Petr Nečas Články

Není možné, aby kdokoli zavazoval republiku k nevratným krokům bez toho, aby tyto kroky byly důkladně vydiskutovány na příslušných ústavních platformách.

 

Co se týká mezivládní smlouvy, o které se teď mluví, chci zdůraznit, že nikdo nezná její pravou podobu, co je v ní obsaženo, co v ní obsaženo není, jaké závazky případně přináší členským zemím eurozóny, tak případně zemím, které stojí mimo eurozónu. Proto v tuto chvíli, kdy existuje pouze prázdný bílý papír, kdy dokonce i název smlouvy se může měnit, jako se u několika smluv už stalo, dávat silná prohlášení o tom, že se pod tento prázdný papír máme podepsat, je velmi zkratkovité politické jednání. 

 

Chci zdůraznit, že jsem odjížděl na Evropskou radu s jasným mandátem vlády upřednostnit dohodu ve formátu všech 27 členských zemí. Dohodu, která by změnila stávající primární právo, tzn. Lisabonskou smlouvu, byť poměrně velmi komplikovanou procedurou.

 

Jenom bych demonstroval, jak je ta procedura komplikovaná. Spočívá ve změně protokolu 12 o nadměrném rozpočtovém schodku, potom ve změně článku 126 Lisabonské smlouvy a protokolu 14 o euroskupině dělané ale podle článku 48 odstavec 6 smlouvy o Evropské unii a současně ve změně článku 136 Lisabonské smlouvy dělané podle článku 48 odstavec 1 až 4 Lisabonské smlouvy. 

 

Na této změně nedošlo ke shodě. Proto se rozhodlo jít cestou mezivládní smlouvy. Chci zdůraznit, že jsme připouštěli v případě nedohody na změně primárního práva možnost jít cestou mezivládní smlouvy, nicméně mandát byl jednoznačně takový se k přistoupení k takové smlouvě nezavazovat nyní, pokud nejsou známy parametry této smlouvy. A ty nebyly známy ani ve čtvrtek, ani v pátek, ani dnes. 

 

Zdůrazňuji, že česká delegace po celou dobu jednání nezměnila svůj postoj ani o píď. Musím se velmi ohradit proti amatérským výrokům pana předsedy ČSSD Sobotky, že jsme nejprve dávali najevo neochotu přistoupit ke smlouvě, následně jsme měnili názor a jsme, jak on řekl, za hochštaplery. Naopak Česká republika byla kromě Švédska jediná země, která z nečlenů eurozóny nezměnila stanovisko. Dalších sedm zemí se změnou svého původního stanoviska přiklonilo v průběhu pátečního dopoledne k názoru, který jsme hlásali spolu se švédským kolegou již v pět hodin ráno. Považuji za nesmírně důležité, že další státy daly za pravdu našemu postoji a že se k nám připojili. 

 

Chtěl bych také jednoznačně říci, že v tuto chvíli musíme vyčkat na praktickou podobu této dohody. Je nesmírně důležité zdůraznit na následující fakt. Česká republika v každém případě usiluje o fiskální disciplínu a konsolidaci veřejných rozpočtů bez ohledu na to, zda na nás je nebo není vyvíjen tlak EU. 

 

K tomu, abychom vedli tuto zemi k vyrovnaným rozpočtům, abychom snižovali deficity veřejných financí, abychom nezvyšovali celkový veřejný dluh, abychom prováděli hluboké strukturální reformy, abychom ústavně zavedli dluhovou brzdu, nepotřebujeme žádný mezinárodní tlak či závazek. Činíme tak sami od sebe a bez ohledu na to, zda podobná mezinárodní smlouva bude nebo nebude uzavřena. 

 

Považuji za nesmírně důležité zdůraznit, že pro nečlenskou zemi eurozóny samozřejmě znamená přistoupení k té budoucí smlouvě, jejíž parametry nejsou známy, nicméně jisté obrysy tady jsou, rozdílnou situaci od členských zemí eurozóny. Protože u členských zemí eurozóny to bude něco za něco: možnost čerpat z mechanismů Europaean financial stability facility (EFSF) a mechanismu European Stability Mechanism (ESM) v případě rozpočtových a bankovních problémů a za to, na základě této mezinárodní smlouvy, se tyto státy, které čerpají z těchto dvou nástrojů, zavazují plnit ona přísná pravidla fiskální disciplíny. 

 

Pro nečlenské země eurozóny je to pouze jednostranná záležitost. Zavazují se dodržovat pravidla fiskální disciplíny, aniž mají právo v případě problémů dosáhnout na ty dva mechanismy, EFSF a ESM. Nemohou z nich čerpat. Čili je to pro nečlenské země eurozóny pouze bič – nutnost dodržovat fiskální disciplínu, aniž je tam ten benefit, tedy možnost čerpat z těch dvou nástrojů. 

 

Co se týká příspěvku do Mezinárodního měnového fondu, ze kterého se stává podle mého názoru hodně uměle jisté politikum, chci zdůraznit, že jako předseda vlády nepřistoupím na situaci, kdy by zodpovědnost byla hozena na nezávislou Českou národní banku (ČNB). Tuto zodpovědnost musí nést vláda. Nedovedu si představit jako předseda vlády situaci, kdy by vláda vyzvala ČNB, aby poskytla tento příspěvek a ČNB by pak řekla, že ho neposkytne, protože je to její rozhodnutí z jejích devizových rezerv, a česká vláda by si umyla ruce a řekla, my jsme dělali všechno, co jsme mohli a ČNB to neudělala. Jinými slovy tento postup vylučuji. Buď se česká vláda rozhodne, že se tohoto příspěvku nezúčastní a vědomě to takto řekne a nebude se na nikoho vymlouvat. Anebo řekne, že se ho zúčastní, já se kloním k tomu, aby se nezúčastnila, a bude muset být schopna garantovat, že tyto finanční prostředky získá. Považoval bych za alibismus házet zodpovědnost na bankovní radu ČNB. Politickou odpovědnost musí nést vláda ČR. 

 

Chci také zdůraznit, že tento přípěvek MMF nijak nesouvisí se zmíněnou mezivládní dohodou. Představa, že tento příspěvek je vstupenkou do jádra Evropy, jak se domnívají např. někteří sociální demokraté, je naprostý omyl. 

 

Navíc je nutné analyzovat podmínky, ze kterých k této půjčce můžou přistoupit členské státy eurozóny a nečlenské státy. Neexistuje tady nevýhodnější pozice nečlenů oproti členům? První předběžné analýzy ukazují, že existují rozdílné podmínky. Mimo jiné spočívají v tom, že centrální banky zemí eurozóny můžou o tyto prostředky, které poskytnout jako půjčku MMF, požádat Evropskou centrální banku (ECB) a dostanou ji. Jinými slovy nemusí sahat do rezerv. Kdežto nečlenské země tuto možnost nemají. Musí sahat do rezerv svých centrálních bank. Je to tedy rozdílná výhodnost a rozdílná komplikovanost. Pro členské země je to jednodušší rozhodnutí. Oni si prostě ty peníze vezmou z ECB. Nečlenská země eurozóny tuto možnost nemá. 

 

Čili musí být velmi pečlivě zváženy všechny aspekty a to, zda půjčka ve výši 150 až 200 mld. Kč může reálně ovlivnit situaci na finančních trzích. Je také nezbytné zvážit to, proč by země eurozóny upřednostnily poskytnutí peněz MMF a neposkytly tyto peníze, cca 150 mld. euro od eurozóny svým vlastním nástrojům, které už mají, tzn. EFSF a ESM. 

 

Je tady velmi mnoho otázek, a já bych chtěl velmi apelovat na celou českou politickou reprezentaci, aby okamžitě, nejpozději ihned, upustila od primitivních simplifikací, kterých jsme svědky od minulé neděle. Je to závažná situace, ale také velmi komplikovaný odborný a finanční problém s dalekosáhlými možnými dopady do struktury například devizových rezerv ČNB. 

 

Primitivní zjednodušování, kterého jsme svědky, že jako by se jednalo o symbolickou věc, jako by bylo nebo nebylo jedno, že v příštím roce bude mít ČNB teoreticky o 11 % nižší devizové rezervy, bych považoval za politicky velmi nezodpovědné. Je to vážná věc, prosím argumentujme vážnými argumenty, držme se velmi důsledně faktů, ne politicko-ideologických výkřiků o izolaci. Držme se jádra věci.