Tomáš Jirsa Články

Letos jsme jeli již po šestnácté s autobusem přátel do Dolomit, na kopec zvaný Kronplatz. Oblíbili jsme si tohle místo. Kronplatz sám má vynikající podmínky na lyžování pro všechny kategorie lyžařů, ale dá se z něj také dojet do všech vyhlášených lyžařských středisek Dolomit. Každý rok, opravdu každý rok, najdeme na Kronplatze něco nového. Novou lanovku, novou sjezdovku, teplý bazén pod sjezdovkou či novou restauraci u sjezdovky. Letos například na Kronplatze otevřeli novou sedmikilometrovou sjezdovku. Lyžování živí celý region. Dolomity jsou krásné, chráněné UNESCO, s krásnou přírodou, kterou jezdí obdivovat statisíce lidí z celého světa. Troufám si odhadnout, že při průměrné ceně permanentky a týdenního ubytování deset tisíc, utratí Češi v zahraničních lyžařských areálech řádově miliardu korun ročně. 

 

Rozvoj lyžařských areálů v Alpách a Dolomitech kontrastuje s absurdním odporem českých ochranářů k připravované lanovce k již vybudovanému lyžařskému areálu Hochficht na rakouské straně Šumavy. Není potřeba jezdit do Dolomit, aby každý viděl, jaký rozvoj a jaké pracovní příležitosti přináší lyžování do přilehlých regionů. Zatímco na rakouské straně Šumavy se lyžařské areály rozvíjejí a tomu odpovídá i vybudovaná infrastruktura v přilehlém regionu, na české straně nám ochranáři předkládají fráze o tom, že by lanovka zničila nejcennější šumavskou přírodu či že zrovna pod plánovanou trasou lanovky žijí největší populace tetřevů. Zamlčují, že nejcennější části šumavské přírody, pralesní zbytky se stromy starými několik století, již zničili sami nesmyslnou ochranou kůrovce. 

 

Záměr postavit lanovku bývalá vedení NPŠ i přes snahu Jihočeského kraje a šumavských obcí úspěšně blokovala. Když byly vyvráceny argumenty o tom, že Rakušané nemají o české lyžaře zájem či že není dost sněhu, navrhovalo bývalé vedení NPŠ vybudování tunelu skrz Smrčinu, či skleněného tubusu, ve kterém by lanovka vedla, aby lyžaři nerušili tetřeva. A tisíce lyžařů musí z české strany na Hochficht stále jezdit po úzké silničce, která rovněž kvůli ochranářským požadavkům nemůže být rozšířena. V posledních dnech se objevily spekulace o tom, že připravovaný zákon o Šumavě dává více prostoru pro tzv. bezzásahová území výměnou za vznik lanovky na Hraničník. Pravděpodobně tomu tak nebude. Nejrůznější zelení aktivisté nejsou podobnou dohodu schopni respektovat a projekt lanovky budou dál ze všech sil torpédovat. 

 

Z čeho bude region žít? Sliby, že se prales za několik set let sám obnoví a turisté z celého světa se budou na nový prales nadšeně jezdit dívat, jsou slabou útěchou pro šumavský region. Alpy, Dolomity i rakouská část Šumavy jsou i v létě krásné, ale Italové i Rakušané vědí, že lidé se musí někde živit, někde pracovat. A proto budují lyžařskou infrastrukturu. 

 

A na české straně? Do doby vyhlášení národního parku byly na Šumavě hospodářské lesy a vydělávaly. Lesnické hospodaření bylo tak ekologické a úspěšné, že byly lesy na Šumavě prohlášeny národním parkem. Za dobu existence NPŠ stál provoz parku na státních dotacích cca 3 miliardy korun. A výsledek? Místo pralesních zbytků na Pramenech Vltavy máme jen spoušť zdevastovaného lesa uprostřed Evropy a na dvaceti procentech parku suchý les či holiny. 

 

Viděl někdo, že by suchý les vytvořil jediné pracovní místo? Neměli by se zelení aktivisté nad svým přístupem zamyslet?