Novinky Mediální výstupy

 

 

Nevím, jestli jsem ideolog. Profiluji se jako pravicový myslitel, ale neřekl bych, že to vystihuje celou mou charakteristiku. Především dvacet let něco řídím, stojím v čele institucí. Mohu říci, že vše, co jsem vedl, bylo úspěšné, odevzdával jsem instituce v lepším stavu, než v jakém jsem je převzal, a není za mnou žádný problém. Také jsem velmi často procházel různými volbami – mezi studenty, v akademickém senátu, rektoři mě zvolili do svého čela, sněmovna a senát mě volily do Rady ÚSTR... A zvolili mě občané ve volbách. Tedy umím řídit i složité instituce, kde musíte řešit řadu různých zájmů, a jsem schopen procházet úspěšně i volbami. Myslím, že mi to dává dost předpokladů, abych mohl být i v čele strany.

 

 

Měli jsme v čele spoustu zkušených politiků, a podívejte se na ty výsledky. Opravdu se toho nebojím. A vyladit zájmy jednotlivých fakult na univerzitě, či jednotlivých univerzit, nebo různých zájmů v rámci jednoho resortu, to taky není až tak jednoduché.

 

 

 

K politice samozřejmě patří kompromisy i dohody. Ale nesmí být cílem politiky. Ta je správná tehdy, když nabízí nějaká řešení, která vycházejí z idejí, principů, a jsou zformulována do politických cílů. Pokud máte politický cíl, pak lze dělat kompromisy. Pak můžete říct: „Tyto cíle jsme nerealizovali, ale vyměnili jsme je za realizaci jiných cílů, kterých nyní nedosáhneme.“ A pochopí to i vaši voliči i členové strany. Nejsou-li politické cíle zformulované, vysvětlené a neztotožňuje se s nimi členská základna – pak nemáte šanci vysvětlit kompromis.

Vždy k tomu dávám příklad ze sousedního Německa. CDU, která byla dvě období ve vládě a získala poté přes 40 procent, kancléřka, která byla ve funkci osm let, získala velmi silný mandát. Ta strana nevládla sama, musela dělat kompromisy – ale na rozdíl od situace v České republice, na rozdíl od ODS velmi dbala o neustálé vysvětlování, o formulaci politických cílů, o vysvětlování členům a voličům. Pak je vidět, že to jde.

 

 

Měl jsem na mysli to, o co se snažíme v jednotlivých politikách – a to musíme znovu zformulovat. Problém ODS není v nedostatku programových či ideových pozic, nýbrž v tom, že ony programové dokumenty nejsou přetaveny v jednoduché teze. Když říkám, že se nemáme bát být pravicoví, konzervativní, liberální, vždy dodávám, že ta slova jsou jen fráze, pokud je nedosazujeme do každodenního života. V tomto je ODS ochromena. Nefungují v ní expertní skupiny, pozice v jednotlivých politikách se neformulují, nemáme viditelné a srozumitelné mluvčí. Tohle musíme hned po kongresu napravit.

 

Každého například napadnou daně. Ano, měli bychom trvat na tom, že je lepší mít daně nižší než vyšší, opakovaně o tom mluvím, ale není to jediná pravicová konstanta. Měli bychom se více snažit odstranit to, co naše voliče trápí ještě víc, a to je neustálá proměna pravidel, přebujelá byrokratizace, všudypřítomné kontroly. Někteří naši bývalí voliči mi říkali, že ty daně by nám i odpustili. Ale to, že jsme je měnili každý rok, že jsme přidávali spousty předpisů, že se nemohli soustředit na podnikání a my jim komplikovali vnější prostředí – to už odpustit nešlo. Nemusíme moc přemýšlet, co mají být konstanty našeho programu, co chtějí naši voliči. Musíme jim naslouchat a znovu jim nabídnout uvěřitelné, srozumitelné pravicové řešení jejich problémů.

 

 

Jsme v nějaké fázi procesu přeměny, to nejde ze dne na den. Naše voličské skupiny byly dost trpělivé, ale teď nám daly najevo, že takhle ne. Pokud v těch konkrétních případech nebudeme měnit svou politiku, tak nám to dají najevo znovu. Naděje je v tom, že členská základna si začíná uvědomovat, že je třeba stranu změnit a vrátit se k pravicovému ukotvení.

 

Ano, můžete uvést takové příklady lidí (a tenhle konkrétní neznám), kteří postupují jinak, než jak by to mělo být v souladu s programem ODS. Má odpověď na to je, že pokud v tom budeme pokračovat, tak nám to vrátí voliči. Ale důležité je, že ve straně pro to přestane být prostor, protože vůle ke změně je velká.

Když budete mluvit se členy ODS, jako největší problém zmíní nedostatek vnitrostranické komunikace. Že se nemluvilo o programu, o tom, co to znamená pro konkrétní politické kroky, o politice, proč postupujeme tak, a ne jinak. Pak se nemůžeme divit, že ODS schválí přímou volbu prezidenta, že ODS nemá jasný postoj k řadě politických agend. Když nediskutujete o programu a nevtělujete principy do konkrétních postojů, když to nevysvětlujete členské základně, tak to nemůže jinak odpadnout. Tuhle situaci chci napravit, oživit vnitrostranickou komunikaci – a pak to bude fungovat.

 

 

To se může vždycky stát. Politická strana má nějaká pravidla hry. Ano, vždycky se může někdo na něco vykašlat, ale s tím nemůžu a priori počítat. Strana má své mechanismy, aby ten, kdo nedělá to, s čím všichni ostatní souhlasí, kupříkladu příště za tu stranu nemohl kandidovat. Nabízím řešení, které vidím, že sdílí podstatná část členské základny, a věřím, že se tak bude chovat celá ODS. Nikdy nemohu vyloučit, že ne, ale to je přece normální. A na to má každá demokratická politická strana své vnitřní procesy, svou kulturu, aby si s tím poradila. Jinak nemůže být pro voliče důvěryhodná.

 

Co je měřítkem úspěchu strany? To jsou voliči. Jestli nám dají hlasy, jestli mají pocit, že dáváme řešení jejich problémů. Teď nám opakovaně dávají najevo, že ne.

 

 

Nejvíce hlasů si bereme sami. Po roce 2006 jsou vidět poklesy ve sněmovních, krajských i komunálních volbách – a to ještě žádná z těchto hnutí neexistovala. Ztráta voličských skupin, která byla od počátku kontinuální, je už v poslední době dramatická. Ztratili jsme typické voličské skupiny jako podnikatele a živnostníky, mladé lidi, ale mívali jsme i silnou podporu seniorů nebo veřejných a státních zaměstnanců. Ve všech skupinách jsme ztratili, a nejviditelnější pokles je u dvou z nich – podnikatelé a živnostníci a mladí lidé.

 

U té první skupiny jsme nehájili jejich zájmy, dokonce jsme dělali politiku jakoby proti nim. A mladé lidi jsme ztratili poškozenou značkou. Přestali jsme mít pověst strany hájící ideje, ale získali jsme pověst strany, která upřednostňuje ekonomické zájmy před politickými cíli. U skupiny mladých voličů hrají tyto etické záležitosti větší roli. Nicméně tyto skupiny jsme ztráceli dlouhodobě. A ty voličské skupiny nepřešly k TOP 09, přešly spíše k Babišovu ANO, ale často taky nepřišly volit vůbec. V tom je naše naděje, ti lidé jsou znovu oslovitelní. Řada z nich by chtěla volit ODS, kdyby k tomu měla důvod. Na nás je, abychom jim to umožnili.

 

Nepodceňuji hnutí ANO, a nesdílím jednoduchá srovnání, že ANO je totéž co VV – ale přesto si myslím, že voliči, kteří uvěřili náhlému posunu ANO k středopravici, už teď při koaličním vyjednávání nepochybně zažívají zklamání a zažijí ho i do budoucna. My musíme být připraveni a mít pro ně nabídku.

 

 

Nechci být ten, kdo kádruje a obviňuje. Ničemu by to nepomohlo. Ty konkrétní lidi bychom si museli ukazovat se všemi jejich konkrétními činy. Pro mě je podstatné, že značku poškodila dlouhodobá politika. Souhlasím s tezí, že můžete mít dokonalý program, a pokud ho nehájí důvěryhodní lidé, tak je to ztracené. Ale vidím několik pozitivních bodů. ODS je dnes v takové krizi, že jako výtah k moci není zajímavá. A není zajímavá ani jako způsob realizace ekonomických zájmů. To je při vší bídě pozitivní bod, snáze se bude provádět obnova ODS. Nejúčinnější obrana proti špatnému jednání jsou aktivní členové, kterým jde o dobrou politiku. Věřím, že naprostá většina z dvaceti tisíc členů ODS taková je.

 

 

Jsem velký realista. Ukazuje to i má minulost. Nabízím toto řešení a ručím vám za to, že bude fungovat. Jiné ani není.

 

 

Vnímal jsem jako chybu důsledné lpění na tom souboru zákonů (vládním daňovém balíčku – pozn. red.), měl jsem pocit, že to ODS uškodí u voličů. Otázka trafik byla z hlediska celkového vyznění opravdu poškozující, ale v tom celkovém kontextu. Sám o sobě nebyl problém, že zkušený politik získá pozici v dozorčí radě, to je běžná praxe.

 

 

Ano, v tom kontextu to chyba byla. Byl to krok s negativním účinkem pro ODS. A nejhorší bylo ne to, že to negativně vnímala společnost jako celek, ale že to negativně vnímali naši voliči. Občas trošku brutálně a s nadsázkou říkám, že nám může být jedno, co si myslí 60 procent voličů, když na to budeme hledět, budeme na tom špatně. Nás musí zajímat, co si myslí 15 procent našich pevných voličů a dalších 20 až 25, kteří by nás mohli volit.

 

 

A necítíte za to trochu spoluzodpovědnost? Byl jste tehdy ve vládě, šlo o obchod, který měl vaši vládu udržet u moci.

Nezříkám se odpovědnosti za působení v Nečasově vládě, a troufnu si tvrdit, že až se bude hodnotit bez emocí, tak to hodnocení nebude tak kritické jako teď. Ale nesu odpovědnost za to, co dělám a ovlivňuji, o čem hlasuji. Těžko mohu nést odpovědnost za něco, co jsem nemohl ovlivnit.

 

 

Když jsem měl příležitost, tak jsem premiérovi názory na kroky vlády říkal. V tomhle jsem svou úlohu splnil.

 

 

Když si nevěříte, tak nemůžete kandidovat na předsedu strany. Jsem člověk ovlivnitelný pouze argumenty, ničím jiným. A na mě se jen těžko něco najde – kde jsem byl, tam jsem vcelku uspěl, minulost mám v pořádku. Tak co vytáhnete, když mě chcete trošku zpochybnit? Kupříkladu že mě podporuje Martin Kuba. Přitom mě podporují i lidé, kteří by se s Martinem Kubou neshodli.

 

 

Martina Kubu jsem poznal jako člověka, který ve vládě určitě obstál, který jako úřadující předseda řídil ODS v době, kdy jí bylo velmi těžko. Nehodnotím jeho minulost, kterou neznám. Vidím Martina Kubu, který přemýšlí nad tím, co je dobré pro ODS, a který se rozhodne, že nebude kandidovat do vedení. To je krok, který je třeba ocenit.

 

Měřme všem spravedlivě a nejprve se dívejme sami na sebe. Že mě podporuje, není dáno žádnými obchody, že si od toho něco slibuje. Mně jeho podpora nevadí a vážím si jí. A jsem rád, že mě podporují i jiní lidé, a nikdo se nemusí bát, že se za mnou někdo někam vyveze.

 

Chcete-li být předsedou ODS, musíte mít nějakou podporu, musíte se bavit s regiony. Jsou negativní dohody, u kterých převažují ekonomické zájmy, ale pokud jde o dohody, že „tento člověk bude správným předsedou, toho budeme prosazovat“, tak na tom není nic špatného.

 

 

A teď si musíme položit otázku: Toto se dělo, a kde jsme teď? Kam se strana těmito praktikami dostala? Tak je přeci už nebudeme opakovat. Toto vidí přece většina voličů a členů strany.

 

 

Úplně jednoduše. Za prvé jsme v jiné situaci, kdy politika, o níž mluvíte, dovedla ODS na politické dno. To je první předpoklad změny, ti lidé už vidí, že to nikam nevede. A pak je tu soubor opatření, která jsem představil a která nepochybně povedou ke zlepšení. Nejde ukazovat na jednotlivé lidi a říkat, že ten tam bude, a ten ne. Musíme se vrátit k debatě o způsobu, jakým se lidé dostávají do nějakých pozic, potřebujeme důvěryhodné lidi na všech úrovních, musíme otevřít stranu téhle debatě. A pak dosáhneme toho, že straníci začnou vybírat lidi, kteří jsou důvěryhodní. Jsem si jistý, že to bude fungovat a že jiná cesta pro obnovu strany není.

 

I v tom byl význam toho mého času na rozmyšlenou, než jsem výzvu ke kandidatuře přijal. Jezdil jsem po republice, bavil se s členy a chtěl jsem vědět, zda je vůle tyto věci změnit. Zjistil jsem, že je, a proto jsem připraven do toho jít. A ta změna se neodehraje ze dne na den, bude trvat několik let.

 

 

Na debatách se členy strany jsem občas zkusmo položil otázku, zda umí vyjmenovat všechny současné místopředsedy strany. Často to nevědí. Určitě jsou místopředsedové důležití, ale důležití jsou i mluvčí pro jednotlivé oborové otázky. Pokud nemáte je, stejně to nebude fungovat.

 

Hodně kladu důraz na to, aby ODS trvala na svých principech vnitrostranické demokracie. Mnozí mi říkají, že jsme v krizi, že mi věří a ať si vyberu místopředsedy, že mi je navolí. To by byla chyba. Nejde o místopředsedy, které chce Fiala, ale o místopředsedy, kteří mají důvěru členů strany. Říkám třeba, ať raději nekandidují lidé, kteří nejsou schopni získat důvěru ve svém regionu. Jestliže jim nevěří lidé, kteří je nejvíce znají, tak je to divné.

 

Nebojím se různých názorů a různých osobností. Úkol lídra je vytvořit z těch různých osobností tým. Na to jsem připraven a udělám to. Ale nechci tam mít lidi, kteří tam budou jen proto, že na ně Fiala nebo někdo jiný ukázal.

 

 

Opoziční smlouva jistě způsobila určité společenské napětí, byla katalyzátorem projevů nespokojenosti občanské společnosti. Na druhé straně přinesla určitý typ stability, byla nějakým řešením tehdejší situace ODS. Ten prvek stability jsem v první chvíli vítal, ale pak jsem psal i říkal, že jeho udržování až do voleb bylo pro ODS nevýhodné. Ale abychom ji nedémonizovali – ve většině politických systémů jakákoliv forma velké koalice často vede k posilování krajních alternativ a k růstu napětí.

 

 

Ano. A většinou to také paradoxně vede k tomu, že po té velké koalici více ztratí ta pravicová strana. Takže ano, určitě to byl jeden z problematických bodů. Ovšem když se podíváme na výsledek voleb 2006 (ODS získala historických 35 procent – pozn. red.), tak to nebyl moment, který by měl rozhodující efekt. Bylo to dočasné oslabení a vedlo to k napětí ve společnosti.

 

 

Ano, někteří starostové uvažují, že by nekandidovali pod značkou ODS, ale samostatně. Není jich ale mnoho a je to ještě složitější. Mluvím s těmi starosty, a často řeknou, že jsou starostou třeba čtvrté období, vždycky za ODS, a přitom mají pocit, že tu ODS vlastně nezajímají. Před komunálními volbami se ukáže předseda, pochválí, ale pak nikdo neposlouchá jejich názory a necítí žádnou podporu.

 

Nemůžeme do voleb udělat zázraky, ale začít se starosty alespoň komunikovat, to udělat můžeme. Do budoucna musíme práci s našimi komunálními politiky mnohonásobně zlepšit. Musíme těm lidem dávat podporu, radit se s nimi, sdílet s nimi dobrou praxi, která funguje jinde, aby nemuseli vše vymýšlet sami. A musíme jim naslouchat. Je spousta věcí, která se rozhoduje legislativně a ztěžuje starostům život – a ti starostové mají pocit, že nemají hlas, že by se promítal do stranické politiky.

 

 

Nejde jen o profesionály v hlavní kanceláři, jde i o síť regionálních manažerů, a ano, vyžaduje to nějaké finance. Ovšem pokud nefungovalo analytické oddělení ani v roce 2012, nejde jen o otázku financí. Musíme tu činnost zefektivnit. Nebudou tam moci být lidé, kteří tam jsou proto, že je někdo zná, musí tam být profesionálové.

 

 

Ano. Jsou podnikatelé, kteří říkají, že nás zase budou podporovat, až uvidí, že ta strana je zase dobrá, že v čele se mnou někam kráčí. Takže ani toho se nebojím. Konkrétní jména samozřejmě zatím říkat nemohu, ale těch signálů není málo. A dál musíme také dát prostor členům, aby se na stranickém životě angažovali a aby se angažovali i dobrovolně. A hlásí se mi i noví, mladí lidé, kteří by chtěli pracovat třeba v mediálním oddělení nebo jinde. Nicméně vedle toho musíme mít členy strany, kteří budou ochotni aktivně pracovat, kteří budou chtít sdílet naši ideu a étos ODS, jinak to nebude fungovat.

 

Na debatách se mi často stává, že přijdou zakládající členové ODS a říkají: „Já nemůžu a ani nechci nikam kandidovat, já se přišel podívat na vás, protože ve vás vidím naději ODS a chci mít pocit, že se ODS zase zvedá.“ Řekl bych, že té naděje je spousta. Naděje členů je obrovský poklad a je třeba s ní pracovat.

 

 

Do komunálních voleb je představit musíme. Vždy jsem říkal, že kromě výběru důvěryhodných lidí zevnitř je třeba v našich podmínkách, kde je straníků menší množství, hledat i mimo stranu. Je třeba oslovovat lidi, kteří se těší autoritě, z různých důvodů nejsou členy strany, ale sdílejí náš program. Nejsem stoupencem upřednostňování nestraníků – pro mě jsou důležití lidé, kteří dlouhodobě sdílejí podobné představy.

Teď byl například v parlamentních volbách na devátém místě jihomoravské kandidátky doktor Roman Kraus, ředitel Fakultní nemocnice Brno. Je sice dlouholetý člen ODS, ale nikdy se neangažoval ve vnitrostranických strukturách. A voliči ho velmi pozitivně ocenili. Ne proto, že jde o někoho s titulem MUDr., ale protože dlouhodobě zastává své názory a je velmi úspěšný ve své profesi. I tyhle lidi musí strana nabízet na svých kandidátkách.

 

U eurovoleb je opravdu méně času, a nakonec i boj o vedení strany ukazuje, že je tam spíše přetlak kandidátů.