Tomáš Jirsa Články

 

Typickým příkladem je budoucnost zelené Šumavy, respektive průběh přípravy zákona o Národním parku Šumava. V některých médiích se můžeme dočíst o "dvou stranách sporu", některé pořady v České televizi dokonce vyznívají tak, že nositelem pravdy o Šumavě jsou pouze nevládní organizace. Jaká je však skutečnost? Od počátku otevření debaty o budoucnosti Šumavy, která byla akcelerována záměrným rozpoutáním kůrovcové kalamity, deklarovaly oba kraje, na jejichž území národní park leží, jednotný názor. 

 

Představitelé Jihočeského i Plzeňského kraje byli zvoleni do svých funkcí s tím, že lidé znali jejich názor na budoucnost Šumavy a s těmito názory je volili. Strana zelených, úzce spolupracující s Hnutím Duha, která jako jediná politická strana deklarovala záměr ponechat velké části šumavského národního parku svému osudu, nikdy v krajských volbách neuspěla. 

 

Je to samozřejmě tím, že Jihočeši i Plzeňáci vidí, že divočina v pojetí Strany zelených a Hnutí Duha se rovná tisíce hektarů zdevastovaného lesa, miliony zbytečně uschlých smrků a zničení původních pralesních zbytků. 

 

Oba kraje vyjadřují zároveň názor šumavských obcí a jsou s nimi v souladu. Dlouhodobě a opakovaně názory obcí a krajů podporují prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman. O Velikonocích se sešli na Horské Kvildě hejtmani Jiří Zimola a Milan Chovanec s ministrem životního prostředí Tomášem Chalupou. Za účasti ředitele národního parku Jiřího Mánka a bývalého ředitele Jana Stráského, za účasti senátorů i místních starostů deklarovali společný záměr nalézt konsensus při přípravě nového zákona o Národním parku Šumava. 

 

Demokraticky zvolení hejtmani, demokraticky zvolený ministr, demokraticky zvolení senátoři a starostové se sešli a opakovaně prezentovali svůj jednotný názor na budoucnost zelené Šumavy. 

 

A výsledek tohoto jednání v některých médiích? Slovo dostal představitel Hnutí Duha, který hejtmany i ministra kritizuje. Respektuji, že tito aktivisté mají na svůj názor právo, kritizuji však mediální prostor, který někteří novináři těmto okrajovým názorům poskytují. Tímto způsobem některá média opakovaně prezentují názor "druhé strany sporu". Názor několika aktivistů z Hnutí Duha, názor několika vědců, kteří čerpali milionové státní granty na své šumavské výzkumy a názor Strany zelených, která propadla ve všech volbách. 

 

Za pomoci některých médií, respektive některých novinářů, tak budou jednání o zákonu o národním parku vypadat jako střet obrovských názorových skupin. 

 

Jako názor těch, kteří chrání přírodu před politiky a developery, těch, kteří to s námi myslí dobře, proti těm, kteří chtějí Šumavě škodit. Nevládní organizace budou mávat dopisy ze zahraničí, které mají údajně potvrzovat, že jen oni jsou ti praví ochránci Šumavy. Naštěstí, lidé si již na tuto roli některých médií zvykli a mají svůj zdravý rozum. Všichni vědí, že ani zahraniční úředníci, ani nenesou žádnou zodpovědnost za budoucnost Šumavy.