Petr Nečas Články

Boj proti globálnímu oteplování za situace, kdy se k němu nepřipojují další důležitá ekonomická centra, včetně Číny, Indie a USA. Často příliš nadměrná sociální regulace. Byrokratická zátěž, kterou si Evropa sama vyrábí, nebo zavádění nových daní, jako je daň z finančních transakcí. Pokud Evropská unie nezmění přístup k těmto oblastem, její konkurenceschopnost bude v globálním prostředí dále klesat.

 

Dnešní summit Evropské rady se po několika letech opět vrací k zásadnímu tématu, kterým je unijní energetická politika. Jsem rád, že po sérii krizových jednání o situaci v měnové unii, o fiskální konsolidaci a nejrůznějších záchranných balíčcích se dostáváme k tématu, které se bytostně dotýká evropského průmyslu a konkurenceschopnosti našeho kontinentu. 

 

 

Bohužel musím konstatovat, že právě v oblasti energetiky jsme na evropské úrovni zdaleka nedosáhli kýženého cíle, tedy vytvoření jednotného trhu. Po pravdě řečeno, energetický trh Evropské unie není ani jednotný, protože řada států stále neplní zásadní společné normy, ani plnohodnotný, protože je pokřivený řadou neefektivních veřejných podpor. Skutečnost, že zásadní liberalizační legislativa je pouze na papíře a plní ji jen menšina zemí, kam patří i Česká republika, je zarážející. Přiznejme si, že energetický trh nefunguje a tento stav vážně ohrožuje celou evropskou ekonomiku. 

 

Zároveň budeme hovořit i o klimatických cílech jdoucích za rok 2020. Tyto cíle však nesmějí ohrozit evropskou konkurenceschopnost a energetickou bezpečnost. Jejich předpokladem proto musí být dosažení globálního konsenzu. Evropská unie nemůže již déle hrát roli světové avantgardy a platit za ni ohrožením svých hospodářských zájmů. 

 

Pokud v této souvislosti budeme mluvit o dalším rozvoji obnovitelných zdrojů energie, musíme mít současně na paměti, že je nutné budovat příslušnou rozvodnou infrastrukturu. Nesmí docházet k tomu, že kvůli přetokům elektřiny způsobeným návaly "obnovitelné" energie ze severoevropských větrných parků bude naše země každou zimu vystavena riziku blackoutu. 

 

Prioritou by mělo být úplné odstranění veřejných podpor v energetice, které by vrátilo celý sektor do podoby fungujícího trhu. Pokud k tomu nedojde, musí být zajištěn nediskriminační charakter podpor vůči všem bezemisním zdrojům, včetně jaderné energie. 

 

Nemám samozřejmě iluze, že by všechny problémy, před nimiž dnes evropská energetika stojí, byly v nejbližší době vyřešeny. Je ale zapotřebí vyslat jasný signál, že toto téma pokládáme za zásadní. Aby nás po finanční a bankovní krizi brzy nepotkala také energetická krize. 

 

Kromě energetiky budeme na summitu hovořit rovněž o daňových únicích. Zde je nezbytná společná akce na úrovni celé Evropské unie, ale i zbytku světa. Samozřejmě musíme v zájmu státu a daňových poplatníků trvat na velmi striktním přístupu. Nicméně se zdá, že postoj Evropské unie je v podstatě jednotný a daleko obtížnější bude přesvědčit některé naše partnery mimo Unii. 

 

 

Diskuse o budoucnosti hospodářské a měnové unie bude odložena spíše na červnový summit. Přesto nelze vyloučit, že se dotkneme i tohoto tématu. Francouzský prezident Hollande nedávno přišel s řadou tezí, které bude chtít v nejbližší době prezentovat i svým evropským partnerům. Musím konstatovat, že nesdílím jeho vizi urychlení evropské integrace, jejímž smyslem má být sjednocení hospodářských politik a daňových sazeb nebo společné zadlužování eurozóny. Já naopak pokládám konkurenci mezi členskými státy v hospodářské, sociální i daňové politice za zdravou a potřebnou. Mimochodem pro Českou republiku by dnes harmonizace daňové a sociální politiky na průměrnou evropskou úroveň neznamenala nic jiného než prudké zvýšení daní a sociálních výdajů, které si naše ekonomika nemůže dovolit. 

 

Obecně přitom platí, že než se pustíme do jakýchkoli zásadních reforem fungování Evropské unie a eurozóny, měli bychom nejprve řádně zhodnotit, jestli již existující, často nedávno přijatá pravidla fungují, nebo jsou nedostatečná. Současně je nezbytné, aby nejdříve všichni řádně dodržovali klíčové normy, které jsme společně dohodli, zejména pak na vnitřním trhu, který je stále jádrem evropské integrace. Teprve potom můžeme diskutovat o reformách dalších.