Tomáš Chalupa Články

 

Mohu rozumět prezidentovu kroku tak, že chtěl zabránit dalším politickým hádkám a jmenováním homogenního kabinetu bez nutnosti provádět složité politické dohody situaci uklidnit. Už i nejzatvrzelejší odpůrci stranické politiky však museli uznat, že tudy cesta nevede. Politické strany sice mohou dělat tisíc a jednu chybu, pořád jsou však osvědčeným institutem, který jako jediný zprostředkovává zájmy voličů a vtěluje je do jednotlivých politik. Jinými slovy, strany jsou esenciálním základem demokracie a bez nich by „vláda lidu“ v moderní zastupitelské podobě nemohla existovat. 

 

Proto ani nechci hodnotit jednotlivé nové ministry. Jedni jsou kompetentnější, jiní méně, někteří jsou v podezření z napojení na lobbistické zájmy, jiní si svým angažmá řeší nesplacené dluhy. Základní podstata je však jiná. Rusnokova vláda vzniká bez kontroly Poslanecké sněmovny. Jsme tak svědky precedentu, jehož důsledky ani nejsme schopni dohlédnout. Do budoucna již totiž nemůžeme vyloučit, že JAKÝKOLIV prezident si za premiéra vybere JAKÉHOKOLIV člověka, bez ohledu na to, zda má důvěru voličů vzešlou z voleb. A ačkoliv taková vláda dříve či později musí skončit, protože nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, několik měsíců bude bez mandátu řídit tuto zemi. 

 

Kdyby nic horšího, takový vývoj je přinejmenším velmi špatným signálem do zahraničí o nestabilitě v naší zemi. Jestliže prezident využije svého práva bezezbytku (a není důvod se domnívat, že Miloš Zeman to neučiní), po první takové vládě si jmenuje svůj další kabinet a až třetí pokus vzejde z Poslanecké sněmovny. Kolik času jednotlivé vlády ve svých křeslech stráví není zřejmé, co je však jisté, že žádná z nich neudělá žádný důležitý krok, nepředloží žádnou koncepci, jednoduše proto, že nebude mít za sebou podporu ve Sněmovně. Že je takový „udržovací“ stav pro politickou kulturu ještě horší než ono proklínané handrkování politických stran, je snad zřejmé…

 

Nejdůležitějším úkolem současných politických stran je proto takové situaci bránit. A to udělají jenom tím, že nastaví jasné mantinely současnému i budoucímu prezidentovi, že premiér musí vycházet ze Sněmovny, nikoliv bez jejího vědomí. Touto cestou nejsou předčasné volby, není jí podpora novému kabinetu. Je jí důsledné využívání zákonných možností, které premiérovi Rusnokovi jeho vládu maximálně znepříjemní a dají mu najevo, že bez primátu Parlamentu nemůže vládnout. Věřím, že ostatní politické strany na takovém úkolu budou plně spolupracovat.