Petr Nečas Články

Dámy a pánové,

 

v prvé řadě bych chtěl poděkovat za pozvání na váš sněm, pro mě je to skutečně nejenom ctí, ale i velmi důležitým podmětem a zpětnou vazbou a proto sem pravidelně jezdím už jako ministr práce a sociálních věcí a později i jako premiér a považuji to za nesmírně užitečně strávený čas.

 

Za druhé mi dovolte, abych poděkoval Svazu průmyslu a dopravy za velmi užitečný dialog, který vedeme celoročně, kdy velice úzce konzultujeme celou řadu záležitostí a vytváříme společné pracovní skupiny. Svaz průmyslu a dopravy má velice silný a podnětný vliv na ekonomickou a rozpočtovou politiku této vlády pod mým vedením a já si této spolupráce nesmírně vážím.

 

Za třetí mi dovolte poděkovat vám, představitelům českých průmyslových podniků a firem, za vynikající práci, kterou odvádíte. Děláte České republice vynikající renomé. Pověst českého průmyslu jde celým světem jako pověst velice kvalitního hospodářského odvětví. Nesmírně si vážím vašeho úsilí prosadit se na exportních teritoriích, ale zvlášť si vážím jedné věci, kterou jsem zaznamenal od posledního kvartálu roku 2008, kdy vlastně přišel takový první záchvěv ekonomické krize do naší země. Vážím si vaší péče o vaše zaměstnance. Čeští průmysloví podnikatelé prokázali jednoznačně, že chtějí stavět na kvalitních lidech a viděl jsem prakticky ve sto případech snahu držet lidi, dát jim práci, na čas snížit své zisky, jít do ztráty, ale udržet kvalitní a věrné zaměstnance. Nesmírně si této vaší politiky soudržnosti vážím a chci říci, že si zaslouží ocenění. Právě proto jsme ještě v minulém volebním období rozjeli programy, na které se teď navazuje v podobě českého kurzarbeitu, tzn. kombinace podpory zaměstnavatelů za účast zaměstnanců v různých vzdělávacích kurzech ve snaze udržet zaměstnanost, udržet kvalifikované zaměstnance. Toto by ale nešlo bez vaší iniciativy. Stát na to může dát peníze, může něco vymyslet, může to podpořit. Základ ale musí být u vás a já si jako předseda vlády nesmírně vážím toho, že u vás je.

 

 

Chci také zdůraznit velice intenzivní nutnost podpory průmyslu v České republice. Celý sekundární sektor v České republice se podílí 40 procenty na hrubém domácím produktu a srovnatelně i v zaměstnanosti. Podílem sekundárního sektoru, tzn. průmyslu a stavebnictví máme vůbec největší podíl v rámci Evropské unie a já v tom nevidím naši nevýhodu, ba právě naopak. Vidím v tom naši výhodu z hlediska konkurenceschopnosti, vidím v tom prostor proto, abychom si tento podíl udrželi, abychom nikdy nepodlehli módním tezím o deindustrializaci, které skutečně považuji za velmi povrchní a pro naše podmínky nevhodné. Máme průmyslu, který je tradičně tahounem naší ekonomiky a mělo by to tak zůstat i nadále.

 

Pokud se podíváme po celé střední Evropě – ať již je to Německo, Rakousko nebo naši sousedé v rámci Visegrádské čtyřky – přecejen toho pesimismu a škarohlídství je u nás zbytečně mnoho. Za období od ledna roku 2010 tři klíčové ratingové agentury snížily rating členských zemí Evropské unie v 78 případech. Jenom v deseti případech někomu rating zlepšily a jenom ve dvou případech některá z nich někomu zlepšila rating o dva stupně. Mezi těmi dvěma případy je i Česká republika.

 

Máme šestou nejnižší nezaměstnanost i díky vám v celé Evropské unii. To není samozřejmost. V letech 2005 – 2007 jsme měli sedmnáctou nejnižší nezaměstnanost v celé Evropské unii. Strukturální politiky v oblasti trhu práce a politiky zaměstnanosti a reformy provedené v této oblasti v posledních letech se jednoznačně pozitivně odrazily v nízké míře nezaměstnanosti. Máme sedmý nejnižší veřejný dluh v celé Evropské unii a dokonce pokud sečteme soukromé dluhy s vládními dluhy, tak jsme druhou nejméně zadluženou zemí v celé Evropské unii a dlouhodobě máme nejnižší míru ohrožení chudobou.

 

Dále bych připomenul jen hodnocení z posledních týdnů, které uvedly agentury Moody's a Standard and Poor's. Moody's jednoznačně konstatovala, že představujeme bezpečný přístav pro investory a Standard and Poor's mluví o nás jako o prosperující ekonomice s robustním základem, s kvalitně fungující národní bankou a také pochvaluje konzervativní fiskální politiku vlády. Jsem přesvědčen, že i přes mnohé problémy máme tyto klady zdůrazňovat více než třeba před rokem nebo před dvěma. V mnoha ohledech se totiž ukazuje, že současné problémy s hospodářským růstem jsou spíše než objektivního věcného charakteru, charakteru psychologického. Z tohoto pohledu ukazování světélka na konci tunelu je podle mého názoru naprosto nezbytné.

 

 

Nenacházíme se na izolovaném ostrově. Vy všichni představitelé průmyslových firem a podniků jste převážně zaměřeni na export, takže víte, jak silně je česká ekonomika provázána s eurozónou. Náš podíl exportu do Evropské unie dosahuje téměř 80 procent a jsme malou otevřenou a silně proexportně orientovanou ekonomikou. Poměr našeho exportu k celkovému hrubému domácímu produktu dosahuje téměř 80 procent. To je výrazně více než u podobných malých otevřených ekonomik jako je Finsko, Švédsko, Nizozemsko apod., ale přitom závislost podílu na trzích Evropské unie je tady výrazně vyšší než u ekonomik skandinávských zemí a například Nizozemska.

 

PriceWaterhouseCoopers ve své studii uvedla, že jedním z omezení přílivu zahraničních investic do České republiky je příliš vysoká závislost na trzích Evropské unie. My samozřejmě máme vitální zájem na tom, aby se situace v eurozóně stabilizovala, je to pro nás klíčové exportní teritorium a z tohoto pohledu i to, že jsme zachovali vlastní národní měnu s flexibilním kurzem se jednoznačně ukazuje jako výhoda. V této souvislosti oceňuji, že ještě před několika lety velmi hlasité volání po rychlém přijetí eura ze strany Svazu průmyslu a dopravy nyní neslyším. Myslím si, že jsme se všichni přesvědčili o tom, že momentální situace je pro nás méně nákladná, než kdybychom rychle k euru přistupovali.

 

Je také samozřejmé, že musíme sledovat vývoj v eurozóně i z hlediska jejího institucionálního vývoje. Tady se jednoznačně ukazuje, že měnová unie bez fiskální unie dlouhodobě existovat nemůže. Na druhé straně je nezbytné si otevřeně říci, že tím se celá eurozóna velmi dramaticky mění, je jinou eurozónou než tou, o které jsme rozhodovali v referendu o vstupu do Evropské unie v roce 2003.

 

Nyní se také mluví nejen o fiskální unii, ale dokonce o bankovní unii, což musíme sledovat velmi pozorně. Bylo by pozitivní, kdyby došlo k harmonizaci v oblasti pravidel, která určují, jak se zachraňují banky. Primárně se na záchraně má podílet vlastník a věřitelé a až potom mají nastoupit veřejné prostředky. To je věc, o které je možné diskutovat. My si ale musíme uvědomit, že náš bankovní systém je zdravý i díky velmi kvalitně regulativně pracující České národní bance a je poskládán tak, že prakticky 95 procent našeho bankovního trhu je v rukou dcer zahraničních matek, z nichž prakticky všechny významné jsou v členských zemích eurozóny. Míra provázanosti je tady velmi vysoká. Musíme být velmi pozorní při diskusích o bankovní unii, o rizicích propojení a vzájemné závislosti v oblasti bankovní regulace, abychom jakýmkoliv rozhodnutím jdoucím tímto směrem, ke kterým se mimochodem nekloním, nepoškodily výrazně naši ekonomiku a tím pádem i průmysl. Náš průmysl je tradičně spojen s bankovními úvěry a z tohoto pohledu to má velmi zásadní dopad.

 

 

V evropské problematice navíc musíme klást velký důraz na to, abychom trvali na co nejrychlejším dokončením skutečného vnitřního trhu. Není přeci normální a ekonomicky zdravá situace, kdy 75 procent celého trhu služeb je vyloučeno ze společného trhu Evropské unie. Zde je obrovský prostor především pro malé a střední firmy a my v této věci jsme mezi iniciátory a hlavními propagátory dokončení vnitřního trhu. Patříme v tomto mezi vůdčí země evropského hlavního proudu. Pro Českou republiku i pro její ekonomiku a samozřejmě pro její segment průmyslový je nesmírně důležité, abychom dosáhli a udrželi rozpočtové stability naší země mimo jiné proto, že je velmi závislý na psychologických faktorech na finančních trzích, které se velmi výrazně mohou změnit. Z tohoto pohledu držet důvěryhodnou a věrohodnou fiskální strategii naší země je klíčovým parametrem, který má dopad i do situace konkrétních hospodářských subjektů včetně průmyslových podniků.

 

Mluvit o věcech jako je klasické vytlačování veřejného dluhu, kdy pak nezbývají úvěrové zdroje pro soukromý sektor nemá příliš význam. Ve chvíli, kdy země začne ztrácet svoji věrohodnost ve své fiskální politice, téměř okamžitě se to odrazí v nákladech dluhové služby. Zde musím připomenout, že po nákladech na důchodový systém a po výdajích na platy zaměstnanců placených ze státního rozpočtu ve veřejném sektoru je dluhová služba třetí největší položkou ve státním rozpočtu. Takže to, zda platíme o deset, dvanáct nebo patnáct miliard méně na dluhové službě nebo více je velmi důležitá věc a je to v rozpočtu cítit.

 

Vláda bude pokračovat ve své strategii konsolidace. V naší zemi nedochází k umělému navýšení hospodářského růstu za cenu vyššího schodku veřejných rozpočtů. Pokud provedeme jednoduchý propočet a od růstu nebo poklesu hrubého domácího produktu odečteme výše vládního deficitu, tak Česká republika patří mezi osm až devět zemí s nejnižším tímto údajem, tedy skutečně s rozumnou fiskální politikou.

 

 

Další potřebnou oblastí je energetická stabilita. Máme vysoký podíl sekundárního sektoru, ten je z hlediska své konkurenceschopnosti závislý na cenách vstupů. Ceny energie z tohoto pohledu jsou nesmírně důležité. Musíme si udržet nezávislý energetický mix, ve kterém bude nadále samozřejmě velmi významný podíl jaderné energetiky, ale i například energetiky založené na uhlí, především v oblasti teplárenství. Musíme zkrotit obnovitelné zdroje energie. Je skutečností, že se stávají brzdou naší ekonomiky. To byla jedna z věcí, kterou jsme začali řešit po vzniku vlády pod mým vedením v létě roku 2010 a pro mě je nepochopitelné, proč předchozí vláda v této věci postupovala způsobem, kterému ne zcela rozumím.

 

Kdybychom nezatáhli prudce za záchrannou brzdu, tak by nastala ještě tvrdší situace, než situace, která nastala. Pokud připomenu, že jenom výkon instalovaných fotovoltaických elektráren, dosáhl v naší zemi do konce roku 2010 větší výkonnosti, než je výkon celé dukovanské jaderné elektrárny, je v našich zeměpisných podmínkách považuji za věc, která není pozitivní. Nyní musíme zabránit, aby se podobné věci nestaly v oblasti větrné energie, ale i v oblasti bioplynu. To je jeden z klíčových součástí naší energetické koncepce. Máme Evropskou unií dojednaný závazek dosáhnout zhruba 13,5 procenta obnovitelných zdrojů energie v celém energetickém mixu, což je jeden z nejnižších v rámci evropské unie. V současnosti jsme se dostali na úroveň deseti procent. Nevidím jeden jediný důvod, proč do roku 2020 nepozastavit rozvoj tohoto typu energetiky, který nás stojí dohromady ve zvýšených cenách energie a v příslušných dotacích ze státního rozpočtu 40 miliard korun ročně, tzn. více než jedno procento hrubého domácího produktu platíme ze svých kapes na obnovitelné zdroje energie a tady musíme jednoznačně vystavit stopku tomuto nepříznivému vývoji.

 

 

V oblasti dalších energetických surovin jako je ropa a plyn je důležité, abychom pokračovali ve strategii diverzifikace zdrojů a přepravních tras. Musíme si udržet základní strategickou energetickou bezpečnost, tzn. nemůžeme připustit situaci, kdy by byl například výrazně oslaben český petrochemický průmysl. Nadále potřebujeme, aby byl součástí našeho průmyslu a abychom nebyli závislí na dovozu některých petrochemických produktů.

 

Důležité také je pokračovat ve strategii propojování energovodů, ať v oblasti plynu, ropy, produktovodů, elektrických energií se svými sousedy, protože to mimo jiné vytváří schopnost uplatnit tržní mechanismy a možnost ekonomické soutěže v nákupech dodávek těchto klíčových energetických surovin. Z tohoto pohledu stát a Energetický regulační úřad musí dělat všechno, co je v jejich silách a možnostech, aby se ceny energií nestaly limitujícím faktorem konkurenceschopnosti českého průmyslu. Vedle toho je nutné zabránit sociálním dopadům na české domácnosti.

 

S problematikou energetiky velmi silně souvisí i problematiky enviromentální legislativy, která v 99 procentech případů je implementací evropských norem. Česká republika musí nadále pokračovat ve své strategii, patřit mezi země používající zdravý rozum při jednání na úrovni Evropské unii, které nepodléhají módním vlivům a různým moderním náboženstvím typu globálního oteplování způsobeného člověkem, což dnes nemá charakter vědecky podložené teorie, ale spíš to nabývá prvků náboženského smýšlení. Musíme mít odvahu s těmito věcmi polemizovat.

 

 

Jak už jsem řekl, česká ekonomika je malou otevřenou a velmi silně proexportně orientovanou. Platí to zvláště pro náš průmysl a proto také musíme pracovat s tím, že chceme podporovat náš export, ale že ho musíme více diverzifikovat, tzn. především do zemí mimo Evropskou unii a je to jeden z klíčových strategických úkolů státu, vlády a všech jejich institucí. Musíme také zabránit některým módním politickým projevům, které objektivně řečeno mají dopad do našeho exportu.

 

Zmínil bych dvě. První je umělé a falešné adorování takových záležitostí jako je ruská skupina Pussy Riot. Něco, co je vrcholem nevkusu, v žádném případě to není symbolem svobody a demokracie. Přesto se část politiků nechá unést touto módní vlnou povzbuzenou především novináři a má to praktický dopad v konkrétních exportních teritoriích.

 

Druhým konkrétním případem je moderní politická móda dalajlámismu, tzn. vzývání Dalajlámy. To v žádném případě není úvaha o tom, že máme vyměnit naši exportní politiku za politiku podpory lidských práv. Podpora lidských práv musí nadále zůstat klíčovou komponentou naší zahraniční politiky, ale není žádný důvod podívat se tváří tvář skutečnosti, která je. Tedy že vzývání tohoto politického směru není podporou svobody a demokracie při všech sympatiích ke kulturní autonomii Tibeťanů. Ale je to vzývání režimu vlády, který by pravděpodobně neměl demokratický charakter, který by měl polofeudální teokratický charakter se silnými autoritativními prvky.

 

Pokud se naprosto nevhodně toto podporuje, tak samozřejmě potom může být teoreticky zpochybněna česká politika, která razí politiku jedné Číny, a jsem přesvědčen že těmito umělými problémy si nemáme házet klacky pod nohy. Ale není to žádný kšeft na základě kterého obětujeme svou politiku podpory lidských práv, protože v těchto případech o žádná lidská práva nejde. Jde pouze o módní teorie, na které nemáme takhle hloupě naskakovat.

 

 

Dále bych chtěl zdůraznit to, že samozřejmě musíme podporovat i export. Vedle exportní strategie vláda schválila i příslušný akční plán, je připraveno dvanáct konkrétních projektů s příslušnými projektovými týmy a příslušný řídící výbor, který bude implementovat tři základní pilíře tohoto akčního plánu – což je oblast zpravodajství pro export, rozvoj exportu a podpora exportních příležitostí. Dochází také k transformací klíčových institucí, které mají tento segment na starosti jako je CzechTrade, který na domácím území bude určen k podpoře malých a středních firem. Dále došlo také ke sloučení zahraniční sítě CzechTradu a CzechInvestu a budou vytvořeny příslušné obchodní mise – dnešních 38 kanceláří do konce příštího roku se přemění na 70 pracovišť rozmístěných v 56 zemích světa a jen do konce letošního roku chceme, aby byly kanceláře otevřeny ve všech dvanácti prioritních a 25 zájmových zemí.

 

Vedle fiskální konsolidace a stabilizace veřejných rozpočtů je si vláda vědoma, že klíčovým problémem je hospodářský růst, jakkoliv má snižování deficitů momentální prioritu. Nesmíme na hospodářský růst zapomínat. K dlouhodobě udržitelným veřejným financím není možné dojít bez podpory ekonomického růstu. Na druhé straně však podpora růstu nemá být dělána fiskálními stimuly. Vláda České republiky to dělat pod mým vedením nebude.

 

Nicméně je tu několik klíčových oblastí, které si z hlediska přírůstové agendy podporu zaslouží. V prvé řadě bych zmínil podporu exportu primárně do mimounijních teritorií. Druhou klíčovou oblastí je podpora inovací nejen z veřejných zdrojů, ale také větším propojením mezi průmyslovými podniky a vědeckými a výzkumnými institucemi i z hlediska možnosti jisté daňové stimulace. Z tohoto pohledu musíme použít i celou řadu dalších nástrojů, jako je spuštění seed fondu, implementace evropské směrnice o alternativních fondech, které umožní větší podíl například fondu rizikového kapitálu v České republice.

 

Musíme dále více zapojit daňové nástroje do podpory konkrétních firem tak, aby měly zájem na průmyslových inovacích a na spojení se a překlenutí té jisté mrtvé zóny, která je velmi často mezi výsledky výzkumu a vývoje a potom průmyslovou praxí. Třetí oblastí je čerpání evropských fondů, kde musíme zvládnout současnou programovací periodu a pro tu další připravit efektivnější, jednodušší a transparentnější a lépe řiditelný systém založený na minimalizaci operačních programů.

 

V oblasti kohezní politiky musíme jako klíčový imperativ povzbuzovat konkurenceschopnosti české ekonomiky. To musí být alfa omega naší práce s evropskými fondy. Nehodlám rezignovat na implementaci naší strategie konkurenceschopnosti. Jsem přesvědčen, že tento cíl musíme mít před sebou a musíme pro něj hodně udělat. Čtvrtou oblastí přírůstové agendy je oblast snížení regulatorní administrativní zátěže pro naše podniky. Zde pořád stát má obrovské rezervy a přináší to pořád velké náklady českým firmám.

 

Pátou oblastí je mobilizace aktiv státu při ekonomickém vývoji. Zapojujeme některé finanční prostředky, které dosud ležely na účtech v bankách, patří různým státním podnikům, státním firmám, zbytečně zahálejí. Součástí tohoto bodu je i důraz na dokončení dvou bloků temelínské jaderné elektrárny, což bude velmi významný impuls pro český průmysl. Chceme, abychom měli čtyři bloky Temelína, aby na dostavbě spolupracovaly české firmy a podniky. Jsou zde ještě další prvky jako je modernizace přenosové soustavy, do které v následujících letech chce ČEPS investovat přes dvě miliardy euro. Chceme skutečně pomoci českým průmyslovým formám i z hlediska státních aktiv tam, kde je to možné.

 

Dámy a pánové,

 

ještě jednou mi dovolte poděkovat za možnost vás oslovit, těším se na další spolupráci a chci poděkovat představitelům českých průmyslových firem za jejich vysoce kvalitní práci, vážím si toho.

 

Děkuji za pozornost.