Novinky Mediální výstupy

 

 

Mám rád Formanovy filmy v mnoha směrech. Jak ty starší, které dělal ještě v 60. letech minulého století v Československu, tak ty americké. Přelet nad kukaččím hnízdem, Amadeus a další a další. A vždycky jsem je sledoval nejméně ze dvou důvodů. Tím prvním je, že mě samozřejmě zajímala tvorba českého režiséra v kontextu světové kinematografie. A Miloš Forman se v tomto ohledu úžasně prosadil. Na jeho tvorbě mě lákalo také to, že adaptoval literární díla, což nebývá úplně obvyklé u filmů, které najdou širší okruh publika.

 

No a pak je tam další věc, která mě u Formana vždycky fascinovala a kterou pokládám za důležitou: jeho filmy jsou také obhajobou nebo vyjádřením touhy po svobodě. Po individuální svobodě. Ale nejenom to. On vlastně zkoumá také hranice a podmínky takové svobody. Ať už jde o postavení jedince vůči systému, vůči válce, v sexuálních otázkách nebo v umění a jinde. A to si myslím, že je na tvorbě Miloše Formana cenné.

 

 

Na to je poměrně jednoduchá odpověď: bude to tehdy, až budou vyčerpány všechny možnosti, jak sestavit vládu s důvěrou Poslanecké sněmovny. Je potřeba říct, že jsou předčasné volby tím úplně posledním krokem. Ostatně tak to také předpokládá ústava - nejprve se musí vyčerpat všechny pokusy a možnosti. Ale je tu jeden mýtus, na který musím upozornit a který bych chtěl vyvrátit. Zní takto: buďto bude Andrej Babiš premiér a vy ostatní mu to musíte nějak umožnit, anebo budeme mít předčasné volby, ve kterých budeme volit tak dlouho, dokud Andrej Babiš nebude zase premiér.

 

Tak to ale prostě není. Situace totiž není ani zdaleka tak zablokovaná, abychom museli mluvit o předčasných volbách. Jinak řečeno, je zablokovaná jenom proto, že mají Miloš Zeman s Andrejem Babišem utkvělou představu, že to je právě předseda hnutí ANO, kdo musí být za každé konstelace a za každou cenu premiérem. On ale být premiérem za každou cenu být nemusí. Uznávám přitom, že hnutí ANO vyhrálo volby, že je vyhrálo přesvědčivě, avšak pravdou také je, že získalo necelých třicet procent hlasů.

 

Nezískalo tedy padesát a více procent a nedisponuje absolutní většinou a tudíž se musí s někým domluvit. Povolební domluva, vytvoření koaliční vlády, která se opírá o většinu v Poslanecké sněmovně, je navíc z toho hlediska, abychom měli vládu, stejně důležitá, jako ten volební výsledek. Takže k předčasným volbám je ještě daleko.

 

 

Je důležité říct jednu věc, a to úplně jasně. Tohle není koalice, a ona je to hlasovací koalice v Poslanecké sněmovně, do které by byl Andrej Babiš donucen. On si ji vybral. Vybral si ji hned po volbách a pomocí této koalice skládal vedení a orgány Poslanecké sněmovny. Právě toto od počátku zabraňovalo – kromě překážek, které jsou spojovány s osobou Andreje Babiše a jeho trestním stíháním – demokratickým politickým stranám hledat nějaké jiné řešení.

 

Byl to mimochodem jeden ze zdrojů vzniku Demokratického bloku, jehož existence byla velmi krátká, avšak je lež nebo nepravda hnutí ANO, když tvrdí, že zatímco oni s námi vedli seriózní jednání, tak my jsme založili Demokratický blok. Bylo to přesně obráceně, ten blok vznikl právě proto, že ta jednání nebyla ze strany hnutí ANO vedena seriózně a proto, že jsme tady viděli stále více se vzmáhající sice nevyřčenou, avšak stále zřejmější koalici hnutí ANO s KSČM a SPD. Je to jejich volba, a dokud budou tuto koalici držet, tak je to samozřejmě překážka nějakého rozumného řešení.

 

 

Možná vás překvapím, musím do toho ale vstoupit poznámkou. Pro mě jsou problém obě ty strany. Nevidím moc velký rozdíl mezi SPD, která se snaží své extremistické a xenofobní výroky, případně výroky zpochybňující holocaust, zmírňovat a mezi KSČM, která má ve svých řadách zcela jednoznačně stalinistické křídlo, a která se nestydí za svou minulost, která vedla k likvidaci svobodného a demokratického Československa a k likvidaci mnoha lidských osudů. Takže já tady velké rozdíly nevidím a pro mě jsou oba tyto okraje politického spektra nepřijatelné. Byť každý z jiného důvodu.

 

 

Andrej Babiš nepochybně ztrácí nervy, i pod tlakem veřejnosti. Dnes mě třeba úplně nepochopitelně osobně napadl v Blesku, když řekl, že jsem teoretik, který neví nic o realitě. Na to bych jenom řekl, že v době, kdy on velmi realisticky osíval celou Českou republiku řepkou a z peněz evropských daňových poplatníků budoval luxusní hotely, tak jsem se já snažil rozvinout vzdělávání a výzkum v České republice a stavěl jsem třeba kampus Masarykovy univerzity. Každý tak může posoudit, co je v realitě pro českou společnost důležitější.

 

Nechci ale vracet osobní útoky, pouze jsem si na to vzpomněl v souvislosti s tím, že Andrej Babiš ztrácí nervy pod tlakem situace. Jsem ale v každém případě velice rád, že lidem není jedno, že třeba v čele komise pro kontrolu GIBS by měl být někdo s takovou komunistickou minulostí, jakou má pan Ondráček. A že jsou ochotni vyjít do ulic. Že lidem není jedno, že máme mít premiéra s problematickou minulostí, nebo že lidem není jedno, že by se vláda měla opírat o KSČM a SPD. Všechno to jsou věci, kde je tlak veřejnosti nesmírně důležitý a je jenom dobře, když je v tomto směru společnost aktivní.

 

 

Ono to ale není až tak úplně nutné. Ten blok byl vytvořen pouze za účelem ustavení orgánů Poslanecké sněmovny. Svůj účel splnil a skončil. A jenom aby nedošlo k nějakému omylu: my jsme účast v tomto bloku nabízeli také Pirátům a sociálním demokratům. Nešlo o politický vyhraněný projekt, cílem bylo pouze odblokovat situaci v Poslanecké sněmovně, kterou hnutí ANO, jak jsme si zpočátku mysleli, nezvládalo.

 

Ono se ale ukázalo, že ji zvládalo, neboť to postupně nasměrovalo k tomu, že se domluví s KSČM a SPD. Je dobře, že blok vznikl a ukázal, že jsme schopni spolupracovat, avšak já namísto dlouhodobých proklamativních bloků, případně sjednocování některých stran napravo od středu, upřednostňuji spíše konkrétní spolupráci v konkrétních krocích. A ta funguje. Což je dobře, protože jedině tak jsme schopni všichni čelit tomu, co se tady odehrává.

 

 

To, s čím přišel Pavel Bělobrádek, je samozřejmě zcela nerealistické. Ale to, že základním problémem, proč tady půl roku od voleb nemáme stále vládu s důvěrou, je, že hnutí ANO trvá na Andreji Babišovi za každou cenu, a že na něm trvá i pan prezident - to je prostě pravda. A podle mě je klíčem k odblokování situace vcelku jednoduchá úvaha: pověřen sestavením vlády by měl být někdo jiný, než Andrej Babiš. V tu chvíli, pokud poslouchám vyjádření ostatních politických stran, by se otevřel prostor pro vznik vlády hnutí ANO s ČSSD, s KDU-ČSL, možná i se Starosty nebo dalšími…

 

 

ODS má vícero výhrad k případné spolupráci s hnutím ANO a myslím si, že na rozdíl od stran, jako je třeba ČSSD nebo KDU-ČSL, s ním máme mnohem hlubší programové rozdíly. Ostatně jsou to strany bývalé vládní koalice. Já ale nechci říkat, kdo se má s kým spojit. Říkám pouze, že když poslouchám, co tvrdí představitelé ostatních politických stran, tak lze stávající situaci velmi snadno odblokovat.

 

Dostávám také velmi často otázku, zda bych přijal pověření sestavit vládu. No, samozřejmě bych ho přijal a nakládal bych s ním odpovědně. Je to ale spekulativní. Co však považuji za důležité a považoval bych to i za legitimní, že by prezident také s ohledem na volební výsledek pověřil ve druhém pokusu sestavením vlády někoho jiného z hnutí ANO. Pokládal bych to za naprosto přijatelné řešení, které by tu situaci mohlo odblokovat.

 

 

Oni se ty otočky Andreje Babiše už ani nedají komentovat…

 

 

To je každý den aspoň jedna. Třeba teď si vzpomínám na včerejší otočku na téma Sýrie, což mimochodem pokládám za nesmírně závažné. Pokud to je tak, že v zahraničně-politických výrocích, které mají skutečně velký dopad na postavení České republiky, se nekoordinuje stanovisko premiéra, ministra zahraničních věcí a ministra obrany, kteří jsou nejenže z jedné vlády, ale také z jedné strany, tak jde buď o obrovský diletantismus, který nás skutečně ohrožuje, anebo je to opět ona bezskrupulóznost Andreje Babiše, který prostě shodí svoje vlastní ministry proto, aby si vytvořil prostor pro zalíbení se Miloši Zemanovi, komunistům a nevím komu ještě…

 

Takže obraty Andreje Babiše, jeho změny postojů během několika málo hodin, není nic nové ani překvapivé. A tak se také dívám na vyjednávání se sociální demokracií. Ukazuje se čím dál zřetelněji, že tady vůbec nejde o politiku, nebo o nějakou práci ve prospěch lidí, jak se nám snaží předseda hnutí ANO namluvit. Celé to má jediný cíl: aby byl Andrej Babiš za každou cenu premiérem. A on pro to pravděpodobně udělá cokoli.

 

 

My tak postupujeme. Neříkám, že všude, protože je vždycky potřeba zohlednit místní podmínky. Netýká se to stran, které máte na mysli, ale třeba zítra budu podepisovat smlouvu o pokračování spolupráce ODS se Stranou soukromníků, jednáme také se Svobodnými a snažíme se kolem sebe spojovat také menší pravicové strany. Pokud jde ale o strany zastoupené v Poslanecké sněmovně, vytváříme řadu konkrétních dohod v jednotlivých senátních obvodech tak, abychom dosáhli dobrého volebního výsledku.

 

A za dobrý výsledek považuji, aby byl Senát pojistkou, kontrolou a protiváhou Poslanecké sněmovny, kde funguje většina, o které jsme hovořili. A aby tam nebyla dominance ani levice, ani populistů. A pokud mám uvést příklad, hovoříme spolu v Brně, a v Brně jsme podepsali smlouvu na podporu společného kandidáta do Senátu, současného rektora Masarykovy univerzity Mikuláše Beka, spolu s TOP 09, Starosty a dokonce také se Stranou Zelených.

 

A takto postupujeme také jinde. Pokud jde o komunální volby, mohu uvést příklad Ostravy, kde budeme mít společnou kandidátku s TOP 09 a Soukromníky. Podobných příkladů bych mohl uvést celou řadu. Snažíme se společný postup koordinovat a tam, kde to jde, postupujeme společně.