Tomáš Jirsa Články

 

Právě z tohoto důvodu mne velmi potěšil nedávný rozhlasový rozhovor s politologem Petrem Robejškem (politický analytik a komentátor, expert na mezinárodní vztahy – pozn. red.), který podle mne přesně splňuje kritéria toho, jak by diskuse nad obdobnými kontroverzními otázkami měla probíhat. Vedle stylu, jakým Petr Robejšek k tématu přistupuje, plně souhlasím i se základními myšlenkami, které v rozhovoru zazněly. 

 

V první řadě je totiž nutné si uvědomit rozdíl mezi současnými uprchlíky na straně jedné a imigranty z dob "železné opony" na straně druhé. 

 

V případě tehdejších uprchlíků například neexistovala jakákoliv pochybnost o tom, zda se chtějí či nechtějí začlenit do společnosti, která se jim rozhodla poskytnout azyl. 

 

Dnešní situace je podle Petra Robejška zcela jiná. Současní imigranti totiž pocházejí z jiného kulturního okruhu. Jedná se o lidi, kteří jsou utvářeni a socializováni jinak. Jejich představy o věcech jsou jiné. Nejsou ani lepší, ani horší, ale jiné. 

 

Klasickým příkladem je otázka náboženství. Náboženství většiny ze současných uprchlíků není privátním náboženstvím každého jedince, tak jak to známe z evropského modelu, nýbrž je to náboženství, které od každého jedince vyžaduje, aby své okolí upravoval ve jménu a ve prospěch tohoto náboženství. Současní imigranti chtějí měnit společnost, do které přišli, nikoliv se s ní sžít. 

 

Pokud tito lidé přijmou pravidla fungování společnosti, do které přicházejí, bude vše v nejlepším pořádku. Pokud se ale rozhodnou tato pravidla dodržovat jen "na oko", vznikne paralelní společnost, která postupem času začne mít pocit, že má stejné právo na existenci jako ta původní, a to potom bude pro Evropu vážný problém. 

 

K zamyšlení pro každého z nás je pak i způsob, jakým Petr Robejšek reaguje na otázku, zda "je Západ povinován přijímat utečence", odpovídá totiž, že není. Celý arabský svět euroatlantickým státům říká: Své hodnoty si nechte, my máme svoje. V tu chvíli pak ale nemohou elity zemí, od kterých utečenci pochází, požadovat, abychom za selhání jejich vlastních hodnot zaplatili tím, že budeme fungovat jako jakási záchranná stanice.