Petr Nečas Články

Premiér Petr Nečas obhajuje kontrasignaci amnestie a odmítá kritiku předsedy Ústavního soudu. Taková je ústavní zvyklost, říká. Amnestie je silně individuální akt ovlivněný osobní zkušeností. Ani vy, ani já jsme ve funkci nepojednali dvacet tisíc žádostí o milost, připomíná předseda vlády.

Jistě jste zaznamenal ostrou polemiku předsedy Ústavního soudu Rychetského, který v Hospodářských novinách označuje postup vlády při amnestii za diletantství. 

Jsou to rozdílné právní názory, navíc se pan Rychetský v některých aspektech výrazně mýlí. Není pravda, že amnestie byla vždy připravována vládou. On zřejmě měl na mysli období první republiky. My máme za dobu trvání České republiky zkušenosti pouze se dvěma amnestiemi, v letech 1993 a 1998, a ty vládou připravovány ani projednávány nebyly, dokonce v případě amnestie z roku 1993 nebyla vláda ani informována. Za dobu, kdy byl pan Rychetský ve vládě nebo byl ministr spravedlnosti, žádná amnestie nebyla, takže nevím, jaké může mít osobní zkušenosti. 

Rychetský naopak říká: "Nejednou se stalo, ale není potřeba, aby to veřejnost věděla, že vláda varovala, že k té kontrasignaci nemusí dojít, a že došlo k jednání o změně obsahu toho aktu. Zdůrazňuji, že nejednou." 

Pokud by se jednalo o jiné akty prezidenta vyžadující kontrasignaci, pak se jedná mezi mnou a panem Rychetským o nedorozumění, protože já jsem mluvil výlučně o milostech, které nejsou politickým aktem. Jsou aktem milosrdenství a soucitu. Tudíž jsou silně individuálně ovlivněny – jsou dány osobním pohledem a osobní zkušeností, například zkušeností člověka, který za dobu svého působení v prezidentském úřadě projednal více než dvacet tisíc žádostí o milost, zatímco vy jste neprojednal žádnou a já také ne. Já trvám na tom, že kontrasignace v tomto případě má povahu tzv. právní kontrasignace. 

To ovšem nevyplývá z ústavy, ale pouze ze zvyklosti. 

Do značné míry ano. A tento postup premiéra má oporu právě v těch dvou předchozích případech, čili je to, ano, uznávám, zatím velmi slabá, ale přesto již ústavní zvyklost. Rozumím, že tu mohou být různé právní názory, ale přesto si myslím, že bychom se měli vyvarovat takových slov, jako je diletantismus apod. Já mám také někdy velmi vyhraněný názor na některé kroky Ústavního soudu a jejího předsedy, a přesto se podobným slovům vyhýbám. 

Máte pocit, že Ústavní soud pod vedením Pavla Rychetského vstupuje do politiky příliš? 

Tento Ústavní soud již spolurozhodoval o výši starobních důchodů, o výši sociálních dávek, dokonce o výši daní, zrušil volby, když se sněmovna sama rozpustila... Já vidím jako velmi nebezpečný jev, že naprosto mizí princip sebeomezování, a to i u jiných institucí než u Ústavního soudu, u něhož mimochodem naopak musím ocenit jeho rozhodnutí o prezidentské volbě, kde zřejmě pocit sebeomezení tentokrát zafungoval. Ale například prezident republiky v případě, že mezinárodní smlouva je ratifikována oběma komorami parlamentu, není třetím ratifikujícím subjektem. Působí v pozici něčeho, co bych nazval ústavním notářem, který pouze potvrdí svým podpisem, že celá ratifikační procedura této mezinárodní smlouvy proběhla zdárně, a nemůže ten podpis odmítnout. Zrovna tak jsem přesvědčený, že Senát extenduje své pravomoci v procesu výběru soudců Ústavního soudu. Protože ústavodárce chtěl, aby Senát byl v tomto případě pojistkou. Ale prakticky Senát postupuje, jako kdyby v ústavě bylo napsáno, že ústavní soudce je volen Senátem na návrh prezidenta, zatímco formulace v ústavě je, že je jmenován se souhlasem Senátu. Zaznamenal jsem v prohlášení některých prezidentských kandidátů, že není povinností prezidenta odvolat ministra, kterého chce premiér odvolat, a není povinností jmenovat toho, který je navržen. Já tvrdím, že je. Představu, že se tím vlastně vláda stává fakticky zodpovědnou nejenom Poslanecké sněmovně, ale i prezidentovi, vidím jako velmi nebezpečnou. 

Nicméně kdybych se vrátil k amnestii, v ústavě je aspoň pro laika velmi jednoznačná věta, že za akty prezidenta republiky, které vyžadují kontrasignaci, je zodpovědná vláda. 

To ustanovení je tam ze dvou důvodů. Za prvé proto, že prezident nemá žádné exekutivní mechanismy, jak může svá rozhodnutí vykonat. To může vláda. A za druhé proto, že u nás byl zvolen ústavní konstrukt, že prezident je tzv. nezodpovědný, čili musí být jasné, kdo nese odpovědnost za vykonání každého aktu. 

Kdyby vám někdo řekl, že nesete přímou osobní spoluzodpovědnost například za pohlavní zneužití nezletilé dívky na Mostecku či za zabití muže na Chebsku, z nichž jsou podezřelí amnestovaní vězni, co byste mu odpověděl? 

Že je to demagogie, jakkoli velmi lituju, že tyto události nastaly. 

Proč je to demagogie? 

Za prvé každý nese individuální zodpovědnost, to znamená i ti pachatelé. Za druhé není vyloučeno, že kdyby odešli po řádném vykonání trestu, že by spáchali podobný trestný čin. To nebyli lidé, kteří tam byli na doživotí. Toto jejich osobní selhání nejde vyloučit ani v případě řádného dokončení trestu. Ti lidé dostali šanci, amnestie skutečně je aktem milosrdenství. Někdo to může postavit do kontrastu nejenom s přísností, ale se samou podstatou spravedlnosti, jakkoli já tvrdím, že milosrdenství a spravedlnost se vzájemně doplňují, tak někdo to může brát tak, že toto milosrdenství je nespravedlivé. Já s tím nesouhlasím, ale chápu, že takový pohled na to může mít. 

Když už jsme u zvyklostí, vy jste letos nepoobědval s prezidentem v Lánech po Novém roce a vydal jste k tomu prohlášení, že necítíte potřebu to vysvětlovat. Není to škoda u něčeho, co bylo vnímáno jako tradice, která patří k normálnímu fungování ústavních činitelů? 

Počet mých setkání s prezidentem republiky je velmi vysoký a toto setkání nemá žádný oficiální charakter. Jednalo se zpravidla o neformální, neúřední záležitost, ke které k mému překvapení bývala zvána média. Nikdy jsem nepochopil proč. Řádně jsem se písemně omluvil a nevidím důvod, proč k tomu cokoli dodávat. 

Mluvil jsem o zvyklosti. Tak jako si třeba o Vánocích i příbuzní, kteří se jinak moc nemusí, sednou k rodinnému stolu. 

Občas se stane, že prostě z nějakých důvodů se nemůže něco uskutečnit. 

Poté, co jste se nezúčastnil ani recepce ke 28. říjnu, to bylo nápadné. 

Já jsem skutečně měl ten den poměrně striktně lékaři nařízen klid na lůžku kvůli podezření z trombózy, která by mně mohla výrazným způsobem zkomplikovat program v následujících dnech, kde bylo mimo jiné první historické společné zasedání vlád České a Slovenské republiky. Nic jiného za tím nehledejte. 

Spíš si říkám, že při lepší komunikaci předsedy vlády s prezidentem by třeba bylo možné některým věcem typu problematických aspektů amnestie předejít. 

Bezesporu ano, ale to se stává běžně v kterémkoli zaměstnání. Já taky sděluju čtenářům, že původně tento rozhovor se mnou měl dělat Daniel Kaiser a vzhledem k jiným okolnostem se ho nemohl zúčastnit a děláte ho se mnou vy. 

Mluvíte o tom, že přichází doba, kdy je nutné ekonomiku povzbudit. Jaká vidíte nejúčelnější opatření? 

V letošním roce proti loňskému rozpočtu zvyšujeme výdaje na dopravní infrastrukturu, školství, snažíme se celou dobu držet výši výdajů na vědu, výzkum a inovace, přestože ostatní kapitoly státního rozpočtu v uplynulých třech letech podléhaly někde i dramatickým škrtům. Zavádíme programy, jako je nová Zelená úsporám, kde chceme především oživit sektor malých a středních stavebních firem v oblasti zateplování apod. 

Myslíte, že dopravní infrastruktura dává takové růstové impulzy ekonomice, anebo jsou tu spíš výrobní kapacity se svými politickými kontakty? 

Dopravní infrastruktura má vliv na hrubý domácí produkt nejen z hlediska své výstavby, ale umožňuje, je-li kvalitní, rozvoj dalších sektorů ekonomiky. 

Jak známo, vynikající dopravní infrastrukturu má třeba Portugalsko. 

Jistě, kdybychom nalili dalších padesát miliard do stavebnictví, zvedl by se deficit o padesát miliard, ale naši konkurenceschopnost by to nezvýšilo, nebo jenom velmi nepatrně. Ty klíčové faktory jsou jinde, ne jenom v dopravní infrastruktuře. Já jsem ji uváděl jako jeden z příkladů. 

A Zelená úsporám konkurenceschopnost zvýší? Je to jistě skvělé hlavně pro ukrajinské dělníky stavebních firem. 

Nemám rád tu vulgární generalizaci. Já znám velké množství malých a středních stavebních firem, kde zdrcující většina zaměstnanců jsou Češi. A konec konců i zahraniční pracovní síla přispívá pozitivně k našemu hrubému domácímu produktu, protože je-li to zaměstnávání alespoň částečně legální, tak ti lidé tady platí daně, platí odvody, nakupují tady zboží. 

Proč se naše země za vaší vlády zařadila do evropské avantgardy v iracionálním boji proti byť jen průzkumům možností nových metod těžby zemního plynu? 

To je otázkou především místních a krajských samospráv, kde lidé nesou velmi nelibě představu této těžby. Mě to taky zaskočilo. Jsou některé senátní obvody, kde bez ostrého vymezení se vůči těžbě břidlicového plynu jste prakticky absolutní politický outsider, zrovna tak v komunální politice, například Náchodsko je toho příkladem. Je to prostě realita veřejného mínění. Já osobně proti průzkumu břidlicového plynu a jeho těžbě nic nemám, samozřejmě, muselo by to být děláno ve velmi přísných ekologických mantinelech. Na druhou stranu řeknu velmi férově, já sám mám trvalé bydliště na Rožnovsku, kde je velkým politickým problémem průzkumná a případně pak průmyslová těžba černého uhlí v dole Frenštát. Já s tím souhlasím, důsledky této těžby pro krajinu, ekologii, život lidí, dosavadní strukturu ekonomiky by byly takové, že to nestojí za to. Jenom ohrnovat povýšenecky nos nad tím, že my osvícení víme, že těžba černého uhlí v dole Frenštát nebo břidlicového plynu na Náchodsku je pro tuto zemi z makroekonomického hlediska dobrá, a ignorovat pocity a životy konkrétních lidí, kteří žijí v té lokalitě, to by byl hodně povýšenecký pohled a já ho prostě nesdílím. Dokud se lidem, kteří tam žijí, nepodaří vysvětlit, že dopad na jejich životní podmínky bude nulový nebo minimální, tak se s tím prostě musíme smířit, nedá se s tím nic dělat. Na druhé straně já trošku cynicky dodávám, je-li tam to nerostné bohatství, přece nám nikam neuteče. Když neumožňují společenské podmínky jeho využití teď, třeba se ty podmínky změní, najdou se nové technologie, přesvědčí se lidi někdy v budoucnosti. 

To není jen záležitost lokální politiky, ministr životního prostředí vydal prohlášení, že nevydá žádné povolení k průzkumu. 

Na tom není nic špatného. Představa, že ministr životního prostředí za ODS má všechno stavět na třech principech – těžit, těžit, těžit –, je vůči ODS nespravedlivá. 

Představte si, že bychom zaujali analogický postoj ke geneticky modifikovaným rostlinám. 

Ano, velmi často tyto pocity nejsou založené na racionálních předpokladech, u toho břidlicového plynu zvláště. Na druhé straně žijeme v demokracii s její komunální i celostátní vrstvou a nelze tyto věci lámat přes koleno. Tam je možné používat pouze argumenty, přesvědčování, čas a věřit ve vítězství zdravého rozumu a také v příchod modernějších technologií, které umožňují citlivější přístup ke krajině a životnímu prostředí. 

Odhaduje se, že v příštím roce naplníme cíl ukládaný lisabonskou strategií EU vyrábět 12 procent energie z obnovitelných zdrojů. Proč ministerstvo průmyslu uvažuje o změnách dotování těchto zdrojů, proč to není pro vás podnětem k tomu, zrušit další podporu nových zdrojů úplně? 

Velmi intenzivně o tom uvažujeme a vedeme diskusi v trojúhelníku Úřad vlády, ministerstvo průmyslu a obchodu a Energetický regulační úřad. To, že za obnovitelnými zdroji je velmi silná lobby, která má páky nejenom u nás, ale i v Bruselu, to je taky pravda. Dnes jsou obnovitelné zdroje obrovským byznysem, v některých aspektech takřka bezrizikovým, například v porovnání s tradiční energetikou. Ale já jsem pro to, abychom v této věci něco udělali, a jsem připraven to jako předseda vlády iniciovat. 

Vždy jste říkal, že nejste příznivcem přímé volby, že našim tradicím lépe vyhovuje volba nepřímá. Její schválení je pořád trochu záhadou. 

Byla tady dosažena určitá politická dohoda a já prostě dosaženou politickou dohodu ctím. Čas ukáže, zda to bylo rozhodnutí správné, nebo nesprávné, nicméně musím říci, že velmi často jsou politici kritizováni za to, že ignorují názor veřejného mínění, v tomto případě to bylo i výsledkem společenské poptávky. 

Jako by tou nedokonalou podobou prováděcího zákona poslanci vzkazovali veřejnosti: Máte, co jste chtěli. 

Já si myslím, že ten prováděcí zákon je zbytečně démonizován. To, že v něm bude muset dojít k úpravám na základě zkušeností z těchto voleb, to je skutečnost, ale podívejte se, kolik bylo novel volebních zákonů ve standardních volbách, které máme hodně zaběhané. 

(Autor: Martin Weiss) 

RNDr. Petr Nečas

předseda vlády
předseda strany
člen regionální rady
poslanec PČR