Tomáš Jirsa Články

 

Programový ředitel hnutí na stránkách tisku prohlašuje, že divočinu na Šumavě je potřeba rozšířit na 50 procent rozlohy Národního parku. A v den jmenování nové vlády hnutí předkládá vládě a parlamentu petici za "záchranu divoké Šumavy". 

 

I seriozní DENÍK napsal, že prioritním úkolem nového ministra životního prostředí je "vyřešit výbušnou situaci na Šumavě". 

 

Výbušnou situaci na Šumavě? Proboha, to si nikdo nevšiml, že na Šumavě je již dva roky klid? Že po nástupu ředitele Jana Stráského a jeho pokračovatele Jiřího Mánka se podařilo zastavit kůrovcovou kalamitu? Že po dlouhé době došlo k dohodě o řízení Národního parku mezi ministerstvem životního prostředí, šumavskými obcemi a oběma kraji? Že došlo i k dohodě nad novým zákonem o Šumavě, který ministerstvo za účasti odborníků, obcí a Jihočeského a Plzeňského kraje dva roky připravovalo? 

Zákon navrhuje 26 procent prvních zón s tím, že 22 procent je okamžitě "bezzásahových" a zároveň je možné ve výhledu pětačtyřiceti let rozšířit první zóny až na třicet pět procent. 

 

Bohužel, návrh zákona "spadl pod stůl" s koncem Poslanecké sněmovny. Hnutí Duha se ke kompromisu nepřipojilo a nadále požaduje padesát procent divočiny. Například šumavské obce, které do jednání vstupovaly s návrhem 16 procent divočiny, kompromis nakonec přijaly. Každému, kdo zná situaci, musí být jasné, že prohlásit 50 procent národního parku za "divočinu" rozpoutá okamžitě další kolo kůrovcové kalamity. A kůrovcová kalamita opět přinese masivní těžby v lesích sousedících s "bezzásahovými" prvními zónami. Všichni si přeci pamatujeme, že nejvíce dřeva se na Šumavě těžilo (a ztrácelo) za "zelených" ministrů a ředitelů. 

 

Nový ministr Richard Brabec by měl před jakýmkoli krokem týkajícím se Šumavy zvážit skutečnost, že v regionu i v Národním parku panuje klid a dohoda. A tak se zdá, že jediný, komu klid a dohoda na Šumavě vadí, je Hnutí Duha.