Přemysl Sobotka Články

Vážené dámy a pánové,

 

před několika lety jsem v jednom rozhovoru pro tisk řekl, že „politika je práce – nikoliv exhibice.“ Pokud jsme se však drtivou většinou rozhodli pro přímou volbu prezidenta naší země, doufám jen, že si prezidentská kampaň jako celek přesto udrží potřebnou úroveň a politickou kulturu.

 

Mnoho mých přátel mne k prezidentské kandidatuře horlivě přesvědčovalo s tím, že moje mnohaleté bohaté zkušenosti z práce ať už obecně v politice v ODS či v Senátu, by měly být zužitkovány pro širší celek. Jiní z mých přátel mi naopak při pohledu na současný stav prezidentské kampaně pokládají otázku, zda ten boj s mediálními větrnými mlýny, populismem některých protikandidátů, vulgaritou hrstky hulvátských anonymů na internetu či naopak politickou pasivitou mnoha našich lidí mám zapotřebí.

 

Ale já jsem vždy tvrdil, že mám sportovního ducha, neustupuji před problémy, nedám se zastrašit hulvátstvím a populismem, mám rád tento národ a nechci, abychom se dopouštěli stejných chyb jako v minulosti. Nyní mám tedy příležitost dokázat to v mnohem těžší zkoušce. A to je výzva, která stojí za to, aby byla vyslyšena.

 

Atmosféra v naší zemi není z různých důvodů nejlepší. Nejmódnějším jevem je nadávat na politiky jako celek. Klidně při tom však zapomínáme, že naši stále naštěstí svobodnou demokratickou společnost tvoří trojúhelník, jehož vrcholy představují občané – voliči, občané – politici a občané – novináři. Pokud jeden z těchto vrcholů ve své roli selhává, tak není příliš těžké zde uměle pěstovat takzvanou blbou náladu, přestože míra občanské svobody, životní úrovně a možností českého člověka pro budoucnost je historicky nejvyšší, jaká tu kdy byla!

 

To si nějak nechceme uvědomit, a tak občané často zcela neadresně nadávají na politiky, politici na novináře a ti zase pro změnu si často nic valného nemyslí o nás politicích. Já bych si při tom dovolil tvrdit, že všechny tři vrcholy onoho pomyslného českého trojúhelníka selhávají tak trochu stejnou mírou.

 

Pokud někteří politici všech našich stran dělají loutky zákulisí, je to špatně. Pokud jde někdo do politiky, protože v ní vidí lukrativní povolání, je to špatně.

 

Pokud novinářům nevadí tvrzení, že členství v KSČ některých prezidentských kandidátů kvůli jejich kariéře není vadou charakteru, je to dle mého špatně. Pokud novinářům nevadí, že další v médiích hýčkaný kandidát nikdy neuchopil žádné konkrétní téma a vždy se omezil na fráze, je to špatně.

Pokud občané jako voliči nejdou k volbám, rovněž je to špatně. A pokud občané demonstrativně odcházejí z politických stran a nejsou ochotni v nich udělat pořádek je to superšpatně!

 

Nechal jsem se přáteli přesvědčit k prezidentské kandidatuře i proto, že jsem si nemusel pracně vymýšlet program. Ten jsem totiž již řadu let prosazoval.

 

Jsem proti totalitě a neúctě k jednotlivci. Jsem pro dodržování principů demokracie v naší zemi. Český národ se nesmí opět stát zotročeným stádem, musí zůstat společenstvím, ve kterém je každý člověk spoluzodpovědný za naši budoucnost a je si toho také vědom.

 

Jsem pro účelnou zahraniční politiku podporující ekonomiku ČR. Jsem samozřejmě proti dluhům, které přinášejí další dluhy. Jsem pro suverénní Českou republiku v srdci Evropské unie. Jsem proti zavedení eura bez referenda občanů. Bez společné racionální evropské bezpečnostní, energetické a zemědělské politiky je Unie vlakem bez kolejí a bez možnosti vůbec konkurovat okolnímu světu.

Jsem proti byrokratickým nesmyslům omezujícím svobodu občanů. Nedovolme udělat byrokratům a fantastům z Evropy ať už Kocourkov u nás nebo jinde, či jakousi neživotaschopnou „RVHP s lidskou tváří“.

Jsem proti korupci a podvádění. Jsem proti tomu, aby naivní sny o nepolitické politice existovaly, protože snad už i ti největší propagátoři je vyvrátily svou nečinností.

 

Považuji tyto principy a zásady za velice důležité, u mnoha prezidentských kandidátů však zatím stále slyším jen obecné sliby.

 

Přesto kandiduji. Jsem optimista a věřím stále ve zdravý úsudek většiny českého národa. Věřím, že pochopí, že takzvanou blbou náladu, třicetikorunové hysterie kolem poplatků u lékaře či falešné stvrzenky za církevní restituce občané vymění pozitivní hodnoty ve prospěch svých dětí a vnoučat.

Věřím České republice, věřím jejím občanům. Věřím našim kandidátům do Senátu a do kraje. Věřím ODS. Věřím, že se nám následně podaří i vyhrát senátní a krajské volby. Díky!