Novinky Mediální výstupy

Když před a za jméno vyskládá všechny svoje tituly, horko těžko se vejde na jednu řádku. Pětadvacet let prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. (51) o politice učil, znal ji jako své boty, vstoupit do ní aktivně ale dlouhé roky nechtěl. Rozhoupal se až na prahu padesátky a udělal to, co čeho by se ostřílený politik zřejmě nikdy nepustil. Přijal předsednictví ODS v době, kdy se jako Titanic zapíchla do dna. Ale zatímco "nepotopitelná" legenda leží v hlubinách Atlantiku dodnes, ODSka se pomalu zdvíhá k hladině.

Prý jste jako dítě chtěl být astrofyzikem. Je to pravda? To přece není úplně normální.

Je to pravda. Možná se budete divit, ale už v dětství jsem chtěl být vědcem. Původně opravdu astrofyzikem, ale po příchodu na gymnázium zvítězil můj zájem o literaturu a divadlo a začal jsem se věnovat humanitním oborům. Už od základní školy jsem věděl, že chci vědecky pracovat. V době komunismu však bylo téměř jisté, že se univerzitním profesorem nestanu. Moje rodina neměla s komunistickým režimem dobré vztahy. Naštěstí po pádu komunismu jsem si mohl své sny splnit. V tomto směru se považuji za šťastného člověka, neboť se věnuji práci, kterou jsem od dětství chtěl dělat. 

No, od toho vědce jste tedy trochu sklouzl. Ne, že by politika pro leckoho nebyla věda...

Politika mě vždy zajímala, jinak bych se ostatně nestal politologem. Prakticky jsem ji ale dělat nechtěl. Bezprostředním impulsem byl můj pocit, že se politika vyvíjí stále hůř a špatným směrem a lidé ztrácejí důvěru v politiky. Věděl jsem, že když budou všichni od politiky dávat ruce pryč, nemůže být nikdy lepší. V roce 2010 jsem vydal knihu Politika, jaká nemá být, která měla velmi dobrý ohlas a v níž jsem psal o tom, že pokud chceme politiku změnit, musíme být sami aktivní. Když jsem pak obdržel nabídku, abych se stal nestranickým ministrem školství v situaci, kdy na tom politika sama ani rezort školství nebyly nejlépe, rozhodl jsem se výzvu přijmout. Později jsem byl osloven, abych kandidoval za Občanskou demokratickou stranu v parlamentních volbách v době, kdy ODS byla úplně na dně a i tuto výzvu jsem vyslyšel. 

To se moc nevidí, aby nováček vstupoval do vedoucí funkce strany, která se právě ocitla v největší krizi své historie...

Občanská demokratická strana je v Česku jediná relevantní pravicová strana a vždy mi byla blízká. Věřím v politiku a v to, že ke kvalitní demokracii patří tradiční politické strany, kterou jsou založeny na sdílení určitých idejí na konkrétní představě o společnosti, nikoliv na momentálních průzkumech veřejného mínění. Přes všechny chyby, které se v minulosti staly, je třeba vidět především to dobré, čím ODS přispěla k podobě současné České republiky v minulých více než 25 letech. Proto jsem přesvědčen, že je třeba pracovat na tom, aby se ODS znovu stala významnou politickou silou. 

Je otázka, jestli je to vůbec možné. ODS prokazatelně přišla o řadu svých voličů. Jak je chcete získat zpět?

Často slýchám, že k tomu došlo kvůli pádu Petra Nečase a jeho vlády. Kdyby to tak bylo, tak by situace byla mnohem jednodušší. ODS však prokazatelně ztrácela dlouhodobě voliče v klíčových sociálních skupinách, jako jsou například podnikatelé, živnostníci, senioři i mladí lidé. Dělo se tak postupně od roku 2008. Důvodem byla politika, kterou ODS v koaličních vládách dělala a kterou svým voličům dostatečně nevysvětlovala. ODS prostě přestala své pravicové voliče reprezentovat. Tento klíčový problém politiky ODS byl pak zdramatizován událostmi kolem pádu vlády Petra Nečase a následnou proměnou celého politického systému v České republice, na kterou ODS doplatila vlastně nejvíce ze všech tradičních politických stran. ODS se od chvíle, kdy jsem se stal jejím předsedou, znovu vrací k pravicové politice, poučena z chyb, které se staly. 

ODS volili především živnostníci a podnikatelé. Ti byli zklamáni a od ODS odešli...

ODS ztrácela podporu živnostníků, podnikatelů, ale také třeba prvovoličů nebo mladých lidí. Zklamali jsme de facto všechny klíčové voličské skupiny. ODS ale není stavovskou stranou, nejsme stranou jenom pro živnostníky a podnikatele. Jsme zde pro ty, kteří chtějí žít ve svobodě, chtějí být za svůj život sami zodpovědní, jsou aktivní a pracovití a váží si svobody a demokracie. To všechno jsou hodnoty, které jsou pro ODS důležité. A za tyto principy bojujeme a hájíme je. 

Jak vidíte situaci živnostníků v současné politické konstelaci?

Živnostníci a drobní podnikatelé jsou dnes mimořádně ohroženi. Přitom jsou pro svobodu a prosperitu naší země velmi důležití. Vysvětlím to na jednom příkladu. V poslední době se začalo říkat, že Česká republika je závislá na velkých podnikatelích a velkých zahraničních firmách. Ekonomická data přitom ukazují, že největší podíl na ekonomickém výkonu České republiky mají živnostníci a drobní a střední podnikatelé. Vytvářejí nejvíce pracovních míst. Na nich nejvíce závisí prosperita této země. Jejich přínos je nejen ekonomický, ale také kulturní a sociální. Hodně záleží na tom, jak budou vypadat naše vesnice, obce a malá města, zda tam budou provozována řemesla, služby, obchody nebo budou muset jejich obyvatelé jezdit do vzdálených měst. Kdo jde proti samostatně podnikajícím živnostníkům a drobným podnikatelům, nejen že riskuje ekonomickou prosperitu naší země, pracovní místa a další věci, ale riskuje i to, jakou podobu bude mít tato země. Riskuje pokračování života na venkově a v malých městech. 

Jak hodnotíte kroky současné vlády? Mluví se o velkém růstu ekonomiky, za který se jí přisuzuje dík...

Kdo aspoň trochu chápe, jak se vyvíjí společnost a jak funguje ekonomika, nemůže si myslet, že současný ekonomický růst je zásluhou této vlády. Řeknu teď něco, co je velmi nepopulární, a to, že k zahájení ekonomického růstu přispěly minulé pravicové vlády, které šetřily a prováděly často neoblíbená hospodářská opatření v době ekonomické krize. Jsem moc rád, že naše ekonomika začala růst. Jestli je to ale něčí politická zásluha, tak vlád minulých, ve kterých byla ODS. Nepřeceňujme ale, prosím, v tomto ohledu úlohu politiky. Pokud máme tak skvělý ekonomický růst, je to přeci především zásluha lidí, kteří podnikají, pracují, jsou aktivní a využívají toho, že jsou příznivé ekonomické podmínky. Díky tomu ekonomika roste. 

Jaký je váš názor na návrh zákona o elektronické evidenci tržeb, který se hodně dotkne živnostníků a malých a středních podnikatelů?

Snahy o zavedení zákona o EET považuji za vyvrcholení doslova třídního boje Sobotkovy vlády proti živnostníkům a drobným podnikatelům. Zdůrazňuji proti drobným podnikatelům, protože Sobotkova vláda uznává jen velké podnikatele a firmy. Ostatně jeden z jejích reprezentantů, ministr financí Babiš, je koaličním partnerem sociálních demokratů. Sobotkova vláda tím jen dokazuje, jak je významně levicová. Vadí jim lidé, kteří toho od státu moc nechtějí, a současně si uchovávají nějaký prostor své svobody a starají se v podstatě sami o sebe. A nepochybně jsou i pro velké firmy konkurencí, která jim překáží. 

Co vám na EET vadí nejvíce?

Elektronická evidence tržeb je vedle omezování paušálů živnostníků či zavedení kontrolního hlášení plátců DPH jen dalším návrhem, který má zkomplikovat život živnostníkům a drobným podnikatelům. Co je na elektronické evidenci tržeb vlastně nejhorší, je to, že kontrolováni mají být všichni podnikatelé a tedy na všechny je a priori nahlíženo jako na podezřelé z krácení daní. A to považuji za nepřijatelné. Až tragicky komický je fakt, že vláda vás bude kontrolovat, ale vy si to zaplaťte. Vy sami si zaplaťte svoji kontrolu a stát díky vám získá data, která jsou jednoznačně zneužitelná. To všech vytváří opravdu nebezpečnou kombinaci, která bude živnostníky a drobné a střední podnikatele ohrožovat. 

Ohrozí to podnikání?

Když se podíváme na čísla z Chorvatska, ani varování před tím, že část živnostníků může skončit své podnikání, není přehnané. V Chorvatsku se to stalo a může se to stát i u nás. Také se nemůžeme dívat na všechno jen optikou velkých měst jako je Praha či Brno, kde je struktura příjmů jiná. Vždy říkám kolegům z jiných politických stran – běžte se podívat do jiných regionů v České republice. Podívejte se do míst, kde pro lidi, kteří podnikají, je obrovský úspěch dosáhnout zisku na úrovni průměrného platu. Pro tyto lidi může být každá tisícovka měsíčně problém. Tohle ale pánové Sobotka či Babiš vůbec neví. Všechny toto zatíží, státní rozpočet bude muset nést další náklady na zavedení drahého systému a další úředníky, výběr daní se nezvýší a jen to vygeneruje data, která budou zneužitelná. Zdravým rozumem přeci musíme všichni dospět k tomu, že je to úplně zbytečné. Odmítám také tvrzení ministra Babiše, že ti, kteří jsou proti zavedení EET, kryjí šedou ekonomiku a krácení daní. Stát má již nyní dostatek zákonných možností a prostředků k boji proti krácení daní. 

Snaha po registraci začíná být patrná i v jiných oblastech. Čím si to vysvětlit?

V poslední době často mluvím o návratu socialismu, o snaze současné vlády znovu zavést některé socialistické prvky do naší společnosti. Když se podíváte na všechny ty registry, evidence, kontroly, je to vlastně postupný návrat k socialistické společnosti. Ministryně školství chce zavést jednotné přijímačky na střední školy, povinnou školku pro všechny děti a spoustu podobných nesmyslů. K tomu nám vláda diktuje, kdy máme chodit nakupovat, prodejcům omezuje otevírací dobu, hospodám nařizuje prodávat jeden nealko nápoj levněji než pivo, zakazuje kouření v restauracích a nutí nás nosit ochranné vesty. Chce nás vychovávat a říkat nám, co je pro nás nejlepší. A to je socialismus, ve kterém já žít opravdu nechci. 

Kritickými postoji k vládě nešetříte. Pokud jde o migrační krizi, tam jste, zdá se, zajedno. Co si myslíte o hlasech o naší místní xenofobii?

Kdo říká, že jsme xenofobní země, neví, co je migrace. K nám přichází trvale spousty lidí, v ČR žije asi půl miliónu cizinců, kteří tu pracují, a v podstatě s tím žádný problém není. Ale my teď čelíme migrační vlně, která je úplně odlišná, má úplně jiné parametry a jiné příčiny. A pro naši zemi je samozřejmě lepší, aby touto migrační vlnou byla zasažena co nejméně. Evropské země si s tímto problémem neví rady, nebudeme si s tím vědět rady ani my. Pokud jsme toho zatím uchráněni, podílejme se solidárně na nějaké pomoci, ale nepřistupme na to, aby nám sem někdo posílal lidi, kteří se tu neintegrují, nejsou pro nás žádným přínosem, být zde nechtějí a kterým vlastně ani nepomůžeme. Evropa není uzpůsobena k tomu, aby se sem přesouvaly celé národy. K tomuto problému je potřeba přistupovat jinak. 

Ale jak?

Vím, že to dnes není populární, ale já bych primárně zavřel vnější hranici Schengenu a snažil se především pomoci lidem v severní Africe, na východě, na jejich území, v uprchlických táborech v Turecku a Jordánsku všemi možným prostředky, ale nepouštěl bych je v těchto vlnách a masách do států Evropské unie, protože si s tím ve svém důsledku neporadíme. Je iluze si myslet, a zkušenost nám říká něco jiného, že se tu chtějí integrovat. 

Myslíte, že migranti mají zájem zakládat firmy a podnikat v České republice?

Nevím, zda tu chtějí podnikat. Je vždy problém, zda se mluví o mase či jednotlivci. Mnoho lidí opravdu utíká z naprosto nesnesitelných životních podmínek, aby zachránili svůj život. Tito lidé třeba i chtějí přijmout naše civilizační hodnoty a žít tu s námi. Ale bohužel velká část ne. A mezi tím se velmi obtížně rozlišuje. Ze zkušeností víme, že řada lidí, kteří sem teď přichází, naše hodnoty vůbec nechce sdílet. Chtějí tu hned využívat výhod sociálního státu a uskutečňovat svoji představu o jejich světě mezi námi. Kdo chce žít v naší zemi, musí respektovat naše zákony a tradice. 

Lidé ale odpůrcům imigrantů argumentují, kterak my jsme také před lety hledali pomoc na Západě...

Jako historik i jako politolog třeba považuji za naprosto nepřijatelné a nesprávné srovnávání této migrační vlny s těmi po roce 1948 nebo 1968. To byla úplně jiná situace. Ti lidé se chtěli integrovat a okamžitě přijali pravidla hry v zemích, kam museli odejít. Jestli si někdo myslí, že to bylo jednoduché, ať si poslechne vzpomínky těchto lidí. Jednoduché to rozhodně nebylo. A že by tam na ně někdo čekal a přiděloval jim byty, domy a práci, není vůbec pravda. Oni museli přijmout podmínky těchto zemí, často si doplnit vzdělání, tvrdě pracovat a pak teprve jim společnost dala šanci. 

Máte svoje životní krédo či heslo, kterým se v životě řídíte?

Každý se vyvíjí, i já. Jsem člověk, který je nepochybně šťastný, a jsem za to vděčný. Dělám věci, které mě baví, o kterých mám pocit, že mají smysl. Žiji ve svobodné společnosti a vážím si toho. Možná ta motivace, proč to všechno dělám, je jedna z nejčastějších otázek, které dostávám. Proč vy, pane profesore, s takovou akademickou kariérou, jste šel do „té špinavé politiky?“ Rozhodně toho nelituji, vím, že to má smysl. Já jsem měl právě to štěstí, že jsem si mohl realizovat svoje sny z mládí. Mohl jsem si je realizovat jen proto, že tady zvítězila demokracie, že jsme tu 25 let měli svobodu, že moje generace v tom nejproduktivnějším věku mohla dělat, co chtěla. Myslím vždy na svoje rodiče, svého otce, který má 87 let a který byl v mládí vězněn nacisty, pak celý život prožil s různými útrapami v komunismu, a když komunismus skončil, byl již v důchodu. Ve srovnání s těmi předcházejícími měla ta moje generace neuvěřitelné možnosti a šance. Já jsem v politice i proto, aby moje tři děti mohly žít takový život, jako žiji já a měly stejné šance a možnosti. 

Rozmlouval byste svým dětem, kdyby chtěly jít do politiky nebo se pustit do podnikání?

Já bych dětem nic nerozmlouval a nezakazoval. Myslím si, že to není ani úloha rodičů. Jejich úloha je vychovávat děti příkladem, dát jim co nejlepší vklad do života a pak už je na nich, kterou cestu si zvolí. Věřím, že moje děti si zvolí dobře a budou dělat věci, které jsou správné a které je budou bavit. 

(Autor: Pavel Veselý a Renáta Lucková)