Přemysl Sobotka Články

 

Stále se vedou spory s liberálními intelektuály, zda existoval III. odboj, učitelky v hávu poslankyň tvrdí, že si Milada Horáková svou smrt de facto zasloužila a tak bych mohl pokračovat v dlouhé řadě případů, které by nakonec skončily u smutného faktu. Tím je jed marxismu-leninismu, který má bohužel i dnes svou lákavou příchuť pro nejednoho historií nepolíbeného člověka a dokonce atraktivnost pro řadu vzdělaných či vlivných lidí v západní a jižní Evropě.Údaje na deskách schodiště tohoto pomníku o počtech popravených, umučených, uvězněných a z vlasti vyhnaných do exilu jsou však krutě pravdivým vrcholem ledovce jménem „výsledky působení komunistů v srdci Evropy“. A navíc někteří současní komunisté mají tu drzost tvrdit, že to, co se zde u nás odehrávalo v letech 1948 – 1989 byl prý „pouze“ pokus o socialismus. Ani si nechci představit, co by byla realita komunismu.

 

V éře Klementa Gottwalda i Gustáva Husáka měli naši (a samozřejmě nejen oni) komunisté obrovské pochopení pro všechny extrémisty a teroristy světa, pokud jejich údajným cílem byla svoboda, demokracie a mír. Svobodu a demokracii však nikdy nechtěli a mírem se cynicky zaklínali, jako by byl jejich majetkem či vynálezem. A dnes se mnozí, bez ohledu na vážnou mezinárodní situaci, opět k této taktice nadšeně a beze studu vracejí, čímž dokazují, že se nikdy za oněch více než 25 let od listopadu 1989 nehodlali poučit a změnit. Také navíc těží z určité občanské apatie i zklamání z praxe naší demokracie. Na to však je třeba připomenout Masarykova slova: „Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii.“