Petr Nečas Články

Mimořádná Evropská rada bude projednávat návrh víceletého finančního rámce Evropské unie na období 2014 až 2020. Na jeho základě se budou v těchto letech sestavovat evropské rozpočty. Prioritou české vlády je jeho rychlé schválení, ideálně ještě na tomto zasedání. Musím však zdůraznit, že jeho současnou podobu považujeme stále za ne zcela vyhovující. Jsme připraveni jednat o změnách a máme přitom jasné požadavky. Evropský rozpočet musí být efektivnější a více zaměřený na podporu růstu, konkurenceschopnosti a investic do vědy a výzkumu. Chceme proto šetřit v oblastech, které prokazatelně hospodářskému růstu nepomáhají a snižují ochotu k reformám. Naopak požadujeme větší investice tam, kde může být podpořen růst. Poslední návrh finančního rámce škrtá ve výdajích na nejchudší regiony, na výzkum či na rozvoj venkova. Naopak třeba v přímých platbách do zemědělství nebo v infrastrukturním fondu jsou úspory menší, což příliš logiku nedává. 

 

Požadujeme, aby úspory byly vyvážené a aby proti současnému stavu nebyla zvýhodněna společná zemědělská politika. Nepodporujeme snížení výdajů na regionální politiku ve prospěch zemědělství, kde ovšem preferujeme rozvoj venkova. Chceme podpořit především nejméně rozvinuté regiony. Zde by již nemělo docházet k dalším škrtům, a to i proto, že právě zde mají vynaložené prostředky silný potenciál návratnosti a podpory hospodářského růstu. Pomáhají dokonce i čistým plátcům, neboť často právě jejich podniky investují s podporou unijních financí v nejchudších regionech. 

Z evropských peněz naopak není nutné platit relativně bohatým regionům v bohatých státech, které navíc dosud tyto peníze v takovém rozsahu nikdy neměly. 

 

 

Dovedu si představit výrazné úspory v evropské administrativě. V době radikálních škrtů doléhajících na státní správu ve všech zemích Evropské unie jsou mimo realitu návrhy, aby platy euroúředníků významně stoupaly. V této souvislosti chci připomenout, že u nás objem mezd zaměstnanců státní správy jen v letech 2010 až 2011 klesl o osm miliard korun a klesá i nadále. 

 

Je nutné připravit se na to, že s tím, jak Česká republika relativně ve srovnání s jinými státy bohatne, klesá přirozeně i výše finanční podpory z evropského rozpočtu. Naším cílem je zůstat v budoucím programovacím období čistým příjemcem a být v rozdělování evropských peněz v poměru na jednoho obyvatele někde mezi prvními pěti až deseti státy. Současně nám však nejde jen o účetní pohled optikou "má dáti - dal", ale o pohled z hlediska toho, co je skutečně prospěšné pro růst a konkurenceschopnost. Jde nám tedy o lepší a transparentnější zacházení s unijními penězi, a to jak na národní, tak na evropské úrovni. 

 

I když jsme čistými příjemci a dostáváme domů víc, než kolik posíláme, zajímá nás, co se děje s našimi penězi i v jiných zemích Unie. Zda jsou vynakládány smysluplně. Česká vláda vystupuje v jednáních o rozpočtu umírněně a snaží se hledat střední cestu mezi často radikálně odlišnými postoji evropských zemí. Z našeho pohledu je nejlepším způsobem využití evropských prostředků co nejlépe fungující čerpání peněz z fondů unijní regionální politiky. Tato politika, zaměřená na podporu těch nejslabších, jde z našeho pohledu ruku v ruce s podporou úspor v ostatních oblastech. 

 

 

Jako předseda vlády budu usilovat o dosažení kompromisu, aniž bych však rezignoval na obhajobu našich klíčových zájmů. Nejsme přitom osamoceni. Naše postoje slaďujeme s řadou dalších zemí. To je ovšem v Evropské unii zcela běžný postup. Jednání o víceletém finančním rámci je jen dalším dokladem, že si členské státy důsledně hájí především svoje zájmy. 

 

Česká republika na rozdíl od již nejméně jedenácti zemí nehrozí v tomto případě vetem. Jsem přesvědčený, že dlouhodobě jsou dnes pro členské státy Unie daleko podstatnější systémové změny, jako je bankovní unie nebo budoucnost eurozóny. 

 

Byl bych proto nerad, kdyby se mělo jednání o víceletém finančním rámci dostat do slepé uličky v době, kdy se připravujeme na klíčový prosincový summit, který má projednávat právě bankovní unii. Nejhorším scénářem by byla nedohoda doprovázená rozpočtovým provizoriem. Raději jsme ochotni vyčkat, bude-li naděje na dohodu později, než riskovat vyčlenění jedné či více zemí z dohody na podobě finančního rámce. Chci ale férově předeslat, že pokud by k tomu došlo, zůstali bychom ve skupině států této dohody.