Novinky Mediální výstupy

 

Aby mi bylo správně rozuměno: mám dostatek představivosti i politického odhodlání, abych si dovedl představit způsob, jakým lze dospět k většinové demokratické vládě. Možná, že jednou něco takového prokáže i ANO a k většinové demokratické vládě nakonec dospěje. Vyloučit se to nedá. Ale nepodléhejme iluzím a nemarněme čas politickými sny. Musíme vidět realitu správně.

 

Zásadní rozhodnutí musí udělat hnutí ANO. Nikdo z něj za to odpovědnost nesejme. SPD a KSČM nejsou míč, který může ODS vykopnout z brankové čáry. Nemůže. Pokud nakonec vznikne vláda ANO s účastí a/nebo podporou KSČM a SPD, bude to jen proto, že si takovou vládu předseda ANO přeje. A že prezident ho ve vytváření takové vlády podporuje a povzbuzuje.

 

Někdy je až únavné čelit síle propagandy. Pořád dokola připomínat všem dostupná fakta. Ale vidím to dnes jako jednu ze svých důležitých povinností. Stále vracet věci z hlavy na nohy. Ukazovat, jak to ve skutečnosti je. Budovat alternativu, která stojí na zdravém politickém rozumu. ODS rozhodně nebude rozšiřovat dlouhé dějiny užitečných idiotů.

 

V tomto konkrétním případě jsou fakta následující: Hlasovací koalici s SPD a KSČM, která jim pomáhala protlačovat důležitá rozhodnutí v Poslanecké sněmovně od prvního zasedání, sestavilo hnutí ANO. Někdy mezi prvním dnem a třetím týdnem po volbách. Bez jasné deklarace. Z vlastní vůle. Dobrovolně. Nikdo je nenutil, ani to nebyla tehdy jediná možnost. Naopak to bylo v době – a mluvím o poměrech v parlamentu (ne o vládě!) – kdy měli prokázat politickou vůli a ukázat politickou cestu. Připomínám, že si jako cíl vybrali jednobarevnou menšinovou vládu a v parlamentu pro ni získali spojenectví s SPD a KSČM.

 

Samozřejmě, že hnutí ANO má stále možnost ukončit spolupráci s SPD a KSČM. Udělat takový krok veřejně, bezpodmínečně a důsledně. A vůči oběma těmto stranám. To však nemůže být věcí kupčení, obchodování, přetahování. To je politický nesmysl. Každý, kdo si představuje, že může v této věci soutěžit o přízeň hnutí ANO, dělá vážnou politickou chybu. Na druhou stranu, v případě, že by se tak v ANO nakonec sami rozhodli, najednou by zůstaly na stole jasné, předvídatelné, matematicky i politicky reálné možnosti většinové vlády. Z nich je nepochybně nejlogičtější obnovení předchozí koalice.

 

Zda si ale hnutí ANO a jeho předseda vůbec umí představit i nějaké skutečné partnerství, anebo chce pouze nějakou podivnou národní frontu, to se teprve ukáže.

 

Do té doby nejlépe pomůžeme politickému zdraví naší republiky, když budeme důsledně dbát na dodržování ústavy a pravidel. ODS bude v dalších dnech jednat s ostatními stranami, a to s jediným cílem. Pokud prezident nedbá na ducha ústavy, a nechává vládě v demisi neomezený politický čas, měla by Poslanecká sněmovna stanovit pro takovou vládu jasné mantinely.

 

Výsledek jednání ukáže mnoho. Například spolehlivě spočítá velikost ochotné parlamentní většiny, jíž dnes hnutí ANO ve skutečnosti disponuje, a kterou ovládá a používá podle svých mocenských potřeb.