Přemysl Sobotka Články

Pane místopředsedo Senátu, jako jeden z mála stranických špiček jste nepodepsal prohlášení podporující Petra Nečase v odvolání ministra Pospíšila. Čím si vysvětlujete, že jste zůstal úplně sám? 

Nevysvětluji si to nijak. 

A to vám nepřijde zvláštní, že jeden den zavládne ve straně zděšení a další den členové vedení vydají takové prohlášení? Včetně těch, kdo Nečase den před tím kritizovali? 

Jsem dostatečně znám tím, že mám vlastní názor. Já nepolemizuji s tím, že premiér má právo zvolit si lidi do vlády a také je odvolat, ale ty důvody, které zazněly, mě neuspokojily. A když s tím mám vnitřní problém, tak samozřejmě něco takového nemohu podepsat. Očekávám proto, že v pondělí na výkonné radě se dozvíme další věci o tomto poměrně velmi nečekaném kroku. 

Tvrdíte, že jste znám svými názory – ale co když to zvenčí může vypadat jako začátek vaší prezidentské volební kampaně a kalkul politika, který v tu chvíli vsadil na oblibu Pospíšila mezi lidmi? 

Znáte mě dost dlouho, abyste věděla, že to tak není. Za své názory se nestydím a tady jsem to vůbec nedával do souvislosti s vítězstvím v primárkách v ODS. Je to moje vnitřní přesvědčení. 

Takže nadále platí, že nevěříte důvodům, které pro odvolání premiér uvedl? 

Byl to pro mě překvapivý a poměrně rychlý krok. A na grémiu, ze kterého jsem odešel chvíli před koncem, zazněly důvody jen velmi stroze. Myslím, že grémium a výkonná rada by měly znát podrobnosti. 

To vy jste se na grémiu premiéra na podrobnosti ani neptali a spokojili jste se jen se strohým oznámením? 

Možná jste mě neposlouchala, ale řekl jsem, že jsem odešel před koncem. Do té doby se na toto téma nediskutovalo. Až později mi cvakla zpráva, že Pospíšil byl odvolán. Ptal jsem se proto kolegů a bylo mi sděleno, že dostali stejnou informaci – a to je vše. A přesně to jsou momenty, které by podle mého měly být v nejužším stranickém vedení prodiskutovány. 

Není podle vás výběr ministrů víc než o jejich odbornosti o tom, jak se mohou hodit Nečasovi uvnitř strany v jeho podpoře? 

Takhle bych to neviděl. Premiér chce funkční vládu a Pavel Blažek ty předpoklady splňuje. 

Možná chce premiér funkční vládu. Ale možná taky chce loajální stranu a k tomu si zavazuje regiony. To ukázal příklad jak ministra Bendla, tak Kuby. 

Vy jste se opakovaně účastnila našich kongresů. Ale tak to není. Nevěřím tomu, že když se člověk obklopí deseti lidmi, tak mu to zaručí podporu 450 lidí na kongresu. 

Proč jsou potom vaše kongresy hodně o zákulisních dohodách, kdo, kam a jak bude zvolen? 

Snaha před volbou se na něčem dohodnout je přece přirozená, to se odehrává v každé společnosti. Protože když nedojde k nějakému konsenzu, stává se z toho nekonečné martyrium. Tady v tom nevidím nic špatného. 

Fungovalo to tak i při vašich prezidentských primárkách? Váš protikandidát Tošenovský mi v rozhovoru říkal, že kdyby tušil, že primárky budou o zákulisních dohodách, stejně jako kongresy, asi by do toho nešel. 

Tady musím ostře protestovat. Šlo o setkání lidí, kteří o to měli zájem. Neviděl jsem v tajných volbách jediný problém. Jestli Evžen Tošenovský měl nějakou fóbii z toho, že někdo za jeho zády dělá něco proti němu, tak já jsem nezaznamenal, že by někde někdo za mými zády dělal něco v můj prospěch. Bylo to o přesvědčování lidí. 

A dopis vašeho spolupracovníka Kožušníka, který rozesílal straníkům, nebyl ve váš prospěch? 

Primárky přece nebyly setkáním dvou lidí, kteří si padnou kolem ramen. To byl standardní politický střet o to, kdo je vyhraje. Ten dopis nebylo nic zákulisního, já sám jsem posílal lidem esemesky. To je ale přece normální. 

Kdo je podle vás Pavel Blažek? 

Znám ho velmi dlouho a vždy jsme spolu vycházeli velmi dobře. Odborně, politicky i lidsky mi sedí a myslím, že to byl dobrý tah od premiéra. Je to člověk, který by měl ministerstvo zvládnout bez problémů. 

Není podle vás divné, že premiér odvolal Pospíšila prý kvůli tomu, že se nedokázal vyrovnat s rozpočtem, a navrhl místo něj člověka, který ještě před dvěma lety v jednom z rozhovorů mluvil o tom, že ho děsí vládou proklamovaná rozpočtová odpovědnost? 

Neznám ten rozhovor. 

Ale znáte Blažka. 

Myslím, že rozpočtová odpovědnost je naprosto nutná a kroky, které v této chvíli dělá vláda, sice nejsou populární, možná nejsou dobře vysvětleny, ale mohou být pro Českou republiku záchranou. 

To ukázala shodou okolností statistická data zveřejněná v úterý, podle nichž se Česko zadlužuje rychleji, než chtělo, výběr DPH se po jejím zvýšení naopak propadl. Taková je ta záchrana? 

Já nevím. Lidé samozřejmě utrácejí méně, to je logické. Na druhou stranu je tady určitý strach, který se projevuje v celé Evropské unii. Když se pohybuji ve svém Harrachově, tak vidím, jak sem přijíždí daleko méně lidí a tolik neutrácejí. 

A taky určitě ve svém Harrachově vidíte, jak lidi raději jezdí nakupovat do Německa. 

Vždyť žijeme ve společné EU. A jestli se před tím líbilo Němcům a dalším jezdit nakupovat k nám, tak dnes pro některé zboží se jezdí do zahraničí. 

Copak to vám nepřijde jako paradox, že cizincům se už nevyplatí u nás nakupovat a naopak Čechům s třetinovými příjmy se vyplatí nakupovat venku? 

Možná že to je jeden z cílů, kterého jsme dosáhli. Že jsme v EU a můžeme si to dovolit. 

Řekněte mi, jak se tak přihodí, že si člověk řekne: teď budu prezidentem? 

V době, kdy jsem byl šest let v druhé nejvyšší ústavní funkci, tak mi lidé kolem říkali: děláš to tak a tak, měl bys dělat prezidenta. No a pak jsem získal nominaci, dostal jsem hlasy šedesáti procent těch, kteří se chtěli zúčastnit primárek. Tady jsem dost sebevědomý a řekl bych, že to je dost dobrý výsledek. 

Ptám se na to proto, že mám dojem, že jste si o funkci řekl sám. 

Samozřejmě, řekl jsem si o to. Ale politik, který neřekne, že by rád dosáhl nějakého cíle, tak nedělá politiku. Na začátku pochopitelně byla diskuse, a když jsem cítil podporu, tak jsem se rozhodl do toho jít. 

Proč by člověk měl volit zrovna vás? 

Protože se jmenuji Přemysl Sobotka. Jsem v politice už řadu let, mám určité zkušenosti. A co osobně považuji za důležité: nejsem kam vítr, tam plášť. Jsem člověk, který má kontinuitu ve svých názorech, k řadě věcí se vyjadřuji a s tím chci oslovovat i voliče. Pro odlehčení bych si dovolil říct, že oba Václavové, jak Havel, tak Klaus, nesou jména rodu Přemyslovců. A za Přemyslovců bylo české království obrovské a prosperující, tak pojďme zkusit zvolit na Hrad reálného Přemysla. 

Máte jistotu, že vám dají hlas všichni členové ODS? 

Budete se divit. Mám. 

Ono to spíš vypadá, že mnohé vaše členy přímá volba příliš nezajímá... 

Jestli byla účast třicet procent... 

Asi špatně počítám, ale pokud vím, tak ze 24 tisíc členů ODS se primárek účastnilo něco přes šest tisíc lidí. 

Dobře, tak je to pětadvacet procent. Ale myslím, že to nehraje roli. Lidé, kteří chtěli, tak přišli. Navíc to byly první primárky v ODS, i my jsme se to učili. Možná že příště jich bude víc. Nebo taky míň. 

Nemůže být nízká účast způsobena i tím, ve vší úctě, že ani ve vás, ani v Tošenovském členové nějaké superstar, které mají šanci nakonec vůbec uspět? Prý se v primárkách ukázalo, jak část členů stále hledá nějaký idol, že v ODS stále vládne nostalgie po Václavu Klausovi? 

Použila jste slůvko superstar. Já bych hrozně nerad, aby prezidentská volba se stala soutěží o superstar. Mělo by to být o názorech, politické a lidské historii daného kandidáta. 

Co říkáte tomu, že Klaus podpořil na Hrad Miloše Zemana? 

To, co udělal pan prezident Václav Klaus ve vztahu k Miloši Zemanovi, nebudu komentovat. Je to jeho rozhodnutí. Jsem zvědav, jak si poradí se svým tajemníkem panem Jaklem. Dokonce jsem zachytil někde Jaklovu větu: on mě stejně nakonec podpoří. Takže prezidentova slova nevidím v tuto chvíli jako nějaké dramatické minus. Nejsme v monarchii, kde si následníka určuje kralující král. Ale nevidím důvod to dál komentovat. 

Třeba by čtenáře, případně voliče, zajímal váš komentář. 

Václav Klaus se s námi rozešel před pár lety docela tvrdým způsobem. Myslím, že rozdílnost kroků, které dělala jeho ODS a ODS po něm, nemusela být důvodem rozchodu, protože dvakrát se naší zásluhou dostal do pozice prezidenta. Ale je to jeho svobodné rozhodnutí. Podle mě ta podpora, kterou vyslovil Miloši Zemanovi, je i určitou nostalgií na doby opoziční smlouvy. 

Ve svém desateru, s nímž jdete do volby, jste napsal, že budete usilovat o zklidnění současné situace a o návrat důvěry v demokracii. Není to trochu odvážné tvrzení od člověka, který se šestnáct let spolupodílel na současné situaci? 

Oba víme, jak se dnes nejen v Evropě, ale v celém světě odehrávají různé aktivity. Základním principem demokracie přece jsou volby. A tady se chce něco najednou řešit z ulice. Demokracie je přece o právech, ale také o povinnostech. Na to lidé často zapomínají. Ale není přece možné situaci řešit na ulici, když se někomu něco nelíbí. Tak ať si příště zvolí někoho jiného. 

Čemu vy sám přičítáte nespokojenost lidí a nedůvěru v politiky? 

V každém případě někteří jedinci selhali. 

Kteří? 

Známe různé kauzy, které se mediálně odehrávají. Ta poslední, dramatická týkající se Ratha. A když to vezmete zpátky, tak lidé už nerozlišují, ze které politické strany jste, a všichni "nahoře" jsou takoví divní, špatní. Já bych s takovými lidmi nikdy nechtěl být v jednom pytli a celý život jsem se o to snažil. 

Copak nejste v jednom pytli třeba s vaším místopředsedou Vondrou, kterého provází kauza Promopro, nebo jste nebyl v jednom pytli s bývalým pražským primátorem Pavlem Bémem? Nevzpomínám si, že byste se proti nim někdy veřejně postavil. 

Ať se to vyšetří a rozhodne soud. Ale jestliže se vytvoří mediální atmosféra, tak to ještě neznamená, že ten dotyčný je vinen. Vzpomeňme na kladenského primátora, který byl rok ve vazbě, ale nakonec se mu nic neprokázalo. Mě už ale opravdu nebaví vysvětlovat kauzy za někoho. 

V desateru také slibujete, že jako prezident byste dodržoval ústavu a zvykové pravomoci. Dodržovat ústavu se přece rozumí samo sebou, na to prezident i skládá slib. Naznačujete tím snad, že někdo z prezidentů nedodržoval ústavu? 

Nic takového jsem nikdy neřekl. Je to deklarativní věta. Může se objevit nějaký populista, který vyhraje volby a pak ústava pro něj nebude tím nejsvatějším zákonem. A přece vidíme, že extremisté v Evropě získávají podporu. 

Tvrdíte, že odmítáte rehabilitovat komunistickou stranu. Jste ochoten připustit, že k růstu obliby komunistů přispěly dosavadní politické reprezentace? A je jedno, jestli zprava, nebo zleva. 

Je to samozřejmě selhání jednotlivců. 

To už se opakujete, ale stále jste neřekl kterých. 

Selhání jedinců neznamená selhání systému. Myslím, že lidé zapomínají, co se tady odehrávalo jednačtyřicet let, a že čelní představitelé komunistické strany se i dnes klaní Klementu Gottwaldovi, masovému vrahovi. Mrzí mě, že lidé si myslí, že tenkrát bylo lépe. 

Několikrát jste říkal, že byste jako prezident nejmenoval vládu s podporou komunistů. Aniž bych chtěla připomínat vaše těsně předlistopadové studium na večerní univerzitě marxismu-leninismu, tak jsem nepostřehla, že by ústava dávala prezidentovi takovou pravomoc. 

To je o zvykovém právu a o koordinační možnosti prezidenta. Pokud bych byl v roli prezidenta, povolal bych si demokratické strany a vyzval je, ať situací vyřeší a pokusí se dohodnout. Pro mě je ale nepřijatelné, aby se komunisté stali součástí vlády. Pokud jde o VUML, je to obehraná písnička. Nepovažuji to za velký problém, protože všichni, kteří jsme studovali do roku 89, jsme stejné zkoušky absolvovali na vysoké škole. 

Co vás tam pak hnalo? 

Jestliže nás v libereckém špitále bylo patnáct doktorů nestraníků, kteří jsme na tom byli odborně dobře, tak pokud jsme odmítli vstoupit do strany, museli jsme absolvovat tu šílenost, kde jsme dvakrát týdně chodili poslouchat něco, co jsme už slyšeli na vysoké škole. 

Pomůže vám v kampani manželka, která se vždy držela od politiky dál? 

Rodinu nebudu do kampaně zapojovat. Manželka se už dávno smířila s tím, že politika je pro mě v životě dost důležitá. A musím říct, že mi hodně fandí. 

Chcete použít na kampaň nějakých osm deset miliónů korun. Jak jste na takovou sumu přišel? 

Je to určitý odhad a zkušenost ze senátních voleb, které jsem absolvoval. Vím, jaké prostředky jsou nutné na billboardy, byť uznávám, že jejich vliv není velký. Toto je úplně první kampaň a bude to o tom, jak se člověk bude prezentovat. Takže jde o jakýsi nástřel. 

Kolik z té sumy by vám mohla dát strana a kolik jste ochoten dát ze svého? 

To je roztomilá otázka. Zazněly některé věty, že bych si to měl celé zaplatit sám. Jednak na to nemám, ale pokud by to tak bylo, pak jsem nemusel usilovat o nominaci za ODS. Vidím to tak, že ODS by měla nést tu hlavní finanční tíhu. Jsem kandidátem ODS, nejsem žádný individualista. To jsem mohl jít kandidovat sám za sebe a to nikdy neudělám. 

Zatím to ale nevypadá, že by ODS chtěla být nějak štědrá a nasypat vám milióny. 

Nechte tomu průběh. Že nějakým způsobem budou snahy o získání sponzorů absolutně otevřeně, to je jasné. Takže předpokládám, že se to bude skládat z různých zdrojů, včetně mých vlastních peněz. O tom doma diskutujeme. 

Jak chcete současně zvládnout funkci prvního místopředsedy Senátu a prezidentského kandidáta, který chce objíždět republiku? 

Že bych oboje nezvládl, to se neobávám. 

Při pohledu na váš stůl a bustu Milana Paumera mě napadá jediná otázka: pokud byste byl zvolen, stal byste se prvním prezidentem, který by udělil nejvyšší státní vyznamenání členům skupiny bratrů Mašínů? 

V daném okamžiku jsem tak daleko nepřemýšlel. 

Ale jako senátor jste opakovaně hlasoval pro návrh na udělení Řádu bílého lva. Proto se ptám. 

To je pravda. Podle mého názoru má být valná část státních vyznamenání dávána žijícím osobnostem. Uznávám, že v případě Mašínů je to velmi kontroverzní otázka, rozděluje to národ tak padesát na padesát. Takže – já teď nevím. 

(Autor: Naďa Adamičková)

MUDr. Přemysl Sobotka

1. místopředseda Senátu PČR
předseda regionálního sdružení
člen gremia s hlasem poradním