Tomáš Jirsa Články

 

Pokud stále platí, že až na malé výjimky se obecně považuje za hlavní cíl ochrany přírody ochrana původní přírody a tudíž také lesů, pak by se měly zmíněné termíny rázně odmítnout jako nevědecké a matoucí, protože opravdu zásadně ovlivňují způsob, jak s lesy v Národním parku (NP) Šumava nakládat. V NP Šumava jde jak aktivistům, tak nynějšímu vedení Národního parku a Ministerstva životního prostředí zcela zjevně o to, prosadit zmar současných, dříve hospodářských a nepůvodních lesů tím, že je chtějí uvést do „bezzásahového režimu“. Prakticky to znamená nechat zahubit současné zelené lesy lýkožroutem smrkovým a na těchto plochách nechat dále probíhat sukcesi a vznik nových lesních společenstev. Společenstev však zcela odlišných od těch, která se zde evolucí vyvinula, tzn. bez buku a jedle, jako zásadně důležitých dřevin. 

 

Tím je ovšem zcela popřen zásadní smysl a cíl ochrany přírody: chránit původní, evolucí vzniklé lesy. Usiluje se o to nahradit tento cíl ochranou jakýchsi sukcesních stadií lesa, jimž má být zajištěn nerušený vývoj, který snad po zhruba 500 letech dospěje do jakéhosi vybalancovaného stavu. 

 

Je zásadní rozhodnutí, před kterým Parlament stojí: Buď vědecky řízené směřování lesního managementu k lesu původnímu, přírodě blízkému, a poté ponechání bez zásahu, nebo okamžitá bezzásahovost, rozpad současných lesních porostů a nastolení sukcesního vývoje, který nemá nic společného s cíli ochrany přírody a se snahou o uchování či znovunastolení původních lesních společenstev. 

 

Bohužel, současná vládní koalice podporovaná poslanci TOP 09 nedbá varování zastupitelstev Jihočeského a Plzeňského kraje a Svazu obcí Národního parku Šumava a ovlivněna ekoaktivisty směřuje k prosazení lýkožroutem smrkovým sežrané Šumavy. Bude to tragédie nejen pro Šumavu, ale v klimatických a vodohospodářských důsledcích pro celou Českou republiku.