Než agonii, raději předčasné volby
Vláda Petra Nečase po včerejšku visí už jen na vlásku. Rebelové v ODS kolem Petra Tluchoře neustoupili. Raději skončím v opozici, říká Nečas, než ve vládě jen sedět a nic neřešit. PRAHA Ještě to nevzdal, ale přiznává, že konec je blízko. "ODS poškozuje víc agonické vládnutí než odvaha jít do předčasných voleb," říká premiér a předseda ODS Petr Nečas.
Věříte po krachu dohody s rebely, že vaše vláda ještě přežije?
Pokud zvítězí zodpovědnost, tak přežije. Pokud zvítězí mocenské hrátky a osobní antipatie, pravděpodobnost přežití je mnohem nižší. Bude to mít ještě vývoj. Nepočítal jsem, že se v úterý dohodneme.
I kdybyste se dohodli, dovedete si ještě představit pokračování prakticky už menšinové vlády?
Velmi otevřeně: pokud by to pokračovalo, dovedu si to představit velmi obtížně, prakticky vůbec. To by byla vláda, která by to jenom vyseděla a nic neřešila. Dokonce si myslím, že pro ODS je to horší varianta než obávané předčasné volby.
Co tedy změníte? Získáte snad nějaké nové, loajálnější poslance?
Je logické si říct, teď v polovině volebního období, co je pro vládu ještě časově a politicky reálně zvládnutelné a co už ne. A také, co je ekonomicky reálné. Ve druhé polovině mandátu každé vlády se zvýrazňují jiné politické akcenty.
Aha, už nebudete nic moc dělat a jen říkat, že jste vláda, jež zabránila nástupu komunistů k moci?
To je dobrá mantra, ale tvrdím, že ODS poškozuje víc agonické vládnutí než přímočará odvaha jít do předčasných voleb a s vysokou pravděpodobností skončit v opozici. Mohu říct z vlastní zkušenosti – byl jsem osm let opoziční poslanec – že je to přesně to místo, kde lze získat novou politickou generaci, nabrat dech, nově definovat programové priority. V opozici se strana dokáže dát dohromady. Není to automaticky stroj na vládnutí.
Potřebuje dnes ODS rychle do opozice, aby se zachránila?
Máme před sebou ještě hodně úkolů a musím dát za pravdu Miloši Zemanovi, že nejlepší volební štáb je vláda. To dává velkou výhodu, ale musíme předvést kvalitní a kompetentní vládnutí.
Když se podíváte na dva roky ve funkci premiéra a v čele ODS, cítíte osobní odpovědnost za historický volební debakl?
Samozřejmě, že cítím osobní odpovědnost. Vždyť vedení strany nese odpovědnost za vše, co se děje. A tu největší nese předseda. Sestupná tendence ODS je ale dlouhodobějšího charakteru. V roce 2006 jsme dosáhli ve sněmovních volbách 35 procent, v roce 2008 v krajských necelých 24 procent, v roce 2010 ve sněmovních 22 procent a teď dvanácti procent v regionálních. Je to něco, co má hlubší kořeny, když ztrácíme důvěru u svých voličů. To je věc, na kterou musíme nalézt poctivou odpověď. Nelakovat si nic narůžovo ani nehledat jednoduchá, primitivní řešení typu za všechno může předseda. A když bude předseda pryč, všechno bude v pořádku.
Jak si vy sám vysvětlujete propad ODS? Podle rebelů za to může ztráta pravicových kořenů, podle europoslance Jana Zahradila uškodily "tlusté býčí šíje, opásané zlatým řetězem", tedy krajští kmotři.
Musím říct, že to první považuji skutečně za klišé. Voliči nejsou hloupí a vědí, že když se vládne v koalici, tak jsou nutné ústupky. Jim jde spíše o kvalitu vládnutí než o ten nebo onen detail, jakkoliv důležitý. Chápou kompromisy, odpustí koaliční ústupek. Co ale nechápou a čemu odmítají rozumět – čemuž rozumím – je rozhádanost a hašteřivost strany. To voliče přirozeně otravuje, dezorientuje a řeknou si: Tak proč bych měl volit tuhletu partu?
Snad si nemyslíte, že rozhádanost je hlavní příčinou propadu ODS?
Určitě ne, pokles důvěryhodnosti ODS sahá mnoho let nazpátek a souvisí s mnoha věcmi. Obecně s tím, že minimálně od roku 2009 tady mezi lidmi klesá důvěra ve velké politické strany; a samozřejmě příčinou je i to, jak působíme na veřejnost. Musíme mít odvahu poctivě si přiznat, že značka ODS a její důvěryhodnost je poškozena.
S panem Zahradilem a "býčími šíjemi" tedy nesouhlasíte?
Já tuhle terminologii nemám rád, to bychom do veřejného prostoru sami o sobě vypouštět neměli. Na druhou stranu – naše důvěryhodnost je ohrožena na všech stupních, nejen na úrovni celostátní, ale i krajské a mnohde i komunální. Kdyby to byl jen předseda, tak ho vyměníme a jedeme dál močálkem černým kolem skal.
Lídrem ODS jste byl zvolen v euforii na kongresu v roce 2010. Uznáte, že jste velká očekávání nenaplnil?
Nemyslím si, že se nepodařila naplnit. Já jsem byl snad jediným v sále, kdo tehdy euforii nepropadal. Věděl jsem, že nás čeká hodně dlouhá cesta, která bude vyžadovat houževnatost. A hůř se nám pochoduje v těžkých časech, kdy musíme dělat nepopulární věci. Troufám si ale říct, že vliv různých zákulisních hráčů v ODS teď na podzim 2012 je výrazně nižší, než byl na jaře 2010. Troufám si říct, že vliv některých je dokonce vyeliminován do nuly, absolutně.
Řekněte, jaké jste konkrétně vy udělal chyby v roli premiéra i šéfa ODS?
Určitě jsem udělal řadu chyb a jejich výčet zazní na kongresu. I z mých úst, a nejenom z nich. Udělal jsem určitě personální chyby. Některé lidi jsem na určité pozice jmenovat neměl, a pokud jsem je jmenoval, tak jsem je měl odvolat dříve. Někteří se na své pozice vůbec neměli dostat. Existují tři tradiční rituální tanečky. Skoro všem premiérům z různých stran se vyčítá totéž. První rituální taneček, že příliš ustupujete koaličním partnerům. Druhý rituální taneček je, že zrazujete program. Třetí rituální taneček je, že špatně komunikujete především dovnitř strany. Toto slýchali premiéři od první poloviny 90. let. Absolutní deja vu, jako když jdete do tanečních a učí vás polku, waltz a valčík.
Přece jen, neustoupil jste v daních moc Miroslavu Kalouskovi? Mnoho občanských demokratů totiž s argumenty rebelů souhlasí, ale nepřidají se k nim jen proto, že vědí, že jejich kritika je účelová.
Konsolidační balíček je dobrý koaliční kompromis, za nímž si stojím. Vláda působila stále rozhádaným a konfliktním dojmem, takže já úmyslně utlumil naše dohadování kolem daní, kde ODS zabránila zvýšení těch firemních, zvýšení paušálu u živnostníků a prosadili jsme platnost některých změn jen na přechodnou dobu, nikoliv natrvalo. Dal jsem přednost vyjednávání, a ne vymezování vůči koaličním partnerům. Měl jsem to asi více prodávat dovnitř naší strany.
Vy jste v ODS dvacet let, jste spoluodpovědný za zmiňované poklesy preferencí. Nechystáte se v politice skončit, ať už kvůli sebereflexi či proto, že vás to už nebaví?
Ale to si občas přece říká každý. Já cítím povinnost udělat všechno pro to, aby ODS zase nabrala vzestupný kurz. Jsem přesvědčen, že je to zvládnutelný politický manévr. Jsem přesvědčen, že vím, jak tomu pomoci, a nemám jediný důvod od té práce utéct. Přesto si samozřejmě politiku ani omylem nepředstavuji jako své celoživotní povolání.
Jeden důvod vám řekneme: není na tom ODS s preferencemi tak špatně, že obrat je možný jedině se zcela novým lídrem?
Pokud by k tomu kongres dospěl, tak nepochybně učiní správné a moudré rozhodnutí. Ale já osobně jsem k tomu nedospěl, jsem přesvědčen, že mám co nabídnout občanským demokratům k tomu, jak potíže zvládnout. Byl by to útěk z boje, opouštění paluby. Situace je zvládnutelná.
S jakou vizí se tedy příští víkend na kongresu ODS budete znovu ucházet o post předsedy, když jste dovedl stranu k historicky nejhoršímu volebnímu výsledku?
Ano a také jsem ji přebíral na historicky velmi nízkých procentech a jako poškozenou značku. Drtivá většina afér, které nás dnes poškozují, je důsledkem minulosti. A je mimo jiné důsledkem toho, že jsme veřejný prostor učinili více transparentním, že je větší prostor pro orgány činné v trestním řízení vyšetřovat a zjišťovat věci. A paradoxně se to obrací proti nám.
Vyčítá vám to někdo v ODS?
Nezaznamenal jsem takovou výčitku.
Jaký tedy máte plán na záchranu své pravicové strany?
Musíme umět odpovědět na dvě otázky, které si klade náš volič. Zaprvé: Co dobrého pro mě ODS udělala, když byla ve vládě? Zadruhé: V čem se budu mít lépe, když ODS dám příště hlas ve volbách? To jsou dvě klíčové otázky, které, když vyřešíme, tak ODS opět nabere růstový kurz.
Co teď konkrétně budete dělat, aby se z ODS nestala malá strana?
Z hlediska krátkodobých priorit musíme udělat všechno pro to, aby se opravila poškozená značka. To znamená velmi silně se orientovat na vyhledávání důvěryhodných lidí. Tyto volby ukázaly, že máme politiky, kteří dlouhodobě dokážou oslovit veřejnost. Senátor Jaroslav Kubera v Teplicích, to je prostě fenomén, pýcha a okrasa ODS. V sociálně složitém regionu dokáže uspět. A pak je důležité definování priorit. Teď se musíme zaměřit na kvalitu vládnutí z hlediska vstřícného státu. Naprosto uznávám, že lidé jsou právem naštvaní na vládu a na stát, pokud jim například včas nechodí sociální dávky. Nebo jestliže kolabuje centrální registr vozidel. Uznávám, že pro tohle není omluva. Takže se musím podívat, kde lidi buzerujeme, a odbourat zbytečné hlouposti.
Vnímáte malou důvěryhodnost osobností jako klíčovou slabinu ODS?
Tento problém mají všechny české politické strany. Jen voliči na to reagují s rozdílnou citlivosti. Levicoví voliči jsou – abych to řekl diplomaticky – rezistentnější k různým korupčním kauzám a přehmatům. Pravicový volič, už z hlediska vzdělanostní struktury, je prostě náročnější a kritičtější vůči politikům.
Koho byste chtěl do vedení ODS?
Já tvrdím, že občanským demokratům velmi svědčí volná soutěž založená na spontánní volbě delegátů na kongresu. Nikdy jsem nebyl účastníkem velkých dohod mezi regiony o tom, kdo koho vzájemně podpoří. Vždy jsem spoléhal, že bude spontánně zvolena do vedení politická osobnost. Tomuhle způsobu fandím.
To je poučení z minula, kdy jste si všechny místopředsedy nadiktoval – a nedopadlo to dobře?
To byl jedinečný, neopakovatelný moment. Nebyla to chyba, tehdy to drtivá většina delegátů ode mne očekávala. To, že se později ukázalo, že ne každé rozhodnutí bylo správné, je pravda. Ale to tak v životě bývá.
(Autor: Václav Dolejší, Antonín Viktora)
předseda strany
předseda vlády
člen regionální rady
poslanec PČR