobození leteckých pohonných hmot. Je to moc hezké, mně by se to moc líbilo, až na to, že to není jenom evropsky, ale celosvětově, harmonizováno. Jediné, co můžeme, kde můžeme zrušit to osvobození - a my to navrhujeme - jsou vnitrostátní lety. U všech ostatních Česká republika jako signatář mezinárodních dohod není schopna...
Stávající směrnice Evropské unie obsahuje povinné osvobození tryskového paliva v rámci mezinárodní přepravy a přepravy uvnitř Evropské unie. V této chvíli probíhá revize. Já se stavím na stranu těch států, které chtějí zrušit osvobození, respektive nechat to na členských státech zrušit povinnost osvobození. Je to úplně něco jiného. Když máte povinnost, tak to musíte mít a když tu povinnost zrušíme, tak to záleží na každém členském státu, který podle své ekonomické situace, toho, jak je silný tento sektor průmyslu, to buď udělá, nebo neudělá.
Dále chceme zjednodušit vratky za takzvanou zelenou naftu pouze podle normativů. Dneska jsou dvě možnosti - normativy nebo skutečné čerpání. My navrhujeme pouze podle normativů. Je to v duchu toho, co jsme často prezentovali. Nějaká důvěra v podnikatele. Pokud to jsou normativy, odpadne administrace jak na straně těch, kteří to čerpají, tak na straně státu, takže je to snížení byrokracie.
Rušíme další daňovou výjimku. To znamená zrušení vratky spotřební daně z minerálních olejů ve spotřebovaných mineralogických a metalurgických procesech.
Dostáváme se ke spotřební dani za tabák. V předminulém volebním období byl poprvé použit podle mě dobrý a vhodný institut tříletého daňového plánu. Ten byl dvakrát, letos skončí shodou okolností. My vzhledem k tomu, v jakém roce volebního cyklu se nacházíme, jsme přišli s návrhem na čtyřletý daňový plán, aby budoucí vláda nemusela hned několik týdnů po svém ustavení řešit případné prodloužení toho daňového kalendáře.
U standardních cigaret navrhujeme, aby to bylo v tom režimu 10, 5, 5, 5. To znamená, aby se to v prvním roce zvýšilo o 10 % a v dalších tří letech po 5 %. Samozřejmě jsme se při stanovování těchto procent dívali zejména na okolní země, kde v této chvíli jediný, kdo má nižší spotřební daň z tabáku, je Polsko. Ale i v Polsku je schválený čtyřletý daňový plán, kde každý rok zvyšují spotřební daň o 10% bodů.
Další kategorií, kterou jsme se zabývali, je zahřívaný tabák. My máme v programovém prohlášení větu, na které se podle mě zase shodne většina politické reprezentace bez ohledu na to, jestli je ve vládě nebo v opozici, že v tomto případě budeme spotřební daně uvalovat podle míry škodlivosti. Neříkáme, že něco není škodlivé, ale zahřívaný tabák je méně škodlivý než klasické cigarety. To nám tvrdí experti, odborníci. I v tomto případě navrhujeme daňový kalendář a to čtyřikrát 15 %. Dnešní stav je takový, že daňové zatížení zahřívaného tabáku odpovídá zhruba 21 % zdanění klasických cigaret. Tím, že navrhujeme rychlejší daňový kalendář u zahřívaného tabáku, po těch čtyřech letech by se to zdanění mělo dostat na 29 % vůči zdanění klasických cigaret.
Pak jsme se také zaměřili na produkty, které zatím zdaněny nebyly, ať už to jsou nikotinové sáčky nebo elektronické cigarety. Poprvé je tam pokus zdanit i nové typy výrobků, které ještě nesou známy. Když se podíváte do posledních, já nevím, 8, 10 let, tak vždy vznikl nějaký nový produkt v tomto odvětví průmyslu, který nebyl nějakou dobu zatížen daní. Pamatujeme si tady na listy tabáku, z kterých se dělal tabák na kouření. Pak přišel zahřívaný tabák, tak zase nějaké období nebyl zdaněn. Teď tu máme nikotinové sáčky, elektronické cigarety.
Takže v tomto návrhu je, řekněme, pokus, jak od začátku, pokud přijde nový produkt, jak ho také zdanit. Protože pokud ten produkt není zdaněn, není zatížen spotřební daní, tak podle mě získává větší prostor na tom trhu, než ty prostředky, které zatíženy spotřební daní jsou.
Stejně tak zákon o spotřebních daních řeší daň z lihu. Tady vlastně po vzoru tabáku poprvé navrhujeme také daňový kalendář na čtyři roky a to vlastně ve stejném procentuálním zvýšení jako u tabáku. To znamená, v roce 2024 o 10 % a v dalších třech letech o 5 %.
Když jsem srovnával to, jak opozice říká - mimořádné historické zvýšení daní - tak jsem popsal ty nejvyšší položky a řekněme si, že u té spotřební daně z tabáku jsou to tři miliardy ročně.
A je to samozřejmě otázka, zda i tohle je a bude předmětem politického souboje. Zda i tohle je zvýšení, které opozice jako celek - vím, že máme dvě opoziční hnutí - odmítá nebo ne. Protože pak je třeba, pokud na tom bude částečně shoda, odpočítat tuto hodnotu od toho politického souboje o ten zbytek.
Daň z hazardu. Já myslím, že všichni známe stávající stav, včetně toho, jak se dělí daně z hazardu. Dneska v zásadě máme dvě sazby 23 a 35 %, kdy obě dvě ty sazby jsou takzvaně land base, to znamená v provozovnách buď 35 nebo 23, a stejně tak na internetu podle typu her jsou sazby buď 35 nebo 23. Náš návrh je takový, aby veškeré hry na internetu podléhaly jedné sazbě 35 %, a všechny ostatní, to znamená land base v těch provozovnách, podléhaly jedné sazbě 30 %. Současně navrhujeme, aby všechny daně z hazardu na internetu skončily ve státním rozpočtu. Dneska se část dělí mezi města a obce. Tam žádné externality z toho, že někdo hraje na internetu, nemohou vznikat. Takže náš návrh je, aby veškeré příjmy z daně z hazardu na internetu končily ve státním rozpočtu. Jinak ten návrh zachovává status quo. Za sebe, za Ministerstvo financí, říkám, pokud bude většinový názor, že i z těch ostatních si má více brát stát, já to určitě podpořím. Pokud někdo říká, že tím chce snížit motivaci obcí k tomu, aby povolovaly tato zařízení na svém území, tak samozřejmě pokud se větší část odvede do státního rozpočtu, bude se snižovat tato motivace. Nicméně v této chvíli navrhujeme status quo zejména proto, že velmi silně o to stály stavovské organizace. Zejména Svaz měst a obcí. Myslím, že není ostuda přiznat, kdo konkrétně chtěl například v tomto případě zachovat stávající rozdělení této daně.
Navrhujeme, ten náš návrh zvyšuje příjem státního rozpočtu o 4,2 miliardy korun. To znamená, opět zní moje otázka, a ta není hypotetická a budu se snažit v průběhu prvního, druhého čtení získat odpověď ze strany opozice, zda i toto zvýšení daní je předmětem kritiky a politického souboje, nebo se na tom shodujeme. Pokud bychom se na tom shodli, tak opět z toho objemu, kde je politický spor, je třeba toto čtyři miliardy odečíst nebo více než čtyři miliardy, u toho tabáku, to jsou více než tři miliardy.
Daň z nemovitostí. Podle všech mezinárodních srovnání, podle všech doporučení, které dostáváme z OECD nejenom v tomto volebním, ale i v minulých volebních obdobích je konstatováno, že podíl majetkových daní v České republice je mimořádně nízký vůči HDP. Jsme asi 36. z 38 zemí OECD, což není ten nejdůležitější argument. Nicméně to, co navrhujeme, je zavedení tzv. státního koeficientu, které se rovná koeficientu jedna. Představuje to zvýšení daňových příjmů zhruba o devět miliard korun. Navíc tam zavádíme - v tomto případě mně to nevadí - valorizační mechanismus u daně z nemovitostí, který by se týkal samozřejmě i těch peněz, které končí v obecních rozpočtech. Je to obecně problém, pokud je částka daňová nebo nějaký parametr uveden v absolutní hodnotě v zákoně, tak dřív nebo později ta reálná hodnota této částky prostě v čase klesá. Navíc se tam snažíme vyřešit některé letité problémy. A teď jenom jako já myslím, že můžeme občas říct nějaký problém, který vypadá hrozně veliký a pak zjistíte, když se podíváte, že vlastně ten problém se dá podle mě jednoduše vysvětlit.
Odpovídal jsem na dotazy některých z vás, proč navrhujeme zrušit daň z nemovitosti z rybníků. Protože Finanční správa musí posuzovat, zda se tam chovají ryby, nebo ne. A roční výnos této položky je, prosím, 1 025 000 korun českých. A kdybychom to měli dělat poctivě, tak bychom museli obcházet všechny rybníky a kontrolovat, zda se tam chovají ryby nebo ne. Myslím si, že to není žádná úlitba rybářům nebo něco takového. Ale je to normální lidská reakce v okamžiku, když z celostátní daně máte celkový výnos 1 milion korun, tak je na místě si říct, že ty náklady budou bezesporu vyšší než výnos.
Další návrhy zákonů slouží taky například k reorganizaci a zjednodušení Celní správy. Jak jsem říkal, k zrušení kolků, dále k sjednocení vymáhání justičních pohledávek. Samozřejmě součástí ozdravného balíčku je novela zákona o platech ústavních činitelů, kdy když se na to podíváte, tak se snižuje tempo valorizace, a to rychleji, než se snižovalo tempo valorizace u jiných zákonů, kde jsme k obdobnému kroku přistoupili.
Díval jsem se, jak dlouho mluvím, myslím, že už to tak pomalu stačí, i když bych o tom mohl mluvit dlouho. Důvodová zpráva má zhruba 500 stran, nicméně myslím, že je čas dát prostor i pro ty, kteří se k tomu chtějí vyjádřit podrobněji v prvém čtení.
Otevřeně říkám, že včera jsem s ním byl konfrontován ze strany novinářů, první čtení neslouží k tomu, aby se přednášely pozměňující návrhy. Samozřejmě mohou, ale myslím, že čas na pozměňovací návrhy přijde v druhém čtení. A pak jednání v pozměňovacích návrzích a rozhodování jednotlivých klubů, zda je podpoří, přijdou v období mezi druhým a třetím čtením. Takže když se mě někdo včera ptal, zda jsem už viděl pozměňující návrhy opozice, tak jsem řekl, že ne, ale že na to ještě dostatek času. Ony nejsou. Možná budou, možná nebudou, jenom odpovídám, že je docela logické, že v prvním čtení se ještě nenačítají nebo nedávají do systému jednotlivé pozměňovací návrhy.
Tak se vrátím tam, kde jsem začal. Populární to není. Udělat to musíme. Když jsme přijímali vládní odpovědnost, tak jsme řekli, že budeme dělat správná rozhodnutí, byť nebudou populární. Jsem přesvědčen, že ten ozdravný balíček je ve prospěch lepší budoucnosti České republiky, lepšího stavu českých veřejných financí a lepšího stavu českého státního rozpočtu. Není na tom žádný paradox, že zdravé veřejné finance jsou mnohem důležitější pro nízkopříjmové a středně příjmové skupiny než pro ty ostatní. Tito naši spoluobčané jsou mnohem víc závislí v dobrém slova smyslu na pomoci státu, aby byli první, kdyby stát byl v nějakých velkých ekonomických problémech a nebyl by schopen poskytovat služby v rozsahu, na které jsou občané zvyklí.
Já jsem se dočetl, já jsem to nepočítal, že je to pátý ozdravný balíček v dějinách České republiky. Byli tam vyjmenováni jednotliví ministři financí či premiéři, kteří v té době stáli v čele vlády nebo v čele Ministerstva financí. A dozvěděl jsem se poměrně překvapivou věc, a to říkám opozici, která nás častuje velmi silnými přídavnými jmény, že je to první ozdravný balíček, který nesahá do systému sociálních dávek. Je to možná proto, že jak jsem říkal v úvodní řeči, snažili jsme se najít taková opatření, která by žádnou skupinu nezasáhla příliš. Věřím, že se nám to povedlo. Věřím, že debata bude korektní, věcná na základě faktů a dat, že těch silných slov příliš nezazní.
Když zazní, nic se neděje. Já myslím, že to je v pořádku a budu vám říkat to, co jsem vám říkal dneska o tom, jak jste tipovali a jak jste strašili před loňskou zimou, jak jste od února kritizovali a věděli, jak dopadne státní rozpočet. Ta čísla nakonec rozhodnou, ta čísla ukážou, že ten, kdo měl silná slova, třikrát denně říkal, jak to všechno špatně dopadne, zda pravdu měl, nebo pravdu neměl.
Podle mě nemá cenu si dopředu říkat, kdo bude mít pravdu. My jsme přesvědčeni, že návrh zákona je vyvážený, správný a potřebný, je v dobrém slova smyslu výsledkem politického kompromisu všech pěti vládních stran. A jménem vlády České republiky vás žádám, abyste propustili tento návrh zákona do druhého čtení. A těším se na debatu, která nás bude provázet celým legislativním procesem v dolní i v horní komoře Parlamentu České republiky.
Děkuji za slovo.
ministr financí
1. místopředseda strany
poslanec PČR