Problém migrace se týká celé Evropy. Myslet si, že mu unikneme zavíráním očí, je naivní
(FORUM 24) Migrace je opět velkým tématem evropské politiky. Není se co divit. Evropa čelí v posledním desetiletí opakovaným migračním vlnám, které mají závažný dopad na její obyvatele. Migrace není jednoduché téma a nemá ani snadné řešení, už jen proto, jak různorodé jsou příběhy lidí, kteří přicházejí do Evropy.
Útočiště zde hledají političtí uprchlíci, kteří utíkají ze země postižené válkou, nebo jsou pronásledováni pro své politické názory. Přicházejí k nám proto, aby vůbec mohli žít. Další velkou skupinu ale tvoří lidé, které do Evropy přivádí touha po lepším ekonomickém a sociálním životě. Často se stávají oběťmi organizovaného zločinu, převaděčů a pašeráků lidi, kteří z toho mají výnosný obchod. Evropa si s touto nelegální migraci dlouho neuměla poradit.
Musíme dobře rozlišovat. Problém nepředstavují ti, kteří mají nárok na azyl nebo které chceme přivést na náš pracovní trh. Riziko přináší obrovské množství lidí, kteří do Evropy přicházejí nelegálně. Je to výzva, s níž si evropské státy dosud nevěděly rady.
V době velké migrační krize v polovině minulého desetiletí jsem (v sérii článků později shrnutých v knize Rozum a odvaha) kritizoval bezradnost evropské politiky a způsob, jakým Evropská unie přistoupila k (ne)řešení nelegální migrace. Místo skutečných opatření a odstraňování příčin se zabývala až následky, a to zcela nevhodným způsobem. Odmítl jsem myšlenku povinných kvót a přerozdělování lidí. Doporučoval jsem tehdy, abychom se soustředili na potírání obchodu s lidmi, začali důsledněji chránit vnější hranici EU, a výrazně reformovali návratovou politiku. To se ale nestalo. Jaké to má důsledky? Evropa je nadále vystavena novým vlnám nelegální migrace, vnější hranice EU není dostatečně chráněna, azylový systém dobře nefunguje. Napříč Evropskou unií se volně pohybují lidé, kteří jsou tu nelegálně a už dávno se měli vrátit domů. Celá situace je neudržitelná.
Řada evropských států volala v posledních letech po skutečných změnách, ale dosud jsme se nebyli schopni dohodnout na systému, který by fungoval. Jsem přesvědčen, že takovému modelu jsme se nyní alespoň přiblížili červnovým návrhem „migračního paktu“. Tento kompromis mezi členskými státy je především snahou o zlepšení migrační politiky. Konečně jsme se alespoň vydali na cestu, která by mohla nelegální migraci účinněji potírat a zastavit. Dohoda obsahuje většinu prvků, po kterých jsem – a nejenom já – dlouhodobě volal. Přinese rychlejší a jednodušší azylové řízení na hranicích EU, efektivnější vracení neúspěšných žadatelů, posílení vnější hranice a také lepší práci se třetími zeměmi, kde problém nelegální migrace vzniká. Může to být silný nástroj boje proti nelegální migraci, který nám zároveň otvírá prostor, abychom mohli účinně pomáhat těm, kteří pomoc skutečně potřebují.
Součástí kompromisu není ani náznak povinných kvót, které jsme vždy odmítali. Naopak obsahuje princip „flexibilní solidarity“, což je mimochodem věc, o kterou v minulosti usilovaly státy V4. Je to podstatný posun v evropské politice. Každá země včetně ČR se bude moci nadále svobodně rozhodovat, zda a koho chce přijmout. Může si také zvolit způsob, jakým se bude podílet na celkovém řešení: zda pomůže finančně, nebo státům na vnější hranici EU nabídne technickou či personální pomoc. Není to nic nového. Česko to ve vlastním zájmu už dávno dělá. Pomáháme s ostrahou vnějších hranic finančně i vysláním našich policistů.
Jednu důležitou věc si všichni musíme uvědomit. Migrace už není jenom problémem jižních států. Také my jsme přijali obrovské množství uprchlíků z Ukrajiny. A mluvíme-li o solidaritě a vzájemné podpoře, tak ta musí platit pro všechny. Proto jsme dosáhli v rámci „migračního paktu“ rozhodnutí, že dokud budeme pomáhat ukrajinském uprchlíkům, nebudeme se podílet na principu flexibilní solidarity. A ve chvíli, kdy ukrajinští uprchlíci začnou žádat v České republice o azyl, se i na nás budou vztahovat pravidla solidarity a pomoci. To je pro nás jednoznačně výhodné.
Současná situace jasně ukazuje, že migrace je obecným problémem, týká se celé Evropy. Myslet si, že mu unikneme tím, že zavřeme oči, je naivní. Tvrdit, že se nás to netýká, je obrovský omyl a bylo by to jednání proti našim vlastním zájmům. Zaznívají u nás hlasy, že žádné evropské řešení není potřeba. A jaká je tedy varianta? Je to potřeba říct nahlas, protože to už kritici společného postupu jasně neříkají: jedinou alternativou je zavřít hranice. Právě kvůli neexistenci funkční evropské migrační politiky jsme nedávno museli obnovit kontroly na česko-slovenské hranici. Pokud bychom to neudělali, tak by následně byly zavedeny kontroly na česko-německé hranici, a tak by to šlo dál. Toto opravdu chceme? Takové „řešení“ je někdo připraven navrhnout českým občanům? Já tedy ne. Nejenom pro naše lidi, kteří se dnes každodenně pohybují po Evropě, ale pro české firmy, pro naši otevřenou exportní ekonomiku, pro náš životní standard by takovéto rozhodnutí dlouhodobě znamenalo opravdovou katastrofu. Takto nemůžeme postupovat. Je proto v našem národním zájmu podílet se na společném řešení. Jedině to zajistí zachování jedné z hlavních výhod EU: svobodný otevřený prostor, společný trh a volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu.
Kompromis, který evropské státy uzavřely v červnu, je samozřejmě křehký a k jeho definitivnímu přijetí je ještě dlouhá cesta. Česko se postavilo na stranu států, které si napříč Evropou přejí skutečné řešení nelegální migrace. Od Dánska přes Rakousko až po Itálii jsme vytvořili silnou koalici, která konečně věc posouvá správným směrem. ČR se už netváří, že se jí to netýká, neříkáme na všechno ne, ale podílíme se na hledání dobré cesty, která je v zájmu naší země. Naše zájmy jsou pro nás na prvním místě. Proto jsme také na konci července odmítli návrh tzv. „krizového nařízení“, který v některých věcech konkretizoval červnovou dohodu, ale odkláněl se od její křehké rovnováhy mezi solidaritou a odpovědností směrem, který podle našeho názoru omezoval naše svobodné rozhodování.
Podobně odpovědně musíme postupovat i nadále. Aktivně se podílejme na věcech, které jsou problémem, a hledejme společně jejich řešení. Současně odmítejme nápady, které by znamenaly dopouštět se znovu stejných chyb a které jen prohlubují nedůvěru a nepřinášejí zlepšení situace. Tak má podle mě vypadat rozumná evropská politika.
předseda vlády ČR
předseda ODS