Novinky Mediální výstupy

(Deník) Ministr spravedlnosti a dlouholetý šéf jihomoravské ODS Pavel Blažek je ve vládě i celostátní politice tím, čemu se říká těžká váha. Vychází z jasných ideových pozic, ale jako ostřílený praktik ví, že konečný úspěch se rodí z chytře dojednaných kompromisů. Tvrdí, že se jeho role i sečtělost přeceňují, ale pokud někdo řadí ke svým nejoblíbenějším autorům filozofa Karla Poppera, hodně to o něm prozrazuje.

Dlouhodobě tvrdíte, že stát má být malý, silný a efektivní. Lze toho dosáhnout v rozvinuté demokracii, která má spoustu regulativních a hlavně sociálně ochranných cílů?

Sociálně tržní hospodářství je německý vynález z doby po druhé světové válce, který vznikl proto, aby se nikdy neobjevil další Adolf Hitler a nevyostřoval se třídní boj. U nás se debata o charakteru státu vede od roku 1989. Platí teze, že stát má pomáhat nejslabším, ale současná otázka, zejména po vládách Andrej Babiše, zní, zda se nepomáhá i mnoha lidem, kteří to vůbec nepotřebují.

Tím míníte koho?

Je to například spousta lidí ve státní správě. Není normální, že ve státní sféře je průměrný plat vyšší než v soukromých společnostech. Ve státních službách se zavedl trošku socialismus, kdy zaměstnanci mají obrovské množství sociálních jistot a k tomu ještě víc peněz než u soukromých zaměstnavatelů. Proto říkáme, že stát je příliš velký a stará se o víc lidí, než je zdrávo. To se pak samozřejmě projeví v ekonomickém rozvoji České republiky.

Až na to, že pokud výkonní a dobře placení úředníci neposkytují politikům perfektní servis, stát je tou hlavní brzdou.

Ti ale dobře placeni jsou, s výjimkou IT expertů, kde stát soukromou sféru nikdy dohnat nemůže. Podstatné je, že nejde jenom o peníze. Cílem každého státu by mělo být, aby člověk, jenž pro něj pracuje, neviděl jenom tu mzdu. Za první republiky to spousta lidí chápala jako službu vlasti nebo národu. Totéž se mimochodem týká firem, příkladem byl Tomáš Baťa, jehož zaměstnanci měli předně velký osobní vztah k firmě, ke značce. Pokud kdokoli dělá pro stát, ale nemá k němu vztah, peníze to nemusejí nahradit.

Není-li to ještě horší, protože v Česku chodí do politiky hlavně lidé, kteří se na státu chtějí přiživit.

To platí všude na světě, a nejen v jednadvacátém století. Kdokoliv byl spojen s politikou, těžil z toho. Vezměte si třeba šlechtu, která bohatla právě díky tomuto prolnutí. Kdyby Valdštejn neměl spojení s politikou, nikdy by v Praze nepostavil Valdštejnský palác. Tak to prostě je.

Máme tedy počítat s tím, že to tak bude i za vaší vlády? I za ní budou korupční skandály a cinknuté veřejné zakázky?

Konkrétně Petr Fiala opravdu nemá hmotné zájmy ve svůj prospěch. Znám ho tak dlouho, že to mohu bez obav tvrdit. Nepochybně se bude snažit vládu vést tak, aby se korupce maximálně eliminovala. Žádný představitel státu ale nikdy nemůže zajistit, že pokusy o ni nebudou a něco se nepřihodí i za naší vlády. Mohu jen říct, že se budeme snažit vytvářet takové podmínky a kontrolní mechanismy, abychom tomu předcházeli. Dosáhnout se toho dá, v osobě Petra Fialy záruka je.

Když jste zmínil premiéra, musím se zeptat, co je pravdy na tom, že je vaším produktem. Byl jste to vy, kdo si ho po pádu Nečasovy vlády vytipoval a přispěl k jeho zvolení do čela ODS?

Je urážkou říkat, že kromě jeho rodičů je Petr Fiala něčím produktem. Je zcela samostatná osobnost a všichni, kdo s ním pracují, to vědí. Já jsem dokonce nebyl ani tím, kdo vymyslel, aby Petr Fiala vstoupil do ODS a stanul v jejím čele. Byl jsem ale mezi těmi, kteří to věděli první, a je pravda, že jsem se snažil, aby se stal předsedou ODS. I proto, že jsme oba z Brna. Jak se ukazuje, nebyl to špatný plán.

O vás se na rozdíl od Petra Fialy mluví jako o Donu Pablovi, který má pod palcem brněnské právní i podnikatelské prostředí. Jsou to jen staré pověsti jihomoravské?

V této oblasti jsem zcela přeceňován. Když si občas čtu nějaké články o sobě, dozvídám se, že strašně moc piju, jsem hrozně mocný muž nebo jsem mimořádně sečtělý. To dohromady nejde zvládnout.

Co z toho není pravda? Že pijete?

Tak pivo si dám. Můj vliv je ale opravdu přeceňován. Dona Pabla kdysi vymyslel Matěj Hollan, který se k tomu i přiznal. Tehdy mi tak ale nikdo neříkal, nějak se to až později rozšířilo jako chytlavá přezdívka. Jediná moje výhoda je, že jsme s Petrem Fialou a Zbyňkem Stanjurou krátce seděli v Nečasově vládě. Z té doby známe mnoho lidí v Praze, kteří se pohybují v politickém prostředí. Včetně prezidenta republiky.

I jeho okolí?

Ano.

Vyslovil jste se v tom smyslu, že lidé volí politiky proto, aby spolu mluvili, nikoliv aby mezi sebou kopali příkopy. Nebral jste tedy úkorně, že před jmenováním Fialovy vlády vám kdekdo vyčítal, že přátelsky mluvíte s prezidentem i jeho kancléřem?

Jak řekl Masaryk, demokracie je diskuse. Debata s prezidentem o tom, zda má být Petr Fiala ministerským předsedou, je její logickou součástí. V totalitních státech se debatovat nemusí, tam se rozkazuje. Mluvím se spoustou lidí, kteří mají nejen jiné názory, ale jsou z úplně jiného těsta než já. Přesto s nimi hovořím a snažím se, aby dělali totéž, byť mě třeba nemají rádi. Jedině tak se dá dosáhnout výsledku.

Můžete poodhalit pozadí překvapivého prezidentova obratu a souhlasu se jmenováním ministra zahraničí Jana Lipavského?

Nevím všechno, ale mohu říct, že jsem se za Jana Lipavského přimlouval. Znal jsem ho čtyři roky ze sněmovny, pracovali jsme spolu v jedné komisi. Vnímám ho jako člověka nadějného, vzdělaného a myslím, že některé mediální výroky, jež mu u pana prezidenta škodily, neodpovídají jeho skutečnému názoru. Konkrétně mám na mysli vztah k Izraeli. I o tom jsem se s Milošem Zemanem bavil. On nebyl úplně připraven jmenovat kolegu Lipavského hlavně kvůli nízkému věku. Jeho představa ministra zahraničí je od padesáti let nahoru. Na to má právo.

Vám to evidentně nevadí. A co Lipavského bakalářské vzdělání?

Pokud se nemýlím, jeden z největších československých politiků mezi dvěma válkami byl Antonín Švehla, který neměl ani střední školu. Vyučil se pekařem a pak převzal po otci statek. Jestli měl Masaryk někoho rád a uznával ho, byl to předseda agrárníků Švehla. Na formální vzdělání tedy moc nedávám, dnes se na ně klade až příliš velký důraz. Uznávám selský rozum, a ten Jan Lipavský určitě má. Navíc je to hodnotový politik.

Ministr spravedlnosti má především vytvářet trestní politiku státu. Jaké jsou v tomto směru vaše cíle?

První úkol je koordinace s ministerstvem vnitra, proto domlouvám schůzku s Vítem Rakušanem, zástupci Policejního prezidia a státního zastupitelství, abychom se bavili o základních principech trestní politiky, tedy o úloze policie, státního zastupitelství, soudů a třeba i advokátů. Jen na základě takové debaty může vzniknout kvalitní trestní řád, který se tady na ministerstvu už píše, ale bohužel bez politického zadání. Třeba Napoleon Bonaparte osobně předsedal komisi pro tvorbu občanského zákoníku. Nebyl právník, ale věděl, co od právníků chce. Jeho civilní kodex se v podstatě dodržuje do dneška.

Máte podobnou napoleonskou ambici?

Tento talent určitě nemám. Musí však existovat nějaké zadání, jemuž se říká věcný záměr, aby ti, kteří to umějí psát a na rozdíl ode mě rozumějí trestnímu právu, věděli, kam mají směřovat.

Třeba byste mohl začít zákonem o státním zastupitelství, který jste měl na stole jako ministr spravedlnosti už před deseti lety. Teď to dotáhnete?

Myslím, že v relativně krátké době by to mohlo být napsáno. Jiná otázka je projednání v parlamentu. Největší úskalí není ve stanovení funkčního období pro nejvyššího státního zástupce a vedoucí státní zástupce či ve způsobu jejich jmenování a odvolání. Spor se povede o to, zda ti, kteří tyto funkce nyní vykonávají, budou moci být po nabytí účinnosti zákona navrženi a jmenováni. Druhé úskalí jsou přechodná ustanovení, tedy odkdy k obměně dojde. Neměla by to být jedna vláda, která by vyměnila celou soustavu.

O zavedení omezeného funkčního období není sporu. Koneckonců olomoucký vrchní žalobce Ivo Ištvan bude zanedlouho ve své pozici už pětadvacet let. Měl byste odvahu ho odvolat jen proto, že je tam prostě moc dlouho?

Tady nejde o odvahu, ale o to, že se to nedá vůbec provést. Nálezy Nejvyššího správního soudu (NSS) stanovily přesné důvody pro odvolání. Obecně, pokud třeba nějaký vedoucí okresního státního zastupitelství dělá botu za botou, ale ty se nevejdou do nálezů NSS, může tam být do sedmdesáti let.

Vypadne-li tedy žalobcům z Olomouce jedenáct tisíc stran ze spisu ke kauze Stoka, tudíž rozsudek nemůže být vynesen, nejde o pochybení podle nálezů NSS?

Tady jsem se dohodl s vrchním státním zástupcem v Olomouci, že počkám na stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství, které to prověřuje. Pokud by k pochybení došlo, ministr může podat pouze kárnou žalobu na konkrétního státního zástupce, tedy nikoliv na Ivo Ištvana jako šéfa olomouckého vrchního zastupitelství.

Což by asi člen ODS udělal rád, protože jde o Petra Šeredu, který byl i u Šlachtova zásahu na Úřadu vlády v roce 2013.

Rád nerad, musel bych se obrátit s kárnou žalobou na soud, který by teprve zkoumal, zda se nějaký delikt vůbec stal.

Jasně jste dal najevo, že nebudete tolerovat úniky ze spisů, protože účelové vynášení informací podle vás ohýbá právo. Jak to chcete zarazit?

Politici mohou přispět k tomu, že státní zástupci pochopí, že jde o téma číslo jedna nebo dva. Pokud budu mít podezření, že to uniklo z konkrétního státního zastupitelství, přičemž jeho vedoucí se tím vůbec nezabýval, dám kárnou žalobu s návrhem na jeho odvolání. Tím se totiž zabývat musí. Jedna z naivních představ je, že politici vůbec nesmějí mluvit do soustavy státního zastupitelství. Pokud za ni nesou odpovědnost, musejí tuto možnost mít. Včetně pojmenování základních problémů, které tam jsou a měly by se vyřešit. To se tu posledních deset let nedělo, což vedlo k jakémusi vakuu. Do soustavy se musejí dostávat z centra signály, jak v obdobných věcech postupovat, abychom neměli jiné právo v Chebu a ve Zlíně.

Lidé těžce nesou, když velké korupční skandály končí pravomocným osvobozením. Ptají se, jak je možné, že šel žalobce k soudu s tak slabými důkazy. Asi nevědí, že nejsme v Americe, kde je to do značné míry na jeho úsudku, zatímco u nás žalovat musí, pokud není vyloučeno, že se trestný čin nestal. Co pak s tím?

V zásadě to tak je, byť já s tím nejsem plně ztotožněn. V posledních letech se totiž zavedla zásada „v pochybnostech žalovat“. S tím nesouhlasím, ale ještě horší je, když se na konkrétních obviněných zkoušejí judikáty, tedy stíhá se někdo jen proto, aby soud zvážil, zda šlo, či nešlo o trestnou činnost. Obžalovaný se tak stává jakýmsi pokusným králíkem, jímž být nesmí. Někoho známého stíhat a předhodit ho davům jen proto, abychom zjistili, zda se dopustil protizákonného jednání, je hrozná věc.

Takže ten test by si měl udělat žalobce sám a nést tíhu rozhodnutí, nikoli ji přenášet na soud?

A pokud si není jistý, jak takovou věc stíhat, měl by si počkat na případ, který bude jasný, a až ten žalovat. Nesmí experimentovat s osudy konkrétních lidí a hnát je před soud.

Teď právě vám asi Andrej Babiš mohutně tleská, protože v kauze Čapí hnízdo by ve vás našel překvapivého zastánce.

Čapí hnízdo je po všech stránkách speciální případ. Ale mohla jste si všimnout, že jsem ho nikdy nepoužíval jako argument proti Andreji Babišovi. Jednak opravdu ctím presumpci neviny, jednak v této kauze je několik věcí, které se mi úplně nepozdávají. Proto to nehodlám využívat v politickém boji, byť by mi moji voliči možná zatleskali.

Kdyby se tedy Jaroslav Šaroch nakonec rozhodl Andreje Babiše neposlat k soudu, vy byste ho za to nekáral?

Nedělal jsem to nikdy a dělat to nebudu. Mně spíš vadila komunikace Městského státního zastupitelství v Praze k takto závažné kauze, kdy v podstatě nikdo nemohl pochopit žalobcův postup včetně délky stíhání. Měli o tom informovat tak, aby paní Perknerová i pan Blažek pochopili, proč jim to trvá tak dlouho.

To vskutku dodnes nechápu. Stejně jako to, že Vlasta Parkanová musela být deset let na pranýři, aby ji nakonec soud plně osvobodil, a vaše ministerstvo ji bude muset odškodnit, byť zničené roky života nahradit nelze. Proč se státní zástupce pořád odvolával?

Začátek toho případu spadal do vlny protikorupční hysterie, kdy bylo strašně populární stíhat politiky. Když se vlak trestního stíhání rozjede, často pak chybí odvaha zastavit ho a vrátit do depa, byť výsledky do žalobcových karet nehrají. Tehdy opravdu existovala jakási společenská objednávka, že se dějí hrozné věci a politici by se za ně měli stíhat. Někteří pak byli odsouzeni právem, ale bohužel se na této vlně nespravedlivě svezla i paní Parkanová.

Ne všichni tomu tleskali. Miroslav Kalousek už v roce 2012 obvinil vyšetřovatele kauzy Jiřího Mazánka z amatérismu a tehdy i nyní je přesvědčen, že by měl kvůli tomu u policie skončit. Neznepokojuje vás, že tentýž detektiv nyní šéfuje Národní centrále proti organizovanému zločinu a podepsal se pod kauzu Vrbětice?

Státní zástupci rádi sami o obě říkají, že jsou pány trestního řízení. I Jiří Mazánek měl tehdy nad sebou nějakého pána (žalobcem kauzy Vlasty Parkanové byl Jan Kořán – pozn. red.). Teď řeknu větu, za niž nebudu v ODS pochválen, ale já jsem spoustu věcí nevyčítal ani Robertu Šlachtovi. V policejní nátuře je vidět podezřelého skoro v každém. Státní zástupci jsou tu od toho, aby to korigovali. Jestli mám občas na někoho pifku, tak to nejsou policisté, ale žalobci. Ti od počátku trestního řízení dohlížejí s rozhodovacím právem na činnost policie. Mazánek v tomto směru pro mě nehraje – na rozdíl od státního zastupitelství – hlavní roli.

Pod ministra spravedlnosti spadají i soudci. Nevyčítají vám větu, že mají být solidární a souhlasit se zmrazením svých platů, jež navrhla vláda a schválil parlament?

Mluvil jsem s nimi a paradoxně mi to nevyčítali. Rozumím ale obavě soudců i státních zástupců z toho, že půjde o dlouhodobý trend. Letošní úpravy v rozpočtu chápou, ale obávají se, aby v září v rámci populismu vláda nekývla na návrh Andreje Babiše na další zmrazení platů. Proti tomu projevují odpor a podle mě mají pravdu. Větu, kterou jste citovala, tedy říkám letos, ale pro příští rok už ji ode mě nikdo neuslyší. Naopak bych se zlobil na politiky, kdyby neměli odvahu upravit platy veřejných činitelů tak, aby tyto diskuse odpadly.

Žaloby na letošní zmrazení ze strany soudců tedy neočekáváte?

Asi budou, tomu se nedá zabránit. Vnímám to jako předběžnou opatrnost vůči zbabělým politikům. Když se nahlas vysloví slovo plat, zalezou do děr a raději schválí jejich snížení. Jenže nečiní tak jenom u sebe, ale také u soudců a státních zástupců.

Právě proto Andrej Babiš jako poslanec před volbami navrhl ze snížení tyto kategorie vyjmout.

Jenže to je nepřijatelné selským rozumem. Je absolutní nesmysl, aby nejvyšší státní zástupce měl vyšší plat než předseda vlády, který odpovídá za činnost celého státního zastupitelství. To je anomálie, kterou nelze schvalovat. V každé struktuře musí být nějaká hierarchie.

Proč jste stáhl z programu vlády ratifikaci Istanbulské úmluvy?

Protože je to rozbuška, není na tom žádná dohoda. Pokud by se dostala do sněmovny, její chod by se na několik měsíců zastavil. Dokud neexistuje politická shoda ani v rámci koalice, nemá smysl se tím zabývat.

Není argumentem vyšší síly účinný boj proti násilí na ženách a dětech?

Proto povedu s Vítem Rakušanem a odborníky na trestní právo debatu o tom, jakým způsobem v této oblasti jít. Například zvednutí trestních sazeb automaticky nezaručí, že toho pitomci, kteří mlátí ženy, nechají. Jedna věc jsou předpisy a druhá, jak vylepšit praxi. Udělovat například za znásilnění podmíněný trest je nepřijatelné. O tom není debata. Musíme to vymyslet tak, aby nedocházelo ke zneužívání paragrafů a současně se ochrana znásilněných osob opravdu posílila. To se dá udělat i bez Istanbulské úmluvy, která v některých kruzích a z úplně jiných důvodů vyvolává různé averze.

Miloš Zeman nedávno udělil kontroverzní milost olomouckému podnikateli, kterou mu nedoporučili ani právní experti z jeho kanceláře. Kdyby prezident chtěl na závěr svého mandátu vyhlásit rozsáhlou amnestii, doporučil byste premiéru Fialovi, aby ji kontrasignoval?

Není amnestie jako amnestie. Jednu jsem zažil, a ta byla připravena bez koordinace s ministerstvem spravedlnosti (prezident Václav Klaus ji vyhlásil v lednu 2013 – pozn. red.). Osobně se domnívám, že kdyby se k něčemu takovému Miloš Zeman chystal, určitě by to dělal ve spolupráci s odborníky z ministerstva spravedlnosti. A pokud by ji vyhlásil, bylo by to ku prospěchu věci, neboť by tento stát propustil z vězení bagatelní zlodějíčky, kteří jsou zavřeni už pouze u nás a na Slovensku. Vězeňství se v Evropě vyvíjí úplně jiným směrem než v Česku. Myslím si však, že Miloš Zeman amnestii nevyhlásí, a pokud ano, bude to po konzultaci s mnoha lidmi a v naprosto omezeném rozsahu.

(Autor: Kateřina Perknerová)

Pavel Blažek

ministr spravedlnosti
poslanec PČR
předseda regionálního sdružení RS ODS JMK